Krize učňovského školství ve stavebnictví - návrh jejího řešení: zpráva SPS v ČR v plném rozsahu

Úvod

V souvislosti s rozvojem stavebnictví a růstem stavební produkce v minulém období zaregistroval obor, jako jeden z prvních, stále se zhoršující stav v zabezpečení kvalifikovaných řemesel ve stavební výrobě. V poměrně krátké době zaznamenaly nepříznivý trend v zajištění pracovních sil postupně další výrobní obory a to především ve strojírenských odvětvích a odvětvích jejichž výrobní potenciál je závislý na kvalifikované pracovní síle.
Cílem předkládaného dokumentu je jednak upozornit ústřední orgány státní správy na tuto situaci s tím, že nelze do nekonečna přehlížet tuto prohlubující se krizi. Pokračování současného negativního trendu, pokud se vývoj nepodaří v krátkém časovém horizontu zvrátit může závažným způsobem ohrozit konkurenceschopnost českých výrobních odvětví.
Předkládaný návrh neuvažuje se změnami, které by měly výrazný dopad na státní rozpočet. Potřebné zdroje vedle přímé účasti zaměstnavatelů bude možné zajistit přerozdělením některých položek, jejichž využití je v podstatě duplicitní. V tomto směru je návrh slučitelný s principy l. části ekonomické reformy.

I. Analýza (kompletní text naleznete zde)

II. Postup systémového řešení

Získávání žáků základních škol

Zaměření na rodiče a děti při volbě povolání musí být řešeno ve spolupráci zaměstnavatelů a střední (učňovské) školy. Nelze spoléhat na činnost poradců pro volbu povolání. Zaměstnavatelé musí k aktivnímu zapojení přistupovat s vědomím, že v této oblasti je jejich funkce nenahraditelná a nelze v tomto směru očekávat pozitivní ingerenci státu v nastaveném procesu. Těžiště úkolu však musí zůstat na školách, které mají praktickou možnost organizovat soulad mezi nabídkou a poptávkou pracovních sil. V místech soustředění stavebních firem a základních škol lze uvažovat i se specializovaným poradcem pro volbu povolání zaměřeným na stavebnictví, s řešením jeho zainteresovanosti na úspěšnosti ?náboru?.
Zaměstnavatelé, zaměstnavatelské svazy a ostatní sociální partneři připraví strukturovanou mediální popularizaci odvětví stavebnictví. Stavebnictví bude představeno jako moderní odvětví s dlouhodobou perspektivou práce, s odkazy na významné dokončené stavby v ČR (Stavby roku) i v zahraničí. Na popularizaci odvětví je nutné zainteresovat zástupce krajů, které jak z hlediska regionálního rozvoje tak i z hlediska zakladatele středních škol musí mít zájem na efektivní funkci školských zařízení.
Součástí popularizace odvětví musí být i informace o možnostech uplatnění v samostatném podnikání, které právě ve stavebnictví lze v řadě profesí zahájit bez rozsáhlých investic do počátečního vybavení. Tento aspekt považujeme za zvlášť významný, ve výrobních odvětvích ojedinělý.
Účast krajů bude zaměřena především na ohrožené učební obory. V tomto směru je systém téměř do detailu propracován ve Zlínském, Jihočeském, Ústeckém a Pardubickém kraji, které správně vyhodnotili kritický stav na trhu práce v určených oborech.
Školy i zaměstnavatelé budou zejména v období rozhodování rodičů o volbě povolání organizovat akce tzv. Dnů otevřených dveří a to jak na stavbách (pracovištích) tak i ve středních školách. K těmto akcím musí být připraven informační scénář, aby se rodiče a děti o místu a čase včas dozvěděli. Podstatný je výběr osob, které budou zajišťovat prezentaci oboru. Vybráni musí být zaměstnanci, kteří dovedou výkladem o oboru a jeho výuce zaujmout a kteří budou mít k disposici informace jak o průběhu studia tak i pro období následného pracovního uplatnění.
Informace musí být doplněny o nabídku hmotné podpory studia žáka, která může být rozhodující pro volbu školy zejména u sociálně slabších rodin. Nelze ale předpokládat, že všichni zaměstnavatelé, kteří se v místě a čase budou podílet na akci budou nabízet stejné podmínky hmotného zabezpečení a stejné podmínky budoucího zaměstnání.
Úkolem zaměstnavatelských svazů (zejména Svazu podnikatelů ve stavebnictví v ČR) bude zprostředkování informací mezi stavebními firmami ke korekci nabízených standardů a to jak z pohledu soutěživosti firem tak i z podhledu vytvoření seriozního obrazu zaměstnavatelské sféry.

