Použití BAT pro úpravu a recyklaci stavebního a demoličního odpadu

Zákon o odpadech uvádí jako prioritu nakládání s odpady předcházení jejich vzniku. V případech, jako je například právě demoliční činnost, kdy nelze vzniku odpadu předcházet, je žádoucí jeho materiálové využití. Materiálové využití demoličních odpadů vyžaduje použití technického a technologického vybavení v odpovídající úrovni, což je značně finančně nákladné. Pro získání potřebného vybavení je v současnosti možné využít například dotační výzvy, které podporují nové technologie, uplatňující principy oběhového hospodářství a environmentální šetrnost. Pro hodnocení environmentální šetrnosti lze použít způsob porovnání konkrétní techniky s nejlepší dostupnou technikou (BAT, angl. Best Available Techniques). Technologie, které odpovídají hlediskům BAT, zajišťují splnění legislativních i výkonnostních požadavků pro řadu následujících let a zároveň zaručují dostatečnou kapacitu pro využití odpadů za vzniku hodnotných a recyklovatelných produktů.

Úvod

Plán odpadového hospodářství České republiky pro období 2015–2024 si stanovuje tento cíl: Zvýšit do roku 2020 nejméně na 70 % hmotnosti míru přípravy k opětovnému použití a míru recyklace stavebních a demoličních odpadů a jiných druhů jejich materiálového využití, včetně zásypů, při nichž jsou materiály nahrazeny v souladu s platnou legislativou stavebním a demoličním odpadem kategorie ostatní s výjimkou v přírodě se vyskytujících materiálů uvedených v Katalogu odpadů pod katalogovým číslem 17 05 04 (zemina a kamení) [2]. Tento cíl vychází ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES o odpadech a je finančně podporován ze strany státu. V rámci podpory recyklace a opětovného použití surovin jsou vyhlašovány různé dotační výzvy, jako například pravidelné výzvy Ministerstva průmyslu a obchodu v rámci operačního programu Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost s názvem Nízkouhlíkové technologie – druhotné suroviny. Cílem je podpora konkurenceschopnosti podniků a udržitelnosti české ekonomiky prostřednictvím zavádění inovativních technologií v oblasti využití druhotných surovin [3].

Vznik stavebního a demoličního odpadu

Stavebními a demoličními odpady (SDO) jsou odpady vznikající při uskutečňování, údržbě, rekonstrukcích a odstraňování staveb, nazývané v souladu s názvem podskupiny odpadů v Katalogu odpadů jako stavební a demoliční odpady. Stavebními odpady jsou odpady vznikající při stavebních činnostech souvisejících s uskutečňováním nových staveb a se změnami dokončených staveb. Demoličními odpady se rozumějí odpady vznikající odstraňováním staveb. V místě demolice vzniká nehomogenní směs veškerých stavebních prvků, ze kterých je stavba určená k demolici konstruována. Nejedná se však pouze o odpady z demolic budov, ale i jiných staveb včetně cest, silnic, železnic, vodních děl apod. Stavební prvky z demolované stavby lze v určitých případech znovu použít. Demoliční odpady, jejichž přímé použití není možné, je třeba upravovat pro jejich další využití.

Technologie úpravy stavebního a demoličního odpadu

Pro následnou úpravu odpadů a jejich efektivnější využití je vhodná separace jednotlivých druhů odpadů již v místě jejich vzniku. Separované SDO jednotlivých katalogových čísel skupiny 17 jsou přijímány do zařízení pro úpravu odpadů [4]. Následuje hrubé třídění, při kterém jsou separovány nežádoucí příměsi a monolitické kusy, jež mohou být předupraveny bouracími kladivy a nůžkami. Dalším krokem je mechanická úprava odpadů drcením. Drticí technologie se liší podle požadavků na výkon i velikost vstupního odpadu. Drtič lze přímo napojit na třídič. Třídič člení nadrcený odpad na požadované zrnitostní frakce a může být opatřen magnetickým separátorem kovových částic. Jednotlivé vytříděné frakce se dopravují pásovými dopravníky nebo nakladači do skladovacích prostor, které musí kapacitou odpovídat výkonu drtiče a třídiče a zároveň reflektovat množství přijímaných odpadů.

