Dopady hospodářské krize na vývoj českého stavebnictví v 1. dekádě století
Stavebnictví patří v České republice k základním odvětvím, jak svým příspěvkem k tvorbě hrubého domácího produktu, tak podílem na zaměstnanosti. A je také odvětvím, které bylo velmi silně postiženo hospodářskou krizí, jejíž dopady se objevily s určitým časovým předstihem již v roce 2008 a které se budou zřejmě projevovat i po roce 2010, resp. 2011, kdy ostatní odvětví budou snad oživovat. Tento ?prodloužený? negativní dopad bude odrazem evropské ?dluhové krize? i českého státního dluhu, což povede k preferování úsporné strategie před strategií podporující hospodářský růst.
Vývoj se od začátku dekády jevil příznivě s výraznými meziročními reálnými přírůstky objemu stavební produkce, které dosáhly maxima v letech 2001, 2003 a 2004 ve výši kolem 9 %. Růst trval až do konce roku 2007, i když tempa v jednotlivých letech kolísala. V roce 2008 lze mluvit o prvním projevu recese - stagnaci, jevu, který se projevil nejen dříve než v jiných odvětvích, ale i dříve, než se o krizi (recesi) začalo obecně mluvit. Krizové příznaky se v ukazateli objemu stavební produkce projevily ostřeji v dalších dvou letech meziročním poklesem, který se postupně prohloubil z -1,0 % v roce 2009 na výrazných -7,6 % v roce 2010.
Krizové jevy se ukázaly především v pozemním stavitelství: poklesem objemu produkce od roku 2008, a to prohlubujícím se tempem až na -8 % v roce 2010. Inženýrské stavitelství naopak, po poklesu v roce 2007, v následujících dvou letech výrazně rostlo, o +10 % a o +14 %, a to díky státním zakázkám v oblasti dopravní infrastruktury. Tyto nárůsty však nevykompenzovaly propady pozemního stavitelství. Krize se v inženýrském stavitelství projevila až v roce 2010 poklesem produkce o -6,7 %.
To potvrzuje i strukturální pohled porovnávající podíly jednotlivých směrů výstavby na celkové produkci (stavebních pracích v hodnotě ?S?) v předkrizovém roce 2007 s rokem 2010. V něm došlo k poklesu produkce ve směrech výstavby, které jsou tradičně ?doménou? soukromého sektoru, a k růstu produkce ve směrech s tradiční převahou, nebo alespoň vysokým podílem veřejného sektoru.