Pod jednou střechou s rorýsy a netopýry II - Panelové domy

Dále byly nastíněny konkrétní postupy, jak lze zachovat úkryty a hnízdiště těchto živočichů za větracími otvory či ve spárách mezi panely i po provedení stavebních úprav. Ve druhé části jsou uvedeny postupy a konkrétní příklady kompenzačních opatření, ke kterým lze přistoupit v případě, kdy není možné stávající úkryty nebo hnízdiště zachovat.

Úvod
Jak bylo uvedeno v minulém čísle časopisu (05/10), primární snahou ochrany přírody je zachovat hnízdiště rorýsů i úkryty netopýrů pokud možno v plném rozsahu i po stavebních úpravách domu, neboť je to prakticky jediný způsob, jak lze uvedené druhy celkově chránit. V některých případech to samozřejmě není možné, i tehdy se však dá postupovat tak, aby negativní dopad stavebních prací na zmíněné živočichy byl co nejmenší. Důležitou roli zde hraje opět zejména správné načasování prací, případně vhodně použitá šetrná uzávěra úkrytu, a následná realizace některého z tzv. kompenzačních opatření, které slouží k vytvoření náhradních úkrytů a hnízdišť. Pro uvedené zásahy je však vždy nutné povolení příslušného orgánu ochrany přírody, tzv. výjimka z ochranných podmínek zvláště chráněných druhů (podrobněji viz Stavebnictví č. 05/10).

Jednosměrná uzávěra - šetrné uzavření úkrytu
Jednosměrná uzávěra je způsob šetrného uzavření spáry nebo větracího otvoru, který se používá v situaci, kdy není možné úkryt po proběhnutí stavebních úprav zachovat (například pokud se režim střechy mění z větrané na nevětranou a dutiny v podstřeší je nutné vyplnit tepelně izolačním materiálem, nebo pokud je nutné spáry mezi panely zcela uzavřít vzhledem k doporučení energetického auditu). Stejné řešení lze použít i v případě, že termín plánovaných stavebních úprav spadá do období zimování, výskytu letní kolonie netopýrů nebo hnízdění rorýsů a nelze ho (například z důvodu harmonogramu čerpání dotací) přesunout - včas instalovaná jednosměrná uzávěra zajistí, že se zvířata do úkrytu na kritické období nemohou nastěhovat a práce pak mohou proběhnout, aniž by je ohrozily.
Přes větrací otvor nebo spáru v daném místě, kudy netopýři nebo rorýsi prolézají dovnitř, se umístí závěs z perlinky, jemné drátěné síťky či pevnějšího igelitu upevněný pouze nad horním okrajem otvoru. K upevnění lze použít hřebíčky do betonu nebo tmel. Spodní okraj síťky zůstane volný, neměl by ale odstávat od stěny budovy. Tento způsob uzávěry zajistí, že netopýři i rorýsi, kteří by se již v úkrytu mohli zdržovat, vyletí ven, ale nemohou se vrátit zpátky. Díky tomu žádná zvířata nezůstanou při instalaci polystyrenové vrstvy uvězněna uvnitř. Podobně může posloužit také hladká kovová nebo plastová trubka dlouhá cca 200 mm (vnitřní průměr min. 40 mm), jež se upevní do výletového otvoru šikmo dolů. Sklon a hladké stěny trubky opět znemožní zvířatům návrat do úkrytu. Uzávěru je však nutné instalovat s dostatečným předstihem před hnízděním rorýsů či porody mláďat netopýrů a pouze mimo období zimního spánku netopýrů (tj. období, kdy zvířata nejsou aktivní a úkryt proto neopouští!). Instalována by měla být minimálně týden před definitivním uzavřením spáry.

¤ Ukázka jednosměrné uzávěry spáry mezi panely a větracím otvorem (foto: Martin Ceľuch)

¤ Ukázka jednosměrné uzávěry pomocí šikmé trubky (foto: Jiří Šafář)

