Problematika vnitřního prostředí budov z pohledu uživatele
Pozemní stavitelství prodělává v současnosti významné změny, způsobené mimo jiné výrazným společenským tlakem na úspory energie. České stavitelství bylo v této oblasti vždy na velmi dobré úrovni a tradice v navrhování budov a jejich technických systémů s ohledem na energetickou náročnost sahá hluboko do minulosti.
Autor:
Vedoucí katedry technických zařízení budov na FSv ČVUT v Praze. Zabývá se energetickými systémy budov z hlediska jejich navrhování, počítačového modelování a interakcí systémů s budovou. Je předsedou Společnosti pro techniku prostředí, členem představenstva ČKAIT a viceprezidentem Evropské federace společností pro techniku prostředí REHVA.
Při nedávných oslavách 150. výročí SIA v Betlémské kapli jsme se mohli například dozvědět, že v roce 1885 již existoval Spolek pro přehlížení a zkoušení parních kotlů. Na počátku 20. století vznikly v Čechách na tehdejší dobu sofistikované systémy vytápění, větrání a klimatizace budov integrované do stavebního řešení - přívod zvlhčeného čerstvého vzduchu pro větrání Národního divadla tunelem od Vltavy, první klimatizovaná budova Elektrických podniků v pražských Holešovicích, systémy předchlazení větracího vzduchu podzemními kanály pod Révovým nádvořím pražského Klementina pro větrání funkcionalistické Machoninovy Haly služeb, sálavé stropní vytápění systémem Crittal, použité v mnoha budovách počátku 20. století, nebo řízené větrání škol průduchy s klapkami ovládanými soustavou táhel. Poválečný vývoj je poznamenán prefabrikací i v oblasti technických systémů a za připomenutí stojí třeba pohled na vývoj bytového větrání tehdejších panelových domů, který vyústil ve dva systémy - systém s odsávacími ventilátory v jednotlivých místnostech a systém s centrálním odvodem vzduchu s talířovými regulačními ventily v každé odsávané místnosti. V předrevolučním období se začaly používat též větrací jednotky s rekuperací, termostatické hlavice na vytápění a probíhal rozvoj využití tepelných čerpadel a sluneční energie v podobě fototermálních kolektorů. Současně s vývojem energeticky úsporných technických systémů se vyvíjely stavební konstrukce, a to především z hlediska zlepšování tepelně-technických vlastností a zdravotní nezávadnosti. Období konce 20. století a začátku 21. století je charakteristické hledáním ekonomicky zajímavých řešení podložených pečlivým vyhodnocením návratnosti zvýšených investičních nákladů na provozně úspornější řešení.
Tento v podstatě přirozený vývoj, kdy technická řešení byla navrhována s ohledem na budoucí funkci stavby a byla v kompetenci odborníků zodpovědných za vyvážené řešení, v posledních letech ovlivňuje plošná regulace, prováděná formou převážně evropských směrnic a nařízení promítnutých do českého právního systému. Výsledkem tohoto tlaku je, že u současných budov složitě řešíme zatřídění do klasifikačních tříd energetické náročnosti, kam umístit průkaz energetické náročnosti, zda opravdu dosáhneme úspory energie deklarované při žádosti o dotaci či zda výrobky používané v budově splňují požadavky na ekodesign a jestli jsme schopni dosáhnout předepsaného podílu využití obnovitelných zdrojů energie. V zápalu snažení o splnění ukazatelů energetické náročnosti se často zapomíná na primární funkci budovy, kterou není spoření energií, ale vytvoření kvalitního prostředí pro budoucího uživatele, jenž chce v pohodě pracovat, odpočívat či bydlet. Problémy s kvalitou vytvořeného prostředí se tak často řeší až poté, co se za provozu projeví. Důsledkem tohoto vývoje jsou tak někdy řešení, která asi nebudou chloubou naší generace, a obtížně budeme našim potomkům vysvětlovat, proč naše nákladně rekonstruované budovy plesniví, proč je v zimě v našich budovách horko a proč děti ve škole dýchají vzduch obsahující mnohonásobně více CO2, než je ve venkovním prostředí. Nechci, aby moje úvaha vyzněla pesimisticky, kromě těchto evidentně negativních případů je většina budov důstojným článkem ve vývoji našeho stavitelství a jsou navrženy a realizovány tak, aby uživateli poskytly požadovaný komfort s minimálními provozními a investičními náklady. Řešení současných budov přináší nové problémy i otázky pro všechny odborníky zúčastněné v procesu výstavby. Odpovědi na tyto otázky a řešení problémů nejsou vždy jednoznačné a v odborné literatuře a na internetu dohledatelné, a tak místem výměny názorů a zkušeností je bezesporu odborný spolek, který pro tyto diskuze poskytuje prostředí - ať už formou neformálních setkání, seminářů, odborných publikací nebo konferencí.
