Nová přístaviště na Labi a jejich hodnota v obrazu měst, obcí a krajiny

Umístění přístavů není ovlivněno jen provozními a vodohospodářskými aspekty, nýbrž reliéfem terénu, krajinným obrazem a urbanistickými vazbami ve městech nebo obcích. Právě proto do procesu výběru vhodných lokalit, konkrétního umístění jednotlivých staveb a jejich prostorové koncepce vstupuje významným způsobem role urbanisty, architekta a designéra. To dokumentují příklady dosud realizovaných a nově navrhovaných přístavišť, zejména na Labi.

Plavba po řece odedávna představovala duch romantiky, kouzlo dobrodružství a sepětí vodního toku s krajinou. Přístavy od velikých až po nejmenší malá mola tvoří faktické i symbolické pojítko mezi přírodním živlem – vodou a pevným břehem. Podobně jako leckde mají dodnes svůj nezaměnitelný charakter železniční nádraží, mohou mít své neopakovatelné kouzlo i přístaviště pro osobní lodní dopravu, byť se jedná o stavby mnohem komornější než nádražní objekty. Pokud se projedeme stylovým parníkem, například po jezeře Vierwaldstättersee u Lucernu, vychutnáme si nejen panorama překrásné horské krajiny, ale objevíme citlivou architekturu malých přístavních mol a odbavovacích budov. Mají jasný styl a snadno zapamatovatelnou architekturu schopnou identifikace s tímto prostředím. Rozhodně takový zážitek vybízí k položení otázky, zdali i současná doba může do staveb pro osobní lodní dopravu přinést styl, design a architektonicky zřetelný koncept.

Koncepce přístavišť na Dolním a Středním Labi

Vedení Ředitelství vodních cest ČR přišlo se sympatickou ideou pojmout připravovanou výstavbu přístavišť pro osobní lodní dopravu a pro malá plavidla nejen jako čistě utilitární prvek umožňující nástup a výstup, nýbrž chápat tato přístaviště jako svébytné architektonické prvky v přírodě se základní nabídkou provozního vybavení pro cestující, říční jachtaře i vodáky. Koncepce přístavišť na Dolním a Středním Labi navržená naším ateliérem si dala za cíl nabídnout při pohledu z plavidla na řece i při pohledu z břehu v kontextu s okolní krajinou vždy jasně identifikovatelný bod s nezaměnitelnou architekturou vzájemně navazujícího vizuálního stylu pro všechny lokality. Usilovali jsme o jednoznačně zapamatovatelnou podobu přístavních mol, podle níž by uživatelé labské vodní cesty mohli polohu přístaviště vizuálně rozpoznat už z větší vzdálenosti.

Přístaviště na Dolním Labi mají společný vizuální styl, jemuž dominuje bílá barva a symbolika lodní architektury a designu. Naprostá většina z těchto lokalit – ať už realizovaných, či vyprojektovaných – je řešena jako ocelová plovoucí mola pro osobní lodní dopravu v podobě motorových lodí a parníků všech velikostí. Jedná se o lokality Libotenice, České Kopisty u Terezína, Lovosice, Libochovany, Dolní Zálezly, Ústí nad Labem, Svádov a Velké Březno. Dvě lokality – Litoměřice a Nučnice – mají své přístaviště řešeno jako pevné ocelové molo založené přímo do koryta řeky. V těchto dvou případech musí být molo prostorově řešeno ve dvou výškových úrovních, aby byl zajištěn nástup do plavidla při různé výšce vodní hladiny. Obě pevná mola oproti plovoucím molům se konstrukčně, prostorově a tvarově výrazně liší, což přinášelo otázku, jak architektonicky sjednotit všechny lokality do podobného vizuálního stylu, který na sebe navazuje.

Přístaviště nemají budovy, jednotlivá mola dokonce ani nedisponují přístřešky, neboť v době, kdy u mola není připoutaná loď, se na něm cestující nemají zdržovat. Znamená to tedy, že pro vytvoření vizuálně zapamatovatelné podoby muselo být využito vlastního tělesa mola, jeho zábradlí a prvků orientačního a informačního systému. Právě zvýraznění nápisu s názvem jednotlivých lokalit se stalo motivem pro nejzřetelnější prvek vizuálního stylu této skupiny přístavišť na Dolním Labi. Jsou to symbolické „brány“ jakožto nosiče nápisu s názvem přístaviště, které mají podobu ocelových stožárů s napnutou membránou v charakteristickém křivkovém tvaru. V případě plovoucích mol je membrána ukotvena ke dvojici svislých stěžňů, u pevných mol je odlišně tvarovaná membrána přikotvena k soustavě šikmých kónicky se zeštíhlujících ocelových stožárů. Dalším sjednocujícím prvkem jsou horizontální ocelové lamely s dřevěnou výplní, které vytvářejí charakteristické prvky nosné konstrukce pevných i plovoucích mol.

Přístaviště na Středním Labi mají svůj vizuální styl částečně odlišný od Dolního Labe. Přístavištím pro osobní lodní dopravu dominuje žlutá vstupní brána, jež zároveň vizuálně identifikuje vstup na molo. Odlišná podoba souvisí nejen se záměrem odlišit charakter přístavišť na Středním Labi od Dolního Labe – tedy úsek vodní cesty od Mělníka směrem proti proudu k Přelouči, ale rovněž odpovídá skutečnosti, že na Středním Labi jsou provozovány lodě pro osobní dopravu v mnohem menších dimenzích než velké motorové lodě, parníky nebo hotelové lodě na Dolním Labi a Dolní Vltavě. Navržená mola mají proto komornější charakter, jsou menší a konstrukčně úspornější. Přístaviště pro osobní dopravu – ať již pravidelnou linkovou, nebo příležitostnou – jsou navržena a připravována např. v lokalitách Kolín, Poděbrady, Nymburk, Lysá nad Labem, Čelákovice a Neratovice.

Projekt podporuje jak veřejnou lodní dopravu, tak soukromou rekrea­ční plavbu. Další postupně projektovanou a realizovanou kategorii přístavišť představují mola pro říční jachty, hausbóty a vodáky – tedy říční infrastruktura pro individuální formy plavby. Na Dolním a Středním Labi vznikají chybějící přístaviště pro malá plavidla, vybavená potřebnou infrastrukturou. Zahrnuje to také možnost připojení lodí na elektrickou energii během stání přes noc a doplnění nádrží na pitnou vodu, což je evropským standardem, v ČR však zatím ojedinělý jev.

Při vyhledávání vhodných lokalit bylo prvním aspektem celkové koncepce krajinné a urbanistické začlenění stavby do okolí. Dále bylo třeba nalézt návaznost na místní atraktivní cíl a vytipovat vhodnou rekreační funkci, která navazuje na konkrétní přístaviště. Některá přístaviště mají vyloženě přírodní, jiná spíše městský charakter. Přístaviště musí být komorní, malé, ale zapamatovatelné. Velké přístavy svou charakteristickou architekturu v některých případech již dávno nalezly. Malá přístaviště jí zatím dlouho neměla a ani nehledala. Toto je jeden z prvních příspěvků dát těmto malým objektům jasně zapamatovatelnou podobu, identifikovatelnou s prostředím Dolního a Středního Labe. V případě, že to prostorové podmínky umožňují, je přednostně navrhováno šikmé nebo kolmé stání, ve stísněných podmínkách se volí stání podélné. Na základě vyhodnocení hladinového režimu je vybíráno mezi plovoucím a pevným stáním.