Devastace smuteční síně v Židenicích

Studie
Autorem studie z roku 1977 je prof. Ing. arch. Ivan Ruller. Společně se stavbou hokejového stadionu Rondo (nyní KAJOT ARENA) a administrativní budovou Ingstavu se budova smuteční síně řadí mezi jeho stěžejní díla [5]. Měla ambice, aby v přírodním prostředí okraje hřbitovního areálu zprostředkovala zážitky tak, jak je známe ze skandinávské architektury. Ve studii nalezly uplatnění drobné prvky, jež však ke škodě areálu zůstaly bez reálné odezvy - pietní atmosféru měly dotvářet věčný oheň a zvonice. Realizace se nedočkala ani navržená vodní plocha před budovou, představující řeky Acheron a Styx, po nichž stařec Charon převáží mrtvé do podsvětí (obr. 1).

Obr. 1. Situace ze studie s umístěním smuteční síně na hřbitově
v Židenicích [9] (1 - vstup do areálu hřbitova, 2 - vstup do obřadní síně, 3 - prodej květin, 4 - provoz hřbitova, 5 - smuteční síň, 6 - urnový háj, 7 - hospodářský vstup, 8 - čištění města, veřejná zeleň, byt správce hřbitova, 9 - parkoviště se 171 stáními, 10 - zvonice, 11 - kopané hroby, 12 - věčný oheň)

Půdorys síně je poměrně členitý, stylizovaný do tvaru písmene H (obr. 2). Potkával se v něm svět živých se světem mrtvých. Pozůstalí a návštěvníci smutečního obřadu vstoupili do rozlehlé čekárny - světa živých. V obřadní síni s katafalkem se oba světy protnuly. Za ním, již ve světě mrtvých, se nacházelo místo pro vystavení těla zesnulého, úpravna zemřelého a chladírna. V zázemí se nacházely kanceláře, šatny a hygienická zařízení pro zaměstnance. Galerii ve 2.NP, přístupnou jednoramenným schodištěm, využíval hudební doprovod smutečního obřadu.

Obr. 2. Půdorys 1.NP budovy smuteční síně v Židenicích [9] (1.01 - kancelář; 1.02 - obřadník; 1.03 - šatna a umývárna žen; 1.04 - hygienické zařízení žen; 1.05 - hygienické zařízení mužů; 1.06 - vstup zaměstnanců; 1.07 - šatna a umývárna mužů; 1.08 -manipulace a sklad; 1.09 - úprava zesnulých; 1.10 - strojovna chlazení; 1.11 - chladírna; 1.12 - hala; 1.13 - sklad rekvizit; 1.14 - úklidová komora ; 1.15 - výstav zesnulých; 1.16 - chodba; 1.17 - sklad uren; 1.18 - chodba;1.19 - prostor pro pozůstalé; 1.20 - obřadní síň; 1.21 - čekárna; 1.22 - hygienické zařízení mužů; 1.23 - předsíň hygienického zařízení; 1.24 - úklidová komora, 1.25 - hygienické zařízení ženy; 1.26 - předsíň hygienického zařízení)

Stavební dokumentace
V roce 1981 řídili práce na dokumentaci pro provádění stavby autor návrhu a Ing. arch. Pavel Šrubař, tehdy pracovníci Brnoprojektu. Výstavbu členili do tří etap, které se uskutečňovaly v tehdy poměrně rozšířeném režimu akce Z. Podle § 27 odst. 1 vládního nařízení č. 14/1959 se jednalo o neplacenou pracovní činnost obyvatel, vedoucí ke zvelebování měst a obcí. Pamětníci si jistě vybaví, jak akce Z probíhaly. Mnohdy se jich povinně účastnily nekvalifikované osoby, od nichž se mylně očekávalo zvládnutí stavebních řemesel.

Část nosné konstrukce tvořil ocelový skelet, jehož sloupy spočívaly na základových patkách. Další svislé nosné i nenosné prvky byly s ohledem na etapovitý způsob a formu vedení stavby již zděné, z keramických cihel a bloků.

