Recyklát není a nebude sprostým slovem.

Slovní spojení ?emise skleníkových plynů? se v posledních letech skloňuje stále častěji. Důvodem nejsou jen argumenty zastánců či odpůrců klimatických změn způsobených člověkem, ale i připravovaná legislativa. Připravované či již přijaté zákony se v blízké budoucnosti budou tohoto tématu týkat čím dál více. Technologická oblast výroby a zpracování plastů se již nyní aktivně připravuje na dobu, kdy plasty nebudou jen jednorázovým materiálem. A protože stavebnictví je na výrobcích z plastu závislé, dopadnou připravované předpisy i na něj.

Před šesti lety vstoupila v platnost norma, která nařídila energetické audity budov. V blízké budoucnosti vstoupí v platnost norma z dílny Ministerstva průmyslu a obchodu, která bude určovat podmínky veřejných zakázek z hlediska podílu recyklovaných materiálů. Jednoduše řečeno půjde o stanovení podílu druhotných surovin použitých při výstavbě nebo renovaci státem vlastněných budov. Přesto, že ministerstvo přislíbilo dokončení přípravy na polovinu tohoto roku, stále není jisté, kdy bude s přípravou hotovo. Nicméně již nyní je jasné, že pro společnosti na trhu výroby a zpracování plastů je podíl tzv. recyklátů ve výrobcích jedinou cestou, kterou se budou muset vydat.

?Důležité je, aby si lidé uvědomili, že pokud si má společnost udržet současný životní standard, bude muset změnit způsob spotřeby přírodních zdrojů,? říká Petr Sýs, technický a produktový manažer společnosti Inoutic / Deceuninck, spol. s.r.o. a dodává, že každý obyvatel České republiky je dnes ekologickým dlužníkem. Kdyby totiž všichni na planetě měli stejnou úroveň spotřeby surovinových zdrojů jako průměrný Čech, musela by se zeměkoule zhruba třikrát zvětšit.

Není jistě náhoda, že se společnosti zabývající výrobou a zpracováním plastů sdružují do evropských asociací, které aktivně spolupracují na tvorbě předpisů a technologií. Zmínit lze například aktivity asociace VinylPlus nebo Rewindo. Asociace VinylPlus koordinuje aktivity výrobců a zpracovatelů polyvinylchloridu v oblastech jako je technologie, výzkum, vývoj, či recyklace. Prakticky každý velký výrobce plastových otvorových výplní v Evropské unii má dnes již svou vlastní recyklační linku, která umí pracovat nejen s odpadem z výroby, ale je schopna recyklovat celá plastová okna. ?Otvorové výplně, chcete-li okna, mají z hlediska recyklace veliký potenciál. Skládají se z několika málo materiálů, které jsou plně obnovitelné. Sklo, kov i PVC lze využívat znovu a znovu a to dokonce při výrobě stejného produktu,? dodává Sýs.

A proč se tedy ve velkém zatím tento segment v České republice nerozeběhl? Důvodů je podle Sýse několik. Prvním je skutečnost, že plastová okna jsou relativně mladým produktem s dlouhou životností. Tudíž doba konce jejich života v plné míře ještě nenastala. Dalším důvodem může být neochota některých zákazníků, kteří z iracionálních důvodů okna s podílem recyklovaného materiálu odmítají. ?Náš produkt EcoPowerCore je okenní profil, který v sobě obsahuje podíl recyklátu PVC a vzhledově i funkčně je identický s produkty na trhu, které recyklované PVC neobsahují. Je s podivem, že i dnes v sobě některé veřejné zakázky obsahují podmínku toho, aby okenní profily neobsahovaly recyklovanou složku. Z mého pohledu jde o tmářství,? dodává Sýs.

Odpovědět na otázku, proč někteří odmítají podíl recyklované složky, je komplikované. Odborníci včetně Sýse se shodují na tom, že výrobci okenních profilů v minulosti nevyvíjeli dostatečnou aktivitu v oblasti osvěty a trh se řídil především marketingem. Marketing je zejména o pocitech a pocity někdy nejdou ruku v ruce se skutečností. Nicméně realita je taková, že se Česká republika zavázala k plánu Evropské unie, který by měl do roku 2020 snížit emise skleníkových plynů o dvacet procent a do roku 2030 o celých čtyřicet procent oproti roku 1990. Tento plán je spojen s tzv. Pařížskou dohodou, která byla nejrychleji přijatou dohodu v historii Organizace spojených národů. Protože výroba PVC, který je mimochodem třetí nejpoužívanější umělou hmotou na světě, také přispívá k produkci emisí skleníkových plynů, je zřejmé, že ani tato oblast neunikla pozornosti. ?Recyklace PVC má dramatický dopad na snižování emisí těchto plynů. Při prvovýrobě vznikají na jednu tunu PVC dvě tuny oxidu uhličitého. Pokud se recykluje, potom vzniká na stejné množství jen 136 kilogramů oxidu uhličitého,? doplňuje Sýs.

Snaha o zodpovědné chování vůči životnímu prostředí však nezačíná a nekončí jen u samotné recyklace. Přestože byl polyvinylchlorid objeven již před více než 140 lety, technologie jeho výroby kráčí neustále vpřed. Toxické prvky jako kadmium či olovo, které se donedávna používaly jako jeho tepelné stabilizátory, nahradily nové netoxické sloučeniny na bázi vápníku.

Rámeček recyklát:
Recyklát vzniká při výrobě profilů z odřezků samotného nového nerecyklovaného PVC, nebo při recyklaci starých výrobků. Automatizované linky separují ze starých okenních rámů kov, plast a sklo. Plast, v tomto případě polyvinylchlorid, se nadrtí na tzv. granulát. Granulát se vyčistí, přidají se stabilizátory a změkčovadla. Jejich cílem je udržet fyzikálně chemické vlastnosti výrobku v normě. Protože recyklát nemusí být barevně homogenní, dochází během unikátního technologického procesu koextruze ke spojení tenké vrstvy nového ještě nerecyklovatelného materiálu (tzv. prvomateriálu či panenského PVC) s tím již recyklovaným. Tento krok prakticky zajistí estetičnost finálního výrobku. Opakovat celý cyklus lze až osmkrát. Pokud tedy předpokládáme, že životnost okenních profilů je padesát let, jeden materiál může sloužit v ideálním případě až čtyři století.

Rámeček recyklace PVC v Evropě:

• Od roku 2010, kdy vznikla iniciativa Vinyl 2010, bylo v Evropě zrecyklováno už 2,5 milionů tun PVC. Z toho více než půl milionu tun jen v loňském roce. Společnost Inoutic / Deceuninck disponuje recyklační linkou s kapacitou 130 000 tun ročně.
• Navazující iniciativa výrobců PVC VinylPlus chce do roku 2020 dosáhnout recyklace 800 000 tun PVC ročně.
• Výrobou okenních profilů z recyklátu (s podílem recyklátu 70 %) namísto z prvomateriálu se jen během výroby ušetří až 50 % energie a 60 % emisí CO2. K dalším úsporám energie a tím i emisí CO2 pak dochází po instalaci výrobku (v tomto případě kvalitních oken s výbornými tepelně izolačními vlastnostmi).