Hala O2 universum

Urbanisticko-architektonické řešení

O2 universum navazuje na kruhový půdorys O₂ areny, se kterou tvoří jeden kompaktní celek, a dvoupodlažní nadzemní částí vytváří uliční frontu k přiléhající Českomoravské ulici. Jižní fasáda je nově koncipována s předsazenou dostavbou nástupních prostor, markýza nad jižním vstupem vytváří svým zrcadlovým podhledem vizuální dominantu exteriéru nové stavby. Před halou na západní a východní straně vstupu jsou osazeny dvě ocelové skulptury, jejichž autorem je Čestmír Suška.

Prostorová koordinace
Pro výsledné architektonické řešení stavby, optimalizovaný postup výstavby a funkčnost všech technologií je zásadní jejich prostorová koordinace. Ta probíhala v rámci projektování s využitím 3D modelů stavby i některých technologií. Práce vložená do prostorové koordinace přinesla očekávaný efekt, o kterém se může přesvědčit návštěvník budovy ve všech veřejných prostorech. Sjednocujícím prvkem rozvodů v nich je jednotný černý nátěr, který nechává vyniknout architektonickému řešení celé stavby.

Dispoziční uspořádání

Samostatnými provozními celky jsou víceúčelový sál A i kongresová část se sály B, C, D a E. Ty lze dále variabilně dělit a provozovat nezávisle. V nově vzniklém prostoru haly byl navržen hlavní sál A s kapacitou cca 4 500 lidí, s posuvnými tribunami, ochozy a VIP prostory, který lze využít jak pro pořádání koncertů, tak menších sportovních akcí či kongresů. Zejména pro sportovní a koncertní účely byla zajištěna minimální světlá výška sálu 12,5 m. Je v něm také instalováno šest velkých výškově nastavitelných kruhových svítidel, která prostoru dodají komorní atmosféru.

Další dva velké sály (B a C) jsou umístěny na východní, respektive západní straně budovy. Oba sály je možné rozdělit posuvnými příčkami na tři samostatné, akusticky oddělené prostory. Dva sály E se nacházejí pod konstrukcí stávajícího obloukového světlíku, přičemž podlahu tvoří strop nad hlavním sálem A (viz obr. 4). Poslední je skupina šesti sálů D, které lze také posuvnými příčkami rozdělit až na dvanáct samostatných menších sálů.

Hala O₂ universum je výškově rozdělena na čtyři úrovně (podlaží). Na úrovni –5,500 je hlavní plocha sálu A i zázemí odbytových částí gastroprovozu – včetně pivních tanků. Úroveň ±0,000 nabízí vstup pro zaměstnance z východní strany, vstup na tribuny sálu A i podzemní zásobovací dvůr. Ten slouží jak pro sousední Galerii Harfa, tak pro O₂ universum. V úrovni +5,000 je na jižní straně hlavní vstup do objektu, honosný vstupní foyer, na východní straně sál B a na západní straně velké výstavní prostory i restaurace. Ta navazuje vstupem na balkon sálu A, včetně VIP party boxů. V nejvyšším podlaží na úrovni +9,650 se nachází vstup do všech sálů D, balkonu sálu B, sály C a vstup do sálů E pod světlíkem (původní lamelová válcová prosklená konstrukce). Střecha je na úrovni +14,000.

Jednotlivá podlaží obou staveb jsou propojena tak, aby umožňovala konání velkých akcí s více než dvacetitisícovou kapacitou návštěvníků. Prostor obchodního prstence O₂ areny poskytuje akcím v O₂ uni­­-
versu zázemí v podobě malých jednacích místností, které mohou sloužit také jako zázemí pro pořadatele jednotlivých akcí.

Kapacita haly O₂ universum, funkční využití

■ Třípodlažní víceúčelový sál A pro 4 500 diváků v různých uspořádáních (koncert se stáním, koncert se sezením, sportovní utkání míčových sportů, kongresové uspořádání).
■ Dvoupodlažní sál B pro 1 700 diváků dále dělitelný mobilními příčkami do tří samostatných částí.
■ Sál C pro 1 300 diváků dělitelný do dvou samostatných částí.
■ Sály D – šest sálů, které lze dále dělit až na třináct provozně nezávislých sálů s celkovou kapacitou 1 200 osob v různých velikostech a uspořádáních pro konání akcí pro 50 až 200 osob v každém sálu.
■ Sály E – dva sály, každý z nich až pro 500 osob.