Jednoplášťová střešní konstrukce nesená trapézovým plechem byla podpírána ocelovými nosníky. (obr. 3). Tepelnou izolaci střechy zajišťovaly desky EPS a Polsid. Střešní krytina byla navržena z pryžové fólie Optifol C a progresivním atikovým profilem Alwitra. Žádný z těchto komponentů se však nepoužil. Nahradila je krytina z natavitelných asfaltových pásů a na horní ploše atiky kamenné desky.

Podélný řez budovou smuteční síně v Brně - Židenicích [9]

Zcela atypické bylo zastropení vlastní obřadní síně. Nosnou konstrukci tvořily ocelové příhradové a válcované nosníky. Takto uspořádaná soustava tvořila podpůrnou konstrukci pro dvouplášťovou střechu. Původně navrženou krytinu z pozinkovaného plechu nahradil měděný plech. Vnitřní plocha stropu byla formovaná do křivek segmentově prohnutého a odstupňovaného podhledu (obr. 20).

Výplně otvorů byly téměř v celé stavbě navrženy jako atypické. Na jejich průsvitné části se použilo dvojité zasklení. Okna ve druhém podlaží byla s výjimkou krajních křídel pevná. Zárubně byly buď fošnové s obložkami, nebo ocelové.

Podlahy měly konstrukční skladby s nášlapnými vrstvami z keramické dlažby, mramorových desek, textilie jekor a cementového potěru. Tepelnou izolaci zajistila vrstva perlitu o tloušťce 119 až 169 mm. Do podlah se ukládaly topné registry elektrické otopné soustavy. V podlaze chladírny se použil EPS tloušťky 100 mm. Na vnějším i vnitřním povrchu byla budova obložena štípanou břidlicí a mramorem.

Degradace smuteční síně
Již po prvních letech používání se začaly objevovat v budově nedostatky. Jejich příčina spočívala v nedodržení technologických pravidel, použití nevhodného materiálu a nekázni při výstavbě. U stavby se také řádně nevykonával dozor, jehož erudovaná činnost mohla v průběhu výstavby řadu chyb zachytit a odstranit je. Neprobíhala ani průběžná údržba, což je zvlášť důležitý fakt.

Již v roce 1996 se vyskytla řada stavebních poruch. V září a říjnu 1996 vyhotovila firma Hermany a Šmikmátor, stavební společnost s r.o., znalecký posudek [3]. Úkolem bylo zhodnotit stavebně technický stav vad a poruch stavby, včetně návrhu na jejich odstranění a odborné určení výše finančních nákladů potřebných na opravu.

U obkladů bylo upozorněno na zvážení rizika náhlého odpadnutí a ohrožení bezpečnosti osob. Kamenný obklad vykazoval nedostatečnou přídržnost k podkladu. Nastalo spontánní uvolňování ze svislých stěn. Majitel smuteční síně byl vyzván k bezodkladnému sejmutí obkladu ze štípané břidlice a zcela novému a řádnému zhotovení. Také mramorový obklad u sloupů se měl doplnit a uvolněné prvky nově upevnit. Horní plochy atiky bylo doporučeno provést znovu. Dřevěné obložení fasády bylo nutno v chybějící části doplnit a opatřit novým nátěrem. Zpevněné vstupní plochy se měly sanovat a u vnějšího schodiště bylo třeba vyměnit poškozené kusy. Za hrubou stavební závadu znalec označil ukončení hydroizolace pod úrovní přilehlého terénu. Tento defekt je patrný i v projektové dokumentaci. Vodorovná izolace nebyla ukončena tak, aby dovolila realizaci zpětného hydroizolačního spoje. V rámci sanačních opatření se podél východní strany stavby měl vybudovat drenážní příkop vyplněný hrubým štěrkem.

Vlhké omítky bylo třeba odstranit a nahradit sanačními omítkami. Vzhledem k tomu, že hydroizolace střešního pláště byla shledána jako dožilá, týkala se generální oprava také střechy. Znalec doporučil okamžitou generální opravu budovy, neboť zjištěné závady a poruchy stavbu znehodnocovaly. Oddalování oprav bylo klasifikováno jako prohlubování škod na dalších částech stavby. V cenové úrovni roku 1996 byl zpracován rozpočet, který opravy ocenil na 3,5 mil. Kč.