Možnosti zvýhodnění studentů přijatých ke studiu na střední škole

Z pochopitelných důvodů lze v této oblasti působit téměř výhradně hmotnými stimuly. Předmětem tohoto dokumentu je stanovit jednotné minimální standardy garantované všemi zaměstnavateli a to buď přímo nebo prostřednictvím distribučního systému škol. Prostředky vynaložené podnikateli na tuto činnost musí mít odraz v kompenzacích jejich nákladů v alternativních formách státní podpory. Je logické, že firmy, které budou chtít stabilizovat studenty z hlediska jejich budoucího zaměstnání, mohou v rámci svých možností tyto standardy navýšit.
Minimální standardy by měly zahrnovat náklady na pracovní oblečení a učební pomůcky, ubytování, stravování, příspěvek na dopravu v závislosti na vzdálenosti školy od bydliště.
Mezi fakultativní standardy lze zahrnout stipendium (kapesné) vázané na prospěch, účelové půjčky s výhodným splácením, případně smluvní přísliby budoucího zaměstnání se závazkem dosažení zaměstnaneckých benefitů, možností dalšího vzdělávání (např. jazykové kurzy). Tyto standardy by byly poskytovány z prostředků firem bez nároku na státní kompenzaci.
Za samozřejmost mimo rámec zvýhodnění se považuje odměna za práci konanou učněm pro firmu v rámci praktické výuky, stanovené podle vnitrofiremních norem s tím, že odměna studenta by neměla klesnout pod 60% mzdy srovnatelného zaměstnance.

Podíl zaměstnavatelů na odborné výuce

Úvodem je nutné zmínit dvě základní alternativy spolupráce zaměstnavatele (firmy) s příslušnou střední školou. V prvé řadě jde o klasický vztah, kdy škola má povahu zařízení zřízeného a řízeného příslušným krajem. Vztahy mezi firmou a školou by měly smluvní formu, která bude vyjadřovat efektivní, konkrétní spolupráci (rozsah účasti) jednotlivých partnerů.
Druhou možností je zřízení střední školy jako soukromého školského zařízení založeného podnikatelskými subjekty, nejlépe formou privatizace stávajícího zařízení. Finanční státní příspěvek na provoz školy by byl shodný s odvozeným normativem pro státní školy tj. do výše 90% provozních, neinvestičních nákladů. Na přímém řízení školy by se podíleli zaměstnavatelé (např. sdružení firem).
Aktivní zapojení podnikatelské sféry do vzdělávacího procesu však nelze zaměňovat za přenesení odpovědnosti za výchovu mladé generace ze státu na podnikatelské subjekty. Připomínáme, že podnikatelská sféra nepředstavuje trvale stabilní ekonomické prostředí a iniciativu v této oblasti přijímá jako záchranný systém vyvolaný nezájmem státu o vývoj na trhu práce.
Zásadní změnou v organizaci odborné výuky je přímé zapojení zaměstnavatelů. Současný stav, kdy teoretickou i praktickou výuku zajišťují pedagogičtí zaměstnanci školy neodpovídá potřebám praxe. Učitelé odborné části vzdělání pracují v oblasti výuky nepřetržitě řadu let. Za tuto dobu ztratili kontakt s reálnými podmínkami stavební výroby v podnicích, nemají přístup k novým technologiím a to nejen z nedostatku informací, ale i z důvodu nedostatečného technického vybavení škol. Opominout nelze ani jejich nízkou hmotnou zainteresovanost ve srovnání profesními specialisty ve výrobní sféře.
Budování systému praktického vyučování ve stavebních firmách musí vycházet z iniciativy firem a škol. Ani v tomto směru nelze spoléhat na organizátorskou funkci státu. Rozhodující bude výběr firem, které budou mít podmínky pro praktickou výchovu učňů. K těmto podmínkám patří zejména kvalifikovaný personál, který na potřebné úrovni bude schopen zajistit odborný výcvik a který bude možné z kmenového personálu firmy vyčlenit.
Firma musí mít k dispozici pracoviště k provádění výuky, které nebude z hlediska smluvních vztahů s objednatelem vázáno na fixní termín realizace, případně pracoviště na vlastních investičních akcích. Z uvedeného souhrnu lze dovodit, že splnění uvedených podmínek bude možné pouze u velkých a středních firem. Malé stavební firmy nemají pro uvedenou činnost potřebné zázemí.
V nastaveném systému nelze pominout rizikový faktor, který nastavuje nezbytné pedagogické způsobilosti osoby, která odborný výcvik vede. V tomto směru bude nutné upřesnit s MŠMT požadavky na minimální standardy pedagogických znalostí, neboť nelze reálně předpokládat, že vybrané osoby budou spojovat funkci vysoce odborně způsobilého a současně kvalitně připraveného pedagogického pracovníka.

