arrows Realizace staveb arrowsAdaptace areálu Českých radiokomunikací na Strahově
grafické podklady archiv INTAR a.s.
text Tomáš Dohnal, Pavel Šlejhar, Martin Strnad, Jan Čapka
číslo: 09/15
Adaptace areálu Českých radiokomunikací na Strahově

· Pohled z jihu (foto: Richard Dvořák)
Areál akciové společnosti České radiokomunikace v Praze na Strahově se postupně budoval od padesátých let 20. století. Především vzhledem k tomu, že v průběhu let konstrukce obvodových plášťů budov, technické zařízení budov (TZB) a jejich interiérové vybavení zastaraly, byl v letech 2010?2014 areál celkově rekonstruován ve třech etapách. Koncept adaptace a dostavby areálu předpokládá ještě čtvrtou etapu výstavby, čímž vznikne ucelený urbanistický komplex.
odeslat odeslat    tisk tisk

Charakteristika areálu
Areál firmy České radiokomunikace a.s. v Praze na Strahově (ČRa) ze severu ohraničuje ulice Tomanova, z východu ulice Skokanská, z jihu ulice Spiritka. Původní urbanistický koncept byl založen na obvyklém principu symetrie a monumentálnosti ? hlavní budova (ST 2) byla situována svou podélnou osou kolmo k přístupové komunikaci (ulice Skokanská) a tento princip byl završen válcovou, 50 m vysokou telekomunikační věží (ST 1). V raných sedmdesátých letech 20. století se areál v západní části pozemku dále rozšířil dostavbou dvou administrativních budov (ST 3, ST 4), spojených komunikačním krčkem. Na úrovni 2.NP byly tyto budovy propojeny s hlavní starou budovou s věží, a to pomocí průchozího tubusu (T 0), pod jehož podlahou vedlo množství sdělovacích kabelů. Automobilový provoz včetně organizace vnitřních parkovacích míst nebyl optimální. Konstrukce obvodových plášťů, TZB a interiérové vybavení zastaraly. Poměrně rozsáhlé travnaté plochy s vysázenými stromy nebyly dlouho udržovány.

Stav před rekonstrukcí ? ST 1, ST 2, T 0

Z těchto a dalších důvodů se přikročilo k plánu celkové revitalizace areálu, a to ve třech etapách. V první etapě (02/2010?08/2010) se revitalizovaly vnitřní prostory jedné z novějších administrativních budov (ST 4) včetně propojovacího krčku mezi budovami ST 3 a ST 4. Ve druhé etapě (02/2012?08/2012) byly adaptovány vnitřní prostory druhé novější administrativního budovy (ST 3) a staré budovy u paty věže (ST 2). Třetí etapa (06/2013?07/2014) v sobě zahrnovala novostavbu vstupní budovy (ST 5) při patě věže (ST 1) a její propojení proskleným tubusem (T 1) se sousedními administrativními budovami. Starý komunikační tubus (T 0) byl demontován. Součást třetí etapy představovalo též zateplení fasád a kompletní výměna oken (věže se to netýkalo). Zároveň byly provedeny rozsáhlé venkovní úpravy ? celkový provoz areálu se přeorganizoval s cílem zajistit dostatek parkovacích míst pro zaměstnance a klienty. Stávající zeleň se maximálně využila a doplnila v rámci sadových úprav. Samostatnou část představovala sanace telekomunikační věže.

Celkový urbanisticko-architektonický koncept adaptace a dostavby areálu ČRa Strahov uvažuje ještě o 4. etapě, která bude zahrnovat dostavbu dvou obloukových třípodlažních křídel ke stávající budově ST 2. Dostavbou vznikne ucelený urbanistický komplex s vnitřním polouzavřeným nádvořím a s kompaktní a jasně vymezující obvodovou ?slupkou?, která toto nádvoří odfiltruje od přilehlé komunikace.

Digitální vizualizace celkového návrhu (Ing. arch. Veronika Bubeníčková)

I. etapa adaptace
Revitalizace I. etapy se týkala pouze interiérových prostor budovy ST 4 a spojovacího krčku mezi budovami ST 3 a ST 4. Původní dispozice interiérů budov a instalace zařízení TZB byly kompletně demontovány. Nová dispozice interiérů byla založena na bázi velkoprostorových administrativních pracovišť se samostatnými kancelářemi pro vedoucí pracovníky a několika zasedacími místnostmi. V krčku mezi budovami vznikly nové zasedací místnosti a moderní recepce se zázemím. Tato část areálu zároveň posloužila jako chráněná úniková cesta pro osoby z budov ST 3 a ST 4.

