Nové znění normy ČSN 74 4505 Podlahy - Společná ustanovení

Norma ČSN 74 4505 Podlahy - Společná ustanovení je v praxi velmi využívaná, avšak její znění z roku 1994 bylo již zastaralé a v některých pasážích dokonce nepoužitelné. Proto se Český normalizační institut rozhodl zařadit do plánu normalizace její revizi ve vztahu k základním ČSN a EN, technickým předpisům a současným technickým požadavkům. S žádostí o její vypracování v loňském roce oslovil České vysoké učení technické v Praze a Kloknerův ústav. Práce na revizi normy navázaly na již provedený rozborový úkol, který analyzoval znění z roku 1994, a to především ve vztahu k současným platným českým normám a k harmonizovaným normám evropským. Kromě rozborového úkolu, který byl řešen Ing. Marií Jurajdovou z ITC Zlín, autoři vycházeli především z vlastních odborných zkušeností a dlouhodobých kontaktů s odborníky z oblasti podlah. V tomto směru si vytkli za cíl především v aktualizovaném znění normy upravit formulace v následujících oblastech:

• reálně vymezit kritéria na rovinnost podlahových konstrukcí;
• přesně definovat metodiku zjišťování rovinnosti podlahových konstrukcí;
• definovat požadavky na mechanické vlastnosti nosných vrstev podlah v návaznosti na platné harmonizované normy;
• zreálnit hodnoty vlhkosti podkladních vrstev, požadované při pokládce nášlapných vrstev;
• poskytnout projektantům vodítko při návrhu tloušťky nosné po- dlahové vrstvy;
• nově doplnit partii týkající se tzv. průmyslových podlah, která nebyla ve stávající normě vůbec pojednána.

Vzhledem k tomu, že se materiálová základna v oblasti podlahových konstrukcí i její různorodost rychle rozvíjí, odvisí kvalita aktualizované normy i od co nejúplnějšího připomínkování návrhů normy nejširším spektrem odborníků jak z okruhu projektantů, tak i dodavatelů. Předkládaná norma prošla mnohastupňovým připomínkováním a oponenturou odborníků, kteří se pohybují v různých materiálových oblastech (dřevěné podlahy, betonové podlahy, plastové povrchy podlah. Byly prověřeny všechny ČSN, resp. harmonizované ČSN EN, na které je odkazováno tak, aby ustanovení revidované normy nebyla v žádném případě v rozporu s těmito dokumenty. Do normy je zapracován i odkaz na změnu Z3 ČSN EN 206-1, která vyšla v tomto roce, atd. Autoři se domnívají, že nová norma významně posunuje možnosti projektantů i realizátorů navrhovat a provádět podlahové konstrukce podle nejaktuálnějších kritérií a s minimem závad. Revidovány, resp. aktualizovány, byly i zkušební postupy, které jsou pro kontrolu kvality dokončených podlahových konstrukcí nezbytné.

Nejpodstatnější změny v novém znění normy
Předmět normy
Předmět normy byl nově přeformulován, a to takto: Tato norma stanovuje požadavky pro navrhování, provádění a zkoušení podlah ve stavebních objektech. Norma rozlišuje dva druhy podlah: podlahy v bytové a občanské výstavbě a průmyslové podlahy. Norma se nevztahuje na nemovité kulturní památky a na objekty pro ustájení zvířat. Norma nezohledňuje specifické požadavky sportovních činností na podlahy.
Z definice předmětu normy je zřejmé, že největší změnou je rozšíření normy o problematiku průmyslových podlah. Ta nebyla v předchozím znění ČSN 74 4505 vůbec zohledněna.