Úprava stavebního a demoličního odpadu umožňuje jeho širší využití. Problematikou upravených SDO a definicí recyklátu i jeho vlastnostmi se zabývá Metodický návod odboru odpadů Ministerstva životního prostředí pro řízení vzniku stavebních a demoličních odpadů a pro nakládání s nimi, vydaný v srpnu roku 2018 [5]. V něm je definován recyklát ze stavebního a demoličního odpadu jako materiálový výstup ze zařízení k využívání a úpravě stavebních a demoličních odpadů kategorie Ostatní odpad a odpadů podobných stavebním a demoličním odpadům, spočívající ve změně zrnitosti a jeho roztřídění na velikostní frakce recyklovaného umělého kameniva v zařízeních k tomu určených (recyklačních linkách), který může být uváděn na trh jako výrobek v souladu se zvláštními právními předpisy nebo využit jako upravený odpad na povrchu terénu v souladu se zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech, a vyhláškou č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky [6, 7].

Pokud recyklát nebude certifikován jako výrobek v souladu se zvláštními právními předpisy, je nutné s ním nakládat jako s odpadem podle platné legislativy, předávat jej tedy lze pouze oprávněné osobě. V případě vzniku výrobku v souladu se zvláštními právními předpisy je využití recyklátu širší a ekonomicky výhodnější. Zvláštními právními předpisy jsou podle výkladu Ministerstva životního prostředí zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, nařízení vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky, a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011 z 9. března 2011, kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh a kterým se zrušuje směrnice Rady 89/106/EHS [8–10]. Výrobek tedy musí splňovat podmínky pro obsah škodlivin podle vyhlášky č. 294/2005 Sb. [7] a zároveň i technické požadavky na kvalitu vycházející z technických norem (např. ČSN EN 13242+A1 (72 1504) Kamenivo pro nestmelené směsi a směsi stmelené hydraulickými pojivy pro inženýrské stavby a pozemní komunikace, ČSN EN 13450 (72 1506) Kamenivo pro kolejové lože, ČSN EN 12620+A1 (72 1502) Kamenivo do betonu. Podle normy ČSN EN 13450 (72 1506) Kamenivo pro kolejové lože lze jako recyklované kamenivo používat jen přírodní, ačkoliv již jednou použité kamenivo, a nikoliv např. recyklovaný stavební odpad. Výše uvedené normy navíc běžně zavedený a používaný pojem „recyklát“ neobsahují, definují však kamenivo recyklované. Pro materiál nazývaný recyklátem je v souvislosti s ČSN EN vhodné používat označení „recyklované kamenivo“.

Aby bylo možné označit materiálové využití recyklátu za recyklaci, je třeba dbát na definici pojmu recyklace podle zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, kdy se rozumí recyklací odpadů jakýkoliv způsob využití odpadů, kterým je odpad znovu zpracován na výrobky, materiály nebo látky pro původní nebo jiné účely jejich použití, včetně přepracování organických materiálů. Recyklací odpadů není energetické využití a zpracování na výrobky, materiály nebo látky, které mají být použity jako palivo nebo zásypový materiál. V praxi je tedy recyklací SDO buď přímé použití celých stavebních prvků bez úpravy nebo použití recyklátu jako náhrady za přírodní kamenivo. Recykláty mohou být použity v obalovnách asfaltových směsí nebo pro výrobu betonu. Jemné frakce lze s úspěchem použít jako složky alternativních pojiv a plniv do betonů.