Konstrukční řešení

Před zahájením dostavby objektu se uskutečnila prohlídka stavby. Ta ukázala, že stávající konstrukce je po deseti letech od jejího dokončení ve velmi dobrém technickém stavu. Poruchy se objevily pouze kolem dilatačních spár. Příčinou poruch byla nekvalitně provedená kluzná vrstva v ložné spáře. Některé úseky dilatační spáry si proto vyžádaly její vybourání a následnou zpětnou betonáž.
Nosná konstrukce byla navržena jako železobetonový monolitický skelet, který v místě větších rozpětí doplňují částečně předpjaté stropní konstrukce. Sloupy jsou uspořádány převážně v modulu 9 × 9 m. Výjimku tvoří nosné konstrukce kolem hlavního sálu A, v zásobovacích dvorech a v napojení na O₂ arenu. V tomto případě činí osová vzdálenost sloupů od 12 do 36 m.
Svislý nosný systém tvoří kromě sloupů stěny komunikačních jader a obvodové nosné stěny.
Pro rozpon 9 × 9 m byla navržena monolitická železobetonová hřibová stropní deska, která navazuje na koncepci stropů hlavní O₂ areny. Desky byly zesíleny plochými radiálními průvlaky. Stropní konstrukce na větší rozpony jsou řešeny dodatečně předpínanými průvlaky a deskami.
Objekt půdorysných rozměrů 130 × 150 m je od O₂ areny oddilatován a je rozdělen na pět dilatačních celků. Základová deska pod halou O₂ universum tvoří jeden dilatační celek, oddilatována je pouze deska pod centrální O₂ arenou.
Zajištění boční tuhosti proti účinkům větru a zejména zemnímu tlaku zajištují obvodové stěny a stěny komunikačních jader, které spolupůsobí s celou konstrukcí.
Objekt je založen na základové desce, snížené v části půdorysu. Tam je vytvořen prostor pro vedení instalací.

Betonové konstrukce – úpravy nosné konstrukce

Stávající konstrukce byly bourány přes obrysy nových tvarů, aby bylo možno provázat novou a stávající výztuž, doplnit lemování otvorů, případně přearmovat část konstrukce z důvodu změny statického schématu. Nová a původní výztuž se stykovala přesahem nebo svařováním.
Poměrně náročné bylo pro dodavatele bouracích prací montážní podepření stropních konstrukcí v průběhu demolic. Podepření muselo zajistit nejen stabilitu ubouraných železobetonových konstrukcí, ale rovněž nedovolit jejich zvýšené deformace, aby se zachoval tvar pro napojení nově budovaných částí. Konstrukční výška pater 5,0 m a pojezd bourací techniky po stropních deskách si běžně vyžádaly použití podpěrných věží.

Založení objektu
V úrovni základové spáry se v celé ploše předpokládaly břidlice navětralé až zdravé, které jsou převážně zařazeny do třídy R3. Podzemní voda stéká po povrchu nepropustných vrstev a její maximální hladina v případě přehrazení stavbou se těžko určuje, ale byla odhadnuta cca 5 m nad podlahou suterénu. Objekt sportovní haly je založen na základové desce izolované bentonitovými pásy. Základová spára leží ve vrstvě navětralých břidlic zařazených do třídy R3. Hladina podzemní vody je trvale snížena pod úroveň základové spáry.
Úpravy stávající základové desky byly následující. Do stávající desky byly vybourány drážky pro napojení nových instalací. Bylo navrženo zpětné doplnění výztuže se svařením a zalití drážek. Nové potrubí je výškově umístěno tak, aby probíhalo mezi výztuží a nepřerušovalo horní výztuž desky po délce přípojky.
Pro nový vjezd do arény je základová deska půdorysně rozšířena. Je zachována tloušťka desky 800 mm. Se stávající deskou je pevně spojena provařením výztuže. Do pracovních spár se použily bentonitové těsnicí pásky nebo injektážní hadičky.

