Pod jednou střechou s rorýsy a netopýry I - Panelové domy

Úvod
Změny vlastnických práv po roce 1989 spustily vlnu obnovy po desítky let zanedbávaných staveb. Opravy a úpravy celých budov, jejich fasád nebo střech (často spojené s realizací půdních vestaveb nebo výměnou střešní krytiny) se zprvu soustředily na starší zástavbu. V posledních letech, díky úpravě vlastnických vztahů, jsou zaměřeny také na panelové domy, které navíc procházejí vlnou velmi žádoucího snižování energetické náročnosti. Všechna tato opatření stavby výrazně zhodnocují, prodlužují jejich životnost a zlevňují provoz. Jejich vedlejším produktem jsou však často nevratné negativní zásahy do populací některých druhů živočichů. Především posledně jmenovaná činnost, spojená se zateplováním obvodových a střešních plášťů, jakkoli je přínosem pro stav životního prostředí, představuje největší hrozbu pro hnízdiště rorýsů a úkryty netopýrů. Ta mizí doslova po tisících a s nimi i jejich obyvatelé. Tempo nepolevuje ani v probíhající globální hospodářské krizi. Hlavním důvodem jsou dotační tituly, především Nový panel, Zelená úsporám anebo Operační program Životní prostředí, které využívají finanční prostředky veřejných rozpočtů, výnosy z prodeje emisních povolenek i evropských fondů.
Ačkoli postupy a technická řešení, jak provést uvedené stavební úpravy budov podle všech kritérií a zároveň v souladu s požadavky druhové ochrany, jsou známy, bohužel se dosud dostatečně neuplatňují. Přitom jsou často poměrně jednoduché, finančně nenáročné a v případě panelových (resp. bytových) domů je lze navíc u netopýrů a rorýsů účinně spojit, protože se týkají stejných typů prostor. Primární snahou těchto opatření je zachovat hnízdiště a úkryty pokud možno v plném rozsahu i po stavebních úpravách domu, neboť to je prakticky jediný způsob, jak lze uvedené druhy celkově chránit. V některých případech to samozřejmě není možné, i tehdy se však dá postupovat tak, aby negativní dopad stavebních prací na tyto živočichy byl co nejmenší.

Panelové domy a rorýsi
Rorýs je typickým synantropním druhem, více než 95 % naší populace hnízdí na lidských stavbách. Panelová zástavba připomíná rorýsům jejich původní hnízdiště - štěrbiny ve skalních stěnách a dutiny stromů. O významu panelových domů pro rorýse svědčí skutečnost, že dnes v panelových sídlištích ornitologové zjišťují stejné koncentrace rorýsů jako v historické zástavbě, která byla vždy jejich nejvýznamnějším stanovištěm. Rorýsi zde vyhledávají tři základní typy hnízdišť. Obsazují spáry mezi panely tam, kde došlo k vydrolení spárovací hmoty nebo mechanickému narušení panelů. Využívají starších typů zateplení minerální vatou, přikrytou plastovými nebo kovovými profily. Takovéto dutiny jsou velmi malé a je s podivem, že v tomto stísněném a těžko přístupném prostoru vyvedou rorýsi i tři mláďata. Vůbec nejčastěji však obsazují dutiny v konstrukci větraných jedno- a dvouplášťových střech, které s vnějším prostředím komunikují ventilačními otvory, umístěnými v atikových panelech. Tyto ventilační otvory byly původně osazovány mřížkami, vlivem povětrnostních vlivů však časem došlo k jejich poškození nebo úplnému zničení a rorýsům se tak otevřela cesta do nového typu hnízdišť. Podobně jsou obsazovány i ventilační otvory odvětrávající např. spíže bytů.
Rorýsi u nás tráví v průměru 109 dnů, které nezbytně potřebují ke své reprodukci. Přilétají ve druhé polovině dubna a do zimovišť v jižní Africe se vracejí na přelomu července a srpna. Tato doba se bohužel z velké části překrývá se stavební sezónou, takže navzdory zákonné ochraně jsou stále ničena hnízdiště, ale také přímo likvidování ptáci, ať už samice, sedící na snůšce, nebo mláďata v hnízdech. Dochází k tomu jednak zaslepením ventilačních otvorů před zahájením stavebních prací nebo během pokládky desek tepelné izolace, jednak při odkrývání původního střešního pláště před vyplněním podstřešních dutin tepelně izolační hmotou. Druhá situace naštěstí nastává v poslední době poměrně vzácně, protože většina investorů volí levnější cestu pokládky tepelné izolace a hydroizolace na stávající střešní plášť.