Termíny a definice
Kapitola Termíny a definice je důležitou součástí každé normy. Měla by zajistit, aby terminologii použitou v normě chápali všichni její uživatelé stejně, a bylo tak minimalizováno riziko nedorozumění v důsledku špatného pochopení textu. Nejdůležitějšími změnami oproti verzi z roku 1994 je zavedení termínu průmyslová podlaha, definování pojmu podlahový potěr (podlahová mazanina) a rozdělení spár v podlaze na smršťovací a dilatační.
Nová ČSN 74 4505 rozděluje podlahy na dva druhy. Kapitola 5 se věnuje podlahám v bytové a občanské výstavbě, kapitola 6 pak podlahám průmyslovým. Rozlišení, do které z nich spadá konkrétní podlaha, je specifikováno právě v definici pojmu průmyslová po- dlaha, která uvádí: Průmyslová podlaha je podlahovou konstrukcí, která je zatížena rovnoměrným zatížením větším než 5 kN/m2, nebo pohyblivým zatížením - manipulačními prostředky, jejichž celková hmotnost je větší než 2000 kg. Průmyslovou podlahou je i konstrukce se zvláštními požadavky na odolnost proti obrusu, kontaktnímu namáhání, chemickému působení, a to i v případě, že zatížení je menší než výše uvedené hodnoty.
Ostatní podlahy pak spadají do kategorie podlah v bytové a občanské výstavbě. Na oba názvy druhů podlah je tedy třeba se dívat jako na obvyklé umístění podlahy, kritériem pro rozdělení je zatížení. Může nastat situace, že například podlaha v kuchyni pro hromadné stravování bude muset mít větší únosnost než 2000 kg/m2 a bude muset být navržena a provedena podle ustanovení pro průmyslové podlahy.
Z připomínek, které autorům v rámci jednotlivých kol přípravy textu normy došly, bylo zřejmé, že pojmy podlahový potěr a podlahová mazanina, či konkrétně cementový potěr a betonová mazanina, nejsou v povědomí odborné veřejnosti významově pevně ukotveny. Na základě zkušeností z připomínkových řízení i z vlastní praxe a rozhovorů s lidmi z oboru se autoři domnívají, že pojmy podlahový potěr a podlahová mazanina jsou synonyma, která technicky nic neříkají o vlastnostech příslušných vrstev ani o technologii jejich pokládky. To potvrzují například i technické slovníky, které při překladu do němčiny oba termíny překládají jako Estrich, do angličtiny jako screed. V případě spár v podlaze je třeba rozlišovat na spáry smršťovací, které umožňují, aby proběhly přirozené objemové změny materiálů (zejména betonu), a spáry dilatační, které umožňují teplotní dilataci jednotlivých konstrukčních celků, buď pouze podlahy, nebo celé konstrukce. Dilatační spáry musí zajistit volnost pohybu po celou dobu životnosti konstrukce. Obvykle se osazují speciálními kovovými profily, které zabraňují olamování hran, a vnitřní prostor se vyplní trvale pružným materiálem. Na rozdíl od nich mají smršťovací spáry pouze dočasnou funkci, je třeba je provádět zejména u monolitických vrstev na bázi cementu (cementové potěry, litá teraca apod.) a po odeznění smršťování je vhodné tyto spáry vyplnit tuhou zálivkou.

