Klempířské, pokrývačské a tesařské řemeslo a jeho současná pozice

Neustále se zvyšující současné nároky na životnost stavby a omezení potřeby její pravidelné údržby ovlivňují způsob provádění klempířských, pokrývačských i tesařských prací, výběr materiálů a provádění konstrukčních detailů. U novostaveb jsou řemeslné práce často přiváděny k funkční dokonalosti a téměř strojové přesnosti. Zvyšuje se podíl strojního zpracování výrobků, prefabrikace, uplatňují se sofistikované detaily, zvyšuje se produktivita práce. Historické památkově chráněné stavby jsou tak prakticky jedinou příležitostí k zachování tradičních řemeslných postupů, které se předávají z generace na generaci, dovedností, které se nenápadně vytrácejí.

¤ Ukázkový příklad obnovy střechy zámku v Brandýse nad Labem

Příprava na provedení střechy

Střechy jsou dnes prováděny často podle nedostatečné projektové dokumentace. Investoři z úsporných důvodů staví na základě projektové dokumentace pro stavební povolení, šetří na autorském a stavebním dozoru. Tíha odpovědnosti se tak přenáší na realizační firmy. Při snaze ušetřit i při jejich výběru tak střechy provádějí jednotliví živnostníci nebo pracovníci, přestože většinou ovládají své řemeslo pouze v základních rysech. Chybí jim erudice v řešení komplikovaných detailů odvětrání střech, provádění pojistných izolací, statických řešení nosných konstrukcí a koordinace s ostatními profesemi. Při realizaci střechy chybí kvalifikovaná autorizovaná osoba, která by vše koordinovala, řešila technické problémy a dohlížela na kvalitu. Často pak dochází k závažným a mnohdy neřešitelným závadám, při jejichž odstraňování, včetně následků, se dílo velmi prodraží. Řešením je provádět práce na základě prováděcí projektové dokumentace nebo alespoň po konzultaci s projektantem nebo technickým dozorem. Při volbě realizační firmy by měl investor důkladně zvážit, jestli se jedná o drobnou zakázku, kterou zvládne živnostník, nebo složitější práci, která vyžaduje dostatečné personální zázemí. Je třeba si při tom uvědomit, že i zkušený projektant není ve většině případů specialistou na střechy a technik realizační firmy má mnohdy nezastupitelnou úlohu.

¤ Zdařilá realizace střechy z předzvětralého titanzinku moderního rodinného domu v Křeslicích podle návrhu arch. Zdeňka Jirana tag heuer replicas relojes	¤ Provedení fasády z hliníkových lamel kotvených k roštu a navazující drážkové krytiny z neobvykle úzkých pásů přizpůsobených šířce lamel
¤ Oplechování moderního rodinného domu - kombinace hliník, dřevo, sklo a ocel s ušlechtilou korozí

