Kampus Albertov v Praze

Společný záměr tří velkých fakult Univerzity Karlovy – po sto letech doplnit Albertov dvěma špičkovými vědeckými pracovišti – vyústil v roce 2015 ve vyhlášení mezinárodní architektonické soutěže Kampus Albertov. Vítězem se stal návrh architektů Juraje Matuly, Richarda Sideje a Martina Tycara z ateliéru znamení čtyř – architekti s.r.o. Soutěže se účastnilo celkem 33 týmů z pěti zemí světa. Porotě soutěže předsedal architekt Josef Pleskot, členy byli mimo jiné architekti Ladislav Lábus, Jan Sedlák, Dalibor Hlaváček, Pavel Hnilička či Michal Fišer. Rektor Univerzity Karlovy prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc., MBA, k výsledkům soutěže uvedl:

„Budovy budou hostit český i světový špičkový multidisciplinární přírodovědecký a medicínský výzkum. Univerzita připravovala projekt více než dva roky (2012– 2015), vědoma si toho, že Albertov je jedním z jejích největších areálů s dávnou i novodobou historií jak univerzity, tak celé země. Univerzitní areál v současnosti navštěvuje několik tisíc studentů a akademických pracovníků, kteří nutně potřebují moderní vědecká pracoviště, laboratoře, přednášková centra, menzy i místa pro společenská setkávání. Vedle požadavků na reprezentativní prostory to byly zejména modelové typy laboratoří a seznamy speciálních technologií, vyžadujících určité zázemí (velké přístroje, infekční prostory, chovy experimentálních zvířat aj.), vlivem kterých bylo zadání velice složité. Autorům návrhu se jej však podařilo zvládnout.“

„Budovy budou hostit český i světový špičkový multidisciplinární přírodovědecký a medicínský výzkum. Univerzita připravovala projekt více než dva roky (2012– 2015), vědoma si toho, že Albertov je jedním z jejích největších areálů s dávnou i novodobou historií jak univerzity, tak celé země. Univerzitní areál v současnosti navštěvuje několik tisíc studentů a akademických pracovníků, kteří nutně potřebují moderní vědecká pracoviště, laboratoře, přednášková centra, menzy i místa pro společenská setkávání. Vedle požadavků na reprezentativní prostory to byly zejména modelové typy laboratoří a seznamy speciálních technologií, vyžadujících určité zázemí (velké přístroje, infekční prostory, chovy experimentálních zvířat aj.), vlivem kterých bylo zadání velice složité. Autorům návrhu se jej však podařilo zvládnout.“

Význam tradiční formy univerzitního kampusu – ve kterém je kromě vysokého školství soustředěna i věda, výzkum a doplňkové funkce – roste spolu s významem vzdělávání, vědy a výzkumu pro společnost. Novodobým světovým trendem je hledání interakce mezi obory, sdílení informací a týmová spolupráce. Cílem projektu dostavby Kampusu Albertov tedy není jen dostavba dvou budov, ale i využití potenciálu této realizace k oživení celého areálu jako místa setkávání lidí a myšlenek. Projekt vede specializovaný projektový tým Univerzity Karlovy doplněný odbornými garanty za jednotlivé vědecké disciplíny a obory. Areál má svou specifickou atmosféru a vysokou urbanisticko-architektonickou kvalitu. Vlivem relativně krátké doby vzniku je Albertov velmi kompaktním a harmonickým celkem. Zásadním předpokladem pro vytvoření místně souladného návrhu pro nás bylo pochopení významu stavby jako završení silného a podmanivého prostoru, proto byl velmi důležitý kontextuální přístup k návrhu, jehož inspiračním zdrojem je charakter stávající okolní zástavby, uspořádání, proporce, kompozice, měřítko, tektonika, materializace, barvy, textury apod.

Výzkum Globcentra bude zaměřen na jednotlivé aspekty globálních změn, jako je například dynamika klimatických změn planety, změny rozšíření organismů, globální dynamika biodiverzity a šíření druhů, dynamika vegetace ve staré a moderní krajině, přírodní ohrožení a rizika, změny ve využití ploch a dopady těchto procesů na společnost. V budově jsou zamýšleny laboratoře, zázemí studentů s menzou a seminární i přednáškové místnosti.

