Do Národního divadla po Vltavě?
Podzemí Národního divadla v Praze spojují s nábřežní zdí Vltavy tři tunely, jež jsou starší než vlastní historická budova. V souvislosti s nutnou rekonstrukcí těchto tunelů, které v současnosti slouží k přívodu čerstvého vzduchu a propojují říční vodu s technologiemi chlazení a vytápění v divadle, má dojít ke spojení dvou nejbližších tunelů v jeden profil. Ten by v budoucnu umožnil rovněž kontejnerovou dopravu kulis, jako alternativu kamionové dopravy.
Všechny tři tunely vedou od rubu nábřežní zdi pod komunikací na Masarykově nábřeží do II. suterénu Národního divadla.
Historie tunelů
Tunely byly vyhloubeny ještě před stavbou Zítkovy budovy a mají kamenné klenbové konstrukce o světlosti cca 3 m podporované masivními kamennými opěrami. Původně umožňovaly plynule překonat výškový rozdíl mezi hladinou Vltavy a prostorem za Prozatímním divadlem a sloužily tak pro přepravu materiálu a zboží z říčních nákladních člunů. Rozměry vnitřního profilu tunelů byly zvoleny tak, aby umožňovaly průjezd vozů tažených koňmi. Tunely byly v líci tehdejší nábřežní zdi s náplavkou opatřeny portály a podcházely nábřežní komunikaci i budovu Prozatímního divadla. Postupem času tento dopravní spoj ztratil význam. V roce 1882 byl zadán inženýru Kellingovi z Drážďan projekt na větrání a vytápění Národního divadla. Podle tohoto projektu se na přívod čerstvého vzduchu do divadla využil tunel spojující Ostrovní ulici s řekou. Množství nasávaného vzduchu se již v tunelu regulovalo. Zvlhčený vzduch odtud proudil do I. suterénu, kde jej předehřívaly parní kalorifery. Parním radiálním ventilátorem o výkonu 8 HP se pak pouštěl do prostoru pod parterem, kde se podle potřeby mísil se studeným vzduchem. Odtud mřížkami v podlaze parteru a soustavou ventilačních komínů volně stoupal do prostoru hlediště.
Pravděpodobně při rozšíření komunikace a výstavbě současné nábřežní zdi v letech 1903-1904 byly tunely č. 1 a 2 přestavěny a prodlouženy až k rubu zdi a upraveny pro přepravu vzduchu a vody z Vltavy. Dostavěnou část v tunelech č. 1 a 2 tvoří cihelná klenbová nosná konstrukce světlosti cca 1,5 až 1,8 m.
K prodloužení tunelu č. 3 došlo až v roce 1983 při generální rekonstrukci Národního divadla v souvislosti s nově instalovanou vzduchotechnikou. Prodloužení má železobetonovou konstrukci světlosti cca 2 m. V masivním dříku nábřežní zdi byly osazeny svislé vzduchotechnické šachty, jež jsou na vrcholu (nad úrovní chodníku) opatřeny výrazně členěnými ozdobnými zákryty ze žulových desek.
Celý článek naleznete v archivu čísel (č. 09/2011)