Krize učňovského školství ve stavebnictví - analýza: zpráva SPS v ČR v plném rozsahu

Úvod

V souvislosti s rozvojem stavebnictví a růstem stavební produkce v minulém období zaregistroval obor, jako jeden z prvních, stále se zhoršující stav v zabezpečení kvalifikovaných řemesel ve stavební výrobě. V poměrně krátké době zaznamenaly nepříznivý trend v zajištění pracovních sil postupně další výrobní obory a to především ve strojírenských odvětvích a odvětvích jejichž výrobní potenciál je závislý na kvalifikované pracovní síle.
Cílem předkládaného dokumentu je jednak upozornit ústřední orgány státní správy na tuto situaci s tím, že nelze do nekonečna přehlížet tuto prohlubující se krizi. Pokračování současného negativního trendu, pokud se vývoj nepodaří v krátkém časovém horizontu zvrátit může závažným způsobem ohrozit konkurenceschopnost českých výrobních odvětví.
Předkládaný návrh neuvažuje se změnami, které by měly výrazný dopad na státní rozpočet. Potřebné zdroje vedle přímé účasti zaměstnavatelů bude možné zajistit přerozdělením některých položek, jejichž využití je v podstatě duplicitní. V tomto směru je návrh slučitelný s principy l. části ekonomické reformy.

I. Analýza

Charakteristika odvětví (sektoru) stavebnictví z pohledu pracovních sil

Nespornou výhodou každého státu v moderní industriální společnosti je kvalifikovaná, odborně připravená pracovní síla. V tomto směru má Česká republika významné postavení v evropském prostoru. Zájem zahraničních investorů o Českou republiku byl z velké části motivován právě touto skutečností. Postup je patrný i z toho, že téměř všechny významné stavební firmy byly privatizovány s účastí renomovaných zahraničních stavebních firem. Zájem zahraničních investorů a konkurenceschopnost odvětví nelze však považovat za neměnný stav, bez dalších opatření v oblasti dostatečného počtu a kvalifikace pracovníků za dlouhodobě udržitelný.
Kritická situace může v průběhu 3 - 6 let gradovat a může vést ke zhroucení zaměstnaneckého potenciálu odvětví stavebnictví. V souvislosti s problematikou nedostatku pracovních sil je třeba připomenout potencionální hrozbu odlivu českých kvalifikovaných řemeslníků do zemí EU 15. I když se v tomto směru nepředpokládá dramatický vývoj, prognóza pracuje s údajem cca 1,8 % zaměstnanců ve všech oborech (avšak největší zájem je právě o obory stavební). Průměrný ukazatel migrace v rámci EU +10 do EU 15 je ohodnocen na cca 4%. Na známou neochotu českého zaměstnance stěhovat se za prací nelze však trvale spoléhat.
Odvětví stavebnictví se charakterem práce, použitými technologiemi, měnícími se podmínkami místa a druhu staveb, výrazně odlišuje od jiných výrobních odvětví. V celé řadě aspektů není srovnatelné s žádnou průmyslovou činností. Stavebnictví je specifickým odvětvím stále značně závislým na odborné manuální práci.
Nové technologie, materiály a postupy snižuji sice fyzickou náročnost práce, nové nářadí a pomůcky usnadňují práci, nové prostředky ochrany zdraví a bezpečnosti mění charakter odvětví i v tomto směru, základní profesní struktura ve stavebnictví však zůstává.