Panelové domy a netopýři
Rovněž řada druhů netopýrů využívá během svého života tradičně nejrůznější úkryty v lidských stavbách (půdy, skuliny pod dřevěným obložením štítů chat a v hřebenech střech, sklepy atd.), v posledních desetiletích stále častěji také v panelových (resp. bytových) domech. Často zde osídlují prostory za ventilačními průduchy vedoucími do mezistřešních prostor či do komor a spíží, spáry mezi panely, štěrbiny za izolací, škvíry pod obložením střech, balkónů, ale i dilatační spáry mezi domy apod. (obr. 1, 2, 4). Tyto úkryty využívají především jako zimoviště, přičemž zimující netopýři tvoří téměř vždy početné skupiny (až několika set jedinců) a v období jarních a podzimních přeletů. Jak se však ukazuje, pravidelně zde sídlí také letní kolonie samic s mláďaty a někdy mohou netopýři pobývat ve stejném úkrytu dokonce celoročně.
Dosud byl v panelových domech zjištěn výskyt osmi druhů, nejčastěji se jednalo o netopýra rezavého (obr. 3), n. pestrého, n. večerního či n. hvízdavého. Tyto druhy v minulosti využívaly přirozené úkryty v dutinách stromů nebo skal. Osídlováním úkrytů v panelových domech netopýři přímo reagují na úbytek přirozených úkrytů, zejména těch ve stromových dutinách. Prostředí panelových domů jim také může připomínat prostředí skalních štěrbin, které jsou některými z uvedených druhů využívány i dnes. V panelových domech jsou tyto prostory navíc temperovány teplem unikajícím z bytů.
Při stavebních úpravách spojených se zateplováním budov, při kterém jsou zcela zaslepovány veškeré štěrbiny i ventilační otvory, se však pro ně uvedená stanoviště stávají pastí. Vzhledem k jejich skrytému způsobu života uniká přítomnost netopýrů snadno pozornosti obyvatel domu i stavebních dělníků. Často pak dochází nejen k likvidaci samotných úkrytů, ale přímo k uvěznění netopýrů uvnitř a jejich následnému masovému úhynu. Stejně negativní dopad ale může mít např. i odkrytí hibernujících, a tedy zcela ztuhlých a letu neschopných netopýrů, při rekonstrukci střechy v průběhu mrazivého zimního počasí. Popsaná situace je v současnosti, podobně jako u rorýsů, jednou z hlavních příčin ohrožení těchto druhů.

¤ Obr. 1. Odkrytí hibernujících netopýrů při rekonstrukci střechy, foto: Radek Lučan

¤ Obr. 2. Netopýři často osídlují prostory ve spárách mezi panely, foto: Vlastislav Káňa

¤ Obr. 3. Netopýr rezavý je v panelových domech nejčastěji se vyskytujícím druhem, foto: Petra Schnitzerová

¤ Obr. 4. Možné úkryty netopýrů v panelovém domě

Související právní předpisy
Podobně jako vybrané významné stavební památky, také mnohé živočišné a rostlinné druhy chrání zákon, v tomto případě zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Mezi tyto živočichy patří i rorýs obecný a všechny druhy netopýrů. Zákon chrání nejen živočichy jako takové, ale také všechna jejich vývojová stádia (vejce, mláďata) a jimi užívaná sídla - a to jak přirozená, tak umělá (např. v lidských stavbách) a jejich biotop. Pro jakýkoliv zásah do jejich sídla či činnosti způsobující jejich rušení je proto třeba vyžádat si povolení od orgánů ochrany přírody - tzv. výjimku z ochranných podmínek zvláště chráněného druhu. Takovým zásahem je např. i plánované zateplení panelového domu, kde se vyskytují netopýři ve spárách mezi panely nebo hnízdí rorýsi v dutinách za větracími otvory.
Mimo chráněná území vydávají výjimky odbory životního prostředí příslušného krajského úřadu, na území chráněné krajinné oblasti (CHKO) a národního parku (NP) je třeba požádat o toto povolení příslušnou správu CHKO nebo NP. Orgán ochrany přírody posuzuje žádost o výjimku ve správním řízení a následně vydává rozhodnutí, zpravidla zahrnující podmínky, za kterých mohou stavební práce probíhat tak, aby zasahovaly do života rorýsů a netopýrů co nejméně rušivě a jejich úkryt byl i do budoucna zachován. V některých případech může povolit i zánik úkrytu, pak má ale možnost nařídit určitá kompenzační opatření (např. vytvoření náhradního úkrytu). Při realizaci prací je následně nutné řídit se podmínkami, které orgán ochrany přírody ve svém rozhodnutí stanoví.
V případě, že je zásah proveden bez patřičného povolení nebo nejsou dodrženy stanovené podmínky, vystavuje se vlastník stavby (stavebník) spolu se zhotovitelem stavby (stavební firmou) postihu ze strany České inspekce životního prostředí, která může s okamžitou platností na místě zastavit rušivou činnost (tj. probíhající stavební práce), vydat zákaz této činnosti na dobu nezbytně nutnou ke zmírnění negativních dopadů na chráněné živočichy (např. po dobu nutnou ke zdárnému odchovu mláďat nebo pro ukončení zimního spánku) a uložit pokutu, která může v závažnějších případech dosáhnout výše až 100 000 Kč u fyzických osob a až 2 000 000 Kč v případě právnických osob (nebo fyzických osob při výkonu podnikatelské činnosti).