Stropní desky
Na rozpon 9 × 9 m byly navrženy desky železobetonové monolitické s plochými hlavicemi, půdorysných rozměrů 3 × 3 m. Desky jsou s ohledem na zatížení, krajní pole a navazující konstrukce navrženy tloušťky 250 mm. Celková tloušťka hlavice činí 500 mm. Průvlaky na větší rozpony jsou převážně předpjaté. Tyto jsou vyztuženy trasovanými dodatečně předpínanými kabely. Podle potřeby nových dispozic se tvary stávajících stropních desek pro O2 universum upravily v dále uvedeném požadovaném rozsahu.
Provedly se nové prostupy, drážky a zaslepily se ty staré podle požadavků návrhu EL., ZTI a VZT a dalších technologií ve všech patrech včetně základové desky. Upravily se konzoly kolem sálu A. Byla vybourána stěna kolem sálu A mezi úrovněmi 0,000 až +5,000 m. Zaslepily se nevyužívané komunikační prostory. Podle nových dispozic se bouraly prostupy stropy pro nová komunikační jádra.
Největší zásahy do stropních desek jsou na stropech v úrovni +9,500 a +14,000 m, kdy byla bourána celá pole pro nové kongresové sály B a C.
Upravila se obrysová čára desek v úrovni +5,000 a +9,500 objektu podél Českomoravské ulice. Přibetonovanou desku tl. 250 mm doplnil předpjatý trám s konzolou délky 4,5 m.
Nad novým vjezdem do arény byla navržená stropní deska zesílená plochými předpjatými průvlaky. Nové prostupy a nová přitížení desek si vyžádaly potřebu zesílení některých polí lepenými uhlíkovými lamelami.

Stěny
Železobetonové monolitické stěny komunikačních jader byly navrženy tloušťky 200 a 250 mm. Obvodové stěny mají v podzemních podlažích tloušťku 400 mm (vodostavební beton), v nadzemních podlažích pak tloušťku 200 mm.
Byla vybudována nová komunikační jádra se schodišti. Tloušťky nových stěn jsou navrženy 250 mm. Stávající jádra a výtahové šachty byly upraveny do nových dispozic. Upravily se rozměry výtahových šachet, rozměry a umístění dveří u centrálních komunikačních jader.
Vybourána byla stěna kolem původní Malé areny (sál A) mezi stropy +5,000 a +9,500 m.
Vybourány byly stěny kolem sálů B a C. U sálu C se obvodová stěna částečně doplnila.
Podzemní stěna kolem nového vjezdu na úroveň –5,500 byla navržena tl. 350 mm a provedena jako vodostavební konstrukce s dotěsněním pracovních spár.
Kolem nových sálů byly vybudovány nové obvodové stěny pro ocelové vazníky střechy.

Sloupy
Byly navrženy železobetonové monolitické převážně kruhového průřezu v průměru od 500 do 900 mm. Při dostavbě se část sloupů vybourala, některé bylo nutné zpětně vybetonovat. Část sloupů nahrazují nové stěny komunikačních jader. Pro přístavbu u vstupních hal byly navrženy nové kruhové sloupy.
Systém podpor doplňují kolem původní Malé areny nové ocelové sloupy. Z důvodu nadlimitních deformací po ubourání obvodové stěny kolem sálu A bylo nutno podepřít dva trámy na rozpětí 36 m. Vzhledem ke zvýšení zatížení byly některé sloupy zesíleny přibetonováním.

Schodiště
Stávající schodišťová ramena hlavních schodišť jsou navržena prefabrikovaná, z pohledového betonu, zmonolitněná se stropní deskou a mezipodestou. Některá schodiště byla zrušena.
Nové centrální schodiště je železobetonové, monolitické.
Navíc byla v objektu navržena dvě nová železobetonová schodiště, a to jako tříramenná, nebo přímá, v monolitickém provedení.

Ocelové konstrukce – přehled zásadních ocelových konstrukčních celků stavby

Nová nadstřešní nosná konstrukce stávajícího železobetonového stropu sálu B
Sál B se nachází na východní straně O2 universa. Výška sálu je cca 8,5 m, tj. přes dvě podlaží, mezi úrovněmi +5,000 a +14,000. Nová ocelová konstrukce se nachází nad sály B1 a B2 s celkovým půdorysem cca 27 m × 45 m. V původní Malé areně tento prostor nebyl otevřen vertikálně – byla tam betonová deska mezilehlého stropu na +9,500 – a v půdorysu budoucího sálu se nacházelo osm kruhových sloupů a jedna stěna podpírající stropní desku na +9,500 i střešní desku na +14,000. Původně bylo navrženo vybourání stropní i střešní desky, všech sloupů a nová ocelová střešní konstrukce na rozpětí 27 m, jejíž spodní pas by byl z důvodu požadované světlé výšky v úrovni stávající střešní desky. Plánovaná střešní deska uložená na nové ocelové konstrukci měla být z akustických důvodů betonová.