Zdroje pracovních sil

Na jedné straně je možné konstatovat, že početní stav absolventů škol (a s jistou výhradou i schopnost jejich adaptability při vstupu do zaměstnání) je dočasně na potřebné úrovni u středního technického personálu a u vysokoškolsky vzdělaných odborníků a zajišťuje alespoň z části průběžnou generační obměnu těchto specialistů v některých pracovních pozicích.
Pro absolventy VOŠ a bakaláře technických oborů se prozatím hledají formy jejich uplatnění.
Tato situace se ovšem začíná měnit. Ve skupině absolventů bývalých průmyslových škol (vzdělávací skupina M) se již nyní projevuje nedostatek způsobený vedle nízkého počtu mládeže vstupující do povolání, celkovým nezájmem o studium technických oborů a neregulovanou nabídkou studia na gymnáziích, která jsou v obecném povědomí považována za jednoduší cestu k získání maturity.
Ve skupině řemeslných profesí, a v této zprávě používáme pojmů řemeslník, dělník, manuální pracovník, ač v obecných koncepčních dokumentech státních orgánů je těmto názvům přikládán až pejorativní význam, je však stav alarmující.
Je třeba si uvědomit, že hovoříme-li o kvalifikované pracovní síle nemáme na mysli anonymní skupinu zaměstnanců ale diverzifikovaný soubor jednotlivých řemesel.
Současný věkový průměr této skupiny zaměstnanců se pohybuje v pásmu 40 - 45 let a každým rokem se zvyšuje. Uvedený trend ?stárnutí populace? je objektivně zjistitelný a průměrné hodnoty jsou statisticky prokazatelné Omezený přísun mladých vyučenců, který trvá již několik let nemůže nahradit přirozený úbytek těchto zaměstnanců.
Na druhé straně v České republice je v současné době 350 - 550 tis. osob evidovaných jako uchazeči o zaměstnání (v závislosti na sezónních podmínkách). Platný sociální systém však umožňuje nezanedbatelné části těchto osob přežívat na dávkách s příležitostnou prací ?na černo?. Pokud vyloučíme osoby, které objektivně nemají možnost uplatnění ve stavebnictví, bylo by stále možné část nezaměstnaných cestou rekvalifikací získat. Ačkoliv celá řada stavebních profesí vyžaduje rekvalifikaci pouze v řádu týdnů, nejvýše měsíců není o rekvalifikace ani s podporou úřadů práce zájem. Z hlediska negativní motivace nezaměstnaných k práci nelze proto v současné době považovat tuto skupinu obyvatelstva za potencionální zdroj kvalifikovaných pracovních sil. Nesporně správným krokem jsou proto změny v sociální podpoře nezaměstnaných formulované v návrzích ekonomické reformy.
Představa některých ústředních orgánů o možnostech řešit deficit řemeslných specialistů ve stavebnictví migrací je principiálně nesprávná. Ani řízená migrace s průběžnými výkyvy v počtech a cílových zemích nemůže nahradit kvalifikovanou pracovní sílu na úrovni standardů v ČR. Migranti nemají z větší části odpovídající pracovní návyky zejména z hlediska úrovně kvality práce. Jsou zainteresováni na krátkodobém nebo střednědobém pobytu, po kterém následuje návrat do cílové země a nemají proto motivaci ke zvyšování kvalifikace.
Nelze pominout ani další negativní aspekty, kterými jsou jazykové bariéry, mnohdy nedůstojné podmínky pro život migrantů na našem území a jejich rizikové napojení na klientský systém postavený z větší části na zločineckých strukturách pocházejících z cílových zemí migrantů. Tento posledně zmiňovaný přístup je charakteristický zejména u skupiny nelegálních migrantů.
Je proto třeba podporovat úsilí vlády o snížení procenta nelegálně pracujících cizinců a to uplatňováním sankcí vůči těmto osobám i vůči zaměstnavatelům, kteří pro tento druh práce vytvářejí podmínky a nepřímo tak tento nežádoucí stav udržují. Úplného odstranění tohoto negativního společenského jevu se ale zřejmě nepodaří úplně dosáhnout.
Z hlediska dlouhodobé perspektivy a efektivního řešení problematiky kvalifikovaných pracovních sil pro české stavebnictví je tedy nutné se vrátit zpět k možnostem vzdělávání vlastního dorostu, motivaci mládeže i rodičů k volbě povolání, k uplatnění ve stavebnictví.
To znamená intenzivně se věnovat obnově systému učňovského školství, použijeme-li názvosloví školského zákona pak střednímu školství, poskytujícímu vzdělání ukončené výučním listem nebo maturitou bez výučního listu (skupina H, E, L). Nelze akceptovat vývoj, kdy počet žáků v učňovských oborech se od r. 1989 postupně snižuje. Zaměstnavatelská sféra, zřejmě jako jediná, vnímá tuto skutečnost jako vážné ohrožení podnikatelského prostředí a chce přispět k zásadnímu obratu v dané oblasti.
Kvalifikovaného řemeslníka schopného vyhovět současným i budoucím požadavkům rozvoje odvětví může připravit pouze škola za účasti zaměstnavatelské sféry a v podstatě i za účasti dalších sociálních partnerů, která v optimálním vyvážení poskytne jednak potřebné teoretické znalosti, ale současně i potřebnou praxi a schopnost vykonávat příslušnou profesi, v průběhu života si kvalifikaci dále upevňovat a rozšiřovat.

