Cheb Historickým městem roku 2014

Ministryně pro místní rozvoj
Ing. Karla Šlechtová spolu s ministrem kultury Mgr. Danielem Hermanem a předsedou Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska Liborem Honzárkem předala v historických prostorách Španělského sálu Pražského hradu městu Cheb Cenu za nejlepší přípravu a realizaci Programu regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón České republiky za rok 2014. Tu vyhlašuje Ministerstvo kultury. Městu byl udělen titul Historické město roku 2014. Soutěž o Historické město roku pořádá Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska, Ministerstvo kultury a Ministerstvo pro místní rozvoj.

Další dvě města nominovaná mezi tři kandidáty na vítěze - Jičín a městská část Praha 1 - obdržela od ministryně Šlechtové Cenu ministryně pro místní rozvoj. Dále byla udělena zvláštní uznání městům Prachatice, Polná a Nový Jičín. Do soutěže se každoročně hlásí několik desítek měst a do finále postupují vítězové krajských kol. Ve finále letos byly Boskovice, Holešov, Cheb, Jičín, Kadaň, Klatovy, Kutná Hora, Litomyšl, Lomnice nad Popelkou, Nový Jičín, Olomouc, Polná, Praha 1 a Prachatice. Finalisté získávají odměnu 100 000 korun. Šest z letošních finalistů již titul získalo. Cheb byl letos ve finále potřetí.

Program regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón České republiky schválila vláda v březnu roku 1992. Podpořila tehdy záchranu historických a kulturních památek a zároveň i revitalizaci veřejných prostranství, čímž umožnila komplexní regeneraci historických měst. Porota, která vybrala Cheb za vítěze krajského kola soutěže, uvedla, že město je historicky uznávaným regionálním, společenským a kulturním centrem. K vítězství Chebu přispěla i přeshraniční krajinná výstava Cheb-Tischenreuth, uskutečněná v roce 2013.

K dobrým tradicím tohoto každoročního setkání patří zasvěcené, vtipné průvodní slovo moderátora Českého rozhlasu setkání Roberta Tamchyny i působivý kulturní program. Letos si všechny účastníky setkání získali mladí z Uherského Hradiště, a to Cimbálová muzika Housličky a písničky a dětský folklorní soubor Hradišťánek. Setkání tradičně pořádají Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska, Český národní komitét ICOMOS, Ministerstvo kultury a Ministerstvo pro místní rozvoj ve spolupráci s Kanceláří prezidenta republiky a Správou Pražského hradu.

Po letech snažení letos převzala chebská místostarostka Daniela Seifertová na Pražském hradě pro město Cheb odměnu pro vítěze ve výši milion korun. V loňském roce město vložilo do obnovy kulturních památek 29 mil. Kč. Podnikatelům například přispívá na výrobu vývěsních štítů, které se snaží mít v jednotné podobě. Na území městské památkové rezervace Cheb se nachází 205 nemovitých památek. Cheb pokračoval v obnově hradu - náklady na jeho údržbu v roce 2014 činily 2,5 mil. Kč. Návštěvnický okruh byl rozšířen o středověkou věž v prostoru šancí. Františkánský klášter s kostelem byl vybaven novými lavicemi, začala oprava vitráží za celkem milion korun. Opraveny byly fasády několika domů v majetku města.

Schirdingerův dům s obnovenou černou fasádou na náměstí Krále Jiřího z Poděbrad získal cenu Památka roku 2014. Byla opravena také část městských hradeb. Město rovněž pokračuje v opravě bývalého hotelu Hradní dvůr, který jako chátrající památku v roce 2012 zakoupilo. V roce 2014 se uskutečnily opravy za
16 mil. Kč, obnova budovy, v němž budou bydlet starší občané města, je téměř dokončena. Rádi připomínáme, že k vítězství Chebu přispěla zejména kvalitní práce stavebních inženýrů a techniků, členů České komory autorizovaných inženýrů a techniků i firem Svazu podnikatelů ve stavebnictví. Jejich podíl na tomto vítězství by neměl být opomenut.

