Porovnání nejběžněji dostupných značek ISO-nosníků na českém trhu
Příspěvek prezentuje výsledky studie zaměřené na porovnání na českém trhu nabízených ISO- -nosníků používaných pro přerušení tepelného mostu u vyložených železobetonových konstrukcí. Výsledky studie ukazují, jak nabízená řešení splňují platné legislativní požadavky z pohledu stavební tepelné techniky.
Historie předsazených konstrukcí
Vyložené konstrukce, arkýře, římsy a především balkony byly až do 18. století v Evropě fenoménem, který příslušel výhradně zámkům a panským sídlům. Balkony zde měly funkci dekoračního prvku a byly místem, které sloužilo panstvu k promenádě před lidem nebo k rozhledu. Koncem 18. století začínají být vybavovány balkony byty zámožnějších domácností. Byly vestavěny do silného zdiva pomocí konzolí z přírodního kamene a vystupovaly z fasády déllou do 0,6 m.
Od druhé poloviny 19. století byly u konstrukcí balkonů používány nosníky z oceli profilu U, které byly upevněny ve vnitřním zdivu a délka přečnívající balkonové desky tak mohla dosahovat až 0,8 m. Při zesílení pomocí dekorativních ocelových nosných tyčí mohla délka vystupující části balkonové desky dosahovat i 1,2 m [1].
Ve 30. letech 20. století se stavby balkonů rozšířily zejména u větších bytových domů. Lze říci, že se jednalo převážně o železobetonové nosníky konzolové nebo s převislým koncem. Další konstrukční variantou byly konzolové nosníky z ocelových profilů, mezi kterými byla žebírková vodorovná konstrukce. Pro období poválečné historie je typické projektování balkonů u panelových domů formou železobetonových desek nebo zavěšených ocelových balkonů. Od 60. let 20. století se již setkáváme s řešením zateplení obvodového ztužujícího věnce pod železobetonovou deskou, které mělo snížit tepelné ztráty obvodovým pláštěm a riziko kondenzace vodní páry. U svépomocné výstavby se však tato problematika většinou opomíjí, a nastávají pak komplikace při realizaci dodatečného zateplení obvodového pláště.
V souvislosti se zpřísněním požadavků na tepelnou ochranu budov dochází i v ČR od 90. let 20. století k zvýšení zájmu o řešení konstrukčních detailů z hlediska stavební tepelné techniky. V tomto období se na stavbách začaly objevovat první instalace tzv. ISO-nosníků. Současně s tímto konstrukčním řešením se zejména u nízkoenergetických nebo energeticky pasivních bytových domů ve zvýšené míře setkáváme s dalším způsobem řešení předsazených konstrukcí, spočívajícím ve výstavbě samonosné konstrukce s vlastním základem. V tomto případě je ocelová nebo betonová nosná konstrukce pouze bodově připojena k objektu, čímž dochází k významnému omezení případných tepelných mostů v obvodovém plášti budovy.
¤ Reálné zobrazení ISO-nosníku firmy Bronze
Celý článek naleznete v archivu čísel (č. 09/2011)