Jsou havárie staveb nevyhnutelné?

Havárie nosné konstrukce je většinou dobře viditelná, a tím i dobře medializovatelná. Po každé medializované havárii, zejména veřejných staveb, se objeví řada aktivit. Někdo je odvolán z funkce, je nařízena kontrola všech možných konstrukcí, které s havárií nesouvisejí, a podobně. Hlavně se však vydá řada prohlášení – co se mělo dělat, jak se to mělo dělat, jak se to bude dělat. V naprosté většině těchto návrhů jsou požadavky na rozšíření zákonů, vyhlášek nebo technických norem. Je ale v současnosti skutečně tak málo prostředků k tomu, aby dohled nad stavební činností nemohl být kvalitně a zodpovědně prováděn? Bohužel málokdo z nás přizná neschopnost nebo lenost. Vymluvit se na špatný zákon je ale nejpohodlnější. Pokud jsou nedostatky v zákonech, jde především o jejich nepřehlednost a množství zcela nepodstatných požadavků. Máme tolik předpisů, nařízení a norem, že už chybí velmi málo a mohla by z těch papírů být stavba postavena. Řada předpisů si odporuje a jejich nepřehlednost a množství vedou k tomu, že jsou často ignorovány.

Každá stavební aktivita by se měla opírat o dva základy, vlastní činnost a její nezávislou kontrolu. Jak tedy příprava a provádění stavby probíhá? Projekt nosné konstrukce musí vypracovat oprávněná osoba, tj. osoba s odpovídající autorizací. Stavební úřad pouze zkontroluje toto oprávnění. Žádná odborná kontrola projektu však není ze zákona nutná. Dřívější kolonka „Kontroloval“ z výkresů zmizela. Několikaletý tlak některých odborných společností na doplnění této kontroly nevedl k cíli. Především proto, že měl vzniknout kontrolor, vstupující do akce až při stavebním řízení. To už je ale na kontrolu pozdě.

Projekt nosné konstrukce by měl být zkontrolován před jeho projednáváním se státní správou. Např. tak, jak to doporučuje ČSN EN 1990. Tato norma uvádí tři úrovně kontroly návrhu nosných konstrukcí. Základní kontrolu musí provést autor. U staveb s malými následky poruchy s ohledem na lidské životy nebo následky ekonomické to stačí. Jedná se zejména o stavby, kde trvale nepobývají lidé. Druhá úroveň kontroly se týká staveb se středními následky poruchy. Jedná se zejména o obytné, administrativní nebo kancelářské budovy. Kontrolu návrhu nosné konstrukce by měl provádět někdo z firmy příslušného projektanta, který se na návrhu konstrukce nepodílel. Kontrolu třetí skupiny staveb s možnými velkými následky poruchy má provádět jiná, nezávislá firma. Do této kategorie staveb patří např. i spadlá hala v České Třebové. Výše uvedené požadavky jsou, bohužel, v normě uvedeny pouze jako informativní. Jejich zezávaznění ve stavebním zákonu nebo vyhláškách by problematiku vyřešilo. Stavební úřad by pouze dohlížel, jestli byl požadovaný postup dodržen.

Kontrolu provádění nosných konstrukcí staveb z veřejných prostředků stanovuje stavební zákon. Za provádění prací na stavbě odpovídá autorizovaný stavbyvedoucí. Kontrolu shody stavby s požadavky projektu má dělat autorský dozor projektanta a technický dozor stavebníka. Jestli je tento režim na stavbě dodržován, má kontrolovat stavební úřad při kontrolních prohlídkách stavby. V zákonu ale není uvedeno, kdy a v jakém rozsahu mají výše uvedené kontroly probíhat. Vždy by to mělo být v rozhodujících fázích stavby. U havarovaného mostu ve Studénce by to mělo být např. při ukončení příprav na výsun a při výsunu konstrukce mostu přes trať. U obou etap by měl být kromě dozorů i stavební úřad. Důležité je, aby kontrolu provádění nosných konstrukcí zajišťoval odborník. U pozemních staveb by to měl vždy být statik. Autorský i technický dozor jsou ale zákonem vyžadovány pouze u staveb s účastí veřejných prostředků. Měl by být vyžadován u všech veřejně užívaných staveb, včetně staveb soukromých investorů. Požadavky na kontrolu provádění nosných konstrukcí jsou uvedeny i ve zmíněné ČSN EN 1990 a pro ocelové konstrukce i v normě ČSN 73 2604.

