Archeopark Pavlov nad sídlištěm lovců mamutů

Stavba a expozice kombinuje na ploše více než 500 m² možnosti současných audiovizuálních technologií s klasickou muzejní prezentací a zpřístupňuje tak veřejnosti nejdůležitější vědecké výzkumy historie  zemí. Prezentovány jsou nejen dobové fotografie z průběhu archeologických výzkumů, ale především řada artefaktů, dokumentujících materiální a duchovní svět lidí doby ledové, například lov, umění, rituály  atd.

Urbanistické a architektonické řešení

Návrh řeší urbanistické a architektonické uspořádání muzea včetně dopravy, technického řešení objektu i vegetačních úprav okolí. Z hlediska širších urbanistických vztahů má archeopark významnou polohu. Nachází se na západním okraji Pavlova, na rozhraní území obce a volné krajiny, nedaleko nádrže Nové Mlýny, jako součást scenerie Pavlovských vrchů. Architektonické řešení muselo vyhovovat rovněž dalším  požadavkům dané archeologické lokality, definovaným třemi zásadními hledisky:
■ staveniště je součástí území národní kulturní památky a výstavba muzea kromě expozice in situ byla povolena pouze na ploše archeologicky již zkoumané;
■ návrh vycházel ze skutečnosti, že se archeologické nálezy dané lokality nacházejí v hloubce 4–5 m pod stávajícím terénem;
■ stavba archeoparku se nachází na území chráněné krajinné oblasti Pálava.

Uvedená hlediska ovlivnila koncept podzemní stavby, důležité byly volné parafráze vápencových skal v kontextu zeleně luk a vinohradů. Jako řešení bylo zvoleno umístit objekt pod terén, nad který vystupují pouze části bílých betonových věží. Podlahy hlavní výstavní haly stejně jako administrativního, technického a hygienického zázemí expozice jsou zasunuty do svahu pod terénem tak, aby byly na úrovni nálezů. Do exteriéru vystupují prosvětlovací věže – betonové nástavby, které dosahují různé výšky a jsou orientovány různými směry v rozmanitých tvarech. Nálevkovitě tvarovaný vstup je hluboce zaříznut do terénu, za ním se nachází halový prostor s vysokým, různě lomeným betonovým stropem. Do haly proniká světlo z vysokých světlíků. Hala je dělena několika ostře ohraničenými uzavřenými expozicemi, s různě zkosenými plasticky tvarovanými stěnami. Spolu s tlumeným osvícením interiéru je tak navozována atmosféra, připomínající jeskynní prostory. Materiály pro stavbu objektu jsou soudobé: monolitický reliéfní  beton, dubové dřevo a sklo.

Vstupní prostor, který je vymezený gabionovými zdmi, tvoří vstupní zónu do expozice. Prostor je multifunkční, nabízí možnost provozovat například divadlo v přírodě nebo další aktivity. Řešení okolí archeoparku podporuje prostorové a funkční řešení areálu a zároveň citlivě doplňuje scenerii pod pálavským kopcem Děvín.

Technické řešení, způsob projektování a průběh výstavby

Muzeum je železobetonová, monolitická stavba z reliéfního betonu v systému bílé vany. Lomený strop je vynášen obvodovými zdmi a věžemi bez dalších podpěr. Výjimečnost řešení spočívá v tvarové složitosti a použití atypické sendvičové konstrukce nadzemních částí.

Od studie až po dokumentaci pro stavební povolení byl návrh zpracováván pomocí skic, papírových modelů, 3D modelů a ortogonálních výkresů. Ve fázi prováděcího projektu byl vytvořen konstrukční 3D model, který byl systémově rozložen na jednotlivé části. Tyto dílčí modely pak byly s ohledem na celkové řešení, dimenzované a vyprojektované podle potřeby jednotlivých stavebních profesí, znovu poskládány do  jednoho celku. Na stavbě se pracovalo jak s konstrukčním 3D modelem, tak s ortogonálními výkresy. Půdorysně i výškově se stavba vytyčovala geodeticky.

Změny v průběhu výstavby

V rámci předstihového archeologického výzkumu byla v roce 2014 v severní části plánovaného objektu odkryta paleolitická skládka mamutích kostí (klů). Bylo rozhodnuto, že relikt bude jako významná součást národní kulturní památky zachován a prezentován v expozici muzea. Na základě tohoto rozhodnutí bylo nezbytné ve dvou místech architektonický návrh přepracovat.

V expozici in situ je tak prezentována nedotčená nálezová situace skládky mamutích kostí, která se nachází na konci haly jako režimové archeologické pracoviště. Do této plochy nebylo pochopitelně možné stavebně zasáhnout, archeologický výzkum v ní bude i nadále probíhat. Po ukončení plošného výzkumu před zahájením stavebních prací byla skládka mamutích kostí zasypána vrstvou písku a chráněna provizorními dřevěnými konstrukcemi, které byly v  průběhu stavby vyměněny za pažení a systém základových pasů. Ochranná písková vrstva se odstranila až po ukončení stavebních prací, tedy v dokončeném muzeu.