V rámci rekonstrukce se instalovaly nové technologie chlazení, konkrétně podstropní kanálové jednotky napojené na systém VRV umístěný na střešní plošině. Pro potřeby investora byly nataženy nové silnoproudé a slaboproudé rozvody. Nedílnou součástí rekonstrukce byla instalace nového výtahu (od suterénu po nejvyšší podlaží) s možností dopravy osob se sníženou schopností pohybu a orientace.

Pohled ze severu (foto: Richard Dvořák)

V rámci adaptace interiéru musela být vyřešena jak stavební, tak prostorová akustika. Mezi místnostmi byly navrženy SDK příčky s dvojitým záklopem, které splňují normové požadavky. V halových kancelářích byly aplikovány akustické děrované SDK podhledy, které zároveň zakrývají i rozvody chlazení.

Rekonstrukce zahrnovala i dispoziční organizaci jednotlivých pracovišť. Byla vytvořena stolová hnízda pro čtyři až šest osob. Pro každou pozici byla v podlaze umístěna instalační krabice. V této etapě se použily krabice do vyfrézované betonové podlahy. Tento koncept se ukázal jako problematický a v dalších etapách již bylo použito řešení se zdvojenými rozebíratelnými podlahami.

II. etapa adaptace
Rozsáhlejší II. etapa zahrnovala dvě budovy areálu ? ST 2 a ST 3. Budova ST 2 byla z větší části určena pro telekomunikační technologie, provozované 24 hod. denně. Tento fakt komplikoval nejen samotný projektový proces, ale i samotnou realizaci stavby. Vzhledem k rozsahu stavby se musely vyřešit nejen dispoziční úpravy, ale i způsob vytápění a chlazení budov. V budovách ST 2 a ST 3 byla navržena kompletní změna dispozice, s výjimkou místnosti technologie v přízemí ST 2 a tří místností v patře ST 3.

Vzhledem k instalované technologii vyzařující velké množství tepelné energie byl použit nový způsob vytápění a chlazení. Bylo instalováno zařízení, které využívá odpadní technologické teplo a ukládá ho do akumulační nádrže umístěné ve strojovně chlazení. Zvolená technologie dále pracuje s uloženou energií. Čtyřtrubkový vodní systém rozvádí teplo a chlad do budov ST 2 a ST 3. Budovy spojuje předizolované potrubí uložené v zemi. Do budov byly instalovány fan-coily, které upravují vzduch podle potřeby. Cílem instalace systému se sběrem odpadního tepla bylo snížit energetickou náročnost budov v areálu. Hlavní zdroje chlazení a větrání byly umístěny na střeše a v suterénu ST 2 a na střeše ST 3. Vzhledem ke změnám dispozice a způsobu dodávek energií do budov vyvstala potřeba úprav jejich opláštění. Tyto úpravy byly vzhledem k provozním a investičním možnostem realizovány až ve III. etapě adaptace areálu.

Spojovací krček a komunikační tubus (foto: Richard Dvořák)

III. etapa adaptace
III. etapa byla nejrozsáhlejší a časově nejdelší. Zahrnovala úpravy fasád všech budov, rozšíření spojovacího krčku a novostavbu budov ST 5 a T 1, umístěných u paty věže ST 1. Nedílnou součástí této etapy byla také reorganizace dopravy v areálu, provozně rozděleného na dvě části.

Pohledem architekta
V souvislosti s přestěhováním vedení firmy do areálu vzniklo ústředí firmy, které by mělo reprezentovat a vyjadřovat jednotný styl. Z toho důvodu bylo rozhodnuto o celkové rekonstrukci areálu s novou přístavbou hlavní nástupní budovy u paty věže (ST 1). Oproti původní koncepci, kdy fungovalo několik přístupů a vjezdů do areálu, počítal návrh s jedním vjezdem ze severu a s jedním výjezdem na východní straně pozemku. Vstup do areálu pro veřejnost a zaměstnance má též ze severu vazbu na autobusovou zastávku. Původní hlavní vstup do spojovacího krčku mezi budovami ST 3 a ST 4 na západní straně pozemku byl zrušen včetně mohutného venkovního schodiště. Ponechal se pouze pohotovostní vedlejší zadní vstup, který zároveň slouží jako únikový východ z chráněné únikové cesty.


