Architekt Karel Prager: osobnost, dílo ve víru doby
?Karel Prager. Už to jméno mi přijde ironicky přesný, skoro jako kdyby samo město našlo správný pseudonym pro jednoho ze svých důležitých stavitelů? Karel Prager je jen špičkou ledovce, ledovce zvaného generace, která ve svých městech trčí a ční, možná tak jako žádná jiná od té doby.? (Vladimír 518, rapper a výtvarník)
Na české architektonické scéně postupně narůstá počet kvalitních monografií, v nichž jsou představovány přední osobnosti české architektury, připomínám monografie věnované dílu Jana Bočana, Aleny Šrámkové, Ladislava Lábuse, Vladimíra Machonina a Věry Machoninové, Josefa Pleskota a dalších. Tato knižní produkce, zpravidla navíc spojená s výstavami, se stala součástí ?architektonického provozu?, sebereflexe stavu, výsledků a perspektiv české architektury. O to víc zaujme, že dvě klíčové osobnosti, které již nalezly pevné místo v reprezentativních zahraničních slovnících architektury, však doposud chyběly: Karel Filzak a ? Karel Prager! Radomíra Sedláková, která v publikaci 20. století české architektury (Grada 2006) pečlivě kronikářsky dokumentovala vývoj v letech 1901?2000, vydala nyní svoje opus magnum ? monografii mapující celoživotní dílo Karla Pragera.
Titul publikace vydané nakladatelstvím Titanic na sklonku minulého roku je prostý a výmluvný zároveň: Karel Prager. Prostý proto, že čtenáři přímo a s největší možnou lapidárností říká, kdo a čí dílo je tématem. Nicméně věta Lidé si na nové věci teprve musí zvyknout na deskách publikace a zopakovaná na prvních stránkách uvnitř publikace již naznačuje, že Karel Prager jako jedna z klíčových, nepřehlédnutelných osobností vývoje české architektury byl a zůstává osobností diskutovanou s nemalými vášněmi. A právě i ona citovaná věta Karla Pragera je pro interpretaci příznačně dvojznačná ? jako by architekt obranářsky říkal, vždy mi šlo o nové věci v architektuře, v tom možná pramení část nepochopení a nepřízně, ale zároveň má podle téhož architekta platit, na nové věci si lidé musí zvyknout ? takže v té větě je i ona známá Pragerova ? ?pragerovská? zatvrzelost a neústupnost. Architekt Prager se až sebezničujícím způsobem faustovsky upsal architektuře, řečeno slovy jeho privátního vyznání: Nemohu se odpoutat od našeho architektonického prokletí, ale i radosti.
Životní dráha architekta Karla Pragera sevřená do let 1923 až 2001 obsáhla dobová dramata (druhá světová válka, poválečné období), hodnotové zvraty a v architektuře (prosazování socialistického realizmu v padesátých letech), proměny společenského klimatu (uvolnění a pražské jaro v šedesátých letech, dobu normalizace v sedmdesátých letech ? Karel Prager, skaut, nebyl členem KSČ, nepodepsal Antichartu) a přelomová devadesátá léta, neméně důležité technologické průlomy ve stavebnictví a projektování (nástup počítačů). Doba se měnila, zasahovala někdy do života architekta až krutě (služba v PTP v padesátých letech, umlčení v letech tzv. normalizace, jistý odstup, který Prager pocítil v devadesátých letech atd.), měnil se i architekt?
