Europa Nostra 2008 českému fortelu

Cena, nazývaná také Oscarem v oblasti památkové ochrany, je každoročně udělována vybraným špičkovým realizacím ochrany kulturního dědictví Evropskou komisí prostřednictvím mezinárodní organizace Europa Nostra. Českokrumlovská rekonstrukce byla hodnocena jako excelentní příklad citlivého konzervačního ošetření vysoce autentické památky, která zavedla zcela nový trend v české památkové péči. Oceňovaným přínosem je inovativní přístup s přenesením restaurátorské metody a etiky, dosud užívané jen pro umělecká díla, i do oblasti péče o stavební památky. Evropská unie ohodnotila také množství objevných a pozoruhodných informací, které zásah přinesl a které umožnily prohloubit poznání památky o technice a technologii postupné stavební činnosti v průběhu 500 let.
Zámecký soubor, od svého založení až do 18. století postupně transformovaný a v jednotlivých slohových epochách rozšiřovaný, patří mezi nejautentičtější areály v Čechách a významem i rozlohou se řadí po Pražském hradu mezi nejrozsáhlejší zámecké rezidence České republiky a mezi unikátní památky s mezinárodním přesahem.

Restaurování jižního průčelí Horního hradu

V roce 2002 byla zahájena příprava stabilizace vnějších průčelí Horního hradu, jež mají vysokou historickou a uměleckou hodnotu. Po vyhodnocení krátkého úseku západního průčelí Horního hradu byla naplánována konzervace pohledově nejexponovanějšího jižního průčelí, které vykazovalo ojedinělý stupeň autenticity. Tato skutečnost byla dána tím, že kromě dílčích zásahů neprošla památka za mimořádně dlouhé období (minimálně od poloviny 18. století) celkovou obnovou ani větší opravou. Mohutná plocha (cca 100x40 m), od 14. století až do doby barokní postupně narůstající, vykazuje zřetelné typické znaky rostlé architektury. Doklady jednotlivých slohových úprav ? přestaveb, nástaveb a dílčích zásahů, zůstaly zachovány. Proto byla konzervaci a obnově věnována mimořádná pozornost.
Pro obnovu, plánovanou do dvou etap, byly formulovány zásady:

• maximální úsilí pro záchranu originálních prvků a materiálů;
• opravné a konzervační zásahy nevybočí z rejstříku tradičních technologií;
• je nepřípustné měnit vzhled památky;
• nebudou prováděny korektivní zásahy, které by eliminovaly stopy vývoje nebo vytvářely výraz slohové jednoty;
• práce bude provádět zkušená firma s přímou účastí restaurátorů, bude respektován stanovený režim prací;
• práce musí být ukončeny do konce září nebo zastaveny a dokončeny za příhodného počasí v další stavební sezoně.

Na základě podrobných stavebně technických, stavebně historických i materiálových průzkumů (omítky, kámen, dřevo) byly stanoveny parametry pro celkovou konsolidaci průčelí a byl vypracován technologický návrh pro ošetření jednotlivých materiálů a prvků. V rámci projektové dokumentace došlo k podrobné inventarizaci všech součástí průčelí a určení stavu, způsobu ochrany, rozsahu uplatnění na průčelí včetně specifikace vlastního restaurátorského ošetření. Postup přípravy byl průběžně konzultován s Národním památkovým ústavem, který po kompletaci dokumentace vypracoval odborné stanovisko k zásahu jako podklad pro Krajský úřad v Českých Budějovicích, který k akci vydal závazné stanovisko ke konzervaci a restaurování fasády pro jednotlivé etapy.

¤ Celkový pohled na jižní průčelí Horního hradu od řeky Vltavy (stav před konzervací, 2002)

¤ J.Kunike: Pohled na Český Krumlov od Vltavy (litografie, 1833)