Technické požadavky
Tak jako celá norma, doznala i tato kapitola významné změny. Rozsah příspěvku nedovoluje věnovat se všem technickým parametrům, celkem jich je v kapitole 4 popsáno osmnáct. V následujícím textu jsou proto zmíněny ty, které autoři považují za nejdůležitější.
První dva odstavce se týkají vzhledu podlahy, tedy parametru, který je častým předmětem sporů. Zde je řešen případný vznik trhlin, který je obecně považován za nepřípustnou vadu. Výjimkou jsou betonové podlahy, v jejichž případě se norma odkazuje na základní normy pro navrhování betonových konstrukcí ČSN 73 1201 Navrhování betonových konstrukcí a ČSN EN 1992-1-1 Eurokód 2: Navrhování betonových konstrukcí - Část 1-1: Obecná pravidla a pravidla pro pozemní stavby. Při postupu například podle ČSN 73 1201 je třeba definovat příslušnou kategorii požadavku na odolnost proti trhlinám. Pokud tento parametr není v zadání uveden, lze využít rozdělení popsané v ČSN 73 1201, které postupuje podle použité výztuže, a tedy podle nebezpečnosti jejího napadení korozí. Pro jednotlivé kategorie jsou definovány příslušné limitní šířky trhlin. Pro dimenzování je zároveň uvedeno, při jakých kombinacích zatížení je třeba je posuzovat. V odstavci Stálobarevnost je reflektována přirozená vlastnost dřeva měnit svůj odstín pod vlivem osvětlení, respektive oslunění. Při nerovnoměrném osvětlení může dojít k nerovnoměrné změně barevného odstínu dřevěných podlah.
Další dva odstavce se věnují rovinnosti povrchu vrstvy a místní rovinnosti povrchu. Zde je nutné upozornit, že se jedná o dvě rozdílné vlastnosti, které mají jak rozdílný vliv na užívání podlahy, tak i odlišný způsob zkoušení. Autoři by chtěli zvláště poděkovat Ing. Šandovi z firmy Gefos a doc. Matějkovi, kteří významně přispěli k textu těchto odstavců a příslušných odstavců z kapitoly Zkoušení. V případě rovinnosti povrchu se sledují odchylky výškové úrovně náhodně vybraných bodů skutečně provedené podlahy od výškové úrovně definované v projektu. Tento parametr je důležitý zejména pro návaznost podlahy na okolní konstrukce, např. dveře. Maximální dovolené odchylky od rovinnosti nášlapné vrstvy je třeba stanovit v návrhu podlahy, a to v závislosti na konkrétních podmínkách. Pro omezení možných sporů doporučujeme rovněž definovat maximální odchylky od rovinnosti povrchu pro ostatní vrstvy, zejména pro povrchy, kde na sebe budou navazovat dodávky různých firem. V praxi často dochází k tomu, že na nosnou vrstvu tvořenou cementovým nebo anhydritovým potěrem zbude pouze několik málo centimetrů, které nemohou zajistit dostatečnou únosnost podlahy. Při užívání, v lepším případě již během stavby, pak dochází k překročení únosnosti nosné vrstvy a ke vzniku trhlin v podlaze.
V případě místní rovinnosti povrchu se sledují dva parametry. Prvním je odchylka povrchu podlahy od proložené úsečky reprezentované dvoumetrovou latí (viz tabulka 1). Tento parametr nevypovídá nic o tom, v jaké výškové úrovni byl povrch podlahy proveden, ale je důležitý pro provoz na podlaze a komfort jejího používání. Druhým pak je požadavek na mezní rozdíl rovinnosti nášlapné vrstvy v dilatační nebo smršťovací spáře a ve spárách mezi dlaždicemi (viz tabulka 2). Stanovení tohoto parametru má za cíl vyloučit nerovnosti nášlapné vrstvy podlahy, ve kterých by hrozilo zakopnutí uživatele podlahy, případně drncání přepravních prostředků, které by způsobovalo nadměrné namáhání hran. Oba tyto parametry byly předmětem mnoha připomínek, které se lišily zejména podle přístupu autora připomínky buď ze strany dodavatele podlahy, nebo ze strany zákazníka. Autoři dokonce obdrželi zcela opačné připomínky (příliš benevoletní/příliš přísné) od pracovníků jedné větší firmy. Je vhodné, aby návrh po- dlahy obsahoval požadavky na oba parametry místní rovinnosti i pro ostatní vrstvy podlahy. Tyto hodnoty je třeba stanovit v závislosti na požadavcích výše položené vrstvy na podklad. Pokud zamýšlenou technologií není možné dosáhnout rovinnosti potřebné pro správné položení následné vrstvy, je třeba v návrhu podlahy počítat s vyrovnávací vrstvou.

Typ podlahy	Mezní odchylka
Podlahy v místnostech pro trvalý pohyb osob (byty, kanceláře, nemocniční pokoje, kulturní zařízení, obchody, komunikace uvnitř objektu apod.)	2 mm
Ostatní místnosti	3 mm
Výrobní a skladovací haly	5 mm

¤ Tab. 1. Mezni odchylky mistni rovinnosti našlapne vrstvy

Typy podlah	Mezní rozdíl
Podlahy v místnostech pro trvalý pohyb osob (byty, kanceláře, nemocniční pokoje, kulturní zařízení, obchody, komunikace uvnitř objektu apod.)	2 mm
Ostatní místnosti	2 mm
Výrobní a skladovací haly	2 mm

¤ Tab. 2. Mezni rozdily ve vyškove urovni našlapne vrstvy v dilatačni nebo smršťovaci spaře a mezni rozdily ve vyškove urovni hran sousednich dlaždic

Předepsaná tloušťka mm	Tloušťka vrstvy potěru mm
	Nejmenší hodnota	Průměr
10	≥a	≥ 10
15	≥a	≥ 15
20	≥ 15	≥ 20
25	≥ 20	≥ 25
30	≥ 25	≥ 30
35	≥ 30	≥ 35
40	≥ 30	≥ 40
45	≥ 35	≥ 45
50	≥ 40	≥ 50
60	≥ 45	≥ 60
70	≥ 50	≥ 70
80	≥ 60	≥ 80
>80b	≥a	≥ předepsaná tloušťka
a Musí být odsouhlaseno projektantem podle konkrétních podmínek b U cementových potěrů by měly být vzaty v úvahu zásady technologie betonu vedené v ČSN EN 206-1