Vše nasvědčuje tomu, že stoupenci i odpůrci jeho osoby a díla by se mohli a měli aspoň v tomto ohledu shodnout: Karel Prager byl až do nečekaného skonu stále týž ? nesmírně agilní, pracovitý, prahnoucí po novinkách v architektuře a technologiích, iniciátor a organizátor, manažer ?multikomplexního ateliéru?, iniciátor spolupráce architekta a uměleckých sklářů, sochařů, byl to architekt praktik se smyslem pro věcné vydefinování problému i experimentátor vědomě vstupující do mnoha rizik, ale i vizionář, architekt, který se do všeho pouštěl s obrovským nasazením a vyžadující totéž od svých spolupracovníků, osobnost, která vyvolávala nutné i zbytečné konflikty, kterému nebyla cizí ani ona konfliktnost, ani soucítění a velkorysá gesta (?Dvacet pět let střetávání, půtek a spolupráce s člověkem, který uměl tvořit a žít naplno.? Z. Stýblo). To vše se skrývá pod používanou šifrou složitá osobnost. Pro toho, kdo chce znát osobnost tohoto architekta, je po ruce jedno názorné řešení: místo přihlouplých nekončících televizních seriálů s růžovými zahradami, ambulancemi a sanitkami se vlastně v jeho osobě nabízí drama, které obsáhne druhou polovinu XX. století. Ta možnost, kterou osobnost a život architekta Karla Pragera nabízí, je až strhující v detailu (kamarádský vztah s Kempným, s nímž pracoval na počátku své dráhy v Ostravě a který se stane tajemníkem ÚV KSČ v době normalizace, ostentativní distance od dalšího tajemníka ? Indry, který při prohlídce staveniště Parlamentu s architektem Pragerem odmítne hovořit přímo a komunikuje s ním prostřednictvím třetí osoby atd.) i celku ? byla by to velmi netriviální lekce na téma osobnost a doba, doba a osobnost. A rozhodně by nemusel být vykreslen jako barvotiskový hrdina, vždyť i F. L. Wright byl ve filmu G. Cooperem ztvárněn jako ? mírně řečeno ? ješitný egoista. Architekt to má prostě těžké, my můžeme jen doufat, že obraz architekta z normalizační filmové produkce, vlastníka vily, zahraničního auta a krásných žen, který má pořád volný čas a vyzná se v hodnotách, pro jejichž získání se neváhá spojit s podsvětím, patří minulosti. Každý, kdo zavítá dnes do ateliéru, pocítí pracovní napětí a intenzitu práce ? tu, kterou vyžadoval a k níž podněcoval Prager.
Další pohled na Karla Pragera připomenu příslovím: Řekni mi, co čteš, a já ti řeknu, jaký jsi. Karel Prager zajišťoval pro ateliér zahraniční časopisy v rozsahu větším, než má dnes Fakulta architektury. A nestačilo mu to ? byl pravidelným čtenářem odborných stavebních a technologických periodik v technické knihovně. I tím byl šéf megaateliéru Karel Prager. V době, kdy se chceme poměřovat s výsledky evropské světové architektury, zjišťujeme, jak je to nesnadné z věcného i ?diplomatického? hlediska (zprostředkování povědomí o české architektuře v zahraničí). Neváhám uvést: Karel Prager byl nejenom účastník doby, do níž se narodil, on ji svými stavbami spoluutvářel, dosahoval nesporných vrcholů, před kterými se úctou skloní i největší protivník ? Ústav makromolekulární chemie v Praze ? Petřinách se stal signifikantní stavbou šedesátých let v Československu. Pražský chodec zná a odborník ?prožívá? takové Pragerovy realizace, jakými imitazioni orologi jsou Parlament ? budova Národního shromáždění (nyní již součást Národního muzea), takzvané Pragerovy kostky ? Projektový Ústav výstavby hlavního města Prahy, Novou scénu Národního divadla (1981?1983), pyramidu Komerční banky na Smíchově ? to jsou známé stavby, ale teprve jejich teoretické uchopení z hlediska technologií, realizované architektovy ideje, relace technologie a respektu ke kulturnímu elementu vede od pouhé obeznámenosti a poznámek ad hoc k jejich skutečnému poznání. Jsou to stavby pro mezigenerační dialog ? jsme-li toho schopni. Málo platné: úsudky a soudy nad dílem Karla Pragera svědčí v konečné instanci o nás samých. Na zhodnocení v kontextu evropské architektury ještě čekají. Nepřehlédnutelným činem je rekonstruované Rudolfinum (1990?1992) a na konci životní dráhy realizovaná skupina obytných domů U Kříže v Praze 5 (1996?1999). Mýlil se, jsou projekty, které navodí údiv a uleknutí (Dostavba Staroměstské radnice 1988), na druhé straně stejné uleknutí a údiv však vzbuzují povrchní současné úsudky nad Pragerovou ideou perspektivní reurbanizace, jeho hledání perspektivního ekologického řešení v projektu superstruktur ? Košíře (1974). Propad do průměru v tvorbě Karla Pragera nemá místo. Nebyl epigonem, byl riskujícím iniciátorem a v jeho realizacích a vizích se domýšlely trendy evropské architektury a urbanizmu. Z tohoto hlediska to byl architekt evropského formátu.
