Rekonstrukce a dostavba Základní školy v Praze-Ďáblicích

Úvod

Obci byly předloženy čtyři varianty umístění nového objemu – do krovu, dvě verze dostavby do školní zahrady a dostavba uzavírající školní blok. Jednoznačně bylo rozhodnuto pro dostavbu uzavírající blok z důvodu zachování prostoru půdy i zahrady. V průběhu projektování nové dostavby bylo zadání rozšířeno o další dvě učebny a stavební úpravy původní školní budovy.

Architektonické řešení

Nová dostavba uzavírá školní blok v tradičním principu, kdebudovy úspěšně oddělují soukromý prostor od veřejného, a vzniká tak veřejný prostor – rynek – do kterého je umístěn nový hlavní školní vstup. Rynek s lavičkami a vysazenou lípou  hojně  využívaný  pro  školní  akce  nahradil  parkoviště a původní plocha plácku užívaná například pro malý fotbálek je transformována a přesunuta na střechu nové dostavby v podobě letní  učebny.  Z rynku je brankou přístupna školní zahrada, jež ještě čeká na úpravy. Vnější uzavření bloku školy vytvořilo příležitost pro vnitřní provozní propojení budov výrazně zvyšující komfort užívání, zároveň odpadla potřeba schodiště a hygienických zázemí, která jsou situována ve starších částech. Nová dostavba je v podstatě malým objemem konstrukčniho dvoutraktu s jednou  nosnou  zdí  oddělující  učebny od chodby. Původní stará škola má tři podlaží s krásnými vysokými prostory, pozdější dostavba má navržena čtyři podlaží s nižšími prostory při stejné výšce domu, což vyžadovalo navržení bezbariérového propojení rampami. Aby bylo možné propojovat chodby i ve 3.NP, bylo nutné navrhnout krytou lávku vedle tělocvičny, která zároveň vyrovnává výškové úrovně a umožní přístup na  střechu  nové dostavby. Tato  dostavba  svým  vstupem  přirozeně  navázala na výškové uspořádání  staré  budovy  školy.  Fasády  staré  budovy  a pozdějších dostaveb mají záměrně sjednocenou barevnost.

Nová dostavba a rozšíření školy z roku 1999 vytváří drobným architektonickým pojetím a vnitřním vybavením jeden architektonický celek. Druhým celkem v bloku budov je původní majestátní budova staré školy. Rozdíly obou částí spočívají v jemnostech, jako například různých detailech členění fasády, oknech, dveřních křídlech, liší se povrchy podlah a stěn, světla apod. Domníváme se, že tato odlišnost pomáhá lepší orientaci a přehlednosti ve škole a zachovává důležitou identitu jednotlivých částí.

Prosvětlení, zpřehlednění a vložení nových oddychových  koutů  v přistavovaných částech doplňuje velkorysost a krásu obnovených prostorů staré budovy a spoluvytváří přátelské prostředí.

Dispoziční řešení

Dvorana v přízemí s jídelnou a malým atriem je centrálním prostorem, kam se vejdou všichni žáci. Atrium je „vzpomínkou na původní dvůr“. Dvě jídelny nabízejí univerzální využití například pro ranní i odpolední družinu, promítací salonek, klubovnu apod. Flexibilitu ve smyslu celodenního víceúčelového využití místností považujme za velmi důležitou, protože je škoda využívat prostory jídelny pouze dvě a půl hodiny denně. Důležitými prvky návrhu byly nově umístěné otvory a okna do průhledů, umožňující vizuální propojení a nový průnik světla do temných spících koutů. Všechny vstupy do učeben jsou prosklené z důvodů otevřenosti, průchodu světla do chodeb a pro přehlednost. Na střeše nové  dostavby  je umístěna letní „botanická“ učebna s tabulí, dřevěným sezením a zastíněním, které umožní vytvořit „stan“. Vedle stanu je nově kopec s kameny a bylinami.