¤ Tab. 3. Dovolene odchylky od projektem předepsane tloušťky vrstvy potěru

Neméně zajímavá a důležitá je specifikace parametrů Tloušťka vrstvy potěru a Mechanická odolnost a stabilita, které jsou významné pro statickou únosnost nosné vrstvy podlahy. Pro tloušťku vrstvy potěru definuje spodní mez skutečného provedení tabulka (viz tab. 3), horní mez pak je omezena 120 % tloušťky předepsané v návrhu podlahy. Zde je třeba si uvědomit, že podlahový potěr je relativně těžký konstrukční prvek. Proto je při případném zvětšení tloušťky třeba posoudit statickou únosnost konstrukce, která podlahu nese.
Zcela nově formulovaný je odstavec týkající se skluznosti. V částech budov, které jsou veřejně přístupné, platí přísnější požadavky, uvnitř bytů a pobytových místností pak požadavky méně přísné (viz tab. 4). Důležité je, že požadované hodnoty musí být splněny i při běžném zašpinění podlahy při provozu budovy nebo u vlhké podlahy.

	Veřejné prostory	Byty a pobytové místnosti
Součinitel smykového tření	≥ 0,5	≥ 0,3
Výkyv kyvadla	≥ 40	≥ 30
Úhel kluzu	≥ 10°	≥ 6°

¤ Tab. 4. Požadavky na skluznost podlah

V souvislosti s technickými parametry je třeba odkázat na kapitolu 7, která má název Zkoušení a obsahuje buď odkazy na příslušné zkušební normy, nebo popis zkušebních metod pro stanovení velikosti příslušných parametrů. To je velmi důležité, protože jiné zkušební postupy mohou vést k jiným výsledkům (viz například problematika stanovování vlhkosti).

Podlahy v bytové a občanské výstavbě
Podlahy popisované v kapitole 5 normy jsou prakticky vždy podlahy plovoucí, kdy je nosná vrstva uložena na relativně měkké vrstvě tepelné nebo zvukové izolace. Kapitola je rozdělena na dvě části vztahující se k návrhu podlahy a k jejímu provádění. V první části, jsou předepsány skutečnosti, které návrh podlahy musí specifikovat, a to:
a) podmínky úspěšné funkce podlahy po dobu její předpokládané životnosti;
b) skladbu podlahové konstrukce, tj. jednotlivé vrstvy, jejich tloušťky, kvalitu, popřípadě i složení vrstev a pracovní postupy pro jejich zhotovení. Skladba podlahové konstrukce musí být navržena tak, aby podlaha splňovala požadavky, které jsou na ni kladeny, i v případě, že bude vyrobena s nepříznivými odchylkami tlouštěk vrstev;
c) rozmístění dilatačních a smršťovacích spár v podlaze, nebo v jejích vrstvách, a jejich úpravu;
d) řešení dilatačních spár nosné konstrukce, které prochází podlahou. Dilatační spára musí umožnit pohyb nosné konstrukce;
e) řešení prostupů podlahou (prostupy potrubí, technologických zařízení apod.);
f) napojení podlahy na stěnu;
g) způsob uložení prvků a rozvodů technického zařízení budov umístěných do podlahové konstrukce;
h) požadavky na místní rovinnost povrchu podlahových vrstev (ne nášlapné vrstvy). Požadavky musí vycházet z požadavků následné vrstvy na podklad. Pokud požadavky na podklad nejsou technologií spodní vrstvy splnitelné, musí být mezi tyto vrstvy vložena vyrovnávací vrstva.

Body a, b, c, d, e, g jsou prakticky totožné s požadavky původní normy z roku 1994. Nově byly přidány body f, h. Za zdůraznění stojí zejména bod h, protože místní rovinnost povrchu jednotlivých vrstev je častým předmětem sporů na stavbě a zároveň má konkrétní finanční dopad v nutnosti provádět vyrovnávací vrstvu. Vzhledem k tomu, že norma nemůže postihnout celou škálu individuálních podmínek na stavbě, ani zahrnout požadavky všech vrstev na podklad, je povinnost předepsat požadavky kladena na autora návrhu podlahy, tedy obvykle projektanta. Předpokládá se, že to bude osoba, která bude nejlépe obeznámena s konkrétními požadavky stavby i použitých materiálů a technologií.
Doporučeno je definování ještě následujících dvou bodů:

• požadavky na místní rovinnost povrchu nášlapné vrstvy, pokud jsou přísnější než požadavky uvedené v normě;
• požadavky na rovinnost povrchu jednotlivých vrstev podlahy a její dovolenou odchylku.