Inženýři, technici a odborníci v oblasti techniky prostředí se již více než padesát let sdružují ve Společnosti pro techniku prostředí (STP), která je nezávislou odbornou společností v rámci Českého svazu vědeckotechnických společností, členem Evropské federace společností pro techniku prostředí REHVA a přidruženým členem organizace ASHRAE. Společnost pro techniku prostředí sdružuje více než tisíc odborníků, zabývajících se tvorbou vnitřního prostředí budov z hlediska projektování, provozování, realizace, výuky, výzkumu a vývoje i legislativy. Je otevřená pro všechny zájemce o výměnu informací a získávání kontaktů v oborech vzduchotechniky, vytápění, osvětlení, ochrany proti hluku, zdravotně technických instalací, obnovitelných zdrojů energie, vnitřního prostředí a v širším kontextu i ochrany ovzduší, integrovaného navrhování a hodnocení budov a provozování technických zařízení budov. Mezi hlavní aktivity patří vydávání publikací, pořádání odborných konferencí, seminářů, kurzů, odborná garance firemních dnů, spolupráce při pořádání veletrhů a výstav apod. Vlajkovou publikací STP je uznávaný odborný časopis Vytápění, větrání, instalace, který vychází pětkrát ročně a každý člen STP ho dostává v rámci svého členství. Z mnoha dalších činností je to vydávání Sešitů projektanta, sborníků ze seminářů, směrnic STP nebo podpora studentů, mladých techniků a inženýrů v oblasti technických zařízení budov soutěžemi diplomových prací nebo soutěžemi mladých autorů. Členství v STP je výhradně individuální a členem se může stát každá osoba starší osmnácti let za podmínek daných stanovami (www.stpcr.cz).
Tematická část tohoto vydání časopisu byla připravena ve spolupráci se Společností pro techniku prostředí a měla by čtenářům přinést průřez aktuálně řešenými problémy v oblasti vnitřního prostředí budov a technických zařízení pro jeho tvorbu.
Tento v podstatě přirozený vývoj, kdy technická řešení byla navrhována s ohledem na budoucí funkci stavby a byla v kompetenci odborníků zodpovědných za vyvážené řešení, v posledních letech ovlivňuje plošná regulace, prováděná formou převážně evropských směrnic a nařízení promítnutých do českého právního systému. Výsledkem tohoto tlaku je, že u současných budov složitě řešíme zatřídění do klasifikačních tříd energetické náročnosti, kam umístit průkaz energetické náročnosti, zda opravdu dosáhneme úspory energie deklarované při žádosti o dotaci či zda výrobky používané v budově splňují požadavky na ekodesign a jestli jsme schopni dosáhnout předepsaného podílu využití obnovitelných zdrojů energie. V zápalu snažení o splnění ukazatelů energetické náročnosti se často zapomíná na primární funkci budovy, kterou není spoření energií, ale vytvoření kvalitního prostředí pro budoucího uživatele, jenž chce v pohodě pracovat, odpočívat či bydlet. Problémy s kvalitou vytvořeného prostředí se tak často řeší až poté, co se za provozu projeví. Důsledkem tohoto vývoje jsou tak někdy řešení, která asi nebudou chloubou naší generace, a obtížně budeme našim potomkům vysvětlovat, proč naše nákladně rekonstruované budovy plesniví, proč je v zimě v našich budovách horko a proč děti ve škole dýchají vzduch obsahující mnohonásobně více CO2, než je ve venkovním prostředí. Nechci, aby moje úvaha vyzněla pesimisticky, kromě těchto evidentně negativních případů je většina budov důstojným článkem ve vývoji našeho stavitelství a jsou navrženy a realizovány tak, aby uživateli poskytly požadovaný komfort s minimálními provozními a investičními náklady. Řešení současných budov přináší nové problémy i otázky pro všechny odborníky zúčastněné v procesu výstavby. Odpovědi na tyto otázky a řešení problémů nejsou vždy jednoznačné a v odborné literatuře a na internetu dohledatelné, a tak místem výměny názorů a zkušeností je bezesporu odborný spolek, který pro tyto diskuze poskytuje prostředí - ať už formou neformálních setkání, seminářů, odborných publikací nebo konferencí.
Inženýři, technici a odborníci v oblasti techniky prostředí se již více než padesát let sdružují ve Společnosti pro techniku prostředí (STP), která je nezávislou odbornou společností v rámci Českého svazu vědeckotechnických společností, členem Evropské federace společností pro techniku prostředí REHVA a přidruženým členem organizace ASHRAE. Společnost pro techniku prostředí sdružuje více než tisíc odborníků, zabývajících se tvorbou vnitřního prostředí budov z hlediska projektování, provozování, realizace, výuky, výzkumu a vývoje i legislativy. Je otevřená pro všechny zájemce o výměnu informací a získávání kontaktů v oborech vzduchotechniky, vytápění, osvětlení, ochrany proti hluku, zdravotně technických instalací, obnovitelných zdrojů energie, vnitřního prostředí a v širším kontextu i ochrany ovzduší, integrovaného navrhování a hodnocení budov a provozování technických zařízení budov. Mezi hlavní aktivity patří vydávání publikací, pořádání odborných konferencí, seminářů, kurzů, odborná garance firemních dnů, spolupráce při pořádání veletrhů a výstav apod. Vlajkovou publikací STP je uznávaný odborný časopis Vytápění, větrání, instalace, který vychází pětkrát ročně a každý člen STP ho dostává v rámci svého členství. Z mnoha dalších činností je to vydávání Sešitů projektanta, sborníků ze seminářů, směrnic STP nebo podpora studentů, mladých techniků a inženýrů v oblasti technických zařízení budov soutěžemi diplomových prací nebo soutěžemi mladých autorů. Členství v STP je výhradně individuální a členem se může stát každá osoba starší osmnácti let za podmínek daných stanovami (www.stpcr.cz).
Tematická část tohoto vydání časopisu byla připravena ve spolupráci se Společností pro techniku prostředí a měla by čtenářům přinést průřez aktuálně řešenými problémy v oblasti vnitřního prostředí budov a technických zařízení pro jeho tvorbu.