Nové využití továrních komínů, 4. díl

Hodnota komínů a jejich ochrana

Tovární komíny jsou pro industriální dědictví důležitým tématem. Během posledních staletí se významným způsobem propsaly do panoramatu našich obcí, měst a krajiny a v současnosti umí výrazně poukázat na minulost daného místa, jsou podstatným topografickým prvkem na horizontu urbanizovaného prostoru. Tyto stavby se staly technickými ikonami pokroku a přerostly v symboly se silným potenciálem připomínat jednu významnou éru lidstva. A u těchto nepřehlédnutelných, většinou již nefunkčních staveb se nabízí řada možností, jak je zapojit do stávajících či nových městských struktur. Z dříve nevítaných sousedů, zamořujících své okolí kouřem, lze vytvořit vzácný klenot s příběhem a vítaného společníka podílejícího se na geniu loci místa.

Důležitou roli v procesu ochrany a uchovávání kulturního dědictví a pro památkovou péči je důležitý proces rozpoznání hodnot. Zatímco některé hodnoty komínů mohou být patrné na první pohled – např. hodnota architektonická či hodnota stáří (ta se dá přibližně odhadnout podle typologie), některé další je třeba odhalit hlubším bádáním (např. hodnoty sociální). Hledáním hodnot a argumentace k zachování komínů a návrhy jejich nového využití se zabývá v letech 2016 až 2020 samostatný projekt Tovární komíny: dokumentace, ochrana, nová využití, v rámci kterého je autor článku hlavním řešitelem pod Fakultou stavební ČVUT v Praze. Projekt se zaměřuje především na tradiční zděné tovární komíny, eviduje je, dokumentuje jejich stav, zjišťuje historii, u těch hodnotnějších provádí stavebnětechnické a stavebněhistorické průzkumy a nastiňuje možnosti jejich nového využití. Výstupy projektu – tedy zejména prezentaci hodnotnějších komínů a ukázek nového využití starých komínů – lze průběžně sledovat na stránkách projektu tovarnikominy. cz [1].

Jeden z legislativně podložených způsobů ochrany je statut nemovité kulturní památky. Toho požívá v ČR několik desítek komínů, a to buď samostatně, nebo častěji společně v souboru s dalšími budovami, neboť dokázaly dílčím způsobem naplnit požadavky zákona o památkové péči. V zahraničí mají i jiné způsoby ochrany vzešlé z uvědomění si důležitosti těchto staveb. Například francouzské město Roubaix bývalo světovou metropolí v textilním odvětví, a také zvané městem tisíce komínů. Sice jich asi v minulosti bylo jen 400, nicméně dodnes se z nich dochovaly necelé čtyři desítky. A ty jsou součástí tzv. ochranného pásma architektonického, urbanistického a krajinného dědictví, čímž se jim dostává statutu chráněné památky. Ve Španělsku jsou zase v rámci Valencijského společenství ze zákona podle určitých pravidel chráněny všechny zděné tovární komíny postavené před rokem 1940 [2].

Přístupy k zachování komínů

Typické tovární komíny jsou sice samostatně stojícími konstrukcemi, to však neznamená, že je můžeme posuzovat izolovaně od ostatních průmyslových budov. Vždy je nutné je vnímat nejen v kontextu areálu, ale i z hlediska širších vztahů a platí pro ně stejná pravidla jako pro konverze průmyslových objektů obecně. V souvislosti s širšími vazbami se lze setkat v základním principu s několika situacemi.
■ Nefunkční komín je zachován společně s továrnou, která je buď ještě v provozu, nebo mimo provoz.
■ Ostatní stavby jsou zbořeny a ponechán je jen komín a například příslušná technologická součást (kotelna).
■ Komín zůstane zachován jako jediná stavba z areálu.