Na to, co jsem s vědomým vyostřením naznačil, odpovídá a tematizuje monografie Radomíry Sedlákové ? a nesmíme přitom opomenout působivé fotografie Pavla Friče ? spolu s ediční prací Y. Fričové a grafickým ztvárněním K. Aubrechta. Autorka ku prospěchu věci nepřistupuje k dílu iwc replica Karla Pragera z hlediska hodnotících soudů z architektonické teorie (a ty určitě zůstávají ?ve hře? pro nastupující generace), zůstává u osvědčeného kronikářského přístupu. Uchopuje a přibližuje čtenáři životní dráhu Karla Pragera v etapě Stavoprojektu (roky 1950?1967), Sdružení projektových ateliérů ? ateliér Gama (1967?1969), Projektového ústavu výstavby hlavního města Prahy (1970?1990), Architektonického ateliéru Gama (1990?1993) a Architektonického studia Gama (1994?2001). Činí to věcně, přehledně, informačně nasyceně (výkladu nesmírně napomáhá nejen sama kvantita a kvalita reprodukovaných dokumentů, ale neméně promyšlená kompozice dvoustran!), nevstupuje do polemik, jen občas koriguje ?kolující názory? ověřenými a doloženými fakty. Zároveň ve sloupcích po stranách se k příslušnému tématu, stavbě atd., vyjadřují souběžci, spolupracovníci, protivníci i stoupenci architekta Pragera a jeho díla. Tím se před čtenářem rozevírá zmíněné drama osobností a doby ? režisérem je zde život sám. Text se tak stává doslova synoptickým ? můžeme jednu a tutéž osobu a dílo vidět očima stoupenců i kritiků, mluvčích několika generací, a je to strhující obraz, který nutí k zamyšlení. Architektura je pouze realizované dílo (Prager), k realizovanému dílu patří, jak a s jakým uspokojením ji používáme, k architektuře patří i to, jak ji přijímáme, jak jí rozumíme ? a z toho hlediska jsou důležité názory nastupujících generací.
Publikace je cenná a objevná pro reprodukovanou projektovou dokumentaci, nechybí očekávaný Přehled díla a činnosti Karla Pragera (1923?2001), svoji vypovídací hodnotu má Seznam architektů a inženýrů, kteří od roku 1967 prošli ateliérem Gama, úplná citace Pocty České komory architektů 2011 a uvedení ankety nazvané ...když se řekne Karel Prager nabídne čtenáři ucelené názory na Karla Pragera z řad architektů, historiků a teoretiků architektury. Ale především a nade vše: nakladatelství Titanic vydalo krásnou, hodnotnou a dramatickou knížku trvalé hodnoty.
Knihu Karel Prager si lze objednat v e-shopu Informačního centra ČKAIT na www.ice-ckait.cz.
Sedláková, Radomíra: Karel Prager, Praha, Titanic 2013, 240 s, ISBN 978-80-86652-54-2.
Autor:
doc. PhDr. Oldřich Ševčík, CSc., Fakulta architektury ČVUT v Praze, Ústav dějin a teorie architektury.
Titul publikace vydané nakladatelstvím Titanic na sklonku minulého roku je prostý a výmluvný zároveň: Karel Prager. Prostý proto, že čtenáři přímo a s největší možnou lapidárností říká, kdo a čí dílo je tématem. Nicméně věta Lidé si na nové věci teprve musí zvyknout na deskách publikace a zopakovaná na prvních stránkách uvnitř publikace již naznačuje, že Karel Prager jako jedna z klíčových, nepřehlédnutelných osobností vývoje české architektury byl a zůstává osobností diskutovanou s nemalými vášněmi. A právě i ona citovaná věta Karla Pragera je pro interpretaci příznačně dvojznačná ? jako by architekt obranářsky říkal, vždy mi šlo o nové věci v architektuře, v tom možná pramení část nepochopení a nepřízně, ale zároveň má podle téhož architekta platit, na nové věci si lidé musí zvyknout ? takže v té větě je i ona známá Pragerova ? ?pragerovská? zatvrzelost a neústupnost. Architekt Prager se až sebezničujícím způsobem faustovsky upsal architektuře, řečeno slovy jeho privátního vyznání: Nemohu se odpoutat od našeho architektonického prokletí, ale i radosti.
Životní dráha architekta Karla Pragera sevřená do let 1923 až 2001 obsáhla dobová dramata (druhá světová válka, poválečné období), hodnotové zvraty a v architektuře (prosazování socialistického realizmu v padesátých letech), proměny společenského klimatu (uvolnění a pražské jaro v šedesátých letech, dobu normalizace v sedmdesátých letech ? Karel Prager, skaut, nebyl členem KSČ, nepodepsal Antichartu) a přelomová devadesátá léta, neméně důležité technologické průlomy ve stavebnictví a projektování (nástup počítačů). Doba se měnila, zasahovala někdy do života architekta až krutě (služba v PTP v padesátých letech, umlčení v letech tzv. normalizace, jistý odstup, který Prager pocítil v devadesátých letech atd.), měnil se i architekt?
Vše nasvědčuje tomu, že stoupenci i odpůrci jeho osoby a díla by se mohli a měli aspoň v tomto ohledu shodnout: Karel Prager byl až do nečekaného skonu stále týž ? nesmírně agilní, pracovitý, prahnoucí po novinkách v architektuře a technologiích, iniciátor a organizátor, manažer ?multikomplexního ateliéru?, iniciátor spolupráce architekta a uměleckých sklářů, sochařů, byl to architekt praktik se smyslem pro věcné vydefinování problému i experimentátor vědomě vstupující do mnoha rizik, ale i vizionář, architekt, který se do všeho pouštěl s obrovským nasazením a vyžadující totéž od svých spolupracovníků, osobnost, která vyvolávala nutné i zbytečné konflikty, kterému nebyla cizí ani ona konfliktnost, ani soucítění a velkorysá gesta (?Dvacet pět let střetávání, půtek a spolupráce s člověkem, který uměl tvořit a žít naplno.? Z. Stýblo). To vše se skrývá pod používanou šifrou složitá osobnost. Pro toho, kdo chce znát osobnost tohoto architekta, je po ruce jedno názorné řešení: místo přihlouplých nekončících televizních seriálů s růžovými zahradami, ambulancemi a sanitkami se vlastně v jeho osobě nabízí drama, které obsáhne druhou polovinu XX. století. Ta možnost, kterou osobnost a život architekta Karla Pragera nabízí, je až strhující v detailu (kamarádský vztah s Kempným, s nímž pracoval na počátku své dráhy v Ostravě a který se stane tajemníkem ÚV KSČ v době normalizace, ostentativní distance od dalšího tajemníka ? Indry, který při prohlídce staveniště Parlamentu s architektem Pragerem odmítne hovořit přímo a komunikuje s ním prostřednictvím třetí osoby atd.) i celku ? byla by to velmi netriviální lekce na téma osobnost a doba, doba a osobnost. A rozhodně by nemusel být vykreslen jako barvotiskový hrdina, vždyť i F. L. Wright byl ve filmu G. Cooperem ztvárněn jako ? mírně řečeno ? ješitný egoista. Architekt to má prostě těžké, my můžeme jen doufat, že obraz architekta z normalizační filmové produkce, vlastníka vily, zahraničního auta a krásných žen, který má pořád volný čas a vyzná se v hodnotách, pro jejichž získání se neváhá spojit s podsvětím, patří minulosti. Každý, kdo zavítá dnes do ateliéru, pocítí pracovní napětí a intenzitu práce ? tu, kterou vyžadoval a k níž podněcoval Prager.
Další pohled na Karla Pragera připomenu příslovím: Řekni mi, co čteš, a já ti řeknu, jaký jsi. Karel Prager zajišťoval pro ateliér zahraniční časopisy v rozsahu větším, než má dnes Fakulta architektury. A nestačilo mu to ? byl pravidelným čtenářem odborných stavebních a technologických periodik v technické knihovně. I tím byl šéf megaateliéru Karel Prager. V době, kdy se chceme poměřovat s výsledky evropské světové architektury, zjišťujeme, jak je to nesnadné z věcného i ?diplomatického? hlediska (zprostředkování povědomí o české architektuře v zahraničí). Neváhám uvést: Karel Prager byl nejenom účastník doby, do níž se narodil, on ji svými stavbami spoluutvářel, dosahoval nesporných vrcholů, před kterými se úctou skloní i největší protivník ? Ústav makromolekulární chemie v Praze ? Petřinách se stal signifikantní stavbou šedesátých let v Československu. Pražský chodec zná a odborník ?prožívá? takové Pragerovy realizace, jakými imitazioni orologi jsou Parlament ? budova Národního shromáždění (nyní již součást Národního muzea), takzvané Pragerovy kostky ? Projektový Ústav výstavby hlavního města Prahy, Novou scénu Národního divadla (1981?1983), pyramidu Komerční banky na Smíchově ? to jsou známé stavby, ale teprve jejich teoretické uchopení z hlediska technologií, realizované architektovy ideje, relace technologie a respektu ke kulturnímu elementu vede od pouhé obeznámenosti a poznámek ad hoc k jejich skutečnému poznání. Jsou to stavby pro mezigenerační dialog ? jsme-li toho schopni. Málo platné: úsudky a soudy nad dílem Karla Pragera svědčí v konečné instanci o nás samých. Na zhodnocení v kontextu evropské architektury ještě čekají. Nepřehlédnutelným činem je rekonstruované Rudolfinum (1990?1992) a na konci životní dráhy realizovaná skupina obytných domů U Kříže v Praze 5 (1996?1999). Mýlil se, jsou projekty, které navodí údiv a uleknutí (Dostavba Staroměstské radnice 1988), na druhé straně stejné uleknutí a údiv však vzbuzují povrchní současné úsudky nad Pragerovou ideou perspektivní reurbanizace, jeho hledání perspektivního ekologického řešení v projektu superstruktur ? Košíře (1974). Propad do průměru v tvorbě Karla Pragera nemá místo. Nebyl epigonem, byl riskujícím iniciátorem a v jeho realizacích a vizích se domýšlely trendy evropské architektury a urbanizmu. Z tohoto hlediska to byl architekt evropského formátu.
Na to, co jsem s vědomým vyostřením naznačil, odpovídá a tematizuje monografie Radomíry Sedlákové ? a nesmíme přitom opomenout působivé fotografie Pavla Friče ? spolu s ediční prací Y. Fričové a grafickým ztvárněním K. Aubrechta. Autorka ku prospěchu věci nepřistupuje k dílu iwc replica Karla Pragera z hlediska hodnotících soudů z architektonické teorie (a ty určitě zůstávají ?ve hře? pro nastupující generace), zůstává u osvědčeného kronikářského přístupu. Uchopuje a přibližuje čtenáři životní dráhu Karla Pragera v etapě Stavoprojektu (roky 1950?1967), Sdružení projektových ateliérů ? ateliér Gama (1967?1969), Projektového ústavu výstavby hlavního města Prahy (1970?1990), Architektonického ateliéru Gama (1990?1993) a Architektonického studia Gama (1994?2001). Činí to věcně, přehledně, informačně nasyceně (výkladu nesmírně napomáhá nejen sama kvantita a kvalita reprodukovaných dokumentů, ale neméně promyšlená kompozice dvoustran!), nevstupuje do polemik, jen občas koriguje ?kolující názory? ověřenými a doloženými fakty. Zároveň ve sloupcích po stranách se k příslušnému tématu, stavbě atd., vyjadřují souběžci, spolupracovníci, protivníci i stoupenci architekta Pragera a jeho díla. Tím se před čtenářem rozevírá zmíněné drama osobností a doby ? režisérem je zde život sám. Text se tak stává doslova synoptickým ? můžeme jednu a tutéž osobu a dílo vidět očima stoupenců i kritiků, mluvčích několika generací, a je to strhující obraz, který nutí k zamyšlení. Architektura je pouze realizované dílo (Prager), k realizovanému dílu patří, jak a s jakým uspokojením ji používáme, k architektuře patří i to, jak ji přijímáme, jak jí rozumíme ? a z toho hlediska jsou důležité názory nastupujících generací.
Publikace je cenná a objevná pro reprodukovanou projektovou dokumentaci, nechybí očekávaný Přehled díla a činnosti Karla Pragera (1923?2001), svoji vypovídací hodnotu má Seznam architektů a inženýrů, kteří od roku 1967 prošli ateliérem Gama, úplná citace Pocty České komory architektů 2011 a uvedení ankety nazvané ...když se řekne Karel Prager nabídne čtenáři ucelené názory na Karla Pragera z řad architektů, historiků a teoretiků architektury. Ale především a nade vše: nakladatelství Titanic vydalo krásnou, hodnotnou a dramatickou knížku trvalé hodnoty.
Knihu Karel Prager si lze objednat v e-shopu Informačního centra ČKAIT na www.ice-ckait.cz.
Sedláková, Radomíra: Karel Prager, Praha, Titanic 2013, 240 s, ISBN 978-80-86652-54-2.
Autor:
doc. PhDr. Oldřich Ševčík, CSc., Fakulta architektury ČVUT v Praze, Ústav dějin a teorie architektury.