24 000 m2 = další dominanta brněnského výstaviště

Stavební vývoj brněnského výstaviště

Rozhodnutí o výstavbě brněnského výstaviště v pisárecké kotlině padlo v roce 1923. Ve veřejné soutěži na urbanistické řešení výstaviště zvítězila mezi jedenatřiceti návrhy studie architekta Josefa Kalouse. Významným impulzem pro urychlení realizace celého záměru bylo rozhodnutí o uspořádání Výstavy soudobé kultury v roce 1928 v Brně. Dominantou výstaviště se stal obchodně průmyslový palác (dnešní pavilon A) a Výstavní třída, ukončená Obchodně živnostenským pavilonem s vyhlídkovou věží. Přes velký úspěch výstavy byl další vývoj výstavního areálu rozpačitý. Novým impulzem ve vývoji brněnského výstaviště bylo rozhodnutí o pořádání strojírenských výstav v Brně od roku 1955, které byly po úspěchu prvních ročníků od roku 1959 povýšeny na Mezinárodní veletrh. Pro první mezinárodní veletrh byla realizována rozsáhlá výstavba. Byly realizovány pavilony B, C a zejména nová urbanistická dominanta areálu, pavilon Z s obří kopulí o rozpětí přes 90 m. Pavilon byl situován do průsečíku hlavních urbanistických os výstaviště a určil tak jeho rozvoj i do budoucna. V roce 1960 byla dokončena nová dvanáctipodlažní správní budova, navazující na vstupní segment z 20. let a tvořící jasný orientační bod hlavního vstupu do výstaviště.
V období následujícím po expanzi na přelomu 50. a 60. let byly na výstavišti prováděny převážně rekonstrukční a udržovací práce a výstavba menších objektů. Výjimkou byla výstavba pavilonu D. V 80. letech byly realizovány zajímavé stavby Domu techniky a nové veletržní centrum. I v obtížném politickém a ekonomickém prostředí se podařilo udržet urbanistickou koncepci a architektonický standard areálu, snad s výjimkou nevhodně umístěné a architektonicky nezdařené budovy TUZEX v západní části výstaviště.
Po společenských a hospodářských změnách v roce 1989 nastoupilo výstaviště třetí období expanze. Byl realizován vícepo- dlažní pavilon E, pěší pasarely propojující hlavní pavilony, hotel Holiday Inn a nový pavilon G na místě bývalého Obchodně živnostenského pavilonu pod vyhlídkovou věží. Největší stavbou tohoto období je pavilon V o zastavěné ploše 13 000 m². Posledním novým pavilonem je pavilon F.

¤ Půdorys 1. NP

Urbanistické řešení pavilonu P

Dosavadní zastavovací schéma brněnského výstaviště, založené ve 20. letech a respektované v průběhu vývoje výstaviště, tvoří trojúhelník, jehož jedním vrcholem je charakteristický segment hlavního vstupu, druhým 4. brána mezi pavilony B a E a třetím dominující kopule pavilonu Z. Prostor jižně od pavilonu Z a jižní urbanistické a komunikační osy byl dosud zastavěn pavilonem P a řadou menších objektů.
Požadavky na urbanistické a architektonické řešení nového pavilonu P jsou determinovány potřebou aktivace západní části areálu a nutností orientovat sem třetí vstup do areálu, jako důsledek rostoucího významu automobilové dopravy a parkovacích ploch navazujících na výjezd z tunelu dálničního přivaděče od dálnice D 1 a velkého městského okruhu. Právě integrace nového vstupního prostoru do výstavní haly a zdůraznění exponovaného západního průčelí, tvořícího novou výkladní skříň výstaviště, bylo hlavním cílem architektonického a urbanistického návrhu. Vstupní hala do areálu je situována podél proskleného západního průčelí. Do ní je také orientován hlavní vchod návštěvníků, kteří se uvnitř haly rozhodují, zda budou pokračovat přímo do areálu a projdou vstupní halou směrem k pavilonu Z, nebo zda projdou širokým průchodem do výstavní části pavilonu P. Na západní vstupní halu navazují venkovní pěší rozptylné plochy, doplněné alejemi podél komunikací, relaxačními plochami a mobiliářem ? lavičkami, vodními prvky, odpadkovými koši a prvky informačního a orientačního systému.
Vedle uvedených urbanistických tezí musel návrh pavilonu P zohledňovat také požadavky soudobého výstavnictví ? možnost celoročního provozu a víceúčelového využívání, variabilitu plochy a možnost jejího dělení na více celků, zastínění a zatemnění interiéru, ekonomické zabezpečení vytápění a zejména chlazení a snadnou dopravní obsluhu výstavních ploch.