Ve spolupráci se školou firma zabezpečující odbornou výuku musí dohodnout:
• podrobné osnovy vzdělání, které budou zohledňovat výrobní zaměření firmy. V tomto směru musíme vzít v úvahu nejen schopnost firmy výuku zabezpečovat, ale, a to předpokládejme, i o jeden z motivačních faktorů firmy k získání vyučence k doplnění vlastního personálu. Firmy budou organizovat na školách v průběhu studia pro žáky hmotně dotované soutěže zaměřené na získané dovednosti, budou zapojeny do výběru závěrečných prací učňů, účasti svých zaměstnanců v komisích při závěrečných zkouškách apod. Alternativně je možné zvážit (podle praxe v jiných zemích EU), že vysvědčení bude vydával škola po absolvování studijního programu, výuční list firma po ukončení praxe, která by byla stanovena v řádu měsíců
• věcný obsah získaných dovedností - je nutné revidovat státní politiku upřednostňující tzv. všeobecné klíčové dovedností (týmová práce, komunikace apod.). Absolvent učňovského oboru studia musí v prvé řadě ovládat příslušné řemeslo (nebo souhrn příbuzných řemesel) manuální zručností, kvalitní znalostí techniky provádění, technologie materiálů a pomůcek. Ostatní znalosti z oborů všeobecně vzdělávacích jsou druhotné
• způsob provádění výuky soustředěním do časově souvislých bloků s využitím plné pracovní doby. Bude nutné iniciovat změnu § 79 zákona č.262/2006 Sb. (zákoník práce) s tím, aby omezení délky směn u mladistvých do 18 let na 30 hod. týdně (resp. 6 hodin denně) se netýkalo práce v souvislosti s odbornou přípravou na pracovišti (zákon 65/65 Sb. platný do 31.2006 tuto podmínku stanovil pouze pro osoby mladší 16 let). Není možné reálně předpokládat, že firmy by z důvodu odborné přípravy v návazných výrobních funkcích měnily pracovní režim platný pro ostatní pracoviště
• v případě že u některých profesí bude zachována odborná výuka pod vedením pedagogů školy, musí být stanovena povinnost jejich neformální krátkodobé stáže ve firmě, s příslušným výrobním zaměřením, k obnovení praktických znalostí a zkušeností v oboru
• formu (metodu) úhrady práce provedené učni škole. Nepředpokládáme, že by případná úhrada měla pro školu konkrétní význam. Pokud bude odměna za pracovní činnost učňům vyplácena formou mzdy firmou přímo a vyčleněný materiál nebude již možné ke konečnému výsledku díla v plném rozsahu použít, mohlo by být saldo výkonů pro školu i negativní.

K organizaci odborné výuky škola + firma lze přistoupit v zásadě dvojím způsobem. Jednou alternativou je uzavření smlouvy mezi školou a firmou, která bude upravovat vzájemnou spolupráci při výuce. Odpovědnost za obsah výuky a ověření způsobilosti absolventa by zůstala na straně školy.
Druhou alternativou je řešení oddělení výuky školy od praktické výuky, kdy firma, která by zajišťovala odbornou část by byla držitelem autorizace (akreditace) udělené MŠMT s oprávněním vystavovat certifikáty o odborné kvalifikaci. Jde analogicky o způsob nastavený zákonem č. 179/2006 Sb. o uznávání výsledků dalšího vzdělávání - v tomto případě by šlo o dělenou odpovědnost za výuku vycházející ovšem z obecně závazného právního předpisu.
V této souvislosti je třeba připomenout, že často zmiňovaný ?vzorový? příklad řešení výchovy vlastních učňů ve Škodě Mladá Boleslav není pro stavebnictví použitelný.
Důvodem je jednak pestrost stavebních řemesel, požadavky na jejich samostatné zvládnutí v měnících se podmínkách a v neposlední řadě i teritoriální rozdělení vzdělávacích subjektů odpovídající rozmístění stavebních kapacit a regionálnímu soustředění staveb.