Stav a ošetření dochovaných materiálů

Na členitém a exponovaném průčelí, jehož líc tvořilo složité souvrství historických omítek, byl zaznamenán velmi různorodý technický stav materiálů a konstrukcí. Vyskytovaly se zde stabilní materiály i místa, kde již došlo k výraznějšímu poškození. Větší poruchy vykazovaly především rozsáhlé plastické součásti fasády ? arkýře, rizality, opěrné pilíře. Na ploše byly zachovány rozsáhlé plochy gotických a renesančních omítek, v nástavbě horních pater i omítek barokních, vyznačujících se odlišnou tloušťkou, různým způsobem aplikace, vlastním rukopisem povrchového zpracování a odlišným složením podle účelu a doby svého vzniku. Tyto aspekty spolu s odlišnostmi podkladu (cihelné nebo kamenné zdivo) a s rozdílnou exponovaností dílčích ploch ovlivnily i míru jejich poškození. Kromě souvislých, celistvých pevných a v podstatě nedotčených omítkových ploch, z nichž zejména středověký materiál se vyznačoval značnou pevností zde existovala řada lokálních dobových doplňků. Provedení jednotlivých typů omítek uchovalo výpovědi o unikátních technikách výstavby, například o provádění dodatečných, často i rozsáhlých stavebních úprav bez celkového zpřístupnění fasády lešením. V závislosti na stáří a na odlišné kvalitě omítek se dochovaly rovněž pozůstatky vápenných nátěrů v různých barevných odstínech a zbytky náročnější výtvarné výzdoby. Posouzení stavu a technických možností pro záchranu konkrétní dochované hmoty, které probíhalo při studiu situace z lešení, bylo vždy konsenzem širšího pracovního týmu. Současně s technickou stabilizací a ošetřením historických materiálů bylo žádoucí odstranit některé (nepodstatné) provizorní úpravy z nedávné doby. Odstraněna byla také nevhodná úprava v patě průčelí, kde fasáda byla kryta cementovým nástřikem původem z doby dílčího statického zajištění skalního podloží stavby v 70. letech 20. století.

Konzervace a doplnění omítek

Největší podíl záchranné konzervační činnosti představovalo ošetření unikátních historických omítek. Po vybudování lešení a podrobných upřesňujících průzkumech byla pozornost vzhledem k časové náročnosti konzervace soustředěna na záchranu těch detailů, kterým hrozila bezprostředně destrukce. Plošnému ošetřování a zpevňování omítek předcházelo restaurátorem prováděné záchranné zajištění nejohroženějších ploch a fragmentů, zahrnující škálu zásahů od tmelení okrajů uvolněných omítkových ker, provádění zajišťujících přelepů, injektování dutin, zpevňování a upevnění a dokumentace nejohroženějších detailů. Souběžně bylo zahájeno pracné odstraňování odpudivých a devastujících cementujících krust u paty průčelí.
¤ Nad pultovou střechou Malé rožmberské kaple se dochovala část archaické hrázděné konstrukce (stav před konzervací, 2003)
Po restaurátorském zajištění ohrožených omítkových ploch bylo přistoupeno k tradiční technologii ošetřování podkladu a zpevňování omítek čirou vápennou vodou, tedy postup, jehož přednosti byly postupně rozvíjeny v průběhu více než deseti let na obdobných památkových akcích. Cílem tohoto ošetření bylo přiměřeně zpevnit historické omítky, posílit jejich povrchovou soudržnost, zajistit kvalitní očištění a provlhčení podkladu před nanášením omítkových doplňků a na exponovaném jižním průčelí opakovaným vlhčením ploch omítek účinně optimalizovat postup vytváření pevné struktury ošetřovaných vápenných materiálů.
Systematické, každodenní ošetřování v rozsahu celého průčelí probíhalo po celou dobu vymezenou k provádění mokrých procesů, od poloviny května do poloviny září kalendářního roku. Značným usnadněním a zrychlením ošetřování bylo zprovoznění jednoduchého transportu vápenné vody na lešení. Rozvod po fasádě byl zajištěn čerpáním vápenné vody ze zásobníku do systému potrubí, které bylo na každém patře lešení opatřeno bajonetem pro napojení hadice s rozprašovačem. Pro práci na vybraných úsecích jižní fasády byly, vedle klasického trubkového lešení, využity pracovní plošiny, které se osvědčily již při obnově fasády Horního hradu.
Díky postupně narůstajícímu efektu zpevnění, který byl průběžně kontrolován, se proces zpevňování v závěrečné fázi soustředil pouze na ty plochy, kde stav materiálu vyžadoval větší počet cyklů. Průměrně bylo během čtyř měsíců provedeno zhruba 100 až 150 cyklů ošetření vápennou vodou. Výběr konsolidačního prostředku, jeho jednoduchý transport a postupně rutinně zvládnutá aplikace i při velmi pečlivém provádění zásahů, dobrá organizace práce a průběžné kontroly účinnosti zpevňování zaručovaly optimalizaci podmínek pro konzervaci a restaurování omítek. Ošetřením nedošlo k nežádoucí změně složení historických omítek ani k nepředvídatelným změnám jejich fyzikálních vlastností. Zvoleným tradičním postupem, který je na základě získaných praktických zkušeností pro svou jednoduchost a univerzálnost velmi ceněn (na straně druhé některými teoretiky z neznalosti stále ještě zpochybňován), bude možné plochy dochovaných omítek opakovaně, a tedy udržitelně ošetřovat i v budoucnosti.
Rozsahem omezené omítkové doplňky byly řešeny na stavbě připravovanou maltou, jejíž složení vycházelo z laboratorních testů a z vlastností původních materiálů, včetně použitých příměsí pro zlepšení vlastností omítek, jako byly např. úlomky dřevěného uhlí či drcené cihly. Pro přípravu omítkové malty byla použita několik let odležená vápenná kaše z postupně doplňovaných vápenic v areálu zámku. Kamenivem byl písek, který se skladbou, barevností i zrnitostí blížil kamenivu doplňovaných historických malt. Pro zapojení nových ploch omítek do celku bylo důležité přizpůsobení jejich skladby originálním omítkám. Z estetického hlediska byla významná zejména schopnost současných omítkářů reprodukovat charakteristický dobový rukopis nanášení a povrchového zpracování nových doplňků omítkových ploch gotických, renesančních i barokních.