Klempířské řemeslo

V devadesátých letech minulého století, s příchodem nových a staronových materiálů (titanzinek, hliník, povrchově upravené pozinkované plechy) a zvýšených nároků na hydroizolační a tepelně izolační vlastnosti střech, došlo k výraznému posunu klempířského řemesla, a k aplikaci nových konstrukčních detailů. V současnosti se lze setkat s řadou reklamací tehdy prováděných realizací, souvisejících s neznalostí těchto detailů, s nesprávným zpracováním materiálů, které dříve nebyly v takové míře využívány a jejichž způsob zpracování nebyl v tehdy platné normě ČSN 73 3610 Klempířské práce stavební (která byla zaměřena na zpracování především pozinkovaného plechu a mědi) dostatečně zohledněn. Příkladem jsou realizace z titanzinkového plechu, v nichž byly zanedbávány potřeby dostatečně prvky dilatovat nebo nebyl správně upraven podklad (bez separační vrstvy, zamezující alkalické horkovodní, případně bitumenové korozi).
Díky úsilí Cechu klempířů, pokrývačů a tesařů (KPT), který vydal pravidla pro provádění střech, a také díky dodavatelům materiálů, kteří se ve vlastním zájmu intenzivně zaměřili na osvětu mezi vybranými realizačními firmami, lze konstatovat, že dnes je relativně značná část klempířských firem, které tyto materiály aplikují na špičkové úrovni a jejich realizace jsou v souladu s nároky na jejich funkčnost. V současnosti používané materiály a požadavky zohledňuje ČSN 73 3610, ze dne 1. 3. 2008, s účinností od 1. 10. 2008.
V posledních letech výběr a využití materiálu poznamenaly výrazné nárůsty cen některých kovů na světových trzích. To se týká především mědi, ale také zinku. Je tak zaznamenáván zčásti návrat k pozinkovanému plechu, jehož nízká cena začala být přes nároky na údržbu pro některé investory zajímavá, ale také nárůst využití hliníku, který splňuje vysoké nároky na životnost, bezúdržbovost, estetická kritéria a má i některé přednosti v technologii při zpracování. V současné době dochází ke stabilizaci cen materiálů a u mědi a zinku k mírnému poklesu. Měď nachází využití především u historických staveb a tam, kde investor požaduje nejvyšší kvalitu a životnost bez ohledu na vyšší cenu. Nevýhodou u mědi je známá skutečnost, že je objektem zlodějů, kteří nemají problémy prodat tento materiál ve výkupnách sběrných surovin. Volbu optimálního materiálu je třeba vždy posuzovat v kontextu s konkrétní stavbou, s představami architekta a s požadavky na provádění.
U novostaveb se klempířské práce uplatňují ve velké míře, a to nejen na střechách, ale i na fasádách. U renomovaných architektonických ateliérů nacházejí klempířské konstrukce oblibu při návrzích velkých průmyslových a občanských staveb i luxusních rodinných domů. U těchto slohově vyhraněných staveb se nejvíce využívá titanzinkový plech (předzvětralý nebo lesklý), měď, hliník se speciálními povrchovými úpravami, ale i méně obvyklé materiály, jako je ocelový plech s ušlechtilou korozí. U běžné rodinné zástavby nacházejí uplatnění materiály levnější, jako je hliník, barvený pozinkovaný plech, lehké krytiny imitující střešní tašky, pozinkovaný plech a podobně.
U památkově chráněných staveb je trendem posledních let považovat klempířské prvky na střeše za něco nepatřičného. Je snaha nahradit plechová úžlabí vykrývanými, nebo alespoň plech co nejvíce ?schovat?. U některých staveb je tato snaha oprávněná, jinde se jedná o nesmyslné paušalizování. Klempířské prvky se na historických stavbách vyskytují v různé míře a v různých místech již od středověku. Památkově chráněné stavby by měly být v každém případě svěřovány těm nejkvalitnějším firmám, které jsou schopny pracovat s materiálem tradičním způsobem, pokud možno bez použití novodobých ?pomůcek?, jako jsou tmely, lepidla, duté nýty a podobně. Detaily zpracování by měly být prováděny v duchu původních dochovaných konstrukcí. Památkově chráněné stavby jsou příležitostí k použití materiálů, které se jinak neuplatňují, jako je například olovo.
V důsledku úbytku kvalifikovaných pracovních sil je všeobecná snaha o prefabrikaci klempířských prvků a zjednodušení konstrukčních detailů tak, aby některé prvky bylo možné provádět i nekvalifikovanými pracovníky. V některých případech, například u žlabových systémů, je to reálné, jindy je to na úkor estetiky i životnosti ? zejména různé lepicí vrstvou opatřené plechy, nahrazující klasická oplechování, například komínů. Kvalifikovaný klempíř je zvyklý pracovat s milimetrovými přesnostmi. V případě aplikace systémových prvků nekvalifikovaným pracovníkem se sice odstraní potřeba letovat, nýtovat, prostřihovat jednotlivé prvky a podobně, ale mnohdy je výsledek práce žalostný právě z důvodu nepřesnosti zpracování.
Trendem poslední doby je, že se dílenská výroba přesouvá do větších, na vysoké úrovni technologicky vybavených firem, které poté svojí výrobou zásobují montážní firmy bez zázemí vlastní dílny. Je třeba upozornit na podezřele nízké ceny prefabrikovaných orologi omega replica klempířských prvků od některých dodavatelů, které je zpravidla možné uplatnit jen při použití plechů o menší tloušťce, a to i nižší, než připouští současná platná ČSN. Na trhu však i nadále působí několik středních firem, schopných operativní atypické výroby pro potřeby slohově náročnějších konstrukcí.