Vstupní hala ST 5 (foto: Richard Dvořák)
Novostavba (ST 5) při patě věže
v sobě ztělesnňuje vstupní bránu do areálu. Prosklená fasáda je obrácená k západu a k severu. Prosklené nároží odhaluje členitý interiér, kontrastující s jednoduchou formou exteriéru, čímž vzniká určité napětí. Strohost fasády odlehčuje trojice kruhových oken na východní straně a zaoblené nároží. Před hlavním vstupem do budovy stojí figurální plastika (jejím autorem je akademický sochař Olbram Zoubek), která byla přenesena ze svého původního místa před bývalým sídlem generálního ředitelství ČRa v Praze na Žižkově v ulici U Nákladového nádraží. Přístavbu tvoří vstupní prosklená dvoupodlažní hala s recepcí a zázemím, schodištěm a proskleným výtahem. Boční stěny výtahové šachty jsou z pohledového betonu a zároveň vynášejí strop. V 2.NP se nachází rozptylný prostor se vstupy do starého křídla z padesátých let 20. století (ST 2) a do proskleného tubusu (T 1). Ten ústí do nového proskleného spojovacího krčku s vazbou na dvojici administrativních budov ze sedmdesátých let 20. století.

Celý areál tvoří historicky, provozně a architektonicky velmi různorodé stavby. Základní jednotící prvky, které všechny budovy spojují, jsou bílé fasády a černé rámy oken. Vedení vzduchotechniky (VZT) na budově ST 2 u paty věže jsou viditelná a logicky navazují na systém viditelných technologií, antén a montážních plošin na telekomunikační věži.

Interiér nové vstupní budovy ST 5 je založen na kombinaci pohledového betonu a dřevěného obkladu s výraznou kresbou (olivová dýha). Dřevěný obklad kopíruje zaoblený dřík věže a kontrastuje s jinak strohým pojetím prostoru. Na podlahu se použila šedá podlahová litá stěrka s matným povrchem, bez melírování. Kovové prvky (zábradlí, konstrukce rastru prosklené fasády) jsou černé. Jako barevný akcent a odlehčení celkové strohosti se využily křiklavě oranžové rámy ventilačních oken, odpovídající firemní barvě ČRa.

 Komunikační tubus T 1 (foto: Richard Dvořák)

Nový prosklený komunikační tubus propojuje na úrovni 2.NP vstupní budovu se spojovacím krčkem mezi sousedními administrativními budovami. Pod demontovatelnou podlahou tubusu je umístěn instalační kanál pro sdělovací kabely a další vedení. Spojovací krček mezi budovami ST 3 a ST 4 byl doplněn dvoupodlažní, kompletně prosklenou halou s ocelovou lávkou, která navazuje na tubus. Opět se uplatňuje kombinace černých ocelových prvků a oranžových rámů ventilačních okenních křídel. Vstoupit do propojovacího krčku lze na úrovni 1.NP po venkovním schodišti. Schodiště je z pohledového betonu (prefabrikáty), ocelové zábradlí je žárově zinkováno.

Bourací práce
Stávající fasády budov nevyhovovaly po tepelně technické ani estetické stránce. Budova ST 2 měla stará dřevěná okna se zdvojeným zasklením. Fasádní stěny tloušťky 300 mm z keramického zdiva nebyly zatepleny. Obvodové stěny budov ST 3 a ST 4 byly tvořeny prefabrikovanými panely ze škvárobetonu, předsazenými před betonový skelet. Okna byla plastová s původními meziokenními vložkami s dřevěným rámem, výplní z minerální vaty a zasklením. Západní fasáda krčku byla kompletně jednoduše zasklena, nosná konstrukce byla z ocelových profilů. Tato fasáda a veškeré další výplňové konstrukce byly demontovány. Část budovy ST 3 na úrovni 2.NP měla stávající okenní parapety, které svou výškou 1400 mm nevyhovovaly kancelářskému provozu. Tyto panely byly seříznuty o 300 mm a dodatečně přikotveny ke sloupům betonového skeletu. Výsledná výška parapetu 1100 mm
byla již pro tento druh provozu přijatelná.