Dalším problémem jsou pomocné konstrukce na stavbě. Na tyto konstrukce, které mohou výrazně ovlivnit bezpečnost nejen na stavbě, ale i v jejím okolí, přitom nejsou zákonem kladeny žádné požadavky, a to ani na jejich návrh, ani na kontrolu. U mostu ve Studénce to byla skruž, jinde to může být lešení nebo pažení stavební jámy. Z tohoto hlediska je nutné důležité pomocné konstrukce řešit jako součást projektu, ne jenom jako zásady zařízení staveniště. Ve směrnici pro dokumentaci staveb pozemních komunikací už je uveden požadavek, aby jejich projekt zpracovávala autorizovaná osoba, i když to bude až v dokumentaci zhotovitele. Zde si dovolíme odbočku. Jak je možné, že nijak nechráněná trať byla při posunu mostu v provozu? Jeden z autorů tohoto článku se za desítky let, co projektuje, s ničím podobným nesetkal. Vyšetřování příčin havárie už vlastní havárii neodvrátí. Může však upozornit na příčiny, které je třeba zohlednit při přípravě a provádění dalších staveb. Úpravy zaváděné po deseti letech jsou ale dost opožděné.

Ne v souvislosti s výše uvedenými stavbami, ale obecně se musíme zmínit o úloze znalců. Ti ovlivňují nejen vyšetřování, ale i závěry pro případné úpravy v procesu výstavby. ČKAIT kdysi navrhovala, aby znalci byli vybíráni z autorizovaných osob. Dokonalá znalost profese v určitém oboru je pro správné zhodnocení problematiky nutná. Proto považujeme za nešťastné, když jako největší odborníci, znalci, fungují osoby, které nemají stejná odborné oprávnění jako projektant nebo stavbyvedoucí. Současný stavební zákon se týká prakticky pouze procesní stránky povolování staveb. A další požadavky, např. od Ministerstva dopravy nebo Ministerstva životního prostředí, přibývají. Požadavky na provádění staveb nebo jejich údržbu s ohledem na veřejný zájem jsou v zákonu zanedbatelné. Pokud nedojde k výraznému omezení rozsahu zákona, současné problémy nezmizí. Nevíme, čím se liší současný veřejný zájem od veřejného zájmu před válkou. Tehdejší zákon, včetně technických požadavků, které v současném zákonu nejsou, měl pouze 138 paragrafů. Byl výrazně štíhlejší, a tím i přehlednější, bylo možné ho i dodržovat. Kdyby současný úředník stavebního úřadu mohl strávit alespoň polovinu svého pracovního času kontrolou staveb, výrazně by to ovlivnilo i kvalitu povolování staveb. Tím samozřejmě nemyslíme zvětšování počtu úředníků, ale snižování jejich zátěže mnoha variantami a etapami povolování staveb.

Vzhledem k omezenému rozsahu tohoto článku se dalšího problému, který snižuje kvalitu staveb, jen dotkneme. Cílem evropské směrnice pro zadávání veřejných zakázek je kvalitní stavba za přiměřenou cenu. Cílem našeho zákona je vybrat zhotovitele s minimální nabídnutou cenou. Uvedeme jen jeden z mnoha zhoubných důsledků tohoto zákona na kvalitu staveb. V dokumentaci ověřené stavebním úřadem musí být podstatné části nosné konstrukce posouzeny. Pokud je ale pro část nosné konstrukce použit výrobek, např. vazník, podle našeho zákona o zadávání veřejných zakázek nemůže být vybrán vazník konkrétní, proto-že ho může dodat několik výrobců. Bezpečným způsobem nemůže být řešeno ani zabudování tohoto výrobku do konstrukce. Požadavky stavebního práva tak často nejsou dodrženy. Výsledkem potom mohou být podstatné problémy s bezpečností celé stavby. Problematika údržby staveb a jejich kontroly při užívání je na samostatný článek. Zpět k otázce z nadpisu. Princip navrhování nosných konstrukcí vychází ze zanedbání hodnot, které se vyskytují s velmi malou pravděpodobností. Pravděpodobnost, že se sejdou tyto podlimitní nebo nadlimitní hodnoty zatížení, vlastností všech materiálů, tolerance prováděných prací nebo vnější přírodní podmínky v jeden okamžik, je velmi malá. Přestože teoretická možnost havárie vyloučena není, za skutečnou havárií vždy stojí souhrn více chyb, opomenutí nebo organizačních selhání. Proto je kontrola rozhodujících činností stejně důležitá jako činnosti vlastní.