Kompenzační opatření - náhradní úkryty
Jednou z možností kompenzačního opatření je instalace speciálních budek pro rorýsy a netopýry, které se umístí na stěnu domu nejlépe na místo původního zaniklého hnízdiště či úkrytu nebo do jeho blízkosti.
U netopýrů se k tomuto účelu nejčastěji používají různé typy budek vyráběných z dřevocementové směsi, které se dají podle potřeby buď zcela začlenit do tepelně izolační vrstvy nebo umístit na povrch domovního pláště. Dřevocementové budky jsou vyzkoušené, netopýry obsazované a běžně již řadu let používané především v sousedním Německu. Úspěšně instalované byly však v poslední době i v řadě českých měst - například v Českých Budějovicích, Říčanech, Hodoníně nebo Liberci. Budky se na stěnu přilepují stejně jako polystyrenové desky zateplení, případně se mohou navíc upevnit pomocí na bocích umístěných kovových vinklů a šroubů. Povrch budek se ve finální fázi překryje perlinkou a opatří stejným nátěrem jako okolní plocha, takže na budově nejsou nijak nápadné. Budky lze objednat přímo u některého ze dvou hlavních německých výrobců - firmy Naturschutzbedarf Strobel nebo Schwegler. V České republice se zatím nevyrábějí, ale po dohodě je možné zajistit jejich nákup z Německa prostřednictvím České společnosti pro ochranu netopýrů.
Dřevocementové budky si oblíbili také rorýsi, ovšem ani ty se u nás dosud nevyrábějí. V poslední době se nejvíce osvědčily budky vyráběné z desek extrudovaného polystyrenu (XPS) o síle 20-30 mm. Jejich výhodou oproti dříve používaným budkám dřevěným či dřevocementovým je nižší hmotnost (a tedy snadnější instalace) a lepší tepelně izolační vlastnosti. Podle potřeby a prostorových možností se dají vyrobit jako jednokomorové až pětikomorové, přičemž například rozměry jednokomorové budky činí 300x170x200 mm, vletový otvor 35x70 mm. Budky by se měly připevnit na obvodový plášť domu nejlépe ještě před instalací desek z tepelně izolačního materiálu. Budou tak ze stěny méně vyčnívat a uvnitř bude pro hnízdicí ptáky zajištěno optimální mikroklima. Nyní se tyto budky v tuzemsku začínají vyrábět i sériově, objednat se dají u firmy Orista s.r.o. z Jablonce nad Nisou nebo Ecoplastics s.r.o. z Liberce. Budky patřičných parametrů vyrobené z extrudovaného polystyrenu jsou pravděpodobně použitelné i pro netopýry, v minulosti byly za tímto účelem instalovány v sousedním Sasku. První prototypy již byly vyrobeny i uvedenými českými firmami a v současnosti probíhá jejich testování.
Další možností, jak v některých případech vytvořit náhradní úkryt, je instalovat do střechy z vnitřní strany panelu tvořícího atiku budovy umělou dutinu, nasedající zevnitř otvorem na vyústění ventilačního otvoru a poté obalenou tepelně izolačním materiálem. K vytvoření umělé dutiny lze u rorýsů použít prázdnou plastovou nádobu o objemu min. 7,5 l (například od nátěrové hmoty, pracího prášku apod.), přiloženou dnem k vnitřní stěně panelu, anebo ji jednoduše vytvořit slepením obdélníkové ?krabice? z desek extrudovaného polystyrenu o síle 20-40 mm. Vnitřní povrch dutiny je třeba zdrsnit, třeba potřít tenkou vrstvou stavebního lepidla nebo malty. Rozměr umělé dutiny je třeba přizpůsobit konkrétní situaci, jako minimální rozměr lze doporučit 170x300x150 mm. Obdobně postupujeme při výrobě dutiny pro netopýry, zde však postačí rozměry 150x200x100 mm.
Poněkud pracnější cestou je vysekání nové dutiny odpovídající velikosti přímo do panelového prvku v místě stávajících ventilačních průduchů. Dutina musí být umístěna pod úrovní střechy, aby byly zajištěny odpovídající mikroklimatické podmínky. Minimální rozměry takové dutiny jsou stejné jako v předchozím případě, přičemž šířka je dána silou atikového panelu. Vletový otvor (40x70 mm) je vyřezán v desce izolačního materiálu, která je poté na dutinu nasazena, a měl by být zejména kvůli rorýsům umístěn vždy excentricky, blíž k jedné straně dutiny (ptáci se pak vždy uhnízdí ve vzdálenějším rohu).
Při realizaci všech kompenzačních opatření je mimo jiné důležité pamatovat na to, aby počet vytvořených náhradních hnízdních či úkrytových příležitostí byl adekvátní kapacitě původních úkrytů. Rorýsi i netopýři jsou velmi konzervativní a citlivě reagují nejen na změny umístění úkrytu, ale také na vnitřní mikroklimatické podmínky, pachy apod. Proto je nutné přistupovat k těmto záležitostem s maximální odpovědností, používat osvědčené materiály a konzultovat navržená řešení s odborníky, aby vynaložené úsilí mělo smysl a zvířatům skutečně pomohlo.

