Polyfunkční dům DRN na Národní třídě

Oproti záměru předchozího vlast- níka parcely postavit v místě pětihvězdičkový hotel se současný investor rozhodl vybudovat palác, který bude přístupný veřejnosti i businessu v centru hlavního města. Propojení původního barokního paláce s moderní architekturou je možné nejintenzivněji vnímat na nádvoří, které vytváří spolu s nově vzniklou pasáží příjemný a klidný veřejný prostor na jedné z nejrušnějších městských tříd v Praze. Z prostoru dvora tak lze nejlépe pozorovat celkový rozsah i složitost projektu. Osm nadzemních podlaží nového paláce se propojuje s pěti nadzemními podlažími starého paláce. Díky tomuto  propojení  vzniká  zajímavé  členění  vnitřních  prostor k pronájmu o celkové výměře cca 11 000 m². V přízemí a v prvním patře jsou to prostory pro obchodní využití, v ostatních podlažích pro kanceláře. Budova má také čtyři suterény, ve kterých je téměř sto parkovacích míst, lázně, prostory pro sklady a technologické místnosti.

Realizace spodní stavby byla detailněji představena v časopise Stavebnictví 10/2015 na str. 32–34. Přestože se kapitola o zakládání stavby a především zajišťování stavební jámy i původního paláce zdála technicky mimořádná, neméně zajímavý byl i další průběh stavby, kterému se věnuje tento článek.

Dispoziční a architektonické řešení novostavby

Místo stavby a genius loci, přítomnost Schönkirchovského paláce, jeho dvorních křídel i konírny a také  již  vydané stavební  povolení na projektovou dokumentaci hotelu, podle které se začalo stavět – to vše hrálo roli v architektonickém návrhu stavby DRN, který byl založen především na citlivém přístupu k původním navazujícím objektům. Důraz se kladl především na použití klasických řemeslných postupů a materiálů kompatibilních s historickými materiály. Bylo obnoveno původní tvarosloví střechy paláce,  které  v  průběhu času několikrát narušily necitlivé úpravy. Autoři návrhu také pracovali  s  informací  o  plánované  rekonstrukci  budovy  sousedící z jihu a připravili prostor u jižní stěny pro možné propojení nádvoří obou staveb.

Novostavba na volné nárožní proluce spojuje různé světy – vysoké jednoduché tvary paláce Dunaj ze třicátých let 20. století a nižší romantické barokní paláce v Mikulandské ulici. Hlavní fasáda sleduje uliční čáru, která díky existenci Schirdingovského paláce (Kaňkova domu) ubíhá a zužuje Národní třídu na původní historickou šířku. Zapuštěnou fasádou v uličním parteru byl vytvořen plynulý náběh na uliční podloubí Kaňkova domu, které však v průběhu výstavby DRNu  bylo  rekonstruováno  a  uzavřeno. K  propojení těchto světů slouží také mříž ze zapečených nerezových pásků, která vizuálně navazuje na římsy a nároží sousedních budov.

Od 4.NP výraz nového paláce ovládají průběžné lemující terasy, na jejichž okraji je navržen pás bohaté, řízeně a pečlivě pěstované zeleně, která by měla přispět k osvěžení uličního prostoru, ale také výhledů z oken. Terasy slouží nejen jako bonusový prostor, jenž pomáhá utvářet atmosféru interiérů, ale také jako velmi důležitý praktický prvek pro dobrou a pohodlnou údržbu domu, která se pak v konečném výsledku podepíše na celkovém působení stavby.

Propojení barokního paláce a moderního domu diktuje estetiku celého komplexu. Prvořadým záměrem bylo co nejkvalitněji zrekonstruovat barokní  stavbu  a  využít  všechny  nalezené  hodnoty  k prezentaci v dokončeném díle. Všechny původní materiály (cihly, opukové kameny, dřevěné trámy, valouny ze staré dlažby či např. prejzy a tašky) byly pečlivě uloženy a následně v novostavbě zapracovány do jednoho harmonického celku.

