Nejdřív hmoždinkovat a pak lepit?

Odborníci na stavebně-tepelnou techniku však upozorňují na tepelné mosty způsobené běžnými hmoždinkami prostupujícími tepelným izolantem a na riziko jejich prokreslování na povrchu fasády za chladných zimních dní. Musí takové zvyšování statické bezpečnosti zateplovacího systému nutně probíhat na úkor jeho tepelně technických a estetických vlastností?

Několik možností řešení

Tyto nežádoucí ?vedlejší účinky? klasických hmoždinek je možné eliminovat několika způsoby.
První možností je použití nové generace hmoždinek se spe- ciálně tvarovanou tepelně izolační hlavou a popřípadě i jejich zapuštění několik centimetrů pod povrch tepelného izolantu a překrytí tepelně izolačním talířkem ze stejného materiálu, jako jsou tepelně izolační desky. Nevýhodou tohoto řešení může být o něco vyšší základní cena, která navíc prudce roste s tloušťkou izolantu, a dále i to, že od určité délky se příslušné hmoždinky prostě ani nevyrábí.
Dalším vhodným způsobem je rozdělení celkové tloušťky tepelného izolantu na dvě vrstvy. První vrstva se k podkladu standardně nalepí a přihmoždinkuje. Poté se na ni celoplošně přilepí druhá vrstva izolantu již bez hmoždinek. Kromě zvýšení pracnosti a spotřeby lepidla je nevýhodou tohoto řešení i nehomogenita takové skladby a z ní vyplývající riziko kondenzace vodních par na vrstvě lepidla uvnitř systému.
Třetí možností je osazení speciálních hmoždinek zcela pod tepelně izolační desky ještě před jejich montáží. Jedná se o upravené hmoždinky s klasickým dříkem a zatloukacím plastovým trnem, ale s rozšířenou hlavou určenou pro nanášení lepidla. Z technického hlediska je tedy vhodnější o nich mluvit spíše jako o lepicích kotvách. Osazením těchto lepicích kotev je na povrchu fasády vytvořena osnova pevných bodů (400x400 mm = 6 ks/m²) spojených s únosným jádrem zdiva nebo betonu. Protože tyto lepicí kotvy jsou umístěny pod tepelným izolantem, nevytvářejí tepelné mosty a nedochází k jejich prokreslování na fasádě. Jedna délka lepicí kotvy je určena pro všechny tloušťky izolantu. Rozlišují se pouze lepicí kotvy do běžného zdiva (Baumit KlebeAnker) a do betonu (Baumit KlebeAnker Beton). U prvních je vedle kotevní délky cca 50 mm počítáno i s dalším prostorem pro zhruba 40 mm staré omítky, zatímco lepicí kotvy do betonu jsou bez této ?omítkové rezervy?.
Montáž zateplovacího systému s lepicími kotvami je jednodušší, jednoznačnější a dokonce i rychlejší. Po osazení lepicích kotev na stěnu se na jejich hlavy nanese lepidlo určené pro lepení zateplovacích systémů a bezprostředně poté se stejné lepidlo nanese i na rubovou plochu tepelně izolačních desek (souvislý pás po okraji desky a 3 terče v ploše desky tak, aby lepidlem bylo pokryto min. 40 % plochy desky) a za respektování zásady ?mokré k mokrému? se desky lepí nezávisle na konkrétní poloze lepicích kotev. Samozřejmostí musí být použití vysoce kvalitního lepidla (Baumit lepicí stěrka) a kvalitních polystyrenových desek (Baumit open, Baumit open plus, Baumit EPS-F).
O spolehlivosti a výhodnosti tohoto řešení svědčí fakt, že v Německu stejně jako v Rakousku se jen za poslední rok při zateplování použilo více než tři miliony lepicích kotev Baumit KlebeAnker. Tamní odborné firmy uvádějí kromě časových úspor i nižší materiálové náklady tohoto řešení již při tloušťkách izolantu nad 120 mm.
Důležitým předpokladem pro používání lepicích kotev Baumit KlebeAnker v jakýchkoliv tepelně izolačních systémech je vydané evropské technické schválení podle ETAG 014. V tepelně izolačních systémech Baumit open a Baumit EPS byly lepicí kotvy Baumit KlebeAnker samozřejmě ověřovány a schváleny podle ETAG 004.

¤ KlebeAnker, část pracovního postupu

¤ KlebeAnker, průřez stěnou