V následujícím roce Správa hřbitovů města Brna předložila představitelům radnice návrh na zevrubnou rekonstrukci síně. Na opravy však nebyly vyčleněny žádné finance. Nedostatky se prohlubovaly a náklady na potřebnou údržbu a pozdější opravy se průběžně navyšovaly.

Po deseti letech se v roce 2006 uskutečnilo další posouzení stavebního stavu smuteční síně. Zpracoval jej Ing. Jaroslav Novotný, autorizovaný inženýr a soudní znalec [6]. V posudku se opět na několika místech psalo o neodborně provedených částech stavebních konstrukcí. Jednalo se o nesprávné a nefunkční ukončení hydroizolace střechy. I v tomto posudku bylo připomenuto, že vodorovná část hydroizolace proti zemní vlhkosti byla instalována pod úrovní upraveného terénu. Dřevěné výplně otvorů měly z větší části pevné zasklení, přičemž venkovní i vnitřní skla byla zajištěna přišroubovanými dřevěnými lištami, které definovaly distanci mezi skly. Zasklívací spára nezajistila mezi průsvitnými plochami potřebnou vzduchovou těsnost, v místech tedy kondenzovala vodní pára. Část dřevěných okenních rámů byla zapuštěna do podlahy. Působily tak na ně povětrnostní vlivy s rozvinutím hnilobných procesů. Některé vlysy okenních rámů byly zcela zničené a hrozilo vypadnutí skleněných výplní. Kritický stav signalizovaly obkladové desky na atikách, jež se nad vstupy samovolně uvolňovaly. Znalec konstatoval, že nedostatky jsou velmi vážné a doporučil radikální řešení - úplné uzavření budovy, což v roce 2007 nastalo.

Situace po uzavření smuteční síně
Se skončeným provozem zůstala budova ponechána vlastnímu osudu. Jen některé umělecké předměty, které byly součástí interiéru, se demontovaly a uložily do depozitáře. Posléze docházelo k sériím krádeží. Přispěl k nim fenomén, který se rozvinul zvláště v posledních letech - vandalizmus, spojený s aktivitami sociálně nejslabších vrstev, bezdomovců.

Náklady na opravu smuteční síně dosáhly v roce 2009 výše 10 milionů korun [2]. Úřad Městské části Brno - Židenice chtěl v roce 2011 prosadit rekonstrukci stavby se zachováním alespoň části stávající budovy. Za tímto účelem byla vypracována studie, v níž propočet nákladů dosáhl 20 mil. Kč. Úřad Městské části Brno - Židenice však svoji vizi neprosadil. V následujících letech brněnská radnice opravu vyčíslila na 32 mil. Kč [7]. Začalo se vážně uvažovat o odstranění smuteční síně. Na zasedání Rady města Brna z 29. září 2011 bylo v programovém bodě 21 přijato usnesení:

? Rada města Brna vzala na vědomí studii Smuteční síň - Židenice z dubna 2011, kterou zpracoval Ateliér Coufal;

? Rada města Brna schválila demolici obřadní síně na pohřebišti Židenice, na pozemku s číslem parcely 7551/9, v katastrálním území Židenice. Pro návrh tohoto usnesení hlasovalo sedm členů, jeden člen byl proti a jeden člen se zdržel hlasování.

Tím měla být zajímavá stavba architekta Ivana Rullera odsouzena k zániku.

Současný stav
Autor článku 3. a 31. července 2013 prověřil stavební stav smuteční síně. Bylo zjištěno, že pohřební areál vymezuje elegantní a zachovalé oplocení vybudované z kovových prvků (obr. 4). Na něj navazuje přístupová asfaltová komunikace prostoupená trhlinami, prorostlými vegetací (obr. 5). Venkovní kamenná dlažba je před průčelím budovy členěna dilatačními spárami vyplněnými plechovými profily. Na přechodu střechou zakryté a vlivům povětrnosti vystavené spáry jsou patrny stopy deformací, jež se projevují popraskáním dlažby (obr. 6).

Předložené vnější schodiště se stupni obloženými mramorovými deskami je destruováno - nebyla u něj zohledněna nezámrzná hloubka podloží. Obklad byl fixován nekvalitní maltou, chyběla hydroizolace. Následovala penetrace vody na rozhraní obkladu a podkladu a postupná ztráta celistvosti (obr. 7).