Deska 1.PP má  z  estetických  důvodů  zachován  rovný  spodní  líc i různá zesílení a hlavice vystupují nad horní líc. Z tohoto důvodu vznikají v některých místech velmi silné skladby podlah (až 400 mm). Tato skutečnost také komplikovala aktivaci spodní stavby nového paláce, jelikož mezi patami původních pilířů starého paláce a stropní deskou vznikaly mezery, které bylo nutné dozdívat a proplétat se tak skrz konstrukci bárek vynášejících původní objekty. Vnější obrysy desek horních podlaží se mění a jednotlivá podlaží postupně ustupují a navazují tak na sousední budovy. To má za následek, že některé obvodové sloupy jsou šikmé. Poslední podlaží ustupuje výrazně, takže deska nad 7.NP má charakter přechodové konstrukce. V horní stavbě jsou některé desky vykonzolovány na značné rozpětí. Tato místa jsou vynesena kombinací průvlaků a ocelových táhel. Prostorovou tuhost horní stavby zajišťují stěny, vetknuté do tuhé krabice spodní stavby.

Deska nad 2.NP zahrnuje několik masivních průvlaků vyztužených válcovanými profily HEM. Tyto průvlaky nesou sloupy skeletu nadzemních pater. Jedná se o sloupy, které nemohly z různých důvodů probíhat do přízemí (např. trakty zděných staveb, nebo na chodník podél Národní třídy apod.).  Provedení  těchto  průvlaků bylo náročné  i z důvodu architektonického ztvárnění. Spodní líc průvlaků je zaoblen specifickým způsobem a plynule přechází v rovný spodní líc desky. To si vyžádalo poměrně složité a pracné bednění ve tvaru břicha velryby. V současnosti se tedy těmto průvlakům neřekne jinak než vorvani. Velký objem betonu vzniklý tímto tvarováním vylehčily plastové trubky osazené do bednění – bylo nutno je řádně vyvázat a zajistit proti vyplavání při betonáži. Pár takovýchto průvlaků, avšak o něco subtilnějších, se nachází i v dalších nadzemních podlažích, v místech, kde bylo nutné přenést zatížení nestandartním způsobem.

Beton však nemá na paláci Národní pouze statickou funkci. Propisuje se i do interiéru. Převážná většina železobetonových konstrukcí novostavby byla realizována jako pohledová, s vysokým důrazem na kvalitu pohledového betonu. Při realizaci se navíc do bednění pohledových železobetonových stěn vkládaly fragmenty z natěžených materiálů, jako jsou cihly, prejzová krytina, dřevěné trámy či kamenná ostění. Bednění stropních desek se již od suterénních prostor realizovalo podle kladečských plánů, které v sobě zahrnovaly různé druhy bednicího materiálu (hladké i surové bednicí desky, OSB desky, kartáčovaná prkna). Takto neobvyklé pojetí povrchů betonů vyvrcholilo vkládáním matric do bednění stěn a stropů, které po odbednění vytvářely na povrchu betonu plastické obtisky (stromky, lana, kmínky, prkna). Krytí výztuže z těchto důvodů místy dosahovalo 40–60 mm.

Technologie

Primárním zdrojem tepla jsou tepelné vrty země/voda pro tepelná čerpadla v kombinaci s plynovou kotelnou. Toto řešení bylo navrženo nejen z důvodu úspory provozních nákladů na vytápění a z důvodu současného využití technologie jako zdroje chladu pro VZT. Vrty  i  technologie  tepelného  čerpadla  v  kombinaci s chlazením se suchým chladičem na střeše budovy poskytují také výkonný a bezpečný zdroj chladu pro letní měsíce, opět za nízkých provozních nákladů. Nadstandardní provedení monolitických konstrukcí je podtrženo uložením trubních rozvodů do stropních desek, sloužících pro budoucí chlazení a vytápění budovy. Jednotlivá podlaží novostavby byla pojata jako velkoprostorové kanceláře s možností dělení prostor na menší kanceláře a zasedací místnosti. To se odrazilo také v návrhu systému stropního chlazení/vytápění, rozvody jsou tedy realizovány v samostatných okruzích podle možného dispozičního uspořádání prostor.

Schönkirchovský palác spolu s dvorními křídly v nedávné době prošly citlivou rekonstrukcí dle návrhu architekta Fialy a odborníka na rekonstrukce historických staveb Ing. Mlázovského. Vybrané dřevěné a zděné konstrukce byly posouzeny statickým výpočtem na nově uvažované zatížení podle budoucího využití. Vyhovující konstrukce byly pouze lokálně podle potřeby opraveny, konstrukce v neuspokojivém stavu byly posíleny vložením nových prvků, případně úpravou konstrukčního systému.