¤ Ukázkový příklad velmi kvalitně provedených tvarově náročných detailů střechy - volské oko a kryté úžlabí (objekt v Děčíně)

Pokrývačské řemeslo

Co do nedostatku kvalifikovaných řemeslníků je situace u pokrývačského řemesla obdobná jako u klempířského. To se týká především náročných pokrývačských prací (např. krytí složitých tvarů) nebo technologií (prejzová krytina do malty, břidlicová krytina, dřevěný šindel a podobně). S jednoduššími zakázkami si na rozdíl od klempířů poradí i rekvalifikovaní pokrývači. I v tomto případě se výrobci snaží nabídnou takové produkty, jejichž pokládku zvládne i méně kvalifikovaný pracovník. Příkladem může být prejzová krytina, kterou lze klást nasucho. I jednodušší pokrývačské práce však nelze podcenit. Nutná je znalost principů odvětrání střech a volba a kvalitní provedení pojistné izolace podstřeší. Dříve běžně prováděné kladení do malty (včetně nároží a hřebenů) je dnes z důvodu odstranění sezonnosti a zjednodušení montáže nahrazeno suchými technologiemi. Součástí dodávek krytiny je dnes řada doplňujících prvků, jako jsou krajové tašky, půlené tašky, prostupové tašky a podobně. Ze střechy se stává jakási stavebnice s minimální potřebou atypických prvků, což zvyšuje její kvalitu a urychluje a usnadňuje její montáž. V době, kdy bylo využívání půdních prostor utilitární (sušení prádla, skladování), bylo drobné zatečení do půdy přijatelné a jako pojistná hydroizolace sloužila velmi často keramická dlažba do hliněné mazaniny s vysokou absorpční schopností. Dnes jsou půdy využívány většinou jako obytné prostory a zatečení krytinou je prakticky vyloučeno. Značný pokrok proto zaznamenal vývoj podstřešních fólií, které je však také nutné vhodně volit a správně aplikovat. Principy správného odvětrání podstřeší jsou již v současnosti v povědomí projektantů i renomovaných pokrývačských firem.
Obdobně jako u dodavatelů klempířských materiálů i dodavatelé pálené či betonové krytiny školí vybrané firmy tak, aby jejich výrobky byly správně aplikovány, a motivují tyto firmy různými soutěžemi kvality. Obliba šikmých střech u novostaveb zaručuje pro pokrývačské řemeslo dostatek příležitostí. S ohledem na cenu i funkčnost převažují krytiny drážkové. U luxusních staveb se setkáváme i s břidlicí, bobrovkou, případně s prejzy.
U památkově chráněných, často tvarově náročných staveb se uplatňuje pro české prostředí typický prejz, jehož technologii ovládá omezené množství pokrývačů. Rovněž břidlicovou krytinu nebo dřevěný šindel zvládají jen specializované pokrývačské firmy. U bobrovky jsou časté neuměle provedené složitější tvary, jako volská oka, vykrytí úžlabí nebo krytí kuželové plochy, a to bohužel i u staveb, jež podléhají památkové ochraně. Na druhou stranu lze konstatovat, že byly realizovány některé střechy vynikajícím způsobem a na trhu je dostatek kvalifikovaných firem schopných velmi kvalitní práce na historických stavbách.