Venkovní stěna z plných pálených cihel, která je kolmá na průčelí budovy, má tloušťku 450 mm. V celé ploše byla omítnuta podkladní vrstvou z cementové malty, jež se stala připojovací rovinou k aplikaci obkladu. Kamenné desky ze štípané břidlice se k podkladu nefixovaly mrazuvzdorným lepicím tmelem, ale pouze cementovou maltou. Mezi obkladovými deskami, které se ve styku nespárovaly, zůstávaly otevřené mezery (obr. 8), kterými se na rozhraní obkladu a podkladu, to znamená až k povrchu zdiva, dostávala atmosférická vlhkost. Periodickými cykly vnikání vody a jejím zmrznutím se porušila soudržnost podkladového materiálu. U venkovní stěny zcela vystavené povětrnosti je patrné, že obklad při svém zhroucení vylomil také části degradovaného zdiva (obr. 9). Zároveň je zřetelné, že patu stěny zasáhla zemní vlhkost. Horní část této stěny byla jen zdánlivě chráněna kamennou deskou. Při absenci těsnicího materiálu mezi vodorovnou deskou a svislou plochou docházelo k vedení vlhkosti. V současnosti (stav k listopadu 2013) je na jedné z ploch této venkovní stěny již obklad zřícen. K jeho destrukci nedošlo po částech, nýbrž spontánně v jednom okamžiku. Na odvrácené ploše této stěny je obklad před zřícením - v horní části se od svislé roviny stěny odklání až o 100 mm (obr. 10).

Obdobný defekt je zřejmý i na dalších vnějších stěnách vystavených účinku povětrnosti, ze kterých obklad rovněž postupně odpadává. K popisu nedostatků lze přiřadit i vliv difuze vodní páry, zkondenzované pod méně propustnou vrstvou z cementové malty a především pod kamenným obkladem. Významný je poznatek, že obklad na vnější stěně, chráněné před vodou, je v celé ploše neporušen (obr. 11). Na vnější stěně procesy degradace neprobíhaly. Rovněž kamenný obklad aplikovaný na vnitřních stěnách zůstal beze změny, což je zřejmé v interiéru smuteční síně.

Se stabilitou však tyto poruchy nesouvisejí. Potvrdil to statický průzkum obřadní síně z 20. června a 19. října 2012. Způsobilost konstrukcí i jejich spolehlivost byla definována jako vyhovující, bez signalizace nadměrného nebo nerovnoměrného sedání budovy. Významné trhliny ani deformace nevykazovaly ani vnitřní nosné konstrukce.

Ve dvorní části budovy byly nad nízkými okny osazenými ve svislé stěně použity mramorové obkladové desky. Téměř celý pás, který původně vytvářely, však chybí (obr. 12). Nad okny jsou ocelové překlady z ocelových profilů.
K nim jsou navařeny krátké ocelové pruty průměru 10 mm, v dolní části ohnuté do tvaru písmene L. Měly za úkol vynést obkladové desky v jejich dolní části. K horní části atiky byly desky připevněny pomocí kovových kotev. Ocelová konstrukce nad oknem však vytvářela tepelný most. Nosičem omítky bylo rákosové pletivo (obr. 13).

Na atice byl u jedné z mramorových desek obkladu zaznamenán málo vídaný jev. Deska o rozměrech 400 x 1000 x 25 mm se deformovala do tvaru segmentu (obr. 14). Příčinou je soubor teplotních a vlhkostních vlivů.

Atika byla v horní ploše opatřena kamennými deskami, které na mnoha místech chybí. Ve stycích mezi jednotlivými deskami opět vznikla místa vnikání vlhkosti do střešního souvrství a následný rozvoj poruch. Účinky vlhkosti lze zaznamenat i na vodorovné ploše dřevěného obkladu pod atikou v průčelí budovy (obr. 15).