V rámci bouracích a demoličních prací se rozebral stávající ocelový tubus T 0, který spojoval krček a ST 2 na úrovni 2.NP. Rozsáhlé bourací práce se týkaly rovněž stávající dopravní infrastruktury v areálu.

Konstrukce nových budov
Pod technologickou věží ST 1 byla navržena nová centrální budova vstupu ST 5. Stavba na základových pasech půdorysně částečně zasahuje nad původní transportní otvor pro dieselagregát v suterénu, který se již nepoužíval. Vzhledem k blízkosti širokých základů vysoké betonové věže a možnému ovlivnění její stability musely být pasy podepřeny pilotami a mikropilotami, které byly provrtány až na nosný podklad. Samotná nosná konstrukce budovy je z monolitického železobetonu. Velká část konstrukcí je řešena jako pohledová.

Pohledový beton je nedílnou součástí interiérového řešení stavby. Některé prvky z pohledového betonu musely být v průběhu realizace vybourány a vylity znovu, aby dosahovaly prvotřídní pohledové kvality. Budova je izolována proti zemní vlhkosti a střednímu radonovému riziku fóliovou hydroizolací. Do podlahy je instalována tepelná izolace EPS 150 S o tloušťce 120 mm. Střešní plášť má tepelnou izolaci ve formě spádových klínů v tloušťkách 200?310 mm z EPS 100 S. Fóliové hydroizolace byly použity i na střešní vodotěsný plášť.

Vzhledem k umístění budovy pod ochozy věže, ze kterých hrozí v zimních měsících a při údržbě pád předmětů, krytinu chrání násyp z kačírku. Významnou součást budovy tvoří lehký obvodový plášť z hliníkových tepelně izolovaných profilů CW 50 HI. Rozsah prosklených ploch je značný, a proto se musela použít nosná ocelová podkonstrukce, vytvořená z uzavřených profilů typu jekl. Veškeré kovové prvky byly opatřeny černým lakem nebo nátěry. Pro zasklení fasády se použila tepelně izolační dvojskla s Ug = 1,0 W/m2K.
V přízemí budovy a ve styku s nebezpečnými prostory jsou použity bezpečnostní skelné tabule. Neprůhledné části obvodového pláště jsou opatřeny kontaktním zateplovacím systémem z šedého EPS (? = 0,02 W/mK) tloušťky 140 mm. Soklovou oblast zatepluje extrudovaný polystyren tloušťky 140 mm. Všechny součinitele prostupu tepla obálkou budovy byly optimalizovány na doporučené hodnoty podle ČSN 73 0540.

Tepelné a chladicí systémy jsou napojeny na soustavy, zhotovené již ve II. etapě adaptace. Vytápění se řešilo několika způsoby. V části recepce a zázemí s navrženou pobytovou teplotou 21°C jsou instalována otopná tělesa a podlahové vytápění. Ve zbývajícím prostoru budovy, určeném pro pohyb zaměstnanců a návštěv, kde navržená teplota dosahuje 16 °C, je instalováno teplovzdušné vytápění. V blízkosti prosklené fasády, kde se předpokládá horší proudění teplého vzduchu v zimním období, jsou instalovány topné registry pro eliminaci rosení skel. Teplovzdušné vytápění, chlazení a větrání je řešeno pomocí podstropních fan-coilů umístěných v podhledech obou podlaží. Čerstvý vzduch se přivádí otvorem ve východní fasádě přes malou vzduchotechnickou jednotku, umístěnou pod stropem zázemí. Dále vzduch vede potrubím k jednotlivým fan-coilům a distribuuje se koncovými prvky do interiéru. Recepce a její zázemí slouží pro ovládání jednotlivých systémů v budovách ? je v ní umístěn centrální monitorovací pult.