Podmínky účasti podnikatelů na zajištění odborné výuky a stabilizace absolventů

Základní podmínkou vzniku a udržitelnosti systému je především kompenzace nákladů firem spojených s touto činností. V tomto směru jde nejen o kompenzace finanční, ale i o vytvoření právního prostředí zaručujícího v optimální míře stabilní pracovněprávní vztahy mezi učněm a firmou, podílející se na jeho výuce. Pokud podnikatelské subjekty, byť ve vlastním zájmu, budou částečně suplovat úlohu státu ve vzdělávání, zaměstnanosti a ochrany před nezaměstnaností je nutné zajistit, aby nákladové kompenzace a právní záruky řešily:
• vytvoření poradenského systému pro volbu povolání v určených segmentech trhu práce
• náklady související s náborem učňů a popularizací odvětví
• přímé náklady související s výukou učňů a to jejich mzdy, mzdy osob podílejících se na odborném výcviku, materiálové náklady apod.
• vyloučení plateb sociálního, zdravotního pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanost na straně zaměstnavatele z mezd vyplácených učňům
• náklady spojené se stáží specialistů středních škol na pracovištích firmy
• náklady na vybavení učňů podle minimálních standardů stanovených podle návrhu této zprávy
• v této souvislosti řešit vícezdrojové financování s rozdělením finančních prostředků na výuku ve školách (teoretické vzdělávání) a ve firmách (odborné vzdělávání)
• uzavírání smluv o budoucí smlouvě s příslibem uzavření pracovní smlouvy, která by na jedné straně dávala firmě přiměřenou jistotu nástupu nového zaměstnance, učni pak jistotu zajištěné zaměstnanosti (stabilizační efekt na obou stranách smluvního vztahu) a to u všech učňů, kteří se v konkrétní firmě vyučili (absolvovali odbornou část přípravy)
• vytvoření občanskoprávní smluvní formy, která umožní realizaci závazku mezi učněm a firmou a která bude obsahovat vzájemný závazek firmy k zaměstnání absolventa po ukončení studia a absolventa u firmy po přiměřenou dobu pracovat. Toto ujednání by platilo jen v případech, kdy firma v rámci motivace učně poskytla plnění přesahující minimální garantovaný standard.

Alternativní formy financování nákladů na odbornou přípravu učňů

Navrhujeme, po zvážení všech variant řešení při realizaci výše uvedeného systému:

Alternativa 1

1. Vytvoření Fondu vzdělávání ve stavebnictví. Z tohoto fondu by v počáteční fázi byly hrazeny náklady související se získáváním a vzděláváním učňů, později i náklady celoživotního vzdělávání ve stavebnictví.

2. Tento Fond vytvořit vyčleněním částky rovnající se části příspěvku zaměstnavatelů na státní politiku zaměstnanosti, zjednodušeně řečeno z vyplacených mezd, ve výši 0,5% (podle zákona č. 589/1992 Sb. příspěvek činí celkem 1,2% - § 7 zákona)

3. Toto řešení považujeme principiálně za správné, neboť kvalifikace osob vstupující do praxe tj. soulad kvalifikace s požadavky trhu práce je významným prvkem přímo ovlivňujícím zaměstnanost. Tato varianta je pak k daňovému zatížení firem i ke státnímu rozpočtu neutrální.
• Touto formou by bylo možné (při konstantním počtu zaměstnanců ve stavebnictví a při orientačním započtení průměrné mzdy za rok 2006 ve výši 19 055 Kč/měs.) vytvořit zdroje v objemu cca 280 mil. Kč ročně, což by umožňovalo dotovat počáteční fázi programu výuky učňů, při současném počtu učňů, částkou 28 000,- Kč na žáka/rok.

4. Prostředky do Fondu soustřeďovat z plateb stavebních firem (ČSÚ OKEČ 45) buď přímo nebo cestou orgánů MPSV.

5. Fond vytvořit jako samostatný právní subjekt spravovaný správní radou s účastí zástupců státu, zaměstnavatelů a odborů (tripartitně) obdobně jako zdravotní pojišťovny, s gescí Svazu podnikatelů ve stavebnictví v ČR (Správce fondu). Organizaci, postavení a funkci Fondu stanovit statutem.