¤ Nejvíce poškození bylo zaznamenáno v exponovaných místech fasády. Detail destrukce renesanční omítky nad hranou špalety okna (stav před konzervací, 2003)

¤ Dvojice gotických kroužkových oken tzv. malé Rožmberské kaple s opěrným pilířem (stav po konzervaci, 2004)

¤ Obloučkový dekor spodní části pasparty pozdně gotického okna. Jeden z příkladů originální úpravy, dochované v neporušeném stavu (stav před konzervací, 2003)

Konzervace  kamenných prvků

V rámci stabilizace kamenických detailů, včetně dílčích úprav uvolněných spár, bylo nutné, v každém jednotlivém případě posuzovat míru nezbytnosti záchranných zásahů tak, aby se nenarušila vypovídací schopnost příslušné partie. Byly  ošetřeny  veškeré kamenické prvky přičemž ve většině případů šlo o minimální zásahy zpomalující postup degradace kamene nebo okolních omítek. Při restauraci byly ponechány i stopy drobných poškození a stupeň abraze každého jednotlivého prvku v případě, že tím nebyla  ohrožena jeho další existence.

Konzervace kovových prvků a vitrájí

V rámci opravy průčelí bylo nezbytné posoudit stav kovových prvků a zvolit nejohleduplnější  přístup k ošetření kovářské práce. Po zpřístupnění fasády z lešení bylo přesně specifikováno, které prvky budou ošetřeny systémem nátěrů a kde se zásah, vzhledem ke stabilnímu stavu omezí na minimum. Součástí ošetření kovových prvků bylo také restaurování gotické vitráje kružbových oken Rožmberské kaple a oprava mohutné novodobé prosklené výplně okna, které v renesančním traktu na východní straně prosvětluje přístupovou komunikaci průjezdu do Horního hradu. replica watches australia

Konzervace dřevěných prvků

S maximální šetrností byly opraveny a ošetřeny veškeré truhlářské výrobky, okna a  žaluziové okenice. Prakticky veškerá okna zůstala zachována, řada chybějících žaluzií doplněna. Restaurování zahrnovalo i ohleduplnou opravu masivní profilované římsy střechy altánu, dřevěného podhledu altánu s centrální dekorativní řezbářskou prací nebo konzervaci částečně obnažené hrázděné konstrukce v podstřeší nad Rožmberskou kaplí.