Výzkum Biocentra bude zaměřen na poznávání živých systémů pro potřeby lidského zdraví a nových biotechnologií. V budově jsou plánovány různorodé laboratoře, a to chemické, biochemické, pro práci s geneticky modifikovanými organismy a s patogeny, dále prostory pro zobrazovací systémy, centrum experimentálních aplikací, vědecké pracovny a také seminární i přednáškové místnosti sloužící studentům. Vše propojuje společný foyer s kavárnou, slouží k setkávání lidí, vědců, profesorů, studentů a také sdělování si poznatků a zkušeností z výzkumu.

Globcentrum

Navržená stavba je vymezena ulicemi Hlavova, Korčákova, Horská a Františka Lenocha. Sousedství budovy tvoří Purkyňův ústav, Revmatologický ústav a budova Fakulty dopravní ČVUT v Praze. Globcentrum bude doplněno o park směřující k ulici Na Slupi. Pracoviště budou vědeckovýzkumného a výukového charakteru. V budově bude působit vysoký počet vědců v závislosti na zkoumaných grantech a výzkumných úkolech. Odhadujeme, že se v ní bude pohybovat cca 850 studentů z přírodovědných oborů přilehlých fakult Univerzity Karlovy v Praze.

Budova Globcentra je navržena jako šestipodlažní, se sedmým podlažím na části půdorysu a s dvoupodlažním suterénem. Konstrukční výška se podle konkrétních podlaží pohybuje v rozsahu 3,5–5,2 m. Půdorysný rozměr stavby je 49,30 × 67,50 m. Pro Globcentrum byl zvolen kombinovaný konstrukční systém monolitického železobetonového skeletu a monolitických železobetonových stěn. Sloupy jsou uvažovány z vysokopevnostních betonů. Součástí systému jsou monolitická železobetonová vertikální jádra probíhající celou výškou domu, plnící ztužující funkci. Charakteristickým rysem stavby je především různost typologického modulu v nadzemních podlažích s pracovnami a s laboratořemi. Mezi těmito dvěma typologicky odlišnými částmi se nachází přízemí a část 2.NP s prostory, které generují větší nároky na rozpon stropních konstrukcí, jako jsou přednáškové sály či menza.

Tato úroveň tedy musí oba moduly jako jakási „přechodová hladina“ konstrukčně propojit a rovněž zajistit velké části dispozice bez vnitřních podpor. Stropní konstrukce jsou navrženy z monolitických železobetonových desek, standardně v tloušťkách 250 mm. Vzhledem k rozvodům technických a technologických instalací není možné využít průvlaky či žebra. Atrium bude překlenuto ocelovými nosníky se spodním vzpínadlem. Nosníky jsou kotveny do protějších vnitřních fasád atria na kratší rozpon. Konstrukce zároveň slouží jako podpora pro pojezdy zastiňovacího screenového systému.

Obvodový plášť je navržen shodně u obou budov jako „těžký“, s vysokou akumulací a nízkým součinitelem prostupu tepla. Vlastní povrch fasád je řešen z 3D kreativních systémových omítek STO v dekoru kámen. Celoskleněné části fasád jsou uvažovány z lehkého hliníkového fasádního pláště sestávajícího z nosné ocelové konstrukce opláštěné hliníkovými tepelněizolačními profily, tvořícími rastr strukturálního zasklení. Povrchová úprava těchto profilů je stejná jako u plných okenních dílců, tedy hliník v provedení patinovaná měď. Vlastní výplň je navržena jako trojsklo, vždy se dvěma skly s nízkoemisivním pokovením. Z důvodů maximální subtility jsou stěny předsazeny před vlastní betonový nosný systém vykonzolovanými lávkami, v případě střechy střešním průběžným světlíkem eliminujícím atiku. Budova bude mít plochou střechu s pochozím povrchem a extenzivní zelení. Systém vegetační střechy navíc umožňuje nejen akumulaci srážkové vody, ale zlepšuje také tepelnou pohodu.