¤ Pavilon P, východní pohled, vizualizace

¤ Pavilon P, západní pohled, vizualizace

Architektonické řešení

Nejsložitějším úkolem architektonického návrhu bylo hledání takového řešení, které by jednak zvládlo mimořádnou velikost stavby o více než 20 000 m? zastavěné plochy a také by sloučilo obě funkce ? výstavní halu a novou vstupní halu do areálu do jednoho integrovaného celku. Pavilon P je navržen jako kompaktní do sebe se uzavírající hmota s plochou jižní stěnou přecházející do pultové střechy, která stoupá směrem dovnitř areálu k pavilonu Z. Charakteristický prvek pultové střechy je zdůrazněn výrazným přesahem nad severní fasádou. V západním orologi omega replica průčelí stavby se tento prvek uplatňuje v kontrastu s prosklenou plochou vstupní haly a vytváří tak ?skořápku? otevírající se do výstavního areálu. Jižní průčelí je prolomeno pouze portály vrat a nadsvětlíků, které přechází plynule do střešních světlíků. Jižní fasáda je řešena v systému hliníkových sendvičových panelů Trimo s vertikálně osazenými panely, čímž je zdůrazněno vertikální členění navazující na portály vrat. Severní a východní fasády jsou uzavřeny kontinuálním pláštěm z kovových panelů s horizontální negativní spárou v pravidelném rastru. Velká délka severní fasády je členěna portály, které lemují vchodová vrata. V těchto portálech jsou vratové nadsvětlíky, které zajišťují minimální provozní prosvětlení haly v době mimo výstavy.
Kontrastně k uzavřenosti výstavní části pavilonu působí celoplošně prosklená západní i severní část západní vstupní haly. Západní vstup slouží nejenom jako funkční vstupní objekt, ale i jako signální označení nového vstupu do areálu výstaviště při příjezdu od západního přivaděče od dálnice D 1. Za prosklenou vnější stěnou se otevírá pohled do interiéru s vnitřními galeriemi a průhledy do výstavního prostoru, odkud lze tušit atmosféru výstavní haly. Řešení tak podporuje snahu oživit a zatraktivnit západní část výstaviště a umístit sem významově třetí vstup.
Výsledné architektonické řešení pavilonu bylo do značné míry ovlivněno nepříznivým vývojem ceny stavebních materiálů a prací v průběhu projektových prací v roce 2007 a zejména 2008. Nutnost dodržet investiční limit se promítla zejména do návrhu opláštění pavilonu, kde se architekti museli vzdát ambiciózního návrhu na řešení více než 200 m dlouhé severní a východní bezokenní fasády jako dynamického výtvarného díla, které by eliminovalo působení obrovské hmoty stavby. Nejnovější a největší stavební počin na brněnském výstavišti tak po architektonické stránce nesplní zcela očekávání svých autorů.

