Nárožní dům The Flow Building, Václavské náměstí – Opletalova v Praze

Jedná se o polyfunkční objekt umístěný do samého centra Prahy. Pozemek je situován přímo nad tunely metra trasy A. Budova se rozkládá na ploše o rozloze necelých 3 000 m² a je složena ze tří podzemních podlaží, vzduchotechnického kanálu, devíti nadzemních podlaží a dvou mezaninů. Stavební jáma dosáhla hloubky až 12,5 m. Fasáda budovy je směrem do Václavského náměstí a Opletalovy ulice z LOP (lehkého obvodového pláště), který je tvořen jak rastrovou, tak modulovou fasádou, a směrem do vnitrobloku se jedná o KZS (kontaktní zateplovací systém) s pásovými okny. Téměř veškeré dlažby a obklady v budově jsou z přírodního kamene různých druhů. Za zmínku stojí spišský travertin, který je umístěn na fasádě budovy, v hlavním a ve výtahových lobby. Budova disponuje rozsáhlými plochami teras a téměř každý nájemce má tudíž na jednu z nich přístup.

Architektonický návrh

Cílem návrhu bylo vytvoření moderní budovy s originálním hmotovým řešením za využití pozoruhodných fasádních prvků, avšak s přihlédnutím k okolní zástavbě a výškovému převýšení. Budova však nezaujme pouze svým tvarem a obvodovým pláštěm, ale také interiérovými prvky, materiály a technologiemi zajišťujícími provoz objektu. V návrhu bylo počítáno s přípravou na potenciální nové technologie a zvyšující se nároky tak, aby byla budova moderní i v následujících desetiletích. Architekt Jan Pokorný se svým týmem ze studia Chapman Taylor pracoval na vzhledu budovy, která svým vzhledem nenaruší ráz okolí, ale stane se jeho nenucenou součástí. Jak bylo zmíněno v úvodu, nový polyfunkční objekt  nahradil  původní  neorenesanční  dům  U  Turků z roku 1881 od architekta Josefa Schulze, který byl později přestavěn podle návrhu Bohumíra Kozáka. Zajímavostí je, že budova leží podle katastrální mapy na dvou pozemcích, protože na nich původně stály dva různé domy. Z tohoto důvodu památkáři požadovali, aby objekt tento fakt v návrhu reflektoval. Díky tomu můžeme na fasádě vidět několik prvků, které k tomuto faktu odkazují.

Směrem do Opletalovy ulice je prvních osm modulů v 7.NP směrem od tzv. studené fasády odskočeno a zároveň všech těchto prvních osm modulů v každém patře má na kamenném obložení, oddělujícím prostorově jednotlivá patra, umístěny kanelury. Další moduly v Opletalově ulici jsou již bez těchto drážek. Kanelování na kamenném obložení se také objevuje na modulech směrem do Václavského náměstí, kde jsou moduly v posledním neodskočeném patře také zapuštěny. Dalším elementem vizuálně oddělujícím oba pozemky je kamenný portál v Opletalově ulici. Zásadním prvkem architektonického návrhu je však nárožní zdvojená fasáda, zakřivená jak ve vertikálním, tak v horizontálním směru. Jedná se o prvek inspirovaný Štramberskou Trúbou.

Pro objekt byl na fasádě záměrně použit stejný kamenný obklad ze spišského travertinu, jaký můžeme vidět na sousední budově hotelu Jalta, vlivem čehož na sebe oba objekty přirozeně navazují. Spišský travertin se dále objevuje i v interiéru budovy ve všech společných prostorech. Fasáda je rozdělena v 1.NP a 2.NP na rastrovou, od 3.NP až do 7.NP na modulovou a v 8.NP a 9.NP se opět navrací k rastrovému uspořádání. Fasáda ve vnitrobloku je naopak z kontaktního zateplovacího systému s pásovými okny. V nároží budovy je předsazena zakřivená fasáda, tzv. studená, která je tvořena obloukovými moduly včetně obloukových skel, naopak zapuštěná fasáda z tzv. teplých modulů je opět rovná a plní všechny tepelné, akustické a fyzikální požadavky, včetně vodotěsnosti. Přes všechna tato patra vlnovitě procházejí až do koruny objektu v nároží okrasné lamely se zabudovaným LED osvětlením, které dotvářejí architektonický vzhled stavby.

Konstrukční řešení

Konstrukční systém budovy s rozponem 8,1 × 8,1 m je tvořen železobetonovou konstrukcí se třemi hlavními schodišťovými jádry. Stropní konstrukce podle požadavku investora navrhl statik tak, aby mohl potenciální nájemník více pater v budoucnu propojit své prostory – jak dodatečnými výtahy, tak schodišti. Armovací výztuž je tedy navržena jak pro kompaktní monolitickou konstrukci, tak pro vyřezání otvorů   a umístění technologií či jiných konstrukcí. Vertikální komunikace je obsloužena pro retailové i kancelářské plochy celkem osmi výtahy, čtyřmi eskalátory a šesti schodišti. Třetí a druhý suterén objektu poskytuje celkem 129 parkovacích stání, z toho šest míst pro držitele průkazu ZTP. Díky technologiím navrženým v budově jsou garážová stání zaměstnanců a klientů určena pro všechny typy automobilů, jak pro dieselové, benzínové, LPG, CNG, tak pro elektromobily. V objektu je celkem padesát nabíječek a tři rychlonabíječky pro elektromobily.