Konsolidace pozdně gotického a barokního arkýře

K náročnějším opravám patřila konsolidace povětrnosti vystavených, a tedy více poškozených trojrozměrných architektonických motivů. Větší zásah vyžadoval pozdně gotický arkýř. V exponované a zcela nepřístupné poloze došlo postupně za dlouhé období jeho existence k uvolnění styku mezi zdivem a kamenným ostěním okenního portálu a ke ztrátě části původních omítek. V této části byl, po zafixování zbytků středověkých omítek, doplněn středověký motiv přesně rekonstruovaného omítkového rámování s obloučkovým vlysem, na základě zaměření dochovaného torza. Omítnutím bylo rovněž ochráněno povrchově poškozené cihelné zdivo arkýře, včetně jeho bočních stěn. Obdobně zchátralý stav vykazoval i barokní arkýř kryjící vyústění větrací šachty, vysazený na páru kamenných konzol západně od oken Rožmberské kaple. Také zde bylo, v místech kde opadala omítka, narušeno cihelné zdivo. A původní zdicí materiál se lokálně rozpadl. V rámci stabilizace arkýře byl zpřístupněn a vyčištěn jeho vnitřní prostor, v místě obnaženého cihelného zdiva byly doplněny omítky a byla provedena obnova stříšky. Opravu vyžadovalo také krytí předsazených zdí, z nichž vybíhá průčelí kaple sv. Jiří.

Stabilizace schodišťového rizalitu s balkonem

Nejzávažnější poškození vykazovala konstrukce vertikální hmoty schodišťového rizalitu, který je předsazen před průčelí, završen balkonem s kamennou balustrádou a zvýrazněn nad úrovní hlavní římsy  baldachýnem valbové střechy.  Po podrobné prohlídce byla shledána řada velmi závažných poruch i rizikových faktorů, které vzbuzovaly obavy ze zřícení konstrukce.nestabilní situace vyžadovala okamžité podepření celé konstrukce a dočasně i plošné zafixování celé horní části zdiva rizalitu. Během náročné opravy byla bez demontáže kamenné podlahy a balustrády provedena revize, oprava a konzervována dřevěná nosná konstrukce podlahy balkonu. Stabilitu konstrukce posílila doplněná táhla, jejichž kovové závlače jsou na fasádě přiznány. K opětovné stabilizaci celé horní části rizalitu přispěla také náhrada shnilých okenních rámů kopiemi, provedenými z dubového masivu.

Výsledek konzervačního zásahu

Obraz panoramatu Horního hradu českokrumlovského zámku tvoří po celkové opravě  (nebo velkoplošném komplexním restaurátorském zásahu) stále tatáž autentická hmota  a veškeré její součásti tak, jak zde byly v průběhu  staletí navrstveny. Na obrazu průčelí a na působivosti jeho originality, rozmanitost a ušlechtilého stárnutí  mají i nadále největší podíl starobylé omítky  které byly při opravě v co největší míře respektovány a proto zůstávají i pro budoucnost neměnnou a zcela autentickou podstatou vnímání této výjimečné památky. Použití tradičních technologií a materiálů při zásahu zjednodušilo do budoucna údržbu a opětovnou konzervaci.

¤ Výsek východní části po restaurování (2004)