Značné škody jsou způsobeny vzlínající zemní vlhkostí. Proti jejímu účinku nebyla v potřebné celistvosti vytvořena hydroizolace. Právě v tomto případě se ve velké míře projevila neodbornost, plynoucí z organizace výstavby akce Z. Vlhkost na několika místech vystoupila až do úrovně 1000 mm nad podlahou. Je to patrné na poměrně velkých plochách vnitřních omítek, které jsou na mnoha místech od destruktivních účinků spolupůsobící vlhkosti a soli zcela zničeny (obr. 16).

Velmi nepříznivě vyznívá kvalita dřevěných prosklených stěn. Jak již plynulo z posudků znalců, jsou stěny proskleny dvojím způsobem. V čekárně se nacházejí výplně otvorů se dvěma skly, která jsou v zasklívací spáře oddělena dřevěnou lištou. Jinde jsou již použita izolační dvojskla. Podstatu dvou zasklívacích systémů je potřeba hledat v tom, že zdvojené sklo potřebné do čekárny bylo požadováno ve větším formátu než v obřadní síni. Výrobce izolačních skel v době realizace stavby nebyl schopen požadovaný formát zajistit a dovoz skla potřebné velikosti ze zahraničí nepřicházel v úvahu.

Pravděpodobně jedním z důsledků absence jakékoliv údržby jsou vlysy dřevěných stěn a zasklívací lišty na mnoha místech proniklé hnilobou. Také tmelení skel buď zcela absentuje, nebo je poškozené. Z venkovního prostředí přímo do prostoru smuteční síně prorůstá vegetace, jež je nosičem vlhkosti a přispívá k procesům doprovázejících hnilobu dřeva (obr. 17). Zcela zničeny jsou vnější povrchové úpravy dřevěných výkladců. Ve dveřích absentují kovová madla. V části dveřní plochy chybí nátěrová hmota - ochrana proti vlhkosti a dřevokazným škůdcům.

Stěny chladírny byly nesprávně obloženy bělninovým obkladem. Pórovitý keramický materiál ztrácí v chladném prostředí s vyšší vlhkostí ke stěně přídržnost. Část obkladu se zřítila (obr. 18).

Ve velmi špatném stavu je střešní plášť. Jako nevhodný se ukázal především výběr stavebních materiálů a řešení detailů. Původně navrženou krytinu Optifol C nahradily asfaltové pásy. Tuto záměnu lze považovat za možnou, chybou je však náhrada ukončujících prvků Alwitra za desky z mramoru, které nemohly dlouhodobě zajistit vodotěsné ukončení zdiva. V současnosti je střešní plášť nefunkční, zatéká do podstřešních prostorů, stavební konstrukce a interiér chátrají. Na střeše vznikly podmínky pro rozvoj náletových dřevin a trvalý růst travní vegetace (obr. 19).

Ze šikmých částí střechy byla svévolnou činností zcela odstraněna krytina z měděného plechu (obr. 12). Na střeše zůstaly pouze podkladní asfaltové pásy. Ve hřebeni, v pruhu širokém přibližně 900 mm, chybí i tato provizorní hydroizolační vrstva. Přesto, že do střechy - a tím i do celé síně - vniká velké množství vody a dlouhodobě se prohlubují procesy degradace nejen dílčích konstrukčních části, ale i celé stavby, nebyly na vnitřní ploše dřevěného podhledu zaznamenány podstatné změny. Podhled se zachoval ve velmi dobrém stavu. Jen lokálně jsou patrny drobné deformace nebo rozevření prken (obr. 20). Voda vnikající do souvrství a protékající šikmými plochami střešního pláště (obr. 12) je pravděpodobně odvedena po ploše dobře svařené parotěsné vrstvy. Vlhkost se zatím neprojevila na vnitřním povrchu výtvarně působivého dřevěného podhledu. Je však otázkou času, kdy dojde k mechanickému poškození fólie s projevy ničivých důsledků od vody vniklé až na povrch podhledových lamel.

Průzkum dále zjistil, že podlahy v hale a obřadní síni s nášlapnými vrstvami z kamene se neprojevují otevřenými spárami nebo trhlinami. Jsou celistvé a při poklepu jeví známky kvalitního připevnění k podkladu.

Na vnějších stěnách obložených dřevěným obkladem část obložení absentuje, je deformováno, nebo se nenachází ve stabilní poloze (obr. 21).
Na vnějších površích dlouho neprobíhala průběžná údržba a neobnovovaly se nátěry.