¤ Rekonstrukce krovu chodby zámku v Brandýse nad Labem

Tesařské řemeslo

Vedle klasického tesařského řemesla se na novodobých stavbách uplatňují prefabrikované příhradové konstrukce, konstrukce z lepeného dřeva, které mají nesporné výhody (nevznikají výsušné trhliny, nekroutí se), ale i konstrukce vázané, jejichž spoje nejsou opracovány ručně, ale na CNC strojích s počítačovými řídicími systémy.
U novostaveb je tendence zcela uvolnit dispozici podkroví, proto bývá dřevěná konstrukce krovu nahrazována konstrukcí ocelovou s dřevěnými krokvemi (ke škodě tesařského řemesla). Klasické tesařské detaily se tak uplatní zejména u rekonstrukcí, památkově chránených staveb a rodinných domů.
Prostory historických staveb, které dříve sloužily pouze pro provoz (např. půdy pro uskladnění nejrůznějšího materiálu), jsou dnes považovány díky opracování a stáří konstrukce za součást stavby, která má i výraznou estetickou hodnotu. Na mnohých stavbách jsou lákavou součástí expozice, jindy se nově využívají například jako obytné prostory nebo kanceláře. Provádějí se klasické tesařské spoje opakující se z dřívějších dob. Snahou bývá, zejména u tesaných konstrukcí, zachovat maximum z původního materiálu, jako svědectví řemeslného umu předků. Prvky jsou protézovány s použitím plátů a jiných klasických tesařských spojů. Někdy památková péče požaduje vypořádat se s detaily bez použití železných spojovacích prostředků. Takové detaily jsou svěřovány obzvláště zkušeným tesařům. Dříve hojně používané nastavování prvků ocelovými příložkami se dnes u památkových staveb prakticky nepoužívá.

¤ Ukázkový příklad realizace střechy z předzvětralého titanzinku

Kvalita řemesel a úloha Cechu KPT

Dramatický úbytek kvalifikovaných pracovníků a snaha o co nejnižší cenu za provedené práce je důsledkem, že jsou prováděny osobami bez kvalifikace a ve výběrových řízeních často uspějí firmy, jež tyto ?řemeslníky? najímají. Jejich ceny jsou pochopitelně nižší, a to nejen z důvodu levnější pracovní síly, ale práce jsou také prováděny daleko rychleji, než vyžaduje potřebná kvalita. Úroveň zpracování konstrukčních detailů je špatná, letované spoje jsou nahrazovány lepenými, krytina do malty není předem namočena, napadené prvky krovů jsou ?přehlíženy?. Ve výčtu podobných prohřešků, které nejsou výjimkou, by se jistě dalo pokračovat. Ve skutečnosti je však takováto práce drahá ? zejména připočteme-li náklady na odstraňování závad a někdy i nutnost kompletního předělání střechy. Zarážející je skutečnost, že k takovým jevům dochází i u státních zakázek a situace často dojde tak daleko, že v jednoznačně špatné kvalitě je dílo dokončeno celé, a to s velkými nádklady. Při fungování stavebního a autorského dozoru by přitom zákonitě měly být práce včas přerušeny a situace řešena. Také se nedodržuje zákon o povinnosti vyhodnocování výsledků provedených státních zakázek z hlediska použitých materiálů, celkové ceny a termínů. Toto je úspěšně obcházeno dodatky. Není výjimkou, že konečná cena je vyšší než nejvyšší cena jiných dodavatelů při nabídkovém řízení.
O zlepšení stavu této situace usiluje dlouhodobě Cech KPT prostřednictvím svých inspektorů řemesel. Posuzování kvality provedených prací je většinou sporné. Inspektoři řemesla jsou experti s letitými praktickými zkušenostmi, úzce spolupracující se soudními znalci v oboru. Mohou tak zodpovědně a objektivně hodnotit prováděné práce. Činnost inspektorů je však zaměřena na již vzniklé problémy. Snahou Cechu KPT je docílit profesních zkoušek ? obdobně, jako je tomu v zahraničí ? a předejít tak provádění prací nekvalifikovanými osobami. Na tomto úkolu Cech spolupracuje s Hospodářskou komorou ČR. Za současné situace mohou kvalifikované práce provádět podle českého živnostenského zákona osoby způsobilé (tedy s potřebným věkem, čistým rejstříkem trestů, a když ne s vlastním odborným vzděláním, tedy zaručením jinou způsobilou osobou). Nikde není zaručeno, že tyto osoby jsou erudované ve svém oboru. V souladu se zákonem č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání, bude možné, aby tyto osoby získaly potřebný certifikát na základě kvalifikačních a hodnoticích standardů. Znalosti k úspěšné zkoušce mohou získat samostudiem, kurzem nebo ve škole. Certifikace může být podle kvalifikačních a hodnoticích standardů podle složitosti profese úplná nebo dílčí. Zákazník získá záruku, že certifikovaná osoba má dostatečné odborné znalosti a schopnosti realizovat jeho zakázku. Proto již se nestačí při výběru ptát na živnostenské oprávnění příslušného oboru, ale nechat si předložit certifikát, který dokládá, co nabízející řemeslník vlastně umí. Kvalifikovaní řemeslníci pak nebudou nuceni na trhu soutěžit s osobami nekvalifikovanými a investor, který si nechá provést práce řemeslníkem bez certifikace, si může stěžovat pouze sám na sebe. Cech KPT se aktivně podílel na tvorbě kvalifikačních a hodnoticích standardů a požádal, aby se stal autorizovanou osobou udělující certifikáty v oborech klempíř, pokrývač, tesař a izolatér.