¤ Interiér pavilonu P, vizualizace 

Dispoziční řešení

Hmota pavilonu je uzavřená a vytváří jeden kompaktní celek, integrující do sebe tři základní části ? západní vstup, východní vstup a mezi ně vloženou více- účelovou výstavní halu. Dispozice a účel těchto vestavků se liší. Západní vestavek tvoří vstupní halu a reprezentativní prostor, zatímco ve východním vestavku se nacházejí především sklady, hygienické a technické zázemí pavilonu. Pro architektonické i prostorové řešení je významná návaznost vstupního prostoru na výstavní prostor a jejich vzájemné prolínání ? výstavní halou v části restaurace, foyer konferenčního sálu a vstupní haly. V případě potřeby (samostatná akce ve vstupním objektu) mohou být prostory odděleny sekční dělicí stěnou nebo roletou spouštěnou z podhledu stropní konstrukce.
Výstavní část pavilonu P je navržena jako dvoulodní jednopodlažní hala o půdorysné ploše výstavní plochy 87x176,90 m s možností rozdělení na čtyři samostatné části pomocí mobilních nafukovacích dělicích stěn. Dispoziční řešení výstavní plochy respektuje princip rastru vystavovatelské plochy s modulem 6 m s vedením podzemní technické chodby v hlavní ose a s příčnými kanály se shodným modulem 6 m. Vjezdy pro obsluhu jsou navrženy v požadovaných rozměrech vždy v párech proti sobě. Navržené řešení počítá se třemi sloupy uvnitř dispozice ve 2/5 rozpětí. Výstavní halu je možné využívat i pro jiné společenské účely, a to buď v celé ploše, nebo v oddělených sekcích. Nosná konstrukce pavilonu je navržena jako ocelový skelet. Hlavní nosná konstrukce střechy výstavní haly v příčném směru je tvořena příhradovými vazníky proměnné výšky o dvou polích celkové délky 86,20 m s převislým koncem 4,50 m v modulu cca 8,50 m a 9,90 m (19 polí, celkem 177,40 m). Vazníky jsou podepřeny trubkovými sloupy na straně severní a příhradovými sloupy (v oblasti portálů) nebo trubkovým sloupem (v mezipoloze) na straně jižní. Příhradové sloupy tvoří zároveň nosnou konstrukci vratových portálů. Vazníky jsou podepřeny příhradovým průvlakem ve směru podélné osy budovy, který je situován ve 4/5 šířkového rozměru objektu. Průvlak je podporován sloupy s trubkovými rozsochami. Světlá výška haly je 12 m po spodní líc nosné konstrukce.

Zásady konstrukčního řešení

Nosná konstrukce vestavků je řešena jako ocelová rámová konstrukce s přibližným modulem 6x6 m v západním vestavku (celkem 85,95x25,78 m) a 6x9,95 m ve východním vestavku (celkem 9,95x86,20 m). Vodorovné nosné konstrukce jsou navrženy jako železobetonové desky lité do trapézového plechu, který slouží jako ztracené bednění. Zastřešení pavilonu je řešeno plochou střechou ve spádu 4 % k jižní hraně pavilonu. Ve střeše jsou navrženy nad komunikačními trasami v hale pásy světlíků orientované ve směru spádu střešní konstrukce. Světlíky jsou opatřeny průběžným prosklením z východní strany a obslužnou průběžnou lávkou z vnitřní strany výstavní haly. V prostoru střechy nad vestavky je navrženo umístění chladicích kondenzačních jednotek, které jsou skryty za ocelovou konstrukcí opláštěnou perforovanou konstrukcí. Krytina střechy je navržena z fólie PVC.

Základní údaje o stavbě
Název stavby: Pavilon P v areálu brněnského výstaviště
Místo stavby: Výstaviště 1, 647 00 Brno
Účel stavby: pořádání výstavních, případně jiných společenských akcí
Generální projektant: Arch.Design, s.r.o., Stránského 39, 616 00 Brno
Hlavní architekt: Jaroslav Dokoupil
Spolupráce: Jiří Vítek, Veronika Medková, Jitka Hyvnarová, Jaroslava Milotová
Hlavní inženýři projektu: Radim Fišer, Igor Sedlák
Spolupráce: Iveta Popelková, Marek Vrba, Miloš Ryšavý, Jan Peleška, Eva Sontágová
Ocelová konstrukce, opláštění: OKF s.r.o.
Zakládání, betonové konstrukce: Balance s.r.o.

Zastavěná plocha 20 275 m² 
Podlažní plocha celkem 24 154 m²
Plocha v 1. NP celkem 18 248 m² 
Plocha v 1. NP čistá výstavní plocha 10 204 m² 
Plocha v 2. NP západní vestavek 1 727 m² 
Plocha v 2. NP východní vestavek 946 m² 
Plocha v 3. NP západní vestavek 1 591 m² 
Plocha v 3. NP východní vestavek 848 m²
Obestavěný prostor 342 650 m³