Prim na trhu hrají desková otopná tělesa

Otopné těleso je jedním z nejdůležitějších prvků otopné soustavy i přesto, že je vlastně ?pouze? výměníkem tepla, kterým se z teplonosné látky (nejčastěji vody, popř. nemrznoucí směsi) sdílí teplo prouděním nebo sáláním do vytápěného prostoru. Jeho význam je podepřen faktem, že je nejvíce ?na očích? ze všech prvků otopné soustavy, že uživatel daného prostoru je s ním v bezprostředním kontaktu nejen při jeho činnosti, ale po celý kalendářní rok, že je nedílnou součástí interiéru vytápěné místnosti.
Nabídka otopných těles na trhu je velmi široká. Mezi základní kritéria při rozdělení otopných těles patří druh a typ, která jsou dána především konstrukčním řešením, tvarem a použitým materiálem. Dále to jsou základní rozměry otopného tělesa tj. výška, délka a hloubka.
Podle druhu se otopná tělesa nejčastěji dělí do následujících skupin:

• článková (podle materiálu ocelová, litinová, hliníková atp.; jednotlivé články nebo soupravy článků jsou vzájemně propojeny);
• desková (kompaktní desky, většinou doplněné přídavnou teplosměnnou plochou, nejčastějším materiálem je ocel);
• trubková (vyrobena z trubek a profilů různého průřezu a materiálu, které jsou uspořádány do registrů se svislými či vodorovnými topnými prvky, popř. do topných hadů);
• konvektory (topné registry většinou s kovovými lamelami umístěné do skříně či šachty).

Proč evropskému trhu vládnou desková otopná tělesa?
V průběhu první poloviny 90. let minulého století ovládla evropský trh desková otopná tělesa (cca 54 %) na úkor článkových litinových a ocelových otopných těles. Podíl článkových těles stále klesá i v tomto století, tentokrát však především na úkor trubkových (designových) těles. Podíl deskových otopných těles je prakticky patnáct let stabilní a v prognózách BRG Consult Ltd., 2006 (mezinárodní poradenská firma ve strategickém výzkumu trhu, specializovaná na průmysl výrobků pro stavby) se nepředpokládají v tomto parametru žádné podstatné změny. Čísla statistik jsou neúprosná a jsou zcela jednoznačně potvrzena současnou realitou na evropském trhu. Zbývá tedy uvést z pohledu technického důvody, které vynesly desková otopná tělesa jasně a suverénně na čelní pozici:

• malý vodní objem a tím schopnost dynamicky reagovat na regulační zásahy v otopné soustavě;
• výrazně nižší hmotnost;
• dobrá odolnost proti přetlaku;
• nejlépe vyvážený podíl sálání a konvekce při předání tepla do vytápěné místnosti;
• precizní povrchová úprava díky použití nejprogresivnější technologie kataforézního lakování (KTL metoda), garantující dlouhodobou korozní a mechanickou odolnost;
• dodání zkompletovaného výrobku, bez potřeby dalších víceprací při, vlastní montáži otopného tělesa do otopné soustavy;
• schopnost dodat komplexnější sortiment s ohledem na způsob připojení a rozměry a tím vytvořit podmínky pro odstupňování výkonové řady a pro optimální návrh otopného tělesa;
• zvýraznění designu otopného tělesa použitím bočních krytů a horního krytu a tím i výrazu otopného tělesa v interiéru vytápěné místnosti;
• zavedení víceúčelové funkce obalu s uplatněním nejen při skladování, dopravě a manipulaci, ale také ochranou při montáži a po montáži otopného tělesa na stavbě.

¤ Horizontální otopná soustava: 1) stoupací potrubí, 2) rozdělovač, 3, 4, 5) připojovací potrubí, 6) otopné těleso se spodním připojením

Vývojový stupeň u deskových otopných těles - otopná tělesa se spodním připojením
Výše uvedená změna v preferenci druhu otopného tělesa měla pochopitelně vazbu na zavedený a používaný systém v provedení otopné soustavy. Desková otopná tělesa zdědila po článkových jediné, a to boční připojení. Ale již kolem poloviny 90. let se začalo prosazovat nové modernější pojetí - spodní připojení se standardní roztečí 50 mm, včetně osazení regulačního ventilu do zabudovaného vnitřního propojovacího rozvodu již při výrobě otopného tělesa - tzv. provedení VENTIL KOMPAKT.
Byl to důsledek rozšíření nových materiálů a montážních technologií i tlaku investorů nejen na design otopného tělesa, ale i na jeho celkový výraz v interiéru vytápěné místnosti. Uvedené řešení totiž umožňuje vést připojovací potrubí horizontálně pod otopnými tělesy v podlaze nebo po stěně zakryté lištou, vyžaduje méně stoupacích potrubí a umožňuje použít rozdělovač, do kterého lze soustředit měřicí, regulační i uzavírací prvky pro daný otopný okruh, např. v bytě.
Další stupeň ve vývoji deskových otopných těles v provedení VENTIL KOMPAKT směřoval především ke zjednodušení montáže, k potřebě instalatéra pružně reagovat na konkrétní situaci na stavbě. Pozornost byla věnována umístění spodního připojení i v nabídce firem se postupně objevovala otopná tělesa se spodním připojením vpravo, vlevo i uprostřed.
U nového provedení otopné soustavy s ohledem na návrh a montáž deskového otopného tělesa se předpokládá realizace odbornými firmami. Ale přesto se doporučuje ?vnější? kontrola, zaměřená na následující body:

• délka otopného tělesa by měla být rovna šířce okna;
• kolem otopného tělesa musí volně proudit vzduch a musí se pod ním také uklízet, a proto:
  - vzdálenost spodní hrany otopného tělesa od čisté podlahy by měla být min. 130 mm;
  - vzdálenost horní hrany otopného tělesa od přečnívajícího parapetu či jiné desky min. 120 mm;
  - vzdálenost desky zakrývající otopné těleso zepředu od vlastního tělesa min. 80 mm;
  - vzdálenost otopného tělesa od stěny min. 30 mm;
• při montáži pod okno do niky vždy dávat pozor, aby zůstalo dostatek místa pro montáž termostatické nebo jiné hlavice a přístupnost k odvzdušňovacímu ventilu;
• zajistit ?neviditelnost? připojovacího potrubí (směřuje do zdi a ne do podlahy) vhodnou volbou připojovacích armatur (např. rohové armatury);
• správné umístění přívodu a odvodu vody do a z otopného tělesa;
• vyžadovat způsob připojení podle doporučení výrobce (viz technický katalog, internetové stránky, infolinka apod.), jinak může dojít ke snížení tepelného výkonu otopného tělesa;
• podle právních norem z roku 2001 musí být otopné těleso uzavíratelné na přívodu i na odvodu vody;
• požadovat provedení tlakové a topné zkoušky, včetně písemného potvrzení;
• požadovat vysvětlení funkce termostatické hlavice, včetně významu a způsobu používání.

¤ Varianty spodního připojení

Desková otopná tělesa s bočním připojením - upozornění pro výměnu otopného tělesa
Pro stávající otopné soustavy především v panelových domech je typické boční připojení otopného tělesa, několik stoupacích potrubí v jednom bytě, centrální ležatý rozvod v suterénu vytápěného domu.
Problémy s výměnou článkového otopného tělesa za deskové souvisejí s rozsahem rekonstrukce vlastní otopné soustavy. V zásadě mohou vzniknout tři základní situace:

• kompletní rekonstrukce otopné soustavy (pak je nejvýhodnější využít spodní připojení);
• výměna regulačních a uzavíracích armatur bez výměny otopného tělesa;
• výměna otopného tělesa bez nebo včetně regulačních a uzavíracích armatur.

V každém případě se doporučuje při výměně článkových ocelových nebo litinových otopných těles za desková posuzovat a diskutovat s odborníky minimálně následující otázky:

• bude-li realizována také úprava stavebních konstrukcí s vazbou na změnu tepelně technických vlastností (zateplení budovy nebo některé z obvodových stěn, výměna oken apod.);
• dojde ke změně v teplotních provozních podmínkách (např. výměna zdroje tepla apod.);
• jaká bude připojovací rozteč;
• vzdálenost středů vývodů od stěny;
• jaký bude způsob upevnění a druh použité konzoly;
• jaký bude způsob připojení a použití stávajících či nových armatur;
• jaké bude určení tepelného výkonu původního a nového otopného tělesa;
• volba rozměrů nového otopného tělesa;
• platné právní požadavky v době rekonstrukce, např. nutnost stavebního povolení apod.

Při řešení uvedených otázek je především velmi náročné a problematické určit tepelný výkon původního článkového otopného tělesa. Nejprve je nutné článkové těleso ?identifikovat? odměřením připojovací rozteče a hloubky otopného tělesa, resp. článku. V přiložené tabulce lze zjistit tepelný výkon jednoho článku při teplotních podmínkách 90/70/20 °C (teplota teplé vody/teplota vratné vody/teplota vzduchu) a po vynásobení reálným počtem článků je možné získat tepelný výkon otopného tělesa.

¤ Tabulka tepelného výkonu jednoho článku při teplotních podmínkách 90/70/20 °C

V praxi se jistě vyskytnou další otázky a témata a celá řada dalších specifických problémů. V každém případě se opět doporučuje řešit nastíněné otázky s odborníky.

Použitá literatura
[1] Bašta, J.: Otopné plochy, ČVUT Praha, 2001
[2] Tajbr, S.: Vytápění pro 1. a 2. ročník učebního oboru instalatér, Sobotáles 1998
[3] BRG Consult Ltd., 2006
[4] Společnost KORADO, a.s., Česká Třebová - technický katalog RADIK