Zcela zničena je část vnitřního vybavení smuteční síně. Zabudované umělecké předměty, jako je například vitráž uzavírající prostor s katafalkem, bezútěšně leží na podlaze (obr. 22). Drobnější umělecká díla byla uložena do depozitářů. Na místě zůstala téměř v neporušeném stavu jen mimořádně působivá skleněná plastika V. Kováče, reliéf T. Rullera a skulptura Olbrama Zoubka.

Základní příčiny špatného stavu smuteční síně
Po prostudování podkladů, průzkumech a jejich vyhodnocení lze definovat příčiny, které způsobily současný, bez rozpaků lze říci až katastrofální stav architektonické, stavební a umělecké podstaty budovy smuteční síně. Jde o tři základní oblasti.

? Projektová dokumentace
Již v projektové dokumentaci se objevila řada detailů, jež vytvořily podmínky ke vzniku poruch. Jde například o řešení hydroizolace proti zemní vlhkosti, nevhodné detaily střechy, obvodový plášť se zvýšeným tepelným tokem, kritický způsob osazení výkladců, zasklení oken lištami a jiné.

? Výstavba
Při výstavbě nebyla dodržena technologická pravidla - viz vnější obklady. Došlo k nevhodné záměně konstrukcí a materiálů navržených v projektové dokumentaci, konkrétně u ploché střechy. Stavba velmi utrpěla způsobem výstavby, organizované formou akce Z. Nejspíše v dostatečné kvalitě neprobíhala ani činnost stavebního dozoru, který měl nedostatky odhalit, upozornit na ně a sjednat nápravu.

? Údržba
Velmi vážně se na stavební podstatě projevila absence řádné, průběžné, odborně a především včas vykonávané údržby. Přes nejrůznější upozornění se nenašly prostředky ani dostatek vůle, aby se již v zárodku vznikající nedostatky odstranily. Architektonicky a umělecky kvalitní stavba byla dlouhodobě bez patřičné péče, která měla předejít pozdějším nedostatkům s rozvinutím procesů degradace.

Nástin budoucnosti
Jen obtížně se lze smířit s rozhodnutím, které má vést k demolici smuteční síně. Jsme na samé hranici toho, aby se dosavadní stanoviska revidovala a dospělo se k záměru, jak budovu, tak i její původní provoz revitalizovat. Přitom logicky vyvstává otázka, zda je oprava ještě vůbec možná a za jakou cenu.

V souvislosti s budoucností obřadní síně se uvažovalo o jiném využití,
než je pohřebnictví. Po mnoha úvahách se dospělo k navázání na původní náplň. Budova se nemůže svěřit jakémukoliv subjektu, který by mu vtiskl funkci mimo oblast pietní oázy ticha a klidu. Podle zákona č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví [8], je provozování hřbitova službou veřejného zájmu, zajišťovanou obcí. Překážkou pro jiné využití než to, ke kterému byla budova navržena, je také územní plán, podle něhož má být lokalita a stavby na ní postavené využívána výhradně pro potřeby pohřebnictví. Své sehrává i ochranné pásmo hřbitova se zónou širokou alespoň 100 m, aby jiné činnosti nemohly narušit řádný provoz veřejného pohřebiště nebo důstojnost pietních aktů [1].

Ve smuteční síni v Brně - Židenicích je potřeba vidět také náhradní provoz po dobu, kdy obřadní síně na Ústředním hřbitově města Brna mohou být z jakýchkoliv důvodů mimo provoz. Takové situace již dříve nastaly. Pro město velikosti Brna je to nezbytné.

V úvahách o budoucnosti obřadní síně zaznívají hlasy pro čtyři varianty:

? zakonzervování stavby, což je alternativa nejlevnější, vyčíslená na 450 000 Kč;

? odstranění stavby za přibližně
4,5 mil. Kč, bez nové stavby;

? odstranění stavby a její nahrazení novou obřadní síní; nová budova, ke které Ateliér Coufal vypracoval studii, byla ohodnocena částkou 27 mil. Kč; na stavbu z toho jde 21 mil. Kč, 4,5 mil. Kč
na demolici stávající stavby
a 1,5 mil. Kč na projektovou dokumentaci a autorský dozor;

? rekonstrukce stávající obřadní síně oceněná na 32 mil. Kč [4].

