Futuristická modlitebna proměnlivé barevnosti

Místo a urbanismus

Společenské centrum je zasazeno do těsné blízkosti historického centra středočeských Sedlčan. Pro realizaci záměru byla zvolena lokalita při Tyršově ulici, v té době využívaná jako dočasné parkoviště, na kterém se připravovala výstavba kapacitního bytového domu. Parcela sousedí s městskými pozemky, kde město plánuje realizaci městského parku. Zadání investora uvažovalo s výstavbou jednoho polyfunkčního objektu, jehož součástí bude modlitebna a společenské centrum. Z hmotového ověření záměru vyplynulo jako vhodnější řešení i vzhledem k měřítku místa a provozní čistotě přistoupit k rozdělení do dvou staveb. Vznikl tak soubor staveb na rozhraní historické struktury města a modernistické zástavby. Bytový dům se společenským centrem zakončuje uliční profil historických domů a vytváří nárožní objekt. Mírně ustoupená solitérní budova modlitebny je pootočena svým těžištěm směrem k centru. Zároveň uzavírá a orientuje nový městský park a umožňuje také prostupnost územím přes parcelu v obou hlavních směrech jak k náměstí, tak k autobusovému nádraží.

Vzniklý prostor mezi bytovým domem a modlitebnou je koncipován jako komorní sevřené náměstí. Výškový reliéf, který je dán východní svažitostí pozemku, je překonán lomenými exteriérovými schody. Vzniklý veřejný prostor je multifunkční. V běžném provozu slouží pro dopravu v klidu, ale je připraven na pořádání širokého spektra veřejných aktivit. Vydlážděn je kamennou žulovou kostkou do štěrkového lože, která je doplněna o mlatové a travnaté povrchy. V době projektové přípravy byla s městem domluvena spolupráce na přípravě městského parku. Oba záměry se podařilo sjednotit kompozičně, funkčně i materiálově. Na podobu městského parku byl přizván zahradní ateliér Flera s.r.o. Sedlčany tak dostaly do svého centra kvalitní zahraní architekturu s živým městským prostorem.

Architektura

Zadáním investora byla modlitebna pro sto osob s potřebným zázemím odpovídající specifickému provozu církve. Pro správné nastavení provozu i kapacity prostoru modlitebny byly studovány modlitebny církve adventistů. Analyzován byl i samotný proces liturgie. Výsledkem bylo vydefinování vnitřního uspořádání na základě vyhodnocení předchozích rozborů, ale i obohacení o zcela nové principy. Prvním z nich je přidání komorních prostorů, které jsou součástí hlavního sálu. Jedná se o polouzavřené prostory, které slouží pro diskuse v menším počtu i pro liturgický úkon večeře Páně. Dalším je přímé propojení hlavního sálu s veřejným prostorem náměstí. Sloužit bude primárně pro slavnostní ceremonie. Novým prvkem je i křtitelnice umístěná v hlavním sále, která by se měla díky svému významu stát dominantním prvkem v interiéru hlavního sálu.

Tvorba samotného tvaru modlitebny vznikala systematicky na fyzických modelech. Prvotním modelem, kde byl utvářen názor na kontakt s prostředím a základní filozofie architektury, byl hliněný abstraktní model. Proces dále pokračoval základním hmotovým modelem, zobrazujícím potřebný objem daný nároky na provoz. Pro toto zobrazení byl použit polystyrenový model, který byl poté v mnoha variacích tvarován, až byl vybrán nosný koncept. Tvorba se poté přesunula k počítačovému modelu a ručnímu skicování interiérového prostoru i atmosféry. Následně se vrátila zpět do modelárny, kde byla dokončena vytvořením kartonového modelu. V souběhu s modlitebnou vznikal obdobným principem druhý objekt bytového domu.

Tvar modlitebny vychází z průniku krystalické formy s organickým tvarem křivky. Pevná hmota, složená z jednotlivých ploch a linií, pevně spojená se zemí, symbolizuje vymezený prostor života. Křivka jako měkký organický prvek představuje spontánnost a dynamiku života – vyvádí nás z rovnováhy pevné formy. Duchovní rozměr charakteru objektu je vyjádřen vertikální kompozicí světla i celkovou otevřeností stavby. Pro bytový dům a modlitebnu jsou použity dva rozdílné přístupy, kde tradičněji pojatý bytový dům je svým výrazem a kompozicí podřízen objektu modlitebny a vytváří pro ni kvalitní prostor. Pojednán je jako jednoduchá, až strohá forma, která se k výraznému tvaru modlitebny odkazuje sešikmenou rovinou v zadním partu.

Konstrukční řešení

Konstrukčně je modlitebna tvořena betonovou skořepinou. Soustava vzájemně provázaných tuhých desek tvoří jeden celek. Největší rozpon je nad hlavním sálem, kde trojice křížem pnutých desek překonává rozpon až 18 m při tloušťce desky 250 mm. Modlitebna je založena na betonových pasech a je částečně podsklepena. Na nosnou konstrukci bylo spotřebováno řádově 80 m³ betonu. Na betonový povrch byla položena pojistná izolace z asfaltových pasů, na kterou byla poté připevněna tepelná izolace na bázi PIR v tloušťce 160 mm. Souvrství je hydroizolačně uzavřeno foliovou izolací červené barvy. Následně byl instalován nosný rošt v barevnosti fólie. Jedná se o unikátní řešení ze strany realizační firmy. Na rošt byl připevněn vnější povrch z hliníkového tahokovu lakovaného stříbrnou práškovou barvou. Spolu s červenou hydroizolační fólií vytváří výsledný barevný efekt.

V průběhu dne modlitebna mění svou barevnost v závislosti na intenzitě a směru slunečního světla. Barevnost rovněž ovlivňuje odstup od modlitebny. V její blízkosti vnímáme více červenou barvu; a naopak když se vzdalujeme, převládá stříbrná barva a objekt se stává monochromní. Toto řešení fasády je použito i na střeše modlitebny a celý objekt je sjednocen do jedné formy bez ohledu na to, kde začíná střecha a končí stěna. Vizuálně i technicky tvoří jeden kompaktní celek. Plocha povrchu tahokovu je cca 620 m².

Modlitebna je na sakrální objekt nezvykle prosklena. Velkoryse pojaté skleněné plochy jsou navíc zakřiveny. V případě východního okna v jednom směru, v případě hlavního „ceremoniálního“ vstupu modlitebny ve dvou směrech, kde zasklení vstupuje svou půdorysnou stopou do objektu parabolickou křivkou, čímž vytváří pohledový tvar v místě průsečíku se šikmou stěnou modlitebny. Zasklení je řešeno trojsklem jako strukturální zasklení na hliníkových profilech s tmelenou spárou, v místě styku skleněných tabulí. I v tomto místě je sjednoceno řešení pro prosklení stěn a střechy.

Bytový dům je konstrukčně pojat jako zděný z keramických tvárnic. Vodorovné konstrukce jsou monolitické železobetonové. Šikmý segment zadní části bytového domu je rovněž monolitická. Fasáda je oproti modlitebně provedena až minimalisticky. Technicky je řešena jako kontaktní zateplovací systém. Finální povrch tvoří broušený systém Sto BetonOptik, kde je vrstevnatým nanášením fasádního systému docíleno jednolitého hladkého povrchu.

Interiér

Vnitřní uspořádání modlitebny je koncepčně řešeno jako trojtraktové. Prvním traktem je otevřená vstupní hala – foyer. Středovou část tvoří provozní blok, kde je umístěna šatna, hygienické zařízení, výtah a sakristie. Třetí, největší část je ponechána hlavnímu sálu. Vertikální komunikační jádro je umístěno v severovýchodním rohu modlitebny. Z foyer je přímé napojení na park přes pobytový polosoukromý prostor zčásti krytý hmotou modlitebny. V horním patře se nacházejí dětské školky, které mohou být rozděleny na dvě části mobilní příčkou. Součástí školek je i kuchyně pro komunitní aktivity. Zbylá plocha podlaží je věnována zázemí. Suterén modlitebny je řešen jako technické patro, kde jsou i potřebné prostory pro skladování a provoz modlitebny.

Kompozičně hlavní sál graduje nad nejdůležitějším liturgickým prvkem – křtitelnicí, srdcem celé modlitebny. Křtitelnice je zapuštěna pod úroveň pódia s přístupem po schodech z obou stran. Křest symbolizuje zastavení na plynoucí duchovní cestě, proto je i v návrhu řešena jako průchozí prvek. Sochařka Jaroslava Kadlecová pojmula samotný tvar křtitelnice nad úrovní podlahy jako výrazný interiérový prvek. Dřevěný povrch je perforován systémem otvorů tak, aby se při rozsvícení světel uvnitř povrch rozzářil – „ožil“. Boční kaple v levé části sálu vytvářejí převýšené prostory pro intimnější liturgii. Nabízejí možnost posezení při komornějších rozhovorech a zároveň mají meditační rozměr. Zadní části hlavního sálu dominuje velkoryse pojednaný ceremoniální vstup, vyjadřující otevřenost prostoru i komunity, který nabízí přímé propojení do vzniklého náměstí. Prostor i provoz mohou plynule přecházet do venkovního prostředí.

Vnitřní atmosféra modlitebny je umocněna zvolenými materiály. Kombinace bílých ploch podlahy, stěn a stropu se světlým dřevem interiéru působí klidným dojmem a vybízí k rozjímání a meditaci. Podlaha je provedena z epoxidové stěrky bílé barvy a tvoří souvislou plochu, jež volně plyne celým interiérem. Mobiliář je materiálově sjednocen do světlého dubového dřeva, které je dále kombinováno s měkkým povrchem lavic, či naopak s tvrdým kovovým povrchem.

Bytový dům je provozně rozdělen ve vertikálním směru. Spodní patro slouží pro účely společenského komunitního centra. Navrženo je jako variabilní prostor s vlastním sociálním zázemím a dvojicí vstupů. Část u ulice Tyr­šova je možné oddělit a využívat pro obchodní jednotku. Horní patra v sobě ukrývají čtyři bytové jednotky, z nichž jedna je vyčleněna pro ubytování pastora.

TZB

Energeticky je objekt modlitebny nastaven na doporučené hodnoty a díky využití řízeného větrání a úpravy vzduchu spadá do kategorie A průkazu energetické náročnosti budov. K vytápění objektu slouží podlahové topení v kombinaci s konvektory pod skleněnými plochami. Zdrojem vytápění je dvojice plynových kondenzačních kotlů o výkonu 2 × 25 kW. Voda se ohřívá průtokovým ohřevem se zásobníkem. Větrání je zajištěno nuceným způsobem. Samotná vzduchotechnická jednotka o výkonu 3 500 m3/h se nachází v suterénu. Nasávání jednotky je řešeno zemním vedením ze severní části od parku. Výdech jednotky směřuje nad objekt. Pro dobrou tepelnou pohodu interiéru je osazen systém chlazení. Chladicí jednotka je v exteriéru skryta v nice za perforovanou fasádou v horním patře tak, aby nerušila architekturu stavby. V interiéru jsou samotné chladicí jednotky skryty v podhledech podružných prostor a vedeny potrubím do místa výdechu. Rozvody jednotlivých potrubí jsou vedeny skrytě, aby v interiéru nerušily.

Řešení střešního pláště vyžadovalo u takto expresivní formy umístění všech technických zařízení mimo tuto rovinu tak, aby nebyl narušen výsledný vzhled. Ze stejného důvodu je použit aktivní hromosvod, umístěný na střeše bytového domu. Klasická sít hromosvodu by zcela zničila výsledný efekt. Modlitebna je v prostoru hlavního sálu osvětlena programovatelnými světly, kde je pro celý sál nastaveno několik světelných režimů, ale v principu je možné ovládat a regulovat každé svítidlo samostatně jak ovládacím stěnovým panelem, tak na tabletu. Ve světelném návrhu je využito rozdílné teploty barvy svítidel, kde nejteplejší je použito pro nasvětlení křtitelnice a bočních kaplí. Dobrou akustiku hlavního sálu zajištuje akusticky pohltivý materiál, ukrytý za perforovaným dřevěným obkladem. Zvolena byla doba dozvuku a skladba interiérových povrchů sálu v závislosti na očekávaném provozu modlitebny.

Závěr

Společenské centrum získalo titul Stavba roku, kde porota ocenila především komplexnost celého řešení, nápaditost autora a jeho pojetí architektury, dobrou znalost prostředí i interpretaci hlavního poslání objektu v návaznosti na myšlenkovou orientaci jeho uživatelů. Hodnotitelé ocenili i urbanistické ztvárnění místa, kdy při malých hmotách budov je znamenitě vyřešeno i dané komorní prostředí. Areál získal i řadu dalších odborných ocenění, mimo jiné i v soutěži Stavba roku Středočeského kraje, v níž získal cenu veřejnosti a cenu za práci s veřejným prostorem.