K těmto možnostem ještě přistupuje způsob, jakým je zachováno vlastní těleso komína. Komín jednak může být zachován ve své původní, autentické podobě, nebo může nabýt i nějakou nepůvodní funkci (přičemž může dojít ke změně podoby), v extrémním případě se lze setkat i se zachováním jen torza komína či může dokonce dojít k přesunu komína nebo jeho části na jiné místo. Zřídka je možné narazit také na situaci, kdy komín zbořený v minulosti je nahrazen více či méně věrnou kopií či uměleckou atrapou jako reminiscencí. Zvolený způsob řešení se odvíjí od konkrétní situace, stavebnětechnického stavu komína, plánů a představ stavebníka, invence architekta nebo požadavků třetích stran. Míra citlivosti přístupu by však každopádně měla vždy respektovat hodnotu konkrétního komína a kontext, ve kterém se nachází. U komína méně hodnotného si lze dovolit navrhnout extrémnější či odvážnější řešení, naopak u komínů hodnotných bude nejspíše nejvhodnějším způsobem aplikovat konzervativnější a neinvazivní přístupy respektující původní podobu. Velice často stačí nechat komín jen tak, jak je, a už tím je dosaženo působivého efektu (nutná je ovšem sanace poruch a zakonzervování stavby). Však je také komín nejviditelnější částí továrny a jako nositel silnější symboliky výrazněji nese paměť místa. U dalších způsobů zachování je to již složitější. Komín jako jednoúčelová stavba má omezenější možnosti nového využití vyžadující velkou dávku kreativity. Je v zásadě jednoduchou konstrukcí, zabírající malou půdorysnou plochu, o to složitější je pro něj nalézt nějaký nový účel, funkci. To dokládají i existující příklady.

Komíny s novým životem

Ponechání nepotřebného komína jako symbolického odkazu na průmyslovou historii místa a střežícího status quo je vždy vhodným a ceněným způsobem. Komín sice nemusí nabýt žádnou další funkci, ale i tak se stává estetickým prvkem a důležitým památníkem. Takovéto způsoby jsou v tuzemsku i ve světě nejčetnější. Ideální situace nastává, když je komín řádně zakonzervován, což může vypadat jako samozřejmost, ale praxe ukazuje, že tomu tak není. Existuje celá řada polovičatých přístupů, zejména se opomíjí ochrana komína před klimatickými vlivy. Chybí často například zastřešení komína s absencí umožnění přirozeného provětrávání, podceňuje se i sanace vnějšího pláště, tj. vyspravení lokálních poruch včetně kvalitního přespárování. Obecně komíny trpí celou řadou poruch, zanedbanou údržbou, nicméně jejich popis s možnostmi sanace přesahují rámec tohoto článku.

Nejstarší známá konverze komína proběhla již v devadesátých letech 19. století. Stalo se tak u odstaveného továrního komína na věžový vodojem v areálu Vítkovických železáren. Zděný komín s výrazným podstavcem a ubouraným oktogonálním dříkem nesl rezervoár zakončený stříškou s věžičkou. Stavba byla zbořena v době těsně před začátkem druhé světové války [3]. Do dnešních dnů stojí funkční vodojem osazený na zkrácený komín chemické továrny v Boleticích. V Holýšově se zase dochovala ukázka jediné známé přestavby komína za účelem pobytu a pohybu lidí uvnitř – z komína vznikla protiletecká pozorovatelna. Komín vystavěla v roce 1907 německá firma Alphons Custodis pro tehdejší sklárny, za druhé světové války tovární budovy začaly sloužit výrobě munice, čímž se podnik zařadil mezi potenciální cíle strategického bombardování. Komín neměl upozorňovat bombardéry na polohu továrny, byl proto zkrácen z výšky 65 na 20 m. Dřík byl zastřešen a do nitra komína bylo vybudováno několik pater, přičemž druhé nadzemní podlaží sloužilo jako velín a poslední podlaží s vnějším ochozem jako pozorovatelna [2]. Hodnoty této neobyčejné stavby byly stvrzeny v roce 2016 prohlášením komína za kulturní památku.

V pražských Košířích vznikl v letech 1999 až 2002 na bývalém průmyslovém území bytový soubor Cibulka. Jako jediný pozůstatek po továrně zůstal komín postavený zřejmě v šedesátých až sedmdesátých letech 20. století. K jeho zachování pomohla petice zorganizovaná místními občany. Architekti ho pak pojali jako reminiscenci věží českých měst – komín byl snížen na výšku 18 m, v horní partii dříku odměřují čas na třech stranách hodiny a jeho okolí je v rámci soukromého pozemku upraveno jako malé náměstíčko.

Celý článek naleznete v archivu čísel 11/2017.