Budova ST 5 je provozně spojena s budovou ST 2 probouraným průchodem při obvodové stěně věže ST 1 ve 2.NP. Do budovy ST 3 a ST 4 se prochází novým proskleným tubusem T 1. Tento spojovací most nahrazuje nevyhovující spojovací krytou lávku T 0. Konstrukce tubusu T 0 je pevně uložena do ocelového rámu, kotveného do základové stěny přistavované části krčku. Na budově ST 5 je most kluzně uložen na konzolách. Konstrukci mostu tvoří dva příhradové ocelové nosníky na celou výšku tubusu. Horní a spodní pásnice jsou spojeny diagonálami z uzavřených profilů typu jekl. V místě podlahy a stropu jsou nosníky horizontálně spojeny příčlemi a diagonálami. Střecha mostu je z OSB desek, tepelná izolace je ve formě spádových klínů z minerální vaty v tloušťkách od 120 do 140 mm. Krytina je fóliová. Pochozí podlaha tubusu je z ocelových rozebíratelných dílců, které slouží pro montáž kabeláže pod podlahu. Nášlapná vrstva je z penízkové gumy, určené pro únikové cesty. Pod podlahou se nachází kabelový kanál, do kterého jsou uloženy rozvody spojovací kabeláže pro technologie investora. Konstrukci kanálu tvoří montované ocelové nosníky tvaru U, pověšené pod spodní pásnicí příhradového nosníku. Obloženy jsou OSB deskami z interiérové strany. V exteriéru je kanál zakryt lehkým obvodovým pláštěm a spodní kryt je z černých desek CETRIS. Prosklené stěny jsou z hliníkového tepelně izolačního systému CW 50 HI, zasklení je z tepelně izolačního dvojskla.

Tubus T 1 přímo navazuje na atrium přistavěného krčku. Atrium mezi budovami ST 3 a ST 4 navazuje na stávající spojovací krček, rozšiřuje komunikační prostor a napojuje nový tubus T 1 na 2.NP budov ST 3 a ST 4. Nový prostor tvoří betonová základová stěna, podlaha na terénu a prosklená fasádní a střešní konstrukce. Konstrukce fasády a střechy je z ocelových uzavřených profilů. Střešní rovina má spád směrem od budovy. Na nosnou konstrukci je přikotven lehký obvodový plášť z hliníkových profilů CW 50 HI. Ve fasádě atria se nachází provozní služební vstup, přístupný po venkovním jednoramenném železobetonovém prefabrikovaném schodišti, podepřeném šikmou deskou.

Krček se vytápí a chladí teplovzdušně pomocí podstropních fan-coilů. Z důvodu požární bezpečnosti musely být instalovány požární klapky na přívodech. Celá hala je v případě požáru přetlakově větrána.

Rekonstrukce fasád stávajících budov, sanace věže
Architekti chtěli budovám vtisknout novou tvář, která by se lišila od stávajícího stavu a stala se nadčasovou. Rozhodli se pro sjednocení všech budov pomocí bílé a černé barvy. Budovy ST 3 a ST 4 měly původně fasády s členitým profilem a horizontální orientací. Architektonický návrh profilu fasády sjednotil a vznikly hladké čisté plochy s pásovými okny. Dalším požadavkem na fasádu byla její bezesparost. Návrh tyto podmínky vyřešil provětrávanou bezesparou zavěšenou fasádou, tvořenou kovovými profily a deskami pro venkovní použití a tmelenými spárami. Během výběru zhotovitele se ukázalo, že toto řešení přesahuje finanční možnosti investora. Z toho důvodu se použil kontaktní zateplovací systém s využitím bílého EPS velkých tloušťek, který místy dosahuje až 400 mm (budova ST 4). Na této budově byla velká tloušťka desek zateplovacího systému nutná vzhledem k instalaci dodatečného vzduchotechnického potrubí v tepelné izolaci. Budova ST 3 má plošné zateplení EPS 100 F
tloušťky 160 mm, budova ST 4 je zateplena stejným materiálem tloušťky 240 mm. V místech mezi panely vyplňuje prostor EPS 50 Z tloušťky 140 mm a vyzdívka z pórobetonu tloušťky 100 mm. Plochy jsou potom sjednoceny plošným zateplením.

Do okenních otvorů budov ST 3 a ST 4 byla instalována okna z tepelně izolovaných profilů CS 86 HI osazených dvojskly s Ug = 1,0 W/m2K a lepšími. Vzhledem k architektonickému návrhu a konstrukčnímu systému musela být okna doplněna meziokenními a nadokenními vložkami. V místech požárně nebezpečných prostor jsou na fasádě osazena okna s požárně odolnými profily CS 70 HI. Před všemi okny zmiňovaných budov jsou instalovány lamelové žaluzie s větrnými čidly. Žaluzie se ovládají motoricky z interiéru.

Fasáda ST 2 je řešena obