Atletická hala Vítkovice

Území pro výstavbu atletické haly se nachází v těsném sousedství víceúčelové haly Ostravar Aréna (dříve Palác kultury a sportu, poté ČEZ Aréna), se kterou je provozně propojena. S umístěním atletické haly v blízkosti Ostravar Arény se počítalo již v původním projektu Paláce kultury a sportu zpracovaném Ing. arch. Vladimírem Dědečkem. Území je dopravně dobře dostupné ze Závodní ulice MHD a individuální automobilovou dopravou. Spolu s nepříliš vzdáleným, nově rekonstruovaným městským stadionem a ubytovacími kapacitami v bezprostředním okolí tak vznikl sportovní areál splňující ty nejvyšší nároky na pořádání sportovních i kulturních akcí. Celý sportovní komplex, tedy atletická hala a městský stadion, je vybrán pro atletiku a fotbal do projektu národních olympijských center, tj. mezi sedm míst v celé České republice.

Atletickou halu však nebudou využívat jen atleti, ale také hokejové kluby, policejní a hasičské sbory, sportovní kluby, školy se sportovním zaměřením či veřejnost.

Architektonické řešení

Atletická hala se primárně využívá pro trénink atletů SSK Vítkovice. Situování v území bylo ovlivněno dvěma požadavky formulovanými v zadání. Prvním bylo zachovat stávající tréninkový tunel a jeho provozní propojení s atletickou halou. Druhým limitujícím požadavkem bylo respektovat záměr na vytvoření třetí ledové plochy situované u jihozápadní strany Ostravar Arény a hotelu.

Záměrem bylo vytvořit  budovu s jednoduchým hmotovým řešením, která nebude konkurovat dominantní Ostravar Aréně. Objem vlastní haly je dán rozměry sportovišť, která splňují požadavky pravidel Mezinárodní atletické federace (IAAF) pro halové soutěže.

Hala je „rozkročena“ nad stávajícím atletickým tréninkovým tunelem. Její jednoduchý elipsovitý tvar doplňují dvě hmoty obslužných objektů přisazené ze severozápadu a severovýchodu. V první jsou umístěny neveřejný vstup, šatny sportovců a zázemí pro rozhodčí i organizátory soutěží, ve druhé jsou situovány hlavní vstup návštěvníků, stravovací zařízení a VIP zóna. Ze severovýchodu se atletická hala těsně přimyká k podnoži Ostravar Arény, se kterou je provozně propojena. Hmotové řešení využívá konfigurace terénu, který se mírně svažuje k jihozápadu.

Vzhledem k tomu, že hala je určena především pro trénink atletických disciplín, bylo rozhodnuto  na  základě  zkušeností s provozem podobných zařízení minimalizovat prosklené plochy fasád  –  jedná  se  zejména o štítové zdi. Na těch je použita kombinace imitace pohledového betonu Baumit a ploch provětrávané fasády opatřené fasádními deskami Cembrit Zenit v šedém odstínu. Krytina  střechy je navržena z materiálu Rheinzink-prePatina v modrošedém odstínu, na fasádách obslužných objektů je zčásti použit kontaktní zateplovací systém a zčásti provětrávaná fasáda s obkladovými deskami FunderMax  Exterior  v dezénu imitujícím vzhled kortenového plechu. Jihovýchodní fasáda je rytmizovaná diagonálními ocelovými vzpěrami.

Provozně-dispoziční řešení

Situování podélné osy haly ve směru SV-JZ umožnilo striktní oddělení pohybu návštěvníků a sportovců. Dispoziční a provozní řešení haly využívá konfigurace terénu svažujícího se k jihozápadu. Atletická hala tak má tři výškové úrovně (1.PP, 1.NP a 2.NP). Provozně je rozdělena na neveřejnou část sloužící sportovcům a část veřejnou pro návštěvníky sportovních akcí.

Neveřejná část haly
Vstup sportovců, trenérů a organizačních pracovníků je řešen ze severozápadu z prostoru parkoviště v úrovni 1.PP. Ze vstupní haly s recepcí je přístupná chodba vedoucí k šatnám sportovců (v místě jsou čtyři šatny, každá s kapacitou čtyřiceti osob a samostatným hygienickým zařízením), laboratoř dynamiky člověka a stávající atletický tunel.

V 1.NP se nacházejí šatny trenérů, resp. organizačních pracovníků, je v něm místnost pro prezentaci závodníků s výstupem přímo na plochu sportovišť. Prostor pod tribunami je využit pro umístění strojoven VZT, resp. skladu materiálu. Neveřejná část haly je provozně propojena se stávajícím zázemím Ostravar Arény, o které je tak možné v případě větších sportovních turnajů rozšířit zázemí atletické haly.

Na ploše haly je umístěn běžecký ovál s umělým povrchem a šesti drahami o délce 200 m, osm přímých drah o délce 60 m na rovince a sektory pro závody v poli (skok do výšky, skok do dálky, trojskok, skok o tyči a vrh koulí). Všechna sportoviště jsou navržena v souladu s předpisy IAAF pro halové soutěže. Plocha sportovišť je řešena  tak, že po drobných úpravách ji lze využít i pro provozování dalších druhů sportů (odbíjená, košíková, badminton, florbal, malá kopaná). Prostor u jihozápadní štítové stěny se využívá pro uskladnění rozměrného vybavení sportovišť.

Ve 2.NP jsou  kabiny  rozhodčích a časoměřičů, režie, zasedací místnost a hygienické zařízení. Vertikální propojení jednotlivých podlaží je schodištěm a osobo-nákladním výtahem (ten  končí v úrovni 1.NP). Výtahem je možno dopravovat vybavení a materiál přímo na úroveň sportovišť.

Veřejná část haly
Je situována v severovýchodní části atletické haly mezi vlastní halový prostor a stávající podnož Ostravar Arény. Hlavní vstup návštěvníků v 1.NP je orientován směrem k obslužné komunikaci propojující ulice Závodní a Starobělskou. Před vstupem byl navržen dostatečně velký rozptylový prostor, který za obslužnou komunikací pokračuje až ke stávajícímu parkovišti mezi Ostravar Arénou a komplexem Clarion Congress Hotel Ostrava.

V 1.NP veřejné části je vstupní hala se šatnou a centrální schodištěm propojujícím společně s výtahem jednotlivá podlaží. Z haly je přístupná tribuna s kapacitou 1012 sedících diváků (a osm míst určených pro hendikepované). V 1.PP se nacházejí hygienická zařízení návštěvníků a technické zázemí haly. Do 2.NP je situován provoz stravovacího zařízení – bufetu i VIP zóna s kapacitou dvaceti diváků a s průhledem do haly na sportoviště. Optické propojení veřejné části s vlastní prostorem haly je tedy v obou nadzemních podlažích.

V souladu s požadavky uživatele není bufet ve veřejné části atletické haly řešen jako stálé stravovací zařízení, jeho provoz v době pořádání atletických závodů zajišťují cateringové firmy, které využívají vlastní  technologické  vybavení. V rámci stavby je vytvořeno pouze základní provozní zázemí se samostatným zásobovacím vstupem, sklady, hygienickým zařízením personálu a přípravnou vybavenou dvojdřezem a umyvadlem. Dále jsou připraveny elektrorozvody pro napojení gastrotechnologií. Celý provoz haly je navržen jako bezbariérový tak, aby byl zajištěn přístup osob se ztíženou schopností pohybu a orientace do všech částí haly.

Atletický tunel
Realizace atletické haly a její provozní propojení se stávajícím tréninkovým tunelem vyvolalo úpravy jeho dispozičního řešení. Zásadní změnou je úprava vstupu do tunelu, který je  navržen ze vstupního prostoru neveřejné části atletické haly. Původně byl tunel zapuštěn do terénu. Terénní násypy byly z větší části odstraněny, což umožnilo úpravy rozvodů VZT, vyústění únikových východů z tunelu přímo na terén bez potřeby stávajících schodišť a zajištění přímé větrání šaten.

Statické a materiálové řešení střešní konstrukce

Nosnou konstrukci haly lze rozdělit na dvě základní dílčí vzájemně spolupůsobící části z hlediska materiálového řešení. Jednou je nosná dřevěná konstrukce střechy, druhou nosná železobetonová konstrukce skeletu, do které jsou přenášeny svislé  a vodorovné síly od dřevěné části konstrukce.

Nosná střešní konstrukce je navržena z rovinných dřevěných zakřivených vazníků a konstrukce zavětrování v kombinaci prutů z oceli a dřeva. Vazníky jsou řešeny jako trojkloubový nosník s poměrně plochým zakřivením střednice. Obloukové nosníky tvoří hlavní nosný prvek dřevěné konstrukce střechy. Profily oblouků jsou vyšší dimenze 240  ×  2000 mm z lepeného lamelového dřeva, což s sebou nese vyšší nároky na výrobu, přepravu a hlavně montáž. Vyžaduje to práci kvalitního montážního týmu a v neposlední řadě též celkovou kvalitní připravenost tzv. spodní stavby, tj. monolitické železobetonové konstrukce.

Vzhledem k rozpětí střešních vazníků, které činí téměř  62 m, je do spodní stavby vnášena poměrně velká vodorovná síla cca 1100  kN.  Tento  fakt  vedl k vytvoření tuhé spodní železobetonové „krabice“, která v tomto případě  dobře  koresponduje s horní stavbou. Nosná střešní konstrukce byla počítána ve více variantách a s různými hodnotami prokluzů ve spojích i ve vnějších vazbách. Byl tak získán podrobný náhled na chování konstrukce jako celku i jednotlivých vazeb a byly určeny minimální úložné tuhosti v podporách, čehož se využilo při návrhu a realizaci spodní stavby.

Celý článek naleznete v archivu čísel 06-07/2018.