Jak je třeba postupovat před zahájením stavebních úprav bytového domu?
V první řadě je nutné zjistit, zda se rorýsi či netopýři ve stavbě vyskytují a tuto skutečnost promítnout do projektové dokumentace. To je velmi důležitý krok, ať již ve vztahu k žádosti o vydání stavebního povolení, kterou kromě stavebního úřadu posuzují také odbory životního prostředí, nebo v souvislosti s podáním žádosti o poskytnutí dotace. Závazné pokyny pro žadatele o dotaci z Operačního programu Životní prostředí již obsahují podmínku zajištění ochrany hnízdišť rorýsů a úkrytů netopýrů, bez níž nemůže být žádost dále posuzována. O podobném ustanovení se jedná i v rámci programu Zelená úsporám.
Ve většině případů je pro zjištění přítomnosti těchto živočichů nezbytné provedení orientačního zoologického průzkumu, což platí zejména v případě netopýrů, kteří se mohou vyskytovat v různých typech úkrytů a v různých fázích životního cyklu v průběhu celého roku. Průzkum by měl ukázat, jaké druhy netopýrů se v domě vyskytují, v kterém období, jaké úkryty a výletové otvory používají. Na základě konkrétní situace je pak doporučen nejvhodnější postup. Vše je však třeba řešit s dostatečným předstihem, protože průzkum lze spolehlivě uskutečnit jen v určitém období roku - přítomnost rorýsů se dá zjistit pouze v období hnízdění, mimo toto období je to prakticky nemožné, neboť nezanechávají téměř žádné pobytové stopy. Podobně výskyt netopýrů lze detekovat pouze v sezóně, kdy jsou aktivní, naopak v průběhu zimování je to velmi obtížné. V tomto období totiž zůstávají netopýři ve svých úkrytech, kde upadají do stavu hluboké letargie (tzv. hibernace). Při tom se jim zpomalují veškeré životní funkce a jejich organismus čerpá energii pouze z předem vytvořených tukových zásob. V tomto stavu zůstávají prakticky po celou zimní sezónu. S průzkumem mohou pomoci např. členové České společnosti pro ochranu netopýrů, České společnosti ornitologické, pracovníci muzeí, odborníci z vysokých škol a další specialisté s odpovídajícím biologickým vzděláním, kteří působí v jednotlivých regionech po celé ČR.
Další možností je nahlédnout do databáze registrovaných hnízdišť rorýsů volně přístupné na www.rorysi.cz nebo databáze údajů o výskytu netopýrů v panelových sídlištích prostřednictvím www.ceson.org. Obě databáze jsou průběžně doplňovány díky probíhajícím mapovacím projektům ČSO a ČESON, obsahují však výsledky práce necelé stovky dobrovolníků, kteří rozhodně nemohou pokrýt celé území České republiky. Většina lokalit tak dosud zůstává neprověřena. Každopádně provedením včasného průzkumu, konzultací s odborníky a orgány ochrany přírody lze snadno předejít pozdějším střetům a komplikacím během realizace stavby.

Vhodné načasování prací
Pro rorýse je z pohledu stavebních prací nejdůležitější jejich načasování. Práce by neměly kolidovat s hnízdní sezónou, tj. s obdobím od 20. dubna do 10. srpna. Podobně v případě netopýrů nesmí být stavební práce realizovány v době výskytu letní kolonie s nevzletnými mláďaty nebo zimujících netopýrů. Existence letních kolonií se z větší části překrývá s obdobím hnízdění rorýsů, zimování spadá do období přibližně od poloviny listopadu do poloviny března v závislosti na průběhu počasí v daném roce. Důvodem pro toto načasování je nutnost eliminace rušení živočichů při odchovu mláďat a zajištění přežití hibernujících netopýrů. I v případech, kdy nelze ze závažných důvodů stavební práce vhodně načasovat a musí být provedeny v některém z uvedených kritických období, existují určitá řešení (např. použití tzv. jednosměrné uzávěry, které bude posáno v další části).