Struktura a připravenost učilišť

V současné době existuje 152 učilišť, které vyučují stavební obory. Tento počet nezahrnuje učiliště pro výuku profesí zámečník, truhlář, elektromontér silnoproud/slaboproud, řidič, obsluha pracovních strojů, které jsou zahrnuty pod jiná výrobní odvětví mimo stavebnictví. Síť učilišť i jejich teritoriální rozmístění je dostatečná. Vedle soustavy státní učilišť vzniklo dále 5 učilišť soukromých.
Celkový počet zájemců o studium učňovských oborů je však natolik nízký, že kapacity učilišť nejsou mnohdy využity, dochází ke spojování tříd žáků rozdílných odborností, některé studijní obory nejsou v běžném roce otevřeny vůbec.
Souborem administrativních opatření, které usměrňují vzdělanostní strukturu k vyšším stupňům dosaženého vzdělání, souvisejícími formami financování škol (nákladové financování) a přesunem zakladatelských funkcí středních škol na kraje došlo k degradaci do té doby relativně úspěšného systému výchovy mladé generace v řemeslných profesích.
Současný stav učňovského školství je poznamenán změnami koncepcí vzdělávací politiky v ČR, přesunem kompetencí a odpovědností mezi ústředními orgány státní správy (Ministerstvo průmyslu, Ministerstvo pro místní rozvoj, Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy) a krajů, které plní funkci zakladatelů učilišť.
V tomto směru jsou pochopitelné negativní reakce MŠMT a rozpačité reakce krajů související s připravovaným přesunem finančních prostředků pro oblast školství do působnosti krajů.
Problémem provozu škol vedle nedostatku žáků je především jejich financování a to jak metodicky tak objemově.
Státní normativ pro soukromé školy je určován v rozpětí 60 - 90% státního normativu (podle pravidelně hodnocené úspěšnosti školy). Normativ státních škol je směrován na neinvestiční výdaje, což představuje náklady ve výši 100 tis. Kč na žáka za rok. Tyto zdroje pokrývají jen nezbytné náklady provozu, mzdové náklady veškerého personálu (platy podle celostátních tarifů). Nezbývají však prostředky na opatření, která je nutné zaměřit především na technické zařízení odborných učeben (dílen). Dlouhodobě neobnovované vybavení nejen negativně ovlivňuje kvalitu výuky, ale působí i na rodiče a děti při akcích otevřených dveří a tak reprezentuje stavebnictví jako výrobně zaostalé odvětví.

Způsob zabezpečení výchovy učňů v zahraničí

Ve vyspělých zemích EU 15 je věnována, na rozdíl od ČR, řízená podpora vzdělávání v učňovských oborech s korekcí vývoje na trhu práce. Systémový přístup v dále uvedených zemích je v detailech sice odlišný avšak v konečném výsledku jednoznačně efektivní. Vliv má samozřejmě jeho historický vývoj a víceletá tradice v těchto zemích. Všechny zahraniční zkušenosti však potvrzují, že bez účelné spolupráce státních orgánů, zainteresovaných profesních společenství a firem nemá systém výchovy učňů naději na úspěch.