Zvolený konstrukční systém převážně s vnitřními sloupy umožňuje v dispozičním řešení ponechávat jistou míru flexibility. S ohledem na budoucí úpravu dispozic (např. slučování místností do větších či menších celků stejného využití) a na velké množství instalací jsou navrženy lehké sádrokartonové dělicí konstrukce s dvojitým záklopem mezi jednotlivými pracovišti, se zvýšenými akustickými parametry v poměru k tloušťce konstrukce a s možností integrování částí instalací. Celá budova je uvažována v modulovém systému s vyloučením sloupů uvnitř místnosti, což zlepšuje možnost čistého interiérového řešení (v laboratořích a pracovnách jsou navrženy rovné stěny, bez jakýchkoli vystupujících konstrukcí).

Biocentrum

Jedná se o rozsáhlou budovu přiléhající k ulici Albertov. V sousedství jsou budovy 1. lékařské fakulty – Ústav imunologie a mikrobiologie a Klinika rehabilitačnícho lékařství, na druhé straně se pak nachází klášter alžbětinek. Přímo proti budově stojí Purkyňův ústav. Základní blok budovy je v místě svých os „rozestoupen“, světlo je vpuštěno do středu a vznikají zajímavé průhledy domem. Do těchto exponovaných a orientačně významných míst jsou navrženy vstupy. Čtyři nárožní hmoty jsou posunuty vzhledem k sobě i vůči uliční čáře. Půdorysná tvarová cézura vystupujících nárožních hmot je podpořena výškovým členěním, kdy každý nárožní objem má jiný počet podlaží – kompozice výškově stoupá severním směrem, respektive klesá směrem k pohledově citlivému nároží před vstupem do Pur-kyňova ústavu. Nejcennější, jižní fasáda na hlavní albertovské ose analogicky zrcadlí protější budovu Purkyňova ústavu. Do křižovatky Albertov – Votočkova je navrženo v parteru loubí.

Jihozápadní nároží je ustoupeno z uliční čáry. Před ním tak přirozeně vzniká rozšířený veřejný prostor naznačený dvěma vnitřními rohy, který může být chápán jako dnes chybějící střed kampusu. Hlavní vstup je jednoznačně umístěn ve středu domu z velkoryse pojaté piazzetty při hlavní albertovské ose. Spolu s protějším blízkým vstupem do Purkyňova ústavu v tomto případě uliční forma nabývá znaků bulváru – korza, tedy prvku, který kampusu chybí. To podporuje umístění vodního prvku kašny jako symbolického pojítka s historickým komplexem Karolina na Starém Městě. Válcová forma nároží je nejen výtvarnou cézurou oživující velkou hmotu, ale má další dva architektonické významy. Spolu s obdobnou formou nároží Purkyňova ústavu tvoří „bránu“ – rámec vstupu do kampusu. Druhým efektem je otupení nepřirozené parcelace území v citlivé ose hlavního vstupu do Purkyňova ústavu. Většina historických studií totiž počítala s logickou zástavbou celé uliční fronty proti ústavu včetně dnešní zahrady alžbětinek. Hlavním vstupem lze prohlédnout přes halu s recepcí do celé dvorany (atria). Celoskleněné části fasád vyznačují místa dalších tří vertikálních komunikačních uzlů. To postačí k pochopení celého organizačního systému budovy a ke snadné orientaci. V těchto osách – místech „rozestoupení“ bloku – jsou umístěny ostatní vedlejší vstupy. Podél stávající historické opěrné stěny k zahradě Nemocnice sv. Alžběty je navrženo místo pro zaparkování kol s možností bočního vstupu, kde jsou umístěny šatny a umývárny pro cyklisty. Těm je vyhrazena i část krytých stání v podzemním parkovišti.

Vlastní budova Biocentra o délce 96,9 m a šířce 69,2 m má dvě podzemní podlaží, šest nadzemních podlaží a technickou nadstavbu. Konstrukční výška podlaží se liší – od běžné 3,84 m až po 5,44 m v přízemí. Konstrukční systém je jednotný, pravidelný, zmodulovaný pro využití laboratoří a pracoven. Běžná dispozice je plně modulární pro multifunkční využití. Základní modul je 3,3 m, což je jedna buňka. Rozteč sloupů činí následně 6,6 m. Tato pravidelnost je maximálně variabilní v obou směrech. Přednáškové sály jsou navrženy atypické, s velkorozponovými prvky. Stropy jsou železobetonové, křížem armované, bezprůvlakové.

Celý článek naleznete v archivu čísel 04/2018.