Zachování větracích otvorů
Pokud při stavebních úpravách domu nedochází k úpravě větrané střechy na nevětranou, je nutné zachovat i po provedených úpravách prostupné nejlépe všechny dosud existující ventilační průduchy, které slouží jako vletové otvory do úkrytů za nimi jak rorýsům, tak netopýrům. Při realizaci zateplení nesmí otvory zůstat uzavřeny ani na přechodnou dobu, ale po instalaci izolační vrstvy se musí ještě tentýž den obnovit. Otvory v tepelně izolačním materiálu je třeba následně zabezpečit proti zatékání srážkové vody mezi izolační vrstvu a plášť budovy. Úprava se liší podle tvaru a orientace otvoru:

a) Kruhové otvory je možné opatřit standardní plastovou koncovkou, ze které je vyříznuta síťka nebo lamely tak, aby vznikl otvor odpovídající svým průměrem původnímu průduchu (obr. 7). Druhou možností je umístit do otvoru plastovou (např. novodurovou) trubku, na konci šikmo seříznutou tak, aby její delší horní část vytvářela stříšku. Spodní okraj zasunuté trubky musí lícovat s povrchem zateplené stěny objektu (obr. 6a). Vnitřní povrch trubky stejně jako spodní okraj koncovky je třeba mechanicky zdrsnit, aby se zde zvířata mohla dobře zachytit a prolézat dovniř. Zdrsnění je nejlepší provést ocelovým kartáčem na vrtačce nebo smirkovým papírem ve směru kolmém na podélnou osu otvoru.

b) Obdélníkové vodorovné otvory lze ochránit stříškou z titan zinkového plechu, připevněnou na původní obvodový plášť před položením izolační vrstvy. Spodní okraj otvoru je vhodné opatřit plastovou rohovou lištou, která je opět mechanicky zdrsněna (obr. 6b).

c) Obdélníkové svislé otvory je možné zabezpečit profilem z titanzinkového plechu, umístěným na původní obvodový plášť, který má hloubku shodnou s tloušťkou tepelně izolační vrstvy (obr. 6c). Vnitřek plechového profilu se potře např. tenkou vrstvou stavebního lepidla, které jeho povrch zdrsní a umožní tak rorýsům i netopýrům snadný průlez.

¤ Obr. 5. Nákres instalace budky s průlezným otvorem v zadní stěně od firmy Schwegler

¤ Obr. 6 a, 6b, 6c. Různé způsoby zabezpečení větracích otvorů - pomocí šikmo seříznuté trubky, instalací stříšky nebo profilu z titan zinkového plechu.

¤ Obr. 7. Správně upravené plastové koncovky na větrací otvory

Zachování štěrbinového úkrytu netopýrů při zateplování
Spáry mezi panely a jiné štěrbiny mají být v průběhu zateplování vesměs překryty izolační vrstvou polystyrenu. I přesto lze tyto úkryty pro netopýry zachovat. Jakým způsobem? Pokud je to technicky možné, instaluje se na místo, kudy netopýři do štěrbiny pronikají, speciální budka, která po zateplení funguje jako průlezný tunel tepelně izolační vrstvou do původního úkrytu mezi panely (obr. 5). K dispozici jsou různé typy dřevobetonových budek, které mají v zadní stěně otvor nebo ji mají zcela otevřenou. Budky mají hloubku 8-12 cm a lze je tak zcela začlenit do tepelně izolační vrstvy, případně ještě podložit či překrýt tenčí vrstvou izolantu (vždy ale tak, aby průlez do spáry zůstal volný). Budky se na stěnu přilepují stejně jako polystyrenové desky zateplení, případně se mohou navíc upevnit pomocí na bocích umístěných kovových vinklů a šroubů. Povrch budek se ve finální fázi překryje perlinkou a opatří stejným nátěrem jako okolní plocha, takže na budově nejsou nijak nápadné, viditelné jsou pouze úzké vletové otvory (obr. 8, 9, 10).

Autoři:
RNDr. Petra Schnitzerová, Ph.D.
Česká společnost pro ochranu netopýrů (ČESON)
Katedra zoologie PřF UK Praha
e-mail: nova-petra@centrum.cz

Mgr. Lukáš Viktora
Česká společnost ornitologická
-mail: viktora@birdlife.cz

¤ Obr. 8. Panelový dům v ul. Karla Chocholy v Českých Budějovicích před zateplením. Úkryt netopýrů se nachází ve vodorovné spáře mezi panely (foto: Zdena Němcová).

¤ Obr. 9. Panelový dům v ul. Karla Chocholy v Českých Budějovicích po zateplení - detail umístění budek (foto: Zdena Němcová).

¤ Obr. 10. Panelový dům v ul. Karla Chocholy v Českých Budějovicích po zateplení (celkový pohled) (foto: Zdena Němcová).