V rámci přestavby a začlenění paláce do novostavby byl pod dvorem a jižním, severním i západním křídlem vybudován několikapodlažní suterén. V souvislosti s touto přestavbou byla demolována část jižního, severního i západního křídla a následně byla jejich torza začleněna do novostavby. Před zahájením prací na zajištění stavební jámy celý objekt staticky zajišťovala ocelová konstrukce a klenby podepírala výdřeva. Ze stropních konstrukcí 2.–4.NP byly v rámci předběžných průzkumů demontovány podhledy a podlahové vrstvy pro zjištění stavu nosných prvků.

Rehabilitace krovu starého paláce
Vrcholem byla rehabilitace původního tvarosloví střechy. V průběhu minulého století došlo k mnoha nekoncepčním úpravám dvorní části paláce – jako například navýšení dvorní fasády o jedno podlaží nebo vybudování obytného podkroví včetně přístupového schodiště. Tyto zásahy si vyžádaly také nutné úpravy krovu, čímž vznikla chaotická struktura podivných střech. Návrh rehabilitace krovu východního křídla starého paláce se rozdělil do tří částí – centrální dvoupatrové části krovu a bočních krovů přiléhajících k novostavbě a k sousednímu objektu bývalé školy. Střední rozšířená část starého paláce je zakryta valbovým mansardovým krovem s hřebenem kolmým na fasádu. K tomuto krovu nasedají z obou stran krovy bočních částí s hřebeny umístěnými pod mansardový nosník centrálního krovu. V uliční části je zachován původní charakter zastřešení s  trojúhelným  štítem a dvěma vikýři, dvorní část zastřešení je zklidněna sjednocením výšky říms krajních krovů na jednu úroveň.

Hlavní krov je s východním trojúhelným štítem v  Mikulandské  ulici spojen sedlovou prosklenou stříškou. Krovy jsou navrženy jako tesařské konstrukce z hoblovaného masivního dřeva a jsou prezentovány v interiéru jako pohledová konstrukce. Při zvoleném protipožárním systému – stabilní hasicí zařízení sprinklerové – není nutné prvky krovu ošetřovat protipožárním nátěrem. Vázání konstrukce je provedeno klasickými tesařskými spoji (čepy, pláty, kampy) zajištěnými dubovými kolíky. Lípnuté spoje jsou zabezpečeny kovanými hřebíky. Na krokvích je položeno vodorovné pohledové bednění, na kterém je založena konstrukce zatepleného střešního pláště celkové tloušťky 420 mm (od krokve po vnější líc krytiny).

Realizaci nových konstrukcí krovů provázela řada náročných kroků. Samotný návrh krovů představoval nelehký úkol v návaznosti na výše popsaný vývoj úprav stavby. V rámci realizace krovu musel být současně zabezpečen celý původní objekt východního křídla před zatékáním, musela se tedy vybudovat provizorní střecha, která bude současně umožňovat montáž konstrukcí krovu, a to i za použití jeřábu. Postavila se tedy konstrukce tzv. střechy nad střechou, která byla založena v úrovni podlaží pod krovem (4.NP) na vykonzolovaném fasádním lešení do Mikulandské ulice a do dvorní části, ztuženém v rámci interiéru starého paláce prostorovým lešením. Díky tomuto náročnějšímu způsobu založení střechy se ušetřilo na záboru prostoru chodníku v Mikulandské ulici a manipulační prostor ve dvorní části neomezovala konstrukce lešení.

Závěr

DRN je jedinečný projekt především díky přístupu všech, kteří se na jeho návrhu a realizaci podíleli. Otevřenost k tomu nejít vždy tou jednodušší cestou,  ať už z ekonomického nebo praktického hlediska, dělá budovu tím, čím je. To, že výsledek vyvolává řadu různých reakcí a názorů, je správné. Zkušenosti i zážitky jsou to nenahraditelné a snad takový bude i DRN pro odbornou  i laickou veřejnost.

Zdroje:
[1] Dokumentace pro stavební povolení a provádění stavby od autorů: Fiala + Nemec s.r.o., NĚMEC POLÁK, spol. s r.o., Ing. Jakub Kašpar a kolektiv, Ing. Vít Mlázovský