6. Do Fondu zahrnovat příspěvky krajů v tomto případě na bázi příspěvku poskytovaného na základě usnesení samosprávných orgánů. Lze ovšem předpokládat, že kraje si ponechají autonomní rozhodování v této věci a budou politiku příspěvků řídit regionální působností na vymezené tituly pomoci žákům pro ohrožené obory specializací a pro konkrétně určené školy.

Alternativa 2

1. Zdrojový rámec (příspěvky Fondu) odvozený z objemu vyplacených mezd podle varianty I. řešit poskytování prostředků z odpočtů od daňového základu podle zák. 586/1992 Sb. o dani z příjmu.

2. Převádění prostředků do Fondu cestou orgánů Ministerstva financí. Tato forma je ovšem složitější na redistribuci prostředků a na možnou neúčast některých subjektů s ohledem na výsledky hospodaření v konkrétním období (nulová daňová povinnost).

Obě alternativy zajišťují účast zaměstnavatelů odvětví bez ohledu na konkrétní podíl nákladů vynaložených na získání, výchovu a stabilizaci učňů. Systém je z tohoto hlediska spravedlivý, protože absolventi jsou určeni obecně pro odvětví nikoliv pro konkrétní firmu. Pro firmy zůstává prostor pro zvláštní (adresnou) motivaci cestou fakultativních standardů.

Doporučujeme realizovat alternativu 1.

Obecně lze uvažovat o dalších alternativách, které představují v různých modifikacích nákladové řešení.

Opatření na straně zaměstnavatelů

Všichni zaměstnavatelé v odvětví bez ohledu na velikost a výrobní zaměření musí aktivně podporovat popularizaci odvětví. Kvalitou práce, zásadami etického chování v podnikatelské činnosti musí vytvářet pozitivní obraz stavebnictví.
Při vědomí nedostatku pracovních sil je nutné opustit princip přijímání zaměstnanců pouze s určitou délkou praxe.
Optimální dělba činností mezi velkými firmami a malými a středními podnikateli znamená pro velké stavební firmy přímou účast na odborné výuce, pro MSP podíl na dalším rozvoji způsobilostí absolventa (?doučení?/praxe).
Povinnost věnovat se absolventům školy při nástupu do prvního zaměstnání aktivním adaptačním procesem, který bude mít za cíl doplnění praktických znalostí získaných studiem v souladu s potřebami firmy. Z prostředků úřadů práce by bylo vhodné poskytovat zvláštní příspěvek zaměstnavatelům na zapracování absolventa, který by odstranil váhavý přístup firem k přijímání zaměstnanců bez praxe.
Nastavit ve firmách motivační mzdový systém, který bude stimulovat nové absolventy a bude současně vytvářet vzestupnou linii při setrvání absolventa u firmy a při jeho ?služebním? postupu.
Při nastavení pravidel odměňování a poskytování zaměstnaneckých výhod vzít v úvahu konkurenční prostředí v rámci odvětví i v jiných oborech mimo stavebnictví. V této souvislosti je nutné připomenout výsledky rozboru mzdového vývoje za rok 2006, kdy stavební obory se v odměňování zaměstnanců v řemeslných profesích pohybují pod úrovní průměrné mzdy (elektromontéři 87,7%, zedníci 75,5 % průměrné mzdy). V této věci je nutné postupovat ve spolupráci se sociálními partnery, aby na straně druhé nepřiměřený růst mezd nepodlomil konkurenční schopnost odvětví.

Opatření na straně škol (učilišť)

Optimalizovat počty učebních oborů a počtu nastupujících žáků v podmínkách jednotlivých učilišť a v podmínkách jednotlivých regionů - spolupráce se zřizovatelem.
Aktivně se podílet na akcích k získávání zájemců o vyučení ve stavebních oborech - popularizace školy a odvětví, spolupráce se základními školami.
Uzavírání smluv se zaměstnavateli k zajišťování odborné výuky vč. vyhledávání těchto firem a sjednávání podmínek pro odbornou výuku.
Iniciace (zpracování) výukových programů s přihlédnutím k požadavkům praxe.
Určovat postup při pravidelném obnovování znalostí a zkušeností odborných učitelů při absolvování povinných stáží u staveních firem.
Pro získání příspěvku z Fondu na vybavení odborných pracovišť odpovídající technikou (nutné náklady nekryté státním normativem) projednávat plán na běžný rok, podmínky a objemy prostředků se Správcem fondu.
Projednávat a zabezpečovat poskytování minimálních standardů učňům, kteří splňují podmínky určené Statutem Fondu.
Cílem řešení je zvýšení počtu přijatých žáků v letech 2011-2012 tak, aby počet absolventů v roce 2015 dosáhl ve stavebních oborech počtu 25 000 osob.