TZB

Stavba je přímo napojena na kolektor v Opletalově ulici, ze kterého do budovy vede celkem devět prostupů: jeden pro vodovodní přípojku a dva pro optické kabeláže, zbylých šest prostupů je nyní zaslepeno a fungují jako rezerva do budoucna pro možné další technologie. Vzduchotechnika je obsluhována čtyřmi  jednotkami s integrovaným systémem zpětného získávání tepla v rotačním výměníku. Požární systém obsluhují tři čerpadla pro systém SHZ (stabilní hasicí zařízení) a tři čerpadla pro MHZ (mlhové hasicí zařízení). S ohledem na ekologickou výstavbu bude budova disponovat britskou certifikací BREEAM na úrovni Outstanding pro kancelářské plochy a certifikací BREEAM Excellent pro retailové plochy. Vytápění a chlazení obsluhuje systém s proměnlivým průtokem chladiva – tzv. VRV jednotky (Variable Refrigerant Volume). Jedná se o registrovanou ochrannou známkou firmy Daikin. Umožňuje připojení více vnitřních jednotek na jednu venkovní. Celý systém je pak řízen systémem MaR (BMS) (měření a regulace). Jejím principem je automatické přizpůsobování teploty chladiva podle zatížení a zajištění optimální úrovně komfortu pro uživatele. V porovnání s jinými řešeními umožňuje navýšit celoroční účinnost až o 28 %. Konstrukce výměníku tepla je navržena s ohledem na maximální celoroční účinnost. Originální třítrubková technologie zvyšuje energetickou účinnost během režimu zpětného získávání tepla.

Realizace

Budova je umístěna nad tunely metra trasy A, takže bylo nutné řešit dva důležité související problémy, a to přenesení zatížení mimo zmíněné tunely a zamezení přenosu bludných proudů do objektu, které by mohly způsobit degradaci armatury v železobetonových konstrukcích.

Z těchto  důvodů  byly  podél  tunelů  realizovány  hloubkové  piloty o délce 15–18 m tak, aby jejich pata byla pod úrovní zmiňovaných tunelů. Bylo velmi důležité jejich přesné geodetické umístění, aby  se nepoškodila při jejich realizaci jakkoliv konstrukce metra. Nad tyto piloty byly následně umístěny železobetonové masivní trámy výšky až 2,5 m, které zatížení od stavby přenášejí do pilot mimo tunely metra, dále do nosného podloží. Vibrace z metra nebyly měřením potvrzeny. Navíc objekt leží na hloubkových pilotách, které se opírají o podloží až pod tunely metra. Realizace železobetonových konstrukcí pokračovala základovou deskou a obvodovými konstrukcemi podzemních podlaží, které tvoří tzv. bílou vanu. Konstrukce bílé vany byly detailně navrženy statikem, ať už se jedná o armaturu, předepsání možných trhlin nebo samotného materiálu, kterým je v tomto případě betonová směs Permacrete od firmy TBG METROSTAV s.r.o. Při realizaci obvodových konstrukcí spodní stavby se objevovala celá řada problémů, jako byly původní šikmé prostupy pro technologie z kolektoru v Opletalově ulici, které bylo nutno zrušit a nahradit vodorovnými tak, abychom je byli schopni systémově vodotěsně utěsnit nebo provést kanalizační přípojku objektu směrem do Opletalovy ulice ražbou, protože nebylo možné – z důvodu umístění zařízení staveniště a veškerého zásobování v těchto místech – realizovat výkop. Největší problém však představovala samotná realizace obvodových konstrukcí, protože budova byla po všech stranách v těsné blízkosti okolních objektů, a tudíž nebylo možno provádět železobetonové konstrukce, respektive bednění klasickým způsobem. U 3.PP, které bylo na realizaci nejjednodušší, šlo o betonáže v některých místech do ztraceného bednění nebo do torkretové stěny a z druhé strany o systémové bednění Trio od firmy PERI, spol. s r.o.

V dalších patrech však již začaly problémy větší, proto bylo nutné navrhnout a hledat řešení, jak konstrukce s požadovanou kvalitou a vlastnostmi provést a současně zamezit riziku poškození konstrukcí okolních objektů. Tým provozu železobetonových konstrukcí divize 6 Metrostavu vedený Ing. Markem Kubrem obratně a v krátkém čase navrhl několik možných řešení i vzhledem k času, který byl na zakázce velmi omezen. Šlo například o postupné betonáže na výšku po částech, vzhledem vysokému hydrostatickému tlaku betonové směsi, kdy bylo nutno v každém záběru dodržet technickou a technologickou kázeň z důvodu zajištění vodotěsnosti konstrukce. Dalším aplikovaným řešením bylo použití nízkoprofilového plastového bednění Peri Duo v nadzemních podlažích, kde činila mezera mezi objekty pouhých 150 mm, či použití trapézových plechů přichycených k bednění s následnou segmentovou betonáží na výšku. V některých případech bylo nutno staticky prověřit okolní konstrukce, zda jsou schopny tlak betonové směsi udržet. V prostoru hlavní strojovny topení a chlazení bylo třeba připravit v železobetonové konstrukci 600 × 1000 mm ocelové desky spřažené s betonem pro dodatečnou montáž masivní ocelové konstrukce, na kterou bylo umístěno všech 52 exteriérových jednotek VRV (Variable Refrigerant Volume) pro systém topení a chlazení včetně 27 odtahových ventilátorů.

Při realizaci LOP na fasádě budovy docházelo k zásadní konfrontaci strojních, ocelových a železobetonových tolerancí. Bylo nutno provádět pravidelná geodetická měření tak, aby všechny železobetonové konstrukce byly připraveny na osazení kotev a samotných prvků jak rastrové, tak modulové fasády, neboť fasádní konstrukce neumožnovaly výrazné rektifikace. Fasáda se dělí v úrovni 1.NP–2. NP na rastrovou, od úrovně 3.NP–7.NP na modulovou a od úrovně 7.NP–8.NP opět na rastrovou. Při montáži profilů rastrové fasády bylo nutno vše velmi pečlivě kontrolovat, aby veškeré prvky, respektive skla finálně seděly jako celek a dodržely tepelně technické, akustické, fyzikální a světelně technické parametry kladené na LOP.  U  samotných modulů je  montáž výrazně jednodušší,  v tomto případě jsou však kladeny vysoké nároky především na výrobní linku, odkud se  moduly jako  celek dopravují na  stavbu a následně se osazují. První modul se osazuje na zakládací profil rastrové fasády v úrovni stropu nad 2.NP na čepy a ve vrchní části na ocelové kotvy montované do čela stropní desky na prvky Jordahl JTA, již připravené v betonu. Následné moduly se svou spodní částí nasunou na čepy nižšího modulu a ve vrchní části přikotví ke stropní konstrukci. Koncový modul v 7.NP pod ustupujícím 8.NP se zakončuje atikovými plechy s návazností na střešní souvrství. Každý modul je ve své vrchní části, respektive části římsy každého podlaží obložen deskami ze spišského travertinu a vybaven kotvami pro uchycení okrasných lamel, které dotvářejí architektonický ráz stavby.  Manipulace  s moduly byla s ohledem na kámen sedimentového typu velmi obtížná, protože při výskytu jakéhokoliv pnutí mohlo dojít k jeho destrukci. Každá  lamela  má v sobě osazen LED pásek s kabeláží, která prochází skrze připravené chráničky v modulech do objektu k příslušným trafům. Na fasádě budovy je tedy LED osvětlením v lamelách a příslušným softwarem možné docílit různých světelných efektů. Veškeré návaznosti ocelové či hliníkové konstrukce fasády na železobetonovou byly řešeny termopodložkami, aby nevznikaly tepelné mosty.

Závěr

Na závěr bych rád zmínil výbornou spolupráci na projektu The Flow Building. Poděkování patří jak kolegům z firmy Metrostav a.s., kteří přistupovali k zakázce jako k vlastní a odvedli velký kus práce ve velmi omezeném čase a v požadované kvalitě, tak většině subdodavatelů, kteří se potýkali s velkým množstvím změn a realitou, která byla mnohdy jiná než na papíře. Spolupráce se studiem Chapman Taylor, zastoupeným Ing. arch. Janem Pokorným, se kterým jsme hledali společnou cestu a nahlíželi stejným směrem, projektantem – firmou DELTAPLAN spol. s r.o., zastoupenou Ing. Petrem Knihou, autorem složitých konstrukčních detailů, tak se statikem – firmou Interstat s.r.o., zastoupenou Ing. Martinem Čvančarou, jenž navrhoval a optimalizoval složité nosné konstrukce, byla na vysoké úrovni a všem patří velké díky. Rád bych také vyzdvihl postoj a spolupráci investora, která vždy zásadně ovlivní výsledek celé práce. Investor objektu zastoupený Ing. Tomášem Matýskem měl vždy racionální, pragmatický a především korektní přístup. Rád konstatuji, že všichni zúčastnění na stavbě budovy The Flow Building byli pracovně i lidsky naladěni na stejnou vlnu a snažili se o co nejlépe odvedenou práci. Byla skutečně radost na této zakázce pracovat.