Předepsaná tloušťka potěru
Materiál potěru	Třída pevnosti v tahu za ohybu podle ČSN EN 13813	Plošné zatížení ≤ 2,0 kN/m2	Plošné zatížení ≤ 3,0 kN/m2 Bodové zatížení ≤ 2,0 kN	Plošné zatížení ≤ 4,0 kN/m2 Bodové zatížení ≤ 3,0 kN	Plošné zatížení ≤ 5,0 kN/m2 Bodové zatížení ≤ 4,0 kN
Litý potěr na bázi síranu vápenatého	F 4	≥ 35	≥ 50	≥ 60	≥ 65
	F 5	≥ 30	≥ 45	≥ 50	≥ 55
	F 7	≥ 30	≥ 40	≥ 45	≥ 50
Potěr na bázi síranu vápenatého	F 4	≥ 45	≥ 65	≥ 70	≥ 75
	F 5	≥ 40	≥ 55	≥ 60	≥ 65
	F 7	≥ 35	≥ 50	≥ 55	≥ 60
Cementový potěr nevyztužený	F 4	≥ 45	≥ 65	≥ 70	≥ 75
	F 5	≥ 40	≥ 55	≥ 60	≥ 65
	F 7	≥ 35	≥ 50	≥ 55	≥ 60

¤ Tab. 5. Nejmenši navrhove tloušťky plovoucich potěrů při stlačitelnosti podkladnich vrstev ≤ 3 mm (≤ 5 mm pro plošne zatiženi ≤ 2 kN/m2 a ≤ 3 kN/m2)

Dobrou pomůckou pro navrhování potěrů může být tabulka uvádějící nejmenší návrhové tloušťky plovoucích potěrů (viz tab. 5). Z vlastních zkušeností však autoři doporučují uvedené hodnoty považovat za naprosto minimální. Spolehlivé konstrukce lze takto provést pouze při kvalitní a velmi pečlivé pokládce, kdy je tloušťka potěru opravdu dodržena a zároveň vlastnosti materiálu odpovídají požadované třídě v celé tloušťce vrstvy. V praxi se bohužel velmi často stává, že dobře zhutněný je pouze povrch potěru a hlouběji je potěr relativně mezerovitý. Pak potěr není dostatečně únosný a riziko vzniku poruch je velké.
Druhá část, Provádění, definuje požadavky na firmu provádějící pokládku podlahy nebo některých jejích vrstev. Nová je povinnost sepsat při převzetí staveniště zápis obsahující alespoň údaje jako rovinnost podkladu, tloušťky zadávaných vrstev a rovinnost a místní rovinnost povrchu nejvyšší prováděné vrstvy. Mezi požadavky na provádění podlahy patří i vytvoření rastru smršťovacích spár ve vrstvách z materiálů podléhajících smršťování. Tyto spáry jsou preventivním opatřením proti vzniku smršťovacích trhlin a zhotovují se buď pomocí bednění, nebo dodatečným nařezáním (nutno provést ještě před vznikem poruch, tj. u cementových potěrů obvykle do 24 hodin). Dobře se osvědčilo pravidlo požadující pro obvyklé nevyztužené cementové potěry vzdálenost smršťovacích spár maximálně třiceti- až čtyřicetinásobek tloušťky vrstvy. Vytvořením smršťovacích spár samozřejmě není dotčena potřeba ošetřování potěru. Předepsána je zde nejvyšší dovolená vlhkost podkladu pro pokládku běžných nášlapných vrstev, a to pro cementový potěr a pro potěr na bázi síranu vápenatého (viz tab. 6). Tyto požadavky byly výrazně přepracovány. Oproti normě z roku 1994 byly opraveny chybné hodnoty pro cementový potěr pod dlažbu a pro anhydritové potěry a doplněny byly požadavky pro lité podlahoviny a textilie. Hodnoty pro cementový potěr lze použít i pro vrstvy ze standardního betonu. Pokud je součástí podlahy systém vytápění, je třeba požadavky uvedené v tabulce snížit.