Rakousko
Na federální úrovni se vytváří legislativa k přípravě na povolání. Přímý výkon státní správy je přenesen na spolkové země. Učňovské úřady jsou zřizovány v rámci regionální Rakouské hospodářské komory s povinným členstvím podnikatelů (členství vzniká ohlášením živnosti) rozdělené do 7 odvětví.
Učňovské úřady ověřuji způsobilost firem, které se chtějí zapojit do provádění odborné výuky učňů, vydávají oprávnění k výuce, ověřují a kontrolují učňovské smlouvy, jmenují zkušební komise, zřizují učňovské školy pro teoretickou výuku a hradí náklady na vyučující v učilištích. V Rakousku je 400 firem (ve všech oborech) s oprávněním k výuce učňů.
Firmy zabezpečující odbornou výuku podle učebních plánů. Instruktoři musí mít odborné znalosti i znalosti pedagogické a právní ověřené zkouškou. Firma podepisuje s učněm smlouvu o vyučení pod dozorem Učňovského úřadu.
Firma vyplácí učňům odměnu, která dosahuje v posledním roce učení až 80% obvyklé mzdy v oboru. Náklady na učení hradí federální a zemská vláda a firma (odměna učňům). Státní příspěvek firmě činí 1000 EUR za učně a rok a to formou odpisu daní (pozor nikoliv odpisem základu daně !!). Krom této částky dostávají firmy další příspěvek 500 EUR na učně/rok ze zvláštního oborového fondu, do kterého povinně přispívají všechny podniky oboru i když učně nezaměstnávají. Odměny učňům vyplácené firmou jsou sjednány v kolektivních smlouvách procentem mzdy kvalifikovaného zaměstnance (u prvního ročníku 700 EUR měsíčně, u učňů 3 rokem 1.400 EUR měsíčně). Učni mají zdarma dopravu do učiliště, případně další výhody. Stát hradí náklady s provozem školy (mimo podnik) a mzdy vyučujícího personálu.
Teoretická výuka zaujímá cca 20% času, odborná 80%. Ve firmě zůstává pracovat až 60% učňů, kteří se zde vyučili.
V počáteční fázi vzdělávání učňů funguje roční polytechnická škola , následuje 2 - 4leté studium učebního oboru. Existuje také nástavbové studium 3leté pro vyšší odborný řemeslný personál (předáci, mistři).
Poradenství pro volbu povolání je soustředěno v Hospodářských komorách, činnost je hrazena z velké části státem.
V Rakousku prochází učňovským školstvím 40 % mládeže, 90% výuku úspěšně dokončí.

Spolková republika Německo
Vzdělávání probíhá v celonárodním programu v nadpodnikových centrech, 80% nákladů hradí stát, 20% prostředků firmy. V programu je zapojeno 240 center. Jde o duální systém - výuka ve škole a ve firmě.
S každým učněm se uzavírá smlouva o vyučení. Učeň je buď zaměstnancem ?školící? firmy nebo jiné firmy - nikdy není anonymní. Podíl praktické výuky postupně v jednotlivých ročnících stoupá. Po tříletém vyučení může učeň pokračovat v nástavbovém 1 ročním studiu (2. stupeň kvalifikace). Pokud vzdělávání trvá déle než 400 hodin, získávají učni (ale obecně v rámci zvyšování kvalifikace i jiní pracovníci) státní příspěvek. Učni mohou také získat stipendium, ze kterého je polovina nenávratná, druhá polovina má charakter dlouhodobé půjčky.
Program je financován z Fondu vzdělávání do kterého všechny stavební firmy bez rozdílu odvádějí 2,5 % mzdových fondů na financování odborného školství. Odborné školství se financuje z tohoto Fondu s tím, že školící centrum obdrží 44 EUR na učně denně + 31 EUR na ubytování a stravování učňů v internátech. Malé a střední firmy (do 250 zaměstnanců) mohou pro splnění své příspěvkové povinnosti požádat o příspěvek z fondů EU.