¤ Dřevocementovou budku pro netopýry od firmy Naturschutzbedarf Strobel o rozměrech 400x 365 mm a hloubkou 80 mm lze snadno zcela začlenit do zateplovací vrstvy - ukázka instalace na panelovém domě v Liberci

¤ Příklad jednokomorové a čtyřkomorové budky pro rorýsy z extrudovaného polysterenu

¤ Budka pro netopýry instalovaná na povrchu domovního pláště

Co dělat, pokud je přítomnost netopýrů či rorýsů odhalena teprve v průběhu stavby
Tato situace by sice při správném postupu neměla nastat, nelze ji však nikdy úplně vyloučit. Pokud k ní dojde, je nutné okamžitě zastavit stavební práce v místě nálezu netopýrů či rorýsů a neprodleně kontaktovat některý z orgánů ochrany přírody (středisko Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, nejbližší správu chráněné krajinné oblasti, odbor životního prostředí městského úřadu nebo krajského úřadu či Českou inspekci životního prostředí), případně zástupce České společnosti pro ochranu netopýrů nebo České společnosti ornitologické, kteří poradí, jak nejlépe postupovat. Vždy existují možnosti, jak vyřešit nastalou situaci tak, aby byl negativní dopad na zvířata a zároveň na probíhající stavební práce co nejmenší. V případě, že jsou v průběhu stavby odkryti zimující netopýři, je vhodné kontaktovat také nejbližší záchrannou stanici pro zraněné živočichy, jejíž pracovníci mohou poskytnout zvířatům nezbytnou první pomoc. Kontakty na záchranné stanice působící na území celé ČR jsou k dispozici na internetových stránkách www.csop.cz.

Vytváření nových úkrytů a hnízdních příležitostí
I tam, kde se rorýsi a netopýři dosud nevyskytovali, pro ně lze s úspěchem vytvářet nové potenciální úkryty a hnízdní příležitosti, a to včetně novostaveb. V řadě evropských zemí (Německo, Nizozemí, Velká Británie a další) je tato praxe běžnou součástí stavebních projektů. Nejjednodušším řešením je v těchto případech opět použití různých typů budek. Budky pro rorýsy by se pak měly instalovat podle typu domu buď přímo na obvodový plášť nebo do podhledu pod převislou atikou, a to ve výšce minimálně 5 m nad zemí či jinou překážkou (střížky, zeleň apod.). Světová strna v případě rorýsů nerozhoduje, vhodné je zvolit část objektu s nižší hlukovou zátěží a menší intenzitou večerního osvětlení (vnitrobloky). Budky pro netopýry by měly být umístěny ve výšce minimálně 3 m nad zemí, i když některé druhy (např. netopýr rezavý) dají s větší pravděpodobností přednost budkám připevněným ve výšce 5 až 6 m. Pro netopýry je důležitá také orientace budek. Pokud možno by měly být na jihozápadní až jihovýchodní stěně domu. Tato orientace napomáhá udržení potřebné vysoké teploty uvnitř budky díky zahřívání slunečními paprsky během dne. Před vletovým otvorem do budky by měl být vždy volný letový prostor. Vhodné je také umístit na stěnu více budek najednou, aby měli netopýři možnost vybírat si z několika úkrytů lišících se svými vlastnostmi (například mikroklimatickými podmínkami uvnitř). Pro zvýšení atraktivity pro netopýry lze budky před instalací zevnitř potřít nebo vypláchnout směsí vytvořenou z netopýřího trusu a vody.

¤ Nákres umělé dutiny instalované do střechy (návrh Ing. Ivan Řehoř)

Doporučená literatura:
[1] Viktora, L., Nová, P., Bartonička, T.: Ochrana rorýsů a netopýrů při rekonstrukcích budov. Česká společnost ornitologická ve spolupráci s Agenturou ochrany přírody a krajiny České republiky a Českou společností pro ochranu netopýrů, Praha, 22 str., 2008
[2] Schnitzerová, P., Cepáková, E., Viktora, L.: Netopýři v budovách. Rekonstrukce a řešení problémů. Česká společnost pro ochranu netopýrů, Praha, 71 str., 2009
[3] www.ceson.org a www.rorysi.cz

Autoři článku:
RNDr. Petra Schnitzerová, Ph.D.
Česká společnost pro ochranu netopýrů (ČESON) Katedra zoologie PřF UK Praha E-mail: nova-petra@centrum.cz
Mgr. Lukáš Viktora
Česká společnost ornitologická (ČSO) E-mail: viktora@birdlife.cz

¤ Dutina vytvořená vysekáním do panelu v místě větracího otvoru (návrh A plus s.r.o.)