Závěr
S ohledem na prověřenou skutečnost, že není narušena statika budovy, lze o rekonstrukci smuteční síně s plnou vážností uvažovat. Vedle patřičného finančního krytí, jež může být zajištěno etapovitým způsobem výstavby, je však oprava podmíněna nutným odstraněním, nebo zevrubným restaurováním poškozených částí. Především se jedná o komplexní a náročnou obnovu všech forem střešních plášťů, nové obklady a opravu hydroizolace chránící budovu před účinky zemní vlhkosti. Stavba nesplňuje ani požadavky tepelné ochrany. S tím souvisí odpovídající náhrada současných výplní otvorů. Bude třeba nové technické zařízení budovy a nezbytná též bude oprava přístupových komunikací, zpevněných ploch a sanace zeleně v okolí budovy. ?

Článek vznikl s podporou centralizovaného projektu FA/FAVU-S-13-1898 Umění a architektura jako nástroje konstrukce veřejného prostoru v období socializmu a jejich reflexe v současném umění.

Použitá literatura:
[1] Anonymus, Smuteční síň v Židenicích: chybějí peníze, i na zbourání, www.brnensky.denik.cz, ze dne 10. 10. 2012, vyhledáno 12. 7. 2013.
[2] Ferenčáková, D: Dva roky bez smuteční síně, www.cssd-zidenice.cz, vyhledáno 12. 7. 2013.
[3] Hermany, J.: Nová obřadní síň - Židenice, znalecký posudek, 15 stran a 22 stran příloh, 1996.
[4] Hnát, M.: Definitivní konec smuteční síně v Brně - Židenicích? Židenický zpravodaj, 2011, č. 11, s. 2.
[5] Chybík, J., et al.: Architekt Ivan Ruller - ohlédnutí k životnímu jubileu, VUTIUM, Brno, 2004, ISBN 80-214-2366-8.
[6] Novotný, J.: Znalecký posudek č. 5431/207/2006 ve věci posouzení havarijního stavu objektu Nová obřadní síň v Brně -
Židenicích, 5 s., fotografická příloha 19 s., 2006.
[7] Libor Vyskočil, Zachovejme židenickou smuteční síň, www.top09.cz/regiony/jihomoravsky-kraj, vyhledáno 12. 7. 2013.
[8] Zákon č. 256 /2001 Sb., ze dne 29. června 2001, o pohřebnictví a o změně některých zákonů.
[9] Dílčí části studie a projektové dokumentace k objektu Smuteční síně v Židenicích. Poskytl prof. Ing. arch. Ivan Ruller, 2013.

Obr. 4. Kovový plot ohraničující areál hřbitova

Obr. 5. Přístupová asfaltová komunikace s trhlinami, prorostlými vegetací

Obr. 6. Deformace v místě dilatační spáry

Obr. 7. Poškozené stupně na venkovním schodišti

Obr. 8. Nevyplněné spáry mezi obkladovými deskami ze štípané břidlice

Obr. 9. Venkovní stěna se zříceným obkladem s patrnou vrstvou keramického materiálu na připojovací maltě

Obr. 11. Vnější stěna exponovaná povětrnostím vlivům a vnější plocha stěny s obkladem chráněným střechou

Obr. 12. Střecha bez plechové krytiny s absencí provizorního asfaltového pásu u hřebene; stěny s opadaným obkladem

Obr. 13. Zdivo atiky se zřetelnými výkvěty, ocelový nadokenní překlad a zachovalá část kamenného obkladu

Obr. 14. Segmentově prohnutá mramorová deska

Obr. 15. Projev vlhkosti na dřevěném podhledu pod atikou

Obr. 16. Vliv nefunkční hydroizolace na konstrukci stěny

Obr. 17. Vnitřní strana výkladce s dvojsklem se shnilou zasklívací lištou s prorůstající vegetací

Obr. 18. Chladírna se zříceným bělninovým obkladem

Obr. 19. Zcela zdevastovaný plášť jednoplášťové střechy

Obr. 20. Dobře zachovalý dřevěný podhled