Nášlapná vrstva	Cementový potěr	Potěr na bázi síranu vápenatého
Kamenná nebo keramická dlažba	5,0 %	0,5 %
Lité podlahoviny na bázi cementu	5,0 %	Nelze provádět
Syntetické lité podlahoviny	4,0 %	0,5 %
Paropropustná textilie	5,0 %	1,0 %
PVC, linoleum, guma, korek	3,5 %	0,5 %
Dřevěné podlahy, parkety, laminátové podlahoviny	2,5 %	0,5 %

¤ Tab. 6. Nejvyšši dovolena vlhkost cementoveho potěru nebo potěru na bazi siranu vapenateho v hmotnostnich % v době pokladky našlapne vrstvy

V části Provádění jsou uvedeny ještě požadavky na výsledky kontrolních zkoušek kvality provedeného podlahového potěru pro nejčastěji používané třídy. Protože rozhodujícím parametrem těchto potěrů je třída pevnosti v tahu za ohybu F, jsou požadavky vztaženy právě k tomuto parametru. Jeho dodatečné zkoušení není snadné, zejména pro obtížnost odebírání vzorků potěru pro výrobu zkušebních těles (trámků 40x40x160 mm). Proto jsou v kapitole Technické požadavky uvedeny požadavky na výsledky alternativních zkoušek pevnosti v tahu povrchových vrstev pro cementové potěry. U třídy pevnosti F4 musí být průměrná hodnota pevnosti v tahu povrchových vrstev větší než 1,25 MPa, u třídy F5 větší než 1,75 MPa a u třídy F7 větší než 2,25 MPa. Tyto alternativní zkoušky doporučujeme doplnit o sondu pro ověření kvality zhutnění vrstvy potěru v jejích spodních partiích.

Průmyslové podlahy
Problematika průmyslových podlah nebyla v předcházejícím znění ČSN 74 4505 vůbec zmíněna. Text článku 6 - Průmyslové podlahy v novém znění ČSN 74 4505 je zcela nový a vychází jak ze zkušeností zpracovatelů normy, tak z řady konzultací s odborníky, kteří se této oblasti dlouhodobě věnují. Zpracovatelé normy by zvláště chtěli poděkovat Ing. Novotné z firmy Panbex a Ing. Fárovi z firmy Coming, kteří významně přispěli jak připomínkami, tak i oponenturou celého textu této kapitoly. Tak, jako v řadě předcházejících článků normy i v kapitole Průmyslové podlahy, se v připomínkách střetávaly různé názory, které prosazovaly změkčení, resp. zpřísnění některých kritérií.
Zpracovatelé normy považují za zcela zásadní článek 6.1.2, ve kterém je přesně definováno, co musí návrh průmyslové podlahy obsahovat. V projektové dokumentaci minulých let se velmi často zjišťuje, že návrhu průmyslové podlahy je věnována jen minimální pozornost a její standardní statický návrh je spíše výjimečný. Velmi často je tloušťka i kvalita betonu nosné podlahové desky navrhována intuitivně, velmi často zcela chybí požadavky na míru zhutnění podloží. Za významné aspekty, které musí obsahovat projektová dokumentace, je třeba považovat:

• požadavky na úpravu a vyplnění smršťovacích spár po dokončení podlahové konstrukce;
• vzdálenost a hloubku prořezu smršťovacích spár;
• polohu a konstrukční řešení dilatačních spár;
• způsob přenosu posouvajících sil mezi jednotlivými dilatačními úseky.