Využití zdrojů EU k zahájení první etapy funkce systému

Pro první fázi programu, který si vyžádá shromáždění určitých prostředků pro potřebný nárůst počtu žáků v učebních oborech při současné relativní omezenosti zdrojů (podle alternativy 1), bude s MŠMT projednána možnost zpracování pilotního projektu, financovaného z fondu EU a jeho předložení v současném programovacím období, v rámci Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost, pro specifický cíl 1 (prioritní osa 1, prioritní téma 72).
Vzhledem k celorepublikové působnosti odvětví stavebnictví nepřichází v úvahu využití izolovaného programu OP Praha Adaptabilita, který kromě dílčího regionálního významu neřeší aktuální problémy zaměstnanosti pro oblast sledovanou předkládaným návrhem.

Opatření v legislativní oblasti

• Změna zákoníku práce 262/2006 Sb. k pracovní době zaměstnávaných učňů (§ 79)
• Nový zákon o podpoře učňovského školství obsahující zřízení Fondu, hospodaření s jeho prostředky, statut
• Změna školského zákona 561/2004 Sb. a prováděcích předpisů ke způsobu financování škol, způsobu stanovení výukových programů, poskytování minimálních standardů (zvýhodnění učňů vybraných oborů)
• Změna zákona o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti 589/1992 Sb.- vyčlenění části prostředků pro Fond
• Změna zákona 586/1992 Sb.o dani z příjmu - odpočitatelné položky

Závěr:

Navržený systém odborného učňovského školství ve stavebnictví reflektuje zahraniční zkušenosti, kde obdobné systémy výchovy učňů s účastí stavebních firem částečně vyřešily akutní nedostatek kvalifikovaných pracovníků v řemeslných oborech do odvětví.
Návrh systému s alternativními možnostmi financování vždy počítá s nezpochybnitelnou účastí státu, pro nějž otázka zaměstnanosti a konkurenceschopnosti českého stavebnictví musí být prioritní.
Zároveň je způsobem, jak korigovat problematiku školské soustavy ve prospěch středního odborného vzdělávání, které je prozatím opomíjeno.
Cílem navrženého řešení učňovského školství ve stavebnictví je zvýšení zájmu mladé generace o obory stavebních řemesel, jejich prezentace jako perspektivního vzdělání s širokou možností uplatnění jak v zaměstnaneckém poměru, tak v podnikání a to v celé Evropě.
Svaz podnikatelů ve stavebnictví v ČR je si vědom skutečnosti, že učňovské školství samo o sobě nedostatek kvalifikovaných sil v odvětví komplexně nevyřeší. Dalšími zdroji musí být i řízený a diferencovaný vstup zahraničních pracovníků, realizace programů rekvalifikací apod.
Návrh systému zpracovala pracovní skupina složená ze stavebních manažerů, pracovníků odborných stavebních učilišť, personalistů stavebních firem, zástupců Ministerstva průmyslu a obchodu, Ministerstva školství a dalších odborníků.
Návrh je předáván do připomínkového řízení široké odborné veřejnosti, sociálním partnerům a bude projednáván s dalšími centrálními orgány, které jsou návrhem dotčeny, včetně Parlamentu a Senátu ČR, s nimiž budou konzultovány zejména navrhované legislativní změny.
Návrh bude poskytnut rovněž partnerským zaměstnavatelským svazům k eventuálnímu využití.
V průběhu druhé poloviny roku 2007 chce Svaz podnikatelů ve stavebnictví v ČR návrh v konečné podobě předložit vládě buďto prostřednictvím některého z věcně příslušných ministerstev, tripartity nebo prostřednictvím poslanecké či senátorské iniciativy.
Bude-li tento záměr realizován v nejbližších letech, pozitivní účinky se projeví nejdříve v letech 2014-2015. To je také důvod požadavku celé stavební veřejnosti na urychlené řešení této problematiky.