Francie
Kompetence k výchově učňů je rozdělena do dvou systémů - státní (zřizovatelem stát) a oborovém (zřizovatelem jsou regiony a profesní svazy). V roce 2005 byl zřízen Národní fond pro rozvoj ke zvýšení počtu absolventů učňovských škol. Fond je financován příspěvky podniků. Firmy mají povinnost ze zákona vydávat na vzdělávání 2,28 % z objemu mezd (vč. vzdělávání dospělých). Na vzdělávání učňů je vyčleněno cca 1,1 % z toho povinný odvod ve výši 0,2% odváděný přímo podniku, který provádí přípravu a to i firmami pro které se žádní učni neučí (pro stavebnictví platí 0,3%). Firmy dále odvádějí 0,3% na financování středních a vysokých škol a 0,18% přímo státu do Národního fondu pro rozvoj.
Učňovská střediska jsou v kompetenci regionů které provoz financují z 50% a z 50% profesní organizace. Zástupci profesní organizace uzavírají s regionem dohodu o vytvoření učňovského systému v kraji.
Regiony vyplácejí školícím střediskům za každou smlouvu s učněm (zpravidla 2letou) 1.500 EUR. Na rozdíl od jiných zemí 80% učňů školí malé podniky i pro potřeby velkých firem.
Zájemce o vyučení uzavírá smlouvu o vyučení s podnikem. Předtím prochází hodnocením, kde se ověřují jeho schopnosti a motivace k zařazení v oboru. Tím se radikálně snižuje počet nedoučené mládeže. Mistři odborného výcviku učňovských středisek musí pravidelně po 10 letech obnovovat svou odbornost povinnou roční stáží v mateřském podniku.
Vedle příspěvku regionů na smlouvu stát osvobozuje firmy od sociálních odvodů za učně a daňově zvýhodňuje podniky, které učně vzdělávají ve výši 1600 EUR za každou smlouvu o vyučení. Francouzský právní řád umožňuje sepsání smlouvy o setrvání učně v podniku, který mu poskytl vzdělání (je údajně využíváno minimálně).
Nábor učňů je prováděn cílenou kampaní založenou na osobní ?agitaci?. Nábor pomocí medií se neosvědčil. Učni získávají v rámci motivace celou řadu výhod: slevy na pobyt v učňovském středisku, slevy na dopravu, pobyt v podnikových rekreačních zařízeních, příspěvky pro sociálně slabé žáky, zdravotní připojištění, diferencovanou odměnu za vykonanou práci.

Státní politika tvorby vzdělanostní struktury v ČR

Hlavním cílem formování vzdělanostní struktury na úrovni státu musí být nalezení formy schopné pružně reagovat na požadavky trhu práce. Úkolem státních orgánů je kvalifikovaná prognóza vývoje, korigovaná s odvětvově příslušnými státními orgány, zaměstnavatelskými svazy a profesními sdruženími.
Současná koncepce rozvoje vzdělání v ČR nastavuje vysoké parametry - 86% obyvatelstva s vyšším středoškolským a vysokoškolským vzděláním. Současný počet osob s maturitním vzděláním činí 67%. Není zcela zřejmé na základě jakých předpokladů byl zvolen přístup k tomuto ambicióznímu projektu, jak dalece byla brána v úvahu přirozená skladba obyvatelstva z hlediska intelektuálních schopností, studijních předpokladů, reálného uplatnění absolventů s takovou kvalifikací na trhu práce apod. Lze vyslovit určitou obavu, že naplnění tohoto cíle by vedlo ke snížení kvalitativních výsledků vzdělávání (přizpůsobení se průměru) a současně vytvoření disproporce na trhu práce ovlivňovaného poptávkou zaměstnavatelů ve struktuře jiných odborností s rizikem profesní nezaměstnanosti.
Je totiž základním omylem předpokládat, že kvalifikaci v příslušném oboru může nahradit jakýkoliv i vyšší stupeň studia. Absolventi vyšších středních maturitních oborů a absolventi vysokých škol jsou přípravou své pracovní dráhy směřováni k jiným druhům činností a obrácený pohyb - zpět k vyučení v řemeslné profesi je nereálný, nehospodárný a ve své podstatě nesmyslný.
Přístup ústředních orgánů ke koncepci vzdělávání vede nutně k závěru, že státní správa rezignovala na monitorování trhu práce z hlediska struktury zaměstnanců v jednotlivých výrobních odvětvích. MŠMT v dlouhodobém záměru administrativním rozhodnutím, bez znalosti požadavků trhu práce, omezilo pro r. 2010 podíl žáků v učebních oborech na 18% z celkového počtu mládeže připravující se na povolání.