Právě improvizace v těchto výše uvedených bodech vede velmi často k poruchám, které jsou předmětem reklamací ihned po dokončení podlahové konstrukce nebo krátce po zahájení provozu.
Norma zřetelně upozorňuje, že: požadavky na rovinnost povrchu nášlapné vrstvy mohou být stanoveny přísněji než v tabulkách 1 a 2 ČSN 74 4505.
Dále je třeba upozornit na významný požadavek, kdy v článku 6.1.4 se požaduje u průmyslových podlah s vyšší intenzitou pohybu manipulačních prostředků nebo pohybu dopravních prostředků s vyššími kolovými tlaky porovnání kontaktního napětí pod koly dopravních prostředků s pevností v tlaku povrchových vrstev. Požadovaná vzdálenost smršťovacích spár je uvedena v článku 6.1.9 jako třicetinásobek tloušťky nosné betonové desky, největší vzdálenost smršťovacích spár se pak připouští 6 m. Je častou realitou, že řezané smršťovací spáry jsou prováděny pouze v osách svislých nosných prvků, i když k tomu není žádný racionální ani estetický důvod. V případě použití větších vzdáleností mezi svislými podporami je tak často vzdálenost řezaných smršťovacích spár na úrovni devět a více metrů, což zákonitě vede ke vzniku nežádoucích smršťovacích trhlin v mezilehlých oblastech, které jsou příčinou oprávněných reklamací. V kapitole 6.2 se uvádějí základní požadavky na provádění a ošetřování betonových podlahových desek, zdůrazňuje se, že betonová směs, použitá pro nosnou podlahovou desku, musí být uložena vždy do počátku tuhnutí. Upozorňuje se na nezbytnost ošetřování, které musí omezit rychlý odpar záměsové vody a na včasné provedení řezaných smršťovacích spár. V kapitole 6.3 jsou stručně charakterizovány požadavky na povrchové úpravy, a to tvořené jednak bezespárými syntetickými podlahovinami, jako jsou nátěry, lité a stěrkové podlahoviny, polymermaltové a polymerbetonové podlahoviny, dále pak tzv. minerální vsypy. U syntetických podlahovin má zásadní význam požadavek na vlhkost podkladu. Její hodnota není obecně definována a odkazuje se zcela přirozeně na požadavky výrobce podlahoviny. Dále se upozorňuje, že u syntetických podlahovin z polymerových směsí a polymermalt se připouští mírný rozdíl odstínů při navazování jednotlivých dávek směsí. Současně se upozorňuje, že tyto nášlapné vrstvy si mohou zachovat svou barevnost pouze při pravidelném čištění v intervalech a způsobem předepsanými výrobcem nátěrů, že trvalý provoz dopravních prostředků s gumovými pneumatikami může vést v některých partiích k trvalému znečištění těchto podlahovin, což nelze považovat v daném případě za jejich vadu.
V případě minerálních vsypů je uveden explicitní požadavek na tloušťku minimálně 1,5 mm. To odpovídá minimální spotřebě minerálního vsypu cca 3 kg/m2. Obrusné vrstvy menších tlouštěk již nemohou dlouhodobě plnit svoji funkci a deklarovat takto provedenou podlahovou konstrukci jako podlahu s minerálním vsypem by bylo nekorektní. Velmi podstatným ustanovením je konstatování, že: nejednotnost barevného odstínu povrchu je přirozenou vlastností minerálních vsypů a není pokládána za funkční vadu díla.
Právě tato okolnost je velmi často reklamována a u mnoha investorů i projektantů vzniká na základě předkládaných malých referenčních vzorků dojem, že výsledný odstín betonové podlahy s minerálním vsypem bude zcela jednotný, a často je snaha zařazovat požadovaný odstín i do barevného vzorníku podle RAL. To je pochopitelně s ohledem na povahu používaných cementů i kameniva zcela nereálné. Odstíny cementů, které jsou významnou pigmentační složkou minerálního vsypu, jsou totiž významně závislé na řadě okolností, mimo jiné obsahu oxidu železitého v surovině používané pro výrobu cementu. Vzhledem k tomu, že i v relativně homogenním surovinovém ložisku obsah těchto složek kolísá, nemůže být barevný odstín cementu stejného výrobce i stejné třídy zcela identický.
Podobně častým zdrojem reklamací je i vznik jemné sítě mikrotrhlin (tzv. fajáns, krakeláž, crazing) ve vrstvě minerálního vsypu. Norma v čl. 6.3.3 zřetelně uvádí, že výskyt těchto trhlin s šířkou do 0,1 mm je přirozenou vlastností vsypových povrchů a není funkční ani estetickou vadou. V závěru tohoto článku se upozorňuje, že povrch betonové desky s minerálním vsypem vždy obsahuje určité množství otevřených pórů, proto je jeho čistitelnost částečně omezena, i když jeho povrch velmi často působí jako zcela hutný a uzavřený.

Zkoušení
V kapitole 7 Zkoušení je celkem uvedeno dvacetři funkčních parametrů, které lze u podlahových konstrukcí ověřovat. Jedná se o množinu vizuálních i fyzikálně mechanických parametrů, při jejichž stanovení je převážně odkazováno na platné ČSN, resp. harmonizované ČSN EN.
Jsou to:

• charakteristika viditelného povrchu;
• stálobarevnost;
• rovinnost vrstvy;
• místní rovinnost vrstvy;
• přímost spár;
• tloušťka vrstvy;
• pevnost v tlaku a pevnost v tahu za ohybu;
• pevnost v tahu povrchových vrstev;
• přídržnost povrchové úpravy;
• odolnost proti dlouhodobě působícímu statickému zatížení;
• tvrdost povrchu;
• odolnost proti opotřebení;
• tepelný odpor, tepelná jímavost, difuze a kondenzace;
• vlhkost;
• nasákavost;
• vzduchová a kročejová neprůzvučnost;
• činitel odrazu světla;
• lesk plochy;
• odolnost proti biologickým vlivům;
• elektrické a magnetické vlastnosti;
• reakce na oheň;
• požární odolnost;
• skluznost.