Historie Chebu
Za připomenutí stojí jistě stručné představení Historického města roku 2014. Město Cheb leží v Karlovarském kraji na hranici s Německem na řece Ohři v nadmořské výšce 459 m. Má 33 000 obyvatel. První zmínka o Chebu pochází z roku 1061, kdy byl popsán jako sídliště v listině německého krále Jindřicha IV., která se týká darování části lesa u cesty směřující z města. Jako město byl poprvé zmíněn roku 1203. Poloha na česko-německých hranicích předurčila Chebu složitou historii. Zdejší hradiště bylo sice již v 9. století osídleno Slovany,
v 11. století se však dostalo do sféry zájmů bavorských, potažmo německých vládců. Roku 1146 město i celé okolní území získal císař Fridrich I. Barbarossa, který nechal postavit dodnes zčásti zachovaný hrad.

Půdorys historického jádra, který se v zásadě zachoval až do současnosti, byl určen po ničivém požáru v roce 1270. V té době město držel český král Přemysl Otakar II., za jehož vlády začala snaha o získání Chebska pro České království. Definitivně město připadlo zemím Koruny české až roku 1322, kdy jej Jan Lucemburský získal na základě zástavní smlouvy od bavorského vévody. Během 15. století patřil Cheb mezi největší a nejbohatší města království, měl 7300 obyvatel (asi pětinu obyvatel tehdejší Prahy). Za husitského hnutí zůstal katolický, což mu na jednu stranu přineslo nebezpečí, zároveň se však město stalo také místem vyjednávání mezi kališníky a papežskou stranou. Náboženská reformace se v Chebu, který kulturně spadal spíše do německé oblasti, prosadila před polovinou 16. století, kdy bylo město již převážně evangelické.

O století později na něj proto (ale také kvůli strategické poloze na hranicích) výrazně dopadly události třicetileté války. V Chebu opakovaně pobýval Albrecht z Valdštejna, který byl ve městě 25. února 1634 zavražděn. V roce 1652 rozhodl císař Ferdinand III. o přebudování Chebu na pohraniční pevnost. Statut pevnostního města měla v té době v Českém království již pouze Praha. V rámci budování pevnosti byl i původní, středověký hrad přestavěn do podoby barokní pevnostní citadely. V roce 1742 hrad těžce poškodilo francouzské vojsko. Po vestfálském míru se město jen pomalu vzpamatovávalo ze škod, ale bývalého významu již nedosáhlo. Od roku 1723 pak bylo Chebsko považováno za součást zemí Koruny české a Cheb se stal svobodným královským městem. Oživení přišlo díky vybudování Františkových Lázní na přelomu 18. a 19. století. Nové lázně, které byly v držení Chebu až do roku 1851, si brzy získaly proslulost. Mezi zdejší nejvýznamnější hosty patřil i básník Johann Wolfgang Goethe.

Podobu Chebu výrazně ovlivnil požár z roku 1809, po kterém už nebyla obnovena řada středověkých staveb, a také zrušení hradeb v půlce 19. století. Bohatou historii města dokresluje řada zachovaných památek. Symbolem Chebu je například zdejší hrad s patrovou kaplí z konce 12. století, gotický kostel sv. Mikuláše s románskými základy a zejména Špalíček, skupina jedenácti středověkých kupeckých domů na náměstí Krále Jiřího z Poděbrad, která má stejnou podobu jako koncem 15. století. Městu výrazně prospělo napojení na železniční síť v roce 1865 a díky své poloze se Cheb stal významným uzlem mezi Rakouskem-Uherskem a Německem.

Z národnostního hlediska zůstával Cheb německým městem, o čemž svědčí i obecně sdílený požadavek zdejších obyvatel o odtržení od nově vzniklého Československa. I za první republiky tvořili čeští obyvatelé, často dosídlení úředníci, výraznou menšinu. V roce 1921 se za Čecha prohlásilo pouze 1305
z 27 524 obyvatel, o devět let později jen 3493 z 31 406 obyvatel. Po Mnichovu byl Cheb připojen k třetí říši, po válce pak byla valná většina německého obyvatelstva odsunuta. V roce 1947 mělo město jen 15 000 oby-
vatel, většinou přistěhovalců.

Zásluhu na rozkvětu města i na vítězství v soutěži o Historické město roku však má již generace, která se v Chebu narodila. Město se stalo jejich opravdovým domovem. Zejména mladé chebské generaci patří rozhodně naše největší blahopřání. Právě mladí tvoří většinu v chebském zastupitelstvu. Jsem toho názoru, že zejména tato okolnost zvyšuje význam ceny Historické město roku nejen pro všechny obyvatele města Cheb, ale i celého Chebska.