Stimulace zájmu o učební obory

Rozhodující podmínkou pro zlepšení situace v doplňování struktury řemesel vyučenci je vyvolání zájmu rodičů a dětí ukončujících základní školu o volbu povolání v potřebném směru a s tím související kvalita poradenských služeb. Rozhodovací pozice rodičů o dalším vzdělávání mladého člověka je nezastupitelná.
Současný nezájem rodičů i děti o vyučení stavebního řemesla má celou řadu důvodů. Na prvním místě je třeba zmínit nedostatek relevantních informací. Stavebnictví existuje v obecném povědomí jako pracovní obor s převahou těžké manuální práce, vystavený vlivům povětrnosti, s nestabilitou pracovního prostředí a místa výkonu práce a nízkou společenskou prestiží. Veřejnost nevnímá kvalitativní změny ke kterým v posledních letech došlo právě na úseku snižování podílu těžké manuální práce ani rozvoj stavebnictví jako odvětví zajišťujícího perspektivní zaměstnanost.
Úkolem opatření navrhovaných v této zprávě je tento obraz stavebnictví změnit.
Nedostatek informací má ovšem prvotní příčinu v nedostatečné úrovni poradců pro volbu povolání na základních školách. Mlhavé (často i zkreslené) informace o různých odvětvích, neznalost konkrétních podmínek práce a mnohdy i špatně odhadnuté možnosti žáka studovat určitý obor a nalézt v něm uplatnění jsou výsledkem této skutečnosti. Důsledkem je pak poměrně malý zájem o informace z tohoto pramene ze strany rodičů. Úloha poradců pro volbu povolání by měla být zachována jen k obecné korekci názorů rodičů na studijní předpoklady žáka a na jeho zařazení do příslušného stupně vzdělávací soustavy.
Nedostatek informací pro rodiče a děti nelze zlepšit bez aktivní účasti zaměstnavatelů v informačním systému. Problém je ovšem v síti (počtu) základních škol, které konkrétní firmy mohou oslovit. Z této strany pak očekáváme určitou iniciativu za strany základních škol. Pomoci může i pořádání akci, tzv. Dnů otevřených dveří, jak u učilišť tak i na pracovištích konkrétních firem. Poradenská střediska je nutné zřídit i u větších stavebních firem, které mohou zájemcům poskytnout kvalifikované informace o práci v odvětví obecně a ve firmě konkrétně.
K šíření informací bude nutné využít i mediálních prostředků jak regionálního tak místního významu. Optimální informace o odvětví, kvalifikovaná volba oboru má přímý vliv na zájem o zvolený obor i na studijní výsledky studenta.
V souběhu s nedostatkem informací o technických oborech působí státem programově preferovaná nabídka studijních oborů, která rodiče i děti více zaujme, zejména nabídka gymnasií. I v tomto směru působí státní politika vzdělání kontraproduktivně, protože tak uvedené problémy pracovního trhu neřeší, nadto ani nepřispívá ke zvýšení zájmu o následné studium technických oborů u vyšších forem studia, ač problém je jako potencionální riziko ve vládních dokumentech zmiňován.
Vedle nutné stimulace zájmu o učební obory existuje objektivně významný faktor, který negativně ovlivňuje počet studentů v učňovských oborech. Tím je snižující se počet dětí končících základní školy a nastupující do přípravy k dalšímu vzdělávání. Jestliže v odvětví stavebnictví nastupovalo do prvních ročníků v roce 2001 5275 žáků, pak v roce 2006 to byl již jen 4248 žáků, poměr absolventů pak signalizuje ještě výraznější kritický vývoj - v roce 1999 6927 absolventů, v roce 2006 již jen 3356 absolventů.
Demografická projekce prokazuje, že počet narozených dětí (pro účely bilance učňů ve stavebnictví uvažováno pouze s muži) trvale klesá. Z celkového počtu patnáctiletých v roce 2006 (tedy narozených v r. 1991) 65.208 osob dochází k poklesu narozených v roce 2005 na 48.240 osob a teprve u osob narozených v roce 2006 dochází k mírnému nárůstu, avšak ani zde nedosahuje současných hodnot (pouze 50.195 osob). Tato mládež vstoupí do období volby povolání po ukončení základní školy až v roce 2021.