¤ Zcela neodborná realizace prejzové krytiny na objektu v pražské památkové rezervaci - v této "kvalitě" byla realizována celá střecha	¤ Řemeslně nezvládnutá pokládka volského oka z bobrovky - takováto práce patří pouze do rukou zkušených řemeslníků
¤ Jediným řešením zajištění správné funkce střechy je přeložení takto nekvalitně provedené části střechy	¤ Na první pohled je provedení detailu nejen nehezké, ale i zjevně nefunkční
¤ Klempířské práce provedené neodborně, pravděpodobně ne klempířem	¤ Odstrašující případ provedení klempířských a pokryvačských prací

Postavení firem provádějících práce na střechách na českém trhu

Současný stav na trhu je z hlediska firem provádějících práce na střechách charakterizován převisem poptávky a nedostatkem kvalifikovaných pracovníků. Početně silnou odcházející generaci nenahrazuje mládež. Přitom zejména u klempířského řemesla nelze situaci řešit náhradou za nekvalifikované pracovní síly nebo rychlou rekvalifikací. Mnozí z klempířů, tesařů a pokrývačů pracují na volné noze jako osoby samostatně výdělečně činné, tedy živnostníci. V těchto malých kolektivech o dvou až třech pracovnících nedochází k potřebnému předávání zkušeností, nejsou si ani vzájemně smluvně zavázáni, a důsledkem je úpadek řemesla.
Pozice firem do cca dvaceti pracovníků není snadná. Řadu zakázek, kterých byly tyto firmy počátkem devadesátých let přímým dodavatelem, získávají ve výběrových řízeních velké firmy, které při dostatku zakázek o tyto dříve nejevily zájem. Středně velké firmy pak takové zakázky provádějí jako subdodavatelé samozřejmě s menšími zisky. Základním kritériem nebývá odbornost, ale cena. Platební nekázeň ve stavebnictví je všeobecně známa a pro řadu menších firem je otázkou existence. Středně velké firmy tak přežívají, ale na technologický rozvoj a na investice do výchovy mladých lidí nezbývá. Odliv pracovních sil je dán nedostatečným společenským a ekonomickým oceněním práce, která je, ačkoli je riziková, sezonní a prováděná i při nepříznivém počasí, mnohdy hůře hodnocena než práce vyžadující stejnou úroveň vzdělání, prováděná v suchu, teple a bezpečí.
Pozitivním zjištěním je, že si vyšší dodavatelé začínají uvědomovat, že v dohledné době budou mít, i přes očekávaný pokles stavební výroby, nouzi o subdodavatele střechařských profesí a začínají se podle toho chovat.
Je co zlepšovat, aby se podnikatelské prostředí v zájmu malých a středních stavebních firem (a to nejen těch, které se zabývají střechami) zlepšilo. Jednou z možných cest je prosazovat své zájmy prostřednictvím Cechu KPT a Hospodářské komory ČR.