Významná změna se týká zejména měření místní rovinnosti vrstvy, což je velmi často reklamovaný parametr. Podle článku 7.4 se odchylky místní rovinnosti stanovují pomocí dvoumetrové latě, na jejichž koncích jsou podložky o výšce 20 mm o půdorysné ploše 10x10 mm. Pomocí posuvného měřítka se změří maximální a minimální vzdálenost mezi povrchem vrstvy a spodním lícem latě. Plocha kontaktu mezi měřítkem a vrstvou je čtvercová o rozměrech 10x10 mm. Minimální a maximální odchylky se stanovují odečtením hodnoty 20 mm (výška koncových podložek latě) od změřených hodnot. Požaduje se nejméně pět měření na každých 100 m2.
Zcela nově v článku 7.7 definuje norma požadavky na stanovení pevnosti v tlaku a pevnosti v tahu za ohybu. Dosud je pravidlem, že v bytové a občanské výstavbě není kvalita podlahových potěrů prakticky vůbec kontrolována. To samozřejmě nijak nestimuluje dodavatele k dodržování elementárních technologických zásad a výsledkem jsou potěry, které svými mechanickými vlastnostmi oproti parametrům deklarovaným výrobcem potěrové směsi jsou na třetinové, maximálně poloviční úrovni. Norma proto požaduje, aby při zhotovování podlahových potěrů na každých 100 m2 byla zhotovena jedna sada zkušebních těles podle ČSN EN 13 892-2. Při betonáži průmyslových podlah se požaduje zhotovení jedné kontrolní krychle o hraně 150 mm na každých 250 m3 uložené betonové směsi.
Nově je zavedena v článku 7.8 i metoda měření pevnosti v tahu povrchových vrstev tzv. odtrhovými zkouškami, a to podle ČSN 73 2577. Stanovení vlhkosti podle článku 7.14 se požaduje gravimetrickou metodou podle ČSN EN ISO 12 570 a použití jiné metody je možné pouze v případě, pokud je prokázáno, že vede ke stejným výsledkům jako tato metoda. Pro informaci se v článku uvádí orientační přepočet mezi gravimetrickou a karbidovou metodou. Řada výše uváděných kvalitových parametrů je stanovována s menší frekvencí a vyžaduje speciální zkušební postupy. Typickým příkladem je např. měření skluznosti (článek 7.23). Po řadě konzultací se specialistkou v této oblasti Ing. Kotorovou z TZÚS Plzeň byla nakonec v normě ponechána pouze velmi obecná formulace, a to, že: skluznost se zkouší podle zkušebních metod uvedených v příslušných normách pro jednotlivé výrobkové skupiny.
Jakákoliv podrobnější specifikace by popisovanou normu nežádoucím způsobem komplikovala.

Celkové závěry a další perspektiva
Provedená revize ČSN 74 4505 Podlahy - Společná ustanovení se snažila promítnout do nového znění jak poznatky a zkušenosti zpracovatelů normy, tak i širokého spektra odborníků, kteří znění normy v jednotlivých fázích připomínkovali. Díky elektronické korespondenci dostalo příležitost vyjádřit své stanovisko více než 300 jednotlivců zastupujících široké spektrum dodavatelských i projekčních firem. Z pochopitelných důvodů norma nemohla zabíhat do podrobností, např. pokud se týče cementových či anhydritových potěrů, nebo podrobně rozebírat jednotlivé zkušební metody. Norma si klade za cíl být obecným vodítkem pro projektovou i dodavatelskou sféru tak, aby eliminovala nejpodstatnější pochybení při projektování a provádění podlahových konstrukcí. Zpracovatelé očekávají připomínky i konstruktivní kritiku a jsou připraveni po třech letech zpracovat revizi těch ustanovení, která se ukážou jako nepřesná nebo jejichž požadavky se ukážou jako příliš měkké či naopak přísné. Zpracovatelé normy děkují všem, kteří se podíleli na vzniku nového znění ČSN 74 4505, a zejména pak Ing. Syrové z ČNI, která svými zkušenostmi a průběžným kontaktem s autory přispěla ke vzniku normy podstatným dílem.