Vycházíme ze zásady, že nelze direktivně určovat počty žáků pro jednotlivé obory, ani potlačit nabídku vzdělání, nelze však ani na současný vývoj rezignovat a ponechat věc živelnému vývoji. Je tedy nutné podchytit zájem potencionálních budoucích studentů učňovských oborů v maximálním možném rozsahu. Dosažení tohoto cíle je společným úkolem škol, sociálních partnerů i krajských orgánů jako zřizovatelů středních škol.

Druhy zájemců o studium a jejich motivace

Široká, neregulovaná nabídka vzdělávacích programů primárně odčerpává končící žáky základních škol ve prospěch studia na středních školách poskytujících všeobecné vzdělání s maturitou (gymnázia). Snaha škol naplnit počtem žáků stávající kapacity a zachovat tak školu z pohledu regionálního významu, působí nepřímo na snižování nároků na studijní předpoklady při přijetí ke studiu i nároků na studijní výsledky.
Tento stav vede obecně ke snižování vzdělanostní úrovně absolventů s negativními dopady na uplatnění na trhu práce. Absolventi středních (průmyslových) škol z části přecházejí ke studiu na vysokých školách, studenti se zájmem a předpoklady pro práci ve stavebním provozu snadno nacházejí uplatnění v praxi. Nedomníváme se, že stav v této oblasti je ideální, nepředstavuje však bezprostřední hrozbu pro rozvoj odvětví. U absolventů gymnázií však optimistický názor na jejich uplatnění v technických oborech nesdílíme.
Ke studiu na středních (učňovských školách) jsou pak přijímáni žáci s horším prospěchem, i s neúplným základním vzděláním. Velká skupina žáků přichází z nestabilizovaných, sociálně slabých rodin, včetně rodin nezaměstnaných, které dlouhodobě ztratili pracovní návyky. Rodiny těchto žáků nedoceňují význam vzdělání a k úspěchům či neúspěchům ve vzdělávání potomků přistupují lhostejně.
Výše uvedené důvody vedou k tomu, že téměř 30% studentů odchází v průběhu studia pro výchovné problémy a pro nedostatečné studijní výsledky.
Přístup ke studiu oboru ?který ve výběru zbyl? vede k nízkému ztotožnění studenta s oborem pro který se připravuje. Podíl studentů, kteří po ukončení školy nastoupí do jiného oboru než pro který získali kvalifikaci se neustále zvyšuje a u stavebních oborů činí již 35%. Vzhledem k tomu, že cca 5% pokračuje v dalším studiu (např.nástavbové studium) pak do praxe pro kterou získali kvalifikaci nastupuje pouze 30-40 %, na počátku vzdělávacího cyklu přijatých studentů.
Celkový počet absolventů ve všech stavebních oborech (skupina H a E) činil v roce 1999 6.927 osob, v roce 2001 již pouze 3783 osob a v 2006 3.256 osob, kdy tedy reálně do oboru nastoupilo necelých 2.500 absolventů. Jestliže počet stavebních firem s 20 a více zaměstnanci činí 2497 subjektů nepotřebuje tento údaj dalšího komentáře.
Podle podkladů Národního ústavu odborného vzdělávání dochází v průběhu dalších pěti let po ukončení školy u absolventů, kteří do oboru nastoupili, k dalšímu odchodu. Důvodem jsou nepříznivé pracovní podmínky (např. dojíždění 31%) a nižší mzda než bylo očekáváno (54%). Část těchto zaměstnanců končí i ve skupině nezaměstnaných - frustrace z možností pracovního uplatnění, ztráta pracovních návyků - jsou průvodní jevy špatné volby povolání, nesprávných informací a nenaplněného očekávání.
Současné počty žáků v roce 2007 uvádí tabulka. Cílový stav potřeby stavebních (a souvisejících) profesí je posuzován k odhadnutým potřebám roku 2015.

Počty žáků a absolventů podle oborů středního odborného vzdělávání

II. Postup systémového řešení (kompletní text naleznete zde)