Kotvení pří práci ve výškách
Kotvení patří k jednomu ze základních prostředků práce ve výškách. Aby bylo vůbec možné některé výškové práce provádět, je nutné zajistit pracovníkům vhodné kotvení, aby jejich pomůcky pro zachycení pádu mohly skutečně dobře fungovat. Každému člověku je asi jasné, že pokud se přiváže při lezení na žebřík právě k samotnému žebříku, tak mu ani sebelepší lano nebude nic platné a ještě na sebe při pádu pravděpodobně celý žebřík strhne. A právě v takové situaci přicházejí ke slovu kotevní systémy pro zajištění osob, které si v zásadě můžeme rozdělit do dvou skupin, a sice na kotvící zařízení a kotevní body.
Kotvící zařízení
Do této skupiny řadíme právě nejrůznější trojnožky, napnutá lana na střechách, upínací kolejnice, nebo i velké kanystry s vodou, které kotví třeba ground supporty na letních festivalech. Kotvící zařízení je možné rozdělit do 5 skupin, definovaných podle ČSN EN 795 písmeny A až E. Skupiny A a B tvoří nejrůznější upínací plakety a oka, která se fixují do pevného podkladu pomocí nejrůznějších šroubů a nýtů, skupiny C a D jsou buď natažená upínací ocelová lana, nebo kolejnice a konečně skupinu E tvoří konstrukce se závažím, jako jsou třeba ony plastové kanystry s vodou. Obecně platí, že taková kotvící zařízení mohou být v rámci této normy používána pouze jednou osobou, použití ve více osobách se následně řídí mezinárodní normou CEN/TS 16415, která v zásadě dělá pouze to, že zvyšuje minimální požadavek na pevnost kotvícího zařízení o 1 kN na každou přítomnou osobu.
Kotevní body
Kotevní bod je naproti kotvícímu zařízení jakékoliv upínací místo, které určuje dle nařízení vlády č.362/2005 buď technologický postup dané práce, nebo odborně způsobilý zaměstnanec určený zaměstnavatelem. Nebylo tomu tak ovšem vždy, jelikož byla v minulosti na jakýkoliv kotevní bod určena základní podmínka o odolnosti ve směru pádu o minimální hodnotě 15 kN. Při výběru vhodného kotevního bodu tak vycházíme zejména z místních specifik a zásad BOZP. Mnohá místa, kde se počítá s prací ve výškách, již kotevní body nebo celá bezpečnostní kotvící zařízení většinou obsahují, u jiných je třeba improvizovat a využívat takové body, které mají nezpochybnitelnou pevnost pro ukotvení člověka. Většinou se tak jedná o nejrůznější traverzy, nosníky, komíny, trámy a jiné pevné konstrukční prvky. Mezi kotevní body samozřejmě počítáme i horolezecké jištění pomocí nýtů ve skále, či analogické jištění u průzkumníků jeskyní. U tohoto druhu kotevních bodů pak platí několik jednoduchých zásad, jako je vzájemné propojování kotevních bodů tak, aby lana svírala ostrý úhel, a aby při selhání jednoho kotevního bodu mohly jeho funkci převzít ostatní kotevní body.
Revize kotevních zařízení a bodů
Na každém kotvení může záviset lidský život, proto je velmi nutné taková kotvení pravidelně prohlížet a servisovat. Nařízení vlády č. 362/2005 ani v tomto nedefinuje přesnější požadavky na kvalifikaci servisního pracovníka, pouze to, že by to měla být osoba odborně způsobilá a s dostatečnými zkušenostmi. Samotní výrobci daných prostředků i odborná veřejnost shodně doporučují, aby taková osoba byla vyškolena přímo výrobcem daného zařízení, jelikož se specifika bezpečného provozu mohou u jednotlivých systémů kotvení výrazně lišit, a tak obvykle nebývá v silách jednotlivce znát specifika všech zařízení. Četnost těchto kontrol následně stanoví návod k použití daného výrobku a pro přesnější specifikace provozu dané kotvící technologie určitě doporučíme poradit se s prodejcem či přeneseně distributorem, který by měl mít k dispozici i osobu odborně vyškolenou daným výrobcem.
VIDEA