Lodžie panelových a zděných domů, vliv klimatických teplot
Po roce 1990 začaly být navrhovány předsazené lodžie před panelové a zděné domy. U panelových domů, zejména s příčně nosným systémem, totiž většinou končila životnost dříve navržených ocelových balkonů, které se často nacházely v již žalostném stavu. U zděných domů podélně nosných systémů zase vznikala potřeba buď náhrady „francouzských oken“ nebo zcela nových lodžií či balkonů. V průběhu posledních osmnácti let tak byly nové lodžie i balkony postupně provedeny u tisíců domů.
Absolvent Fakulty stavební VUT v Brně. Pracoval ve Stavoprojektu Olomouc, od roku 2005 má vlastní statickou kancelář. V ČKAIT je autorizován pro obory pozemní stavby, statika a dynamika staveb. V letech 1992–1996 byl zkušebním komisařem v oboru statika a dynamika staveb, v letech 1998–2014 byl členem Dozorčí rady ČKAIT, v posledních šesti letech jejím předsedou. Byl dvacet let soudním znalcem v oboru statika stavebních konstrukcí, poruchy a rekonstrukce.
Konstrukční řešení
Sěny lodžií jsou oproti stropním dílcům zúženy, aby minimalizovaly ztráty denního osvětlení v interiéru domů. Jejich celková šíře je 925 mm a jsou tepelně nechráněny proti cyklickým pohybům od měnících se vnějších teplot během ročního cyklu, viz červené šipky v obr. 1. Stropní panely jsou šíře 1500 mm a poskytují dostatečnou plochu mezi stěnami pro vybavení lodžií stolkem a židlemi pro rekreaci za příznivých klimatických podmínek. Obvykle se současně zatepluje obvodový plášť, jenž zvyšuje tepelně-technickou pohodu v domech. Cyklický svislý pohyb stěn v patě neposuvně uložených do obvodových panelů nebo zdiva, jak je zřejmé z obr. 1 a 5, vykazuje rozdílné svislé deformace zatepleného obvodového pláště a betonových, tepelně nechráněných stěn lodžií. V projektových řešeních bývá doporučováno, aby spára mezi těmito dvěma svislými konstrukcemi byla buď řešena formou tzv. řízené dilatace (proříznutí svislého styku v obvodovém zateplení), nebo opatřena vhodnou lištou, upevněnou pouze na jedné straně průběžného styku. Výpočty tepelných pohybů se provádějí obtížně, neboť není k dispozici větší počet tohoto typu měření na skutečných objektech a statické modelování špičkovými softwary je pro mnoho praktických inženýrů obtížně dosažitelné pro vysokou cenovou náročnost těchto programů. Současně platná ČSN EN 1992-1-1 (Eurokód 2) Navrhování betonových konstrukcí připouští, aby početní průkazy tepelných pohybů a smrštění betonu nemusely být dokladovány u dilatačních celků do délky (výšky) 30 m, platná ČSN 73 1201:2010 Navrhování betonových konstrukcí pozemních staveb pak připouští, aby početní průkazy prefabrikovaných dílců nemusely být dokladovány u délek (výšek) dilatačních celků do 36 m v případech sendvičových (vrstvených) obvodových plášťů domů a do 45 m v případech jednovrstvých obvodových nosných nebo samonosných plášťů. Problémem pro výpočty zůstává nejistota v záležitosti součinitele tření c mezi betonem a polystyrenem, který není normami závazně stanoven.
Prostor na lodžiích se mnohdy využívá nejen v létě, ale i během dalších období roku, kdy nejsou úplně ideální podmínky pro pobyt ve venkovním prostředí. Mnoho uživatelů prostoru lodžií si provedlo jejich vnější zasklení a tím si pobytem na nich prodlužuje letní sezonu. Pokud nebyly sníženy normové podmínky pro činitele denního osvětlení či oslunění v hloubi místností a není zapotřebí využívat funkce vytápěcího systému domu, plní lodžiový prostor svou funkci i v tomto stavu. Tento prostor nelze ovšem plnohodnotně vnímat jako interiér bytu, zůstává vnější plochou. Objevily se již případy, že např. při bočních hnaných deštích došlo k průsaku vody až do prostoru lodžie, což je podle některých uživatelů bytů vada konstrukce. Detailní podmínky mají být upraveny smluvními vztahy, často však uzavřená smlouva tuto okolnost, že se jedná o vnější prostředí, neobsahuje. Z hlediska statického působení, tedy mechanické odolnosti a stability, lze konstatovat, že lodžiový prostor není určen k trvalému bydlení, a byť jsou zpravidla panely z betonů vyšších kvalit (C30/37, C40/50), obvykle je nejslabším článkem řetězce únosnosti ve stěnách ložná spára v patě lodžiových stěnových panelů, zpravidla provedená z jemnozrnného betonu C16/20. Při letním roztahování a zimním smršťování panelů, při výrazně odlišných teplotách než je tzv. referenční (ta se obvykle uvažuje hodnotou +10 nebo +15 °C), může být spára namáhána tahem. Ve smyslu ČSN EN 1992-1-1 (Eurokód 2) lze uvažovat s únosností betonu v tahu:
fctd = αct · fck 0,05/γc = 0,8 · 1300/1,5 = 693,33 kPa (kN.m-2)
NRdt = A · fctd = 0,14 · 0,925 · 693,33 = 89,79 kN
Tato hodnota může být překročena (je třeba ji superponovat s nezbytným předpětím od stálého zatížení ve svislém směru) a spára nemusí vyhovět na napětí v tahu, hnaný déšť jí může prosakovat (balkony či lodžie jako vnější plochy obvykle po deštích vyschnou, jak je mnohá desetiletí vnímáno). Stěna se tedy z důvodu překročení mezního stavu únosnosti může rozdělit na menší dilatační celky. Průsakům je zpravidla bráněno tím, že je spára z vnější strany stěny překryta trvale pružným tmelem, který zabrání průniku vody.
Celý článek naleznete v archivu čísel (č. 05/2020).