Posuzování podle zákona č. 76/2002 Sb. – vyhodnocení souladu s BAT

Termín nejlepší dostupné techniky (BAT) je zaveden do řady mezinárodních dokumentů zabývajících se problematikou ochrany životního prostředí, protože právě použitím BAT v praxi je dosahováno vysokého stupně ochrany životního prostředí. Podle zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a o omezování znečištění, jsou nejlepšími dostupnými technikami nejúčinnější a nejpokročilejší stadia vývoje technologií a způsobů jejich provozování, která ukazují praktickou vhodnost určitých technik jako základu pro stanovení emisních limitů a dalších závazných podmínek provozu zařízení, jejichž smyslem je předejít vzniku emisí, nebo pokud to není možné, omezit emise a jejich nepříznivé dopady na životní prostředí jako celek [11]. Z toho důvodu lze vyhodnocení souladu s BAT považovat za univerzální ověření šetrnosti výrobních procesů k životnímu prostředí. Je nutné zdůraznit, že posouzení nepodléhá pouze samotná technologie (strojové vybavení), ale i celý proces včetně způsobu provozování technologie. Vzhledem ke stále se zdokonalujícím technologiím musí být BAT ve své podstatě vždy o krok napřed a snahou provozovatelů zařízení je taková míra souladu s BAT, která je v současné chvíli dostupná technologicky i finančně. V případě recyklačních zařízení pro SDO nelze uplatit žádnou z kategorií činností uvedených v příloze č. 1 k zákonu č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a o omezování znečištění. Zákon č. 76/2002 Sb. se tedy na čistě mechanickou úpravu ostatního odpadu nevztahuje. Avšak hodnocení podle přílohy č. 3 k zákonu č. 76/2002 Sb. lze uplatnit i na zařízení, na která se tento zákon přímo nevztahuje.

Příloha č. 3 k zákonu č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a o omezování znečištění, obsahuje dvanáct hledisek, jejichž splnění je nutné pro kladné zhodnocení souladu s nejlepšími dostupnými technikami. Níže uvádíme jednotlivá hlediska doplněná o informace relevantní pro zařízení recyklace stavebního a demoličního odpadu.
■ 1. Použití nízkoodpadové technologie. Recyklační zařízení upravují SDO za vzniku recyklátu, který při splnění požadavků zvláštních právních předpisů nebude odpadem, nejedná se však o předcházení vzniku odpadů. Může vznikat malé množství odpadu jako výsledek separací nežádoucích příměsí.
■ 2. Použití látek méně nebezpečných. V případě, že se nejedná například o střediska recyklace asfaltových směsí, v nichž je nutné použití nezbytného množství aditiv, pojiv a rejuvenátorů, není toto hledisko pro recyklaci SDO relevantní.
■ 3. Podpora využívání a recyklace látek, které vznikají nebo se používají v technologickém procesu, případně využívání a recyklace odpadu. Toto hledisko je splněno v případě, že je naplněna legislativní definice recyklace, tedy pokud se využije recyklát jako materiál nikoliv pro zásypy, ale jako náhrada za přírodní kamenivo ve výrobě stavebních materiálů. Výhodou u mobilních technologií může být případné využití vzniklého recyklátu přímo v místě jeho vzniku.
■ 4. Srovnatelné procesy, zařízení či provozní metody, které již byly úspěšně vyzkoušeny v průmyslovém měřítku. Pro toto hledisko se využívají referenční provozy, případně obdobná využití jednotlivých technologií. Cílem je označit technologii za běžně využívaný proces s ověřenou technologií, popřípadě proces unikátní s přínosem pro využívání zdrojů nebo ochranu životního prostředí.
■ 5. Technický pokrok. Hledisko technického pokroku zajišťuje použití moderních technologií, které splňují emisní požadavky a energetickou efektivitu.
■ 6. Charakter, účinky a množství příslušných emisí. Emisemi jsou obecně označovány emise do ovzduší, do vody, emise hluku a emise vibrací a neionizujícího záření. Každá technologie je hodnocena individuálně, podle dopadu výroby na jednotlivé složky životního prostředí. Emise do ovzduší jsou však obecně hodnoceny u všech recyklačních zařízeních SDO, přičemž je nutné dbát na předcházení vzniku emisí prachu z drcení, mletí a třídění.
■ 7. Datum uvedení nových nebo existujících zařízení do provozu. Je hodnoceno podle individuálních projektů a jedná se pouze o informativní hledisko.
■ 8. Doba potřebná k zavedení BAT. Podstatou celého hodnocení je zajištění zavedení BAT již v projektové fázi, tudíž toto hledisko musí být vždy plněno.
■ 9. Spotřeba a druh surovin (včetně vody) používaných v technologickém procesu a energetická účinnost. Hledisko stanovuje požadavek na energetickou a surovinovou efektivitu. Pro splnění tohoto hlediska je nutné evidovat a vyhodnocovat spotřebu energií a médií tak, aby zařízení využívalo zdroje efektivně. Do hodnocení tohoto hlediska lze zahrnout recirkulaci vody, hybridní pohony strojů apod.
■ 10. Požadavek prevence nebo omezení celkových dopadů emisí na životní prostředí a rizik s nimi spojenými na minimum. Požadavek prevence je plněn striktním dodržováním technologických postupů. Dále je v tomto případě souhrnně hodnocen přístup k omezování emisí do složek životního prostředí, tedy případné použití technologií pro čištění emisí do ovzduší, respektive čištění odpadních vod.
■ 11. Požadavek prevence havárií a minimalizace jejich následků pro životní prostředí. Obecně lze tvrdit, že zařízení pro recyklaci SDO nespadají pod působnost zákona č. 224/2015 Sb., o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami nebo chemickými směsmi [12]. Z hlediska prevence v ochraně životního prostředí a bezpečnosti bude toto hledisko plněno důsledným dodržováním provozních postupů i předpisů, a to pravidelnou údržbou a kontrolou.
■ 12. Informace zveřejňované mezinárodními organizacemi. Hledisko zahrnuje přehled mezinárodních informací a postojů k dané problematice. Může se jednat například o různé dokumenty vydávané Evropskou komisí, případně informace z mezinárodních asociací sdružujících jednotlivé firmy produkující nebo recyklující SDO, případně stavebníky.

Závěr

Úprava SDO může v případě recyklace vzniklého materiálu přispívat k podpoře oběhového hospodářství, neboť materiál, který byl odpadem, je znovu použit jako součást recyklovaných stavebních materiálů. Pro hodnocení komplexního přínosu recyklačních technologií k ochraně životního prostředí lze využít hodnocení hledisek BAT, které je aplikovatelné na širokou škálu zařízení i v případě, že svou činností přímo nenaplňují kategorie v příloze č. 1 zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a o omezování znečištění. Pro splnění hledisek BAT je zásadní použití technologií šetrných ke všem složkám životního prostředí. V případě, že zařízení produkuje jakékoliv emise, je nutné je čistit, popřípadě jim předcházet a omezovat jejich množství. Environmentální šetrnost lze podpořit i platnou certifikací podle norem řady ČSN EN ISO 14001 a 9001.

Zdroje:
[1] Produkce, využití a odstranění odpadů / Generation, Recovery and Disposal od Waste za období 2018 / for the period 2018. ČSÚ, Praha 2019.
[2] Plán odpadového hospodářství České republiky pro období 2015–2024. Ministerstvo životního prostředí, Praha, listopad 2014.
[3] Nízkouhlíkové technologie – Druhotné suroviny – V. výzva.
[4] Vyhláška č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady.
[5] Metodický návod odboru odpadů Ministerstva životního prostředí pro řízení vzniku stavebních a demoličních odpadů a pro nakládání s nimi. Praha, srpen 2018.
[6] Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů.
[7] Vyhláška č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu a změně vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady.
[8] Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů.
[9] Nařízení vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky.
[10] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011 z 9. března 2011, kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh a kterým se zrušuje směrnice Rady 89/106/EHS.
[11] Zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a o omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci).
[12] Zákon č. 224/2015 Sb., o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami nebo chemickými směsmi a o změně zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o prevenci závažných havárií).