V rámci dodavatelské cenové optimalizace bylo rozhodnuto zachovat stávající střešní betonovou desku. Vzhledem k požadované výšce sálu však musela být ocelová konstrukce navržena nad úrovní střechy. Vznikl tak nový koncept ocelové superkonstrukce vně budovy, uložené na vahadlových válcových ložiscích na obvodových stěnách. Konstrukce je tvořena čtyřmi příhradovými vazníky tvořícími rošt – dvěma v severojižním směru a dvěma v západovýchodním směru. Konstrukční výška vazníků je 3,5 m. Pasy jsou truhlíkové svařované o vnějším rozměru 300 × 400 mm. Mezipasové prvky jsou buď také truhlíkového průřezu, nebo jsou tvořeny I a H profily. Na tuto konstrukci je stávající střešní betonová deska zavěšena v místech, kde se nacházely původní sloupy a stěny, aby se podepření desky oproti původnímu stavu nezměnilo. Samozřejmě bylo nutné navrhnout ocelovou konstrukci nejen z hlediska MSÚ, ale i z hlediska průhybů, neboť původní podpory (sloupy a stěny) se deformovaly jen minimálně, zatímco ocelová konstrukce navržená jen z hlediska mezních stavů únosnosti by vykazovala průhyby větší a ty bylo třeba limitovat s ohledem na požadavky projektantů betonových konstrukcí.

Vzhledem k postupu výstavby se jako první musely navrtat ve střešní desce otvory pro budoucí závěsy a osadit na stěny dolní desky vahadlových ložisek. Následně se namontovala kolovým jeřábem superkonstrukce na střeše, dovařily se montážní spoje a namontovalo se ztužení. V tu chvíli konstrukce přenášela pouze zatížení od své vlastní tíhy. Dále se na závěsy procházející stropní deskou zavěsily objímky kolem sloupů a kolem jedné stěny. Konstrukčně bylo třeba objímky kolem sloupů uchytit na čtyři závěsy procházející stropem. Do superkonstrukce však bylo vhodné i s ohledem na jasné rozdělení sil zavěsit konstrukci vždy na jeden závěs. Ve střešní skladbě je proto skryta vahadlová deska z plechu P150 zajišťující transfer sil ze čtyř závěsů pod touto deskou do jednoho závěsu nad touto deskou. Nejprve se před zásahem do betonových konstrukcí aktivovaly všechny závěsy hydraulickým zařízením podle předem teoreticky připraveného postupu napínání. Po odbourání sloupů bylo kontrolně změřeno rozdělení sil v závěsech a deformace střešní desky. S ohledem na změřené rozdělení sil a geometrii se síly v závěsech i deformace stropní desky finálně doladily opět hydraulikou. Síly v závěsech se průběžně měřily s využitím tenzometrů, deformace desky geodeticky.

I v sále B byla požadována konstrukce umožňující zavěšování AV techniky – rigging. Tato konstrukce je umístěna pod betonovou stropní deskou, je uložena na stěnách a zavěšena v místech původních betonových sloupů. Tvoří ji nosníky s průřezem 300 × 200 mm vedoucí v západovýchodním směru.

Nové zastropení sálu A
Sál A je zastropen novou ocelovou konstrukcí, která zároveň podepírá podlahu sálů E1 a E2 i foyer propojující O₂ arenu a O₂ universum. V původním řešení byla v této oblasti ocelová konstrukce tzv. náměstí. Ta vytvářela obdélníkovou platformu a podepírala zároveň stupňovité tribuny podél delších stran, viz obr. 17. Nejnižší bod původní konstrukce významně snižoval výšku budoucího sálu A, což je z hlediska využitelnosti sálu zejména pro některé sporty a hudební produkce významný hendikep. Také tribuny nad úrovní „náměstí“, projektované zejména pro alternativní divadlo a společenské akce s využitím plánovaných sálů E, nekorespondovaly.

Bylo proto rozhodnuto o demontáži této konstrukce a návrhu konstrukce nové, jejíž výška spodní hrany by byla 13 m nad úrovní podlahy sálu A, což je hodnota přinášející tomuto sálu konkurenční výhodu pro konání vybraných sportovních akcí i mnohých koncertních produkcí. Byly zvoleny příhradové vazníky na rozpětí 34,6 m s konstrukční osovou výškou 3,4 m. Rozteč vazníků činí 5 m, což bylo dáno vzdáleností původních kotevních bloků „náměstí“, zabetonovaných do silně vyztužených železobetonových průvlaků po obvodu sálu na úrovni +9,500. Do betonového průvlaku je navíc zakotvena i stávající lamelová ocelová konstrukce válcového zastřešení. Z hlediska konstrukčního, dispozičního a statického tak bylo v podstatě nereálné zakotvit nové vazníky jinak než využitím stávajících kotevních svařenců. Ve středu sálu navíc původní „náměstí“ nemělo tribuny a v průvlaku tak chyběl kotevní prvek.

Nový střední vazník je proto atypický a musel být podepřen do sousedních vazníků prostřednictvím ocelových rovnoběžných průvlaků s průvlaky betonovými. Při původním statickém schématu „náměstí“ byly kotevní bloky namáhány silami ve zcela jiném směru než nově navržené vazníky. Betonový průvlak a kotevní prvek byly na nové síly posouzeny a zjistilo se, že je schopen přenést téměř celé požadované zatížení. Stal se tak rozhodujícím místem pro návrh zastropení sálu A, které však bohužel nebylo možné zesílit.

Z důvodu omezené únosnosti kotvení je tak nutné provozně omezit souběh zatížení v sálech E a zavěšené AV technologie, tzv. rigging, v sále A. Dále bylo nutné rezignovat na těžkou podlahovou skladbu požadovanou akustiky pro oddělení sálu A i sálů E. Vazníky nad sálem A jsou dále doplněny vaznicemi z válcovaných profilů podpírajícími skladbu podlahy sálů E a foyeru i svislými ztužidly zajišťujícími prostorové spolupůsobení vazníků a umožňujícími zavěšení AV techniky.

Horní sféra sálu A, tj. prostor v rámci výšky vazníků, je doplněn obslužnými hlavními lávkami, vybavenými i zábradlím, a vedlejšími lávkami, které jsou vybaveny kotevním lanem pro zajištění pracovníků pomocí OOPP. Konstrukce samozřejmě nese i akustický podhled, sprinklery, VZT rozvody, kabeláže a osvětlení, včetně šesti dominantních kruhových lustrů. Původně plánovaná multimediální centrální kostka byla v průběhu projektování vypuštěna.

Z proměnných zatížení je konstrukce navržena na užitné zatížení 500 kg/m² v sálech E a foyerech a na zatížení od zavěšení AV techniky o hodnotě lokálních břemen 1,5 t v rastru cca 5×3 m.

Na konstrukci nebyl kladen požadavek požární odolnosti s ohledem na navržené technologické zařízení odvodu tepla a kouře. Horní pas vazníků je tvořen profily HEB360–HEB400, dolní pas je tvořen trubkou o průměru 245 mm a stěnou tloušťky 16–20 mm.

Použitý materiál byl jakosti S355J2 a S355J2H. Mezipasové prvky jsou také trubkové. Vazníky půdorysně pod foyerem jsou tvarově upraveny tak, aby podepřely schodiště z O₂ universa do foyeru a následně schodiště z foyeru do O₂ areny. Montážně bylo zajímavé, že vazníky byly osazovány po dvojicích jeřábem stojícím na ploše sálu A. S ohledem na stísněnou výšku a prosklené zastřešení vyžadovala práce s jeřábem velmi citlivou manipulaci a přesnost v rámci jednotek centimetrů.

Nosné konstrukce sálů E a foyeru mezi sály E
Sály E jsou ohraničeny podlahou nesenou ocelovou konstrukcí nad sálem A, stávající prosklenou lamelovou válcovou střechou a ohraničujícími příčkami. Konstrukce nesoucí podlahu sálů se deformuje vertikálně ve středu rozpětí od užitného zatížení v sálech E a od jevištního zatížení (riggingu) v sále A až o 70 mm. Lamelová ocelová konstrukce zastřešení se vlivem klimatického zatížení a zatížení teplotou deformuje vodorovně i svisle v řádech desítek milimetrů, a to zcela nezávisle na deformaci konstrukce pod podlahou sálů E.

Příčky ohraničující sály E pak musí být na základě protipožárních a akustických požadavků zcela dotěsněny k podlaze i k prosklenému plášti zastřešení. Výška příček dosahuje až 6,5 m. Stávající lamelovou konstrukci zastřešení nebylo možné významněji přitěžovat. Všechny výše uvedené okrajové podmínky vedly k potřebě vybudovat v sálech E ocelové konstrukce zajišťující stabilitu příček a umožňující potřebné vícesměrné dilatační pohyby. Bylo proto nutné navrhnout ocelové konstrukce pro stabilizaci podélných příček kotvené pouze do OK zastropení sálu A. Konstrukce zároveň podepírá dilatační detail mezi příčkou a jejím dotěsněním k prosklenému zastřešení s využitím zásuvného detailu napojení sloupků s PTFE kluznými prvky. Příčka a její ocelová konstrukce byly navrženy na účinky tlaku vyvolaného vzduchotechnikou.

Sloupky konstrukce pro příčky ve východozápadním směru byly doplněny rámovou konstrukcí se šikmými příčlemi. Konstrukce pro příčku výšky až 6,5 m také nebylo možné vykonzolovat z deformující se konstrukce nad sálem A. Navíc rámové konstrukce byly dispozičně nepřípustné, a tak sloupky podepřela příhradová konstrukce opřená do průvlaku foyeru. Vždy však bylo nutné se vyhýbat stávajícím konstrukcím lamelové střechy, což vedlo k významně větší složitosti konstrukce. V rámci foyeru bylo nutné vybudovat OK pro střešní konstrukce navazující na lamelovou střechu a vedoucí směrem na sever i na jih, přičemž tato konstrukce musela být zcela staticky nezávislá na OK lamelové střechy. V úvahu tak bylo třeba vzít, že toto zastřešení se deformuje spolu s ocelovou konstrukcí zastropení sálu A i zcela nezávisle na deformaci lamelové střechy.

Konstrukci dále zkomplikovala absence kotevního prvku pro OK nad středem podélných železobetonových průvlaků sálu A. Konstrukci foyeru tak nebylo z důvodu únosnosti železobetonového průvlaku možné podepřít v ose foyeru a vznikl tak průvlak na rozpětí 20 m, který musel mít z důvodu požadované podchodné výšky a s ohledem na stávající konstrukci lamelové střechy minimalizovanou konstrukční výšku.

Markýza nad vstupem
Konstrukce je tvaru lomenice s nárožími a úžlabími kolmo na jižní fasádní frontu, s taktem mezi dvěma nárožími 9 m a s výškovým rozdílem mezi hřebenem a úžlabím 1 m. Markýzu na severní straně podepírají sloupy uložené na betonové desce budovy na +14,000 a na jihu trubkové sloupy vedoucí až pod úroveň terénu před budovou. Konstrukční komplikací byl dispoziční požadavek na umístění sloupů před budovou do úžlabí lomenice, zatímco z hlediska betonové konstrukce bylo žádoucí sloupy na +14,000 umístit v hřebenech lomenice. Umístění sloupů před budovou bylo navíc komplikované tím, že jejich paty nesměřovaly na terén, ale na betonovou stropní desku zásobovacího tunelu O₂ universa a sousední obchodní Galerie Harfa. Sloupy půdorysně navíc nesměřovaly ani nad stěny, ani nad průvlaky, ale do plochy desky. Deska toto zatížení nebyla schopna přenést a bylo nutné, aby sloupy prošly otvory ve stropní desce tunelu. Podepření sloupů zajistily nové mohutné ocelové průvlaky pod touto deskou.

Prostorová akustika

V návrhu stavby byl kladen zvláštní důraz na akustické řešení stavby a nezávislost provozu jednotlivých sálů i provozu O₂ areny. Akustické limity byly dány především skutečností, že stavba O₂ areny a O₂ uni­­versa tvoří jednu stavbu rozdělenou na dilatační celky, které v jednotlivých podlažích vzájemně přesahují do sousední stavby. Pod prostory O₂ universa je umístěna strojovna chlazení ledové plochy O₂ areny, nejhlučnější technologie stavby. Dilatační spáry stávající stavby byly řešeny pouze z pohledu objemových změn konstrukčních celků, nikoliv z pohledu akustiky. Dalším limitem byla únosnost stávajících stropních konstrukcí a nemožnost použití těžkých akustických stěn. Vzduchovou neprůzvučnost a přenos zvuku na omezitelných frek­vencích bylo proto nutné řešit akusticky co nejlepšími svislými konstrukcemi, omezením otvorů mezi oběma stavbami, vytvořením předsíní únikových chodeb a eliminací prostupu technologií.

Základním stavebním akustickým prvkem jsou atypické hrázděné příčky tvořené ocelovými sloupky, mezi kterými je vložena železobetonová příčka tl. 150 mm, a akustická sádrokartonová předstěna tl. 150 mm s dvojitým roštem, minerální izolací i akustickými sádrokartonovými deskami, oddělená vzduchovou mezerou tl. 100 mm. Stávající obvodová stěna obchodního prstence O₂ areny, která je zároveň obvodovou stěnou O₂ universa, byla odstraněna a nahrazena speciální akustickou sádrokartonovou stěnou, která je oboustranně trojitě opláštěna. V ostatních podlažích byly stávající stěny z dutých betonových tvárnic doplněny o sádrokartonové předstěny, případně před ně byla představena další těžká příčka oddělená vzduchovou mezerou.

V průběhu projektových prací byla v prostoru stávající tréninkové haly postavena zkušební akustická komora za použití navržených atypických konstrukcí pro ověření jejich akustických vlastností. Potvrdila správnost našeho návrhu – při koncertech v O₂ areně s hlukem více než 105 dB byla v akustické komoře naměřena úroveň hluku umožňující pořádání nezávislých akcí v jednotlivých sálech O₂ universa.

Dalším z akustických problémů, se kterými se projektový tým musel vypořádat, bylo umístění sálů E nad hlavním sálem A i pod stávajícím střešním proskleným lamelovým světlíkem. Složitost spočívala v podmínkách, které obvodové konstrukce musely splňovat:
■ konstrukce nad sálem A se vlivem užitného zatížení v sálech E a jevištní techniky prohýbá ve středu rozpětí až o 70 mm;
■ lamelová střecha se deformuje vlivem klimatických zatížení zcela nezávisle na OK zastřešení v řádu desítek milimetrů vodorovně i svisle;
■ stávající ocelové konstrukce zastřešení nelze významně zatěžovat;
■ příčky musí splňovat protipožární a akustické požadavky a musí tak být dotěsněny k podlaze i ke střeše a jejich výška činí až 6,5 m;
■ podlaha musí být lehká, musí přenést užitné zatížení sálů, váhu obvodových stěn založených na akustické podlaze a musí být z nehořlavých materiálů.

Uvedené podmínky vylučovaly využití ověřených akustických konstrukcí a vyžadovaly atypický návrh.
Podlaha sálů je tvořena dvěma vrstvami trapézových plechů kladených stejným směrem, vzájemně oddělených deskami Cetris tl. 16 mm. Spodní plech má výšku 50 mm, horní plech 100 mm, rozteče vln jsou shodné. Do každé vlny obou plechů je vložena minerální izolace tl. 50 mm. Horní záklop tvoří dvě desky Cetris tl. 16 mm.
Obvodové stěny sálů jsou sádrokartonové. Pro jejich stabilizaci byly připraveny vzájemně nezávislé ocelové konstrukce připevněné na příhradové vazníky zastropení sálu A. Stěny jsou v návaznosti na vazníky spodního sálu vertikálně dilatovány po 5 m tak, aby umožňovaly nezávislý průhyb jednotlivých vazníků podle aktuální dispozice užitného zatížení sálů a riggingu zavěšeného při provozu sálu A. Zároveň bylo nutné se vypořádat s nezávislým vertikálním i horizontálním pohybem lamelového střešního světlíku. Sádrokartonové stěny jsou proto přerušeny v celé délce horizontální dilatací. Horní díl příčky je zavěšen na lamelovou střechu a fixován do spodního dílu tak, aby byl možný jeho vertikální i horizontální pohyb spolu se střechou.
Prostorová akustika hlavních sálů je zajištěna perforovanými obklady stěn deskami z kompaktního laminátu, některé jsou na vnitřním líci zaslepeny, ostatní doplněny minerální izolací pro zajištění požadovaného útlumu. Obklady sálů představují jejich signifikantní designový prvek. Stropy sálů jsou opatřeny kombinací akustických podhledů.

Technologie

Technologické zázemí O₂ universa je úzce spjato s O₂ arenou.

Vytápění
Zdrojem tepla pro O₂ universum je výměníková stanice horkovodu umístěná v O₂ areně, stejné médium se využívá i pro přípravu teplé vody.

Vzduchotechnika
Vzduchotechnická zařízení v O₂ universu jsou navržena tak, aby umožňovala hospodárný a nezávislý provoz ve všech provozních konfiguracích od malých sálů až po velké akce v celé stavbě. Vzduchotechnika je jedinou technologií nezávislou na O₂ areně. Uvnitř objektu se nacházejí jednotky pro hlavní sál A, část potrubí do sálu A je společná pro hygienické i požární větrání. Ostatní sály jsou obsluhovány zařízeními umístěnými na střeše. Celá vzduchotechnika splňuje standard Ekodesign 2018.

Zdroj chladu
Zdrojem chladu pro prostory O₂ universa jsou dvě blokové chladicí jednotky umístěné v suterénu stavby s kondenzátory na střeše. Chladicí soustavy obou staveb jsou propojeny, umožňují sdílení zdrojů chladu při haváriích a jsou zálohou pro případ nároků na chlazení v případech teplot nebo obsazenosti vyšších, než byly návrhové podmínky.

Vodovod
Vodovod obou staveb je společný, propojený ve více podlažích. Napojení rozvodů na vodovodní řad v Českomoravské ulici doplnilo stávající napojení stavby na řad v Ocelářské ulici a zvýšilo tak bezpečnost zásobování stavby vodou.

Kanalizace
Dešťová i splašková kanalizace byla napojena na připravené přípojky jednotné kanalizace v Českomoravské ulici, vzhledem k dispozici stavby je část odkanalizována přes O₂ arenu.

Silnoproudé rozvody
Pro O₂ universum byly v prostorech O2 areny doplněny dva transformátory, jeden určený výhradně pro zdroj chladu, druhý pokrývá ostatní energetické nároky celé stavby. Pro univerzálnost a možnost pořádání velkých koncertních akcí jsou energetické rozvody určené pro produkci a AV technologie napojeny samostatně do O₂ areny. Záložní zdroje – dieselagregáty a UPS – jsou společné pro obě stavby.

Slaboproudé rozvody
Technologickým centrem slaboproudých technologií je O₂ arena, zabezpečovací a komunikační systémy O₂ universa jsou do něj integrovány. Technologický i bezpečnostní velín jsou společné pro obě stavby.

AV a TV technologie
Podobně jako ostatní slaboproudé rozvody jsou i AV a TV technologie obou arén integrovány. Sály A i B mají vlastní režie. V zásobovacím dvoře O₂ universa je vyhrazeno stání pro přenosové vozy používané při akcích v obou stavbách.

SHZ
Sprinklerová nádrž i strojovna je společná pro obě stavby, v O₂ universu tak byly doplněny nové rozvody, zajímavostí je použití plastových rozvodů pod proskleným světlíkem nad sály E.

Integrace technologií, systém řízení
Obdobně jako v O₂ areně jsou rovněž v O₂ universu důsledně všechny technologie integrovány do řídicího systému Siemens Desigo a monitorovány i ovládány ze společného velínu.

Gastrotechnologie, rozvody piva
V prostorech O₂ universa se nachází centrální kuchyně sloužící k přípravě jídel pro všechny sály v různých variantách provozu. Jídla jsou šokově zchlazována a distribuována návštěvníkům při kongresech a do VIP prostorů při sportovních a kulturních akcích. V sálu A jsou samostatné fastfoodové jednotky a music bar. Návštěvníkům tohoto sálu se nabízí i pohled do tankovny piva, odkud jsou centrálně napojeny všechny fastfoody a bary.

Koordinace profesí

Atelier ATIP, a.s., prakticky od svého vzniku zpracovává projektové dokumentace ve 3D s tím, že jejich výstup používá jako podklad ke generování výkazů výměr a tvorbu rozpočtů. Ve stavbě O2 universa 3D modely stavby a některých instalací výrazně pomohly při prostorové koordinaci. Dlouhodobě používáme postupy, které jsou v současnosti obsahem pojmu BIM. Pokládáme tuto cestu za správnou, ale mediální zkratky o automatické detekci kolizí a úpravě tras instalací jsou iluzorní. 3D model je jen nástroj, který projektantovi zodpovědnému za prostorovou koordinaci pomáhá. Řešení kolizí bude totiž vždy na rozhodnutí projektanta. Je to stejné jako v životě, samo se nikdy nic nevyřeší.

Závěr, zkušenosti

K tomu, aby vznikla výjimečná stavba, je nutné, aby se potkali cílevědomý stavebník, kreativní architekt, dobře fungující tým projektantů, kteří se nebojí používat atypická řešení, zodpovědný dodavatel a erudovaný technický dozor. To vše se na stavbě O₂ universa podařilo.