Realizace stavby

¤ Boční stěna pozdně gotického arkýře po stabilizaci a doplnění omítek (stav po konzervaci, 2004)
Ve fázi přípravy akce byl prioritní výběr vhodných pracovníků. Výběrová kritéria byla dána nejen profesními zkušenostmi klasických tradičních omítkářských postupů, ale i schopnostmi pro spolupráci s restaurátory i ostatními pracovníky, kteří se na obnově fasády podíleli. Vybraní řemeslníci na stavbě vzali za svou ideu konzervačního přístupu s důrazem na maximální zachování její původní hmoty. Tento výchozí princip se poprvé uplatnil již při zpřístupnění fasády, kdy na místo klasického fasádního lešení byly použity montážní plošiny. Díky této technologii nebylo třeba kotvit jednotlivá patra lešení do fasády, byl kotven pouze vertikální ocelový nosník plošiny, což znamenalo mnohem šetrnější přístup k opravované stěně. Při uvedené metodě je kromě nedestruktivního zpřístupnění plochy fasády výhodou i variabilní nastavení pracovní podlahy plošiny podle potřeby jejích uživatelů. Metoda vylučuje i tzv. propisování jednotlivých pater lešení do fasády. Rovněž optická kontrola díla při větším odstupu od fasády nebyla v tomto případě zkreslována konstrukcí lešení. Tento efekt byl doceněn i při závěrečných restaurátorských korekturách a retuších fasády.
Veškerý potřebný materiál, mechanizace a zázemí zařízení staveniště se deponovalo ručně na skalní ostroh Vltavy pod fasádu bez narušení přírodních porostů v zámeckém areálu. Práce na jednotlivých typech omítek probíhaly ve spolupráci s restaurátory. Tradiční ruční nahazování omítek vápennou maltou v místech doplnění vyžadovalo kromě řemeslného fortelu omítkářů zejména přizpůsobivost a cit k okolním partiím fasády. Ty se měnily ve své povrchové struktuře, zrnitosti a technice nanášení podle doby svého historického původu. Výsledkem bylo dosažení maximálního splynutí původních a doplněných partií fasádních omítek, zachraňovaných i za nepříznivých podmínek díky restaurátory použitých odborných technik.
Za účelem konzervace tzv. sycení fasády vápennou vodou byl zřízen na fasádě rozvod vápenné vody na místo určení. replika klockor Samotné nanášení vápenné vody v předepsaných cyklech je vhodné provádět pod mírným tlakem tzv. mlžením, aby nadměrný tlak nepoškodil omítku a vápenná voda po jejím nasycení nestékala po fasádě. Nadměrnému odpařování vápenné vody zabraňovaly vlhčené jutové plachty.
Po odborném restaurátorském a řemeslném dokončení obnovy např. kamenických, truhlářských a kovářských fasádních prvků včetně vitráží byly provedeny zkušenými restaurátory závěrečné korektury a retuše fasády. Součástí stavby byla průběžná, přísná, důsledná, ale korektní a fundovaná kontrola orgánů památkové péče a autorského dozoru projektanta.

¤ Oprava fasády byla prováděna z pojízdných plošin výsuvného lešení a z lešení, vybudovaného v nepřístupných místech nad skalním výchozem (stav v průběhu prací, 2003)

Autorem textu Realizace stavby je Ing. Karel Mikeš, SDRUŽENÍ HRAD, dodavatel stavebně restaurátorských prací.

Podrobnější informace naleznete v publikaci Konzervace jižního průčelí Horního hradu zámku v Českém Krumlově. Autory knihy jsou Václav Girsa, Miroslav Hanzl, Pavel Jerie a Dagmar Michoinová. Knihu s více než stošedesáti barevnými fotografiemi vydalo Informační centrum ČKAIT, Praha 2008.

Základní údaje o stavbě
Název stavby: Konzervace jižní fasády Horního hradu Státního hradu a zámku v Českém Krumlově
Investor: Ministerstvo kultury ČR
Výkonný orgán státní památkové péče: Krajský úřad Jihočeského kraje, Odbor kultury, památkové péče a cestovního ruchu
Odborný garant péče o Národní památku, dodavatel materiálového průzkumu: Národní památkový ústav, ústřední pracoviště
Správce Národní kulturní památky, odborný dohled a zhotovitel stavebně historického průzkumu: Národní památkový ústav, územní pracoviště v Českých Budějovicích
Projekt obnovy, odborný autorský dozor prací: GIRSA AT, s.r.o., ateliér obnovy a konzervace historických staveb ? Václav Girsa, Miroslav Hanzl, Jana Strnadová
Statika: SST Praha (Svaz strojírenské technologie), Miloš Svoboda
Stavební a konzervační práce: SDRUŽENÍ HRAD ? Jiří Škavrada, Karel Mikeš
Stavbyvedoucí: Jiří Škavrada, autorizovaný stavitel
Mistr: František Štěpánek
Realizace restaurátorských průzkumů omítek a konzervačních a restaurátorských prací na omítkách: Karel Hrubeš, Petr Novotný, Josef Novotný
Realizace konzervačních a restaurátorských prací na kameni: Jaroslav Kerel
Konzervace vitráží: Stanislav Tomečka
Konzervace kamenických prvků: Zdeněk Suchý
Konzervace a repase kovářských a zámečnických prvků: Radek Černý
Konzervace a repase truhlářských prvků: Omnis, v.o.s., Vladislav Převrátil a Pavel Račák
Elektroinstalace: VEOS, s.r.o., Pavel Doušek DU MONT, v.o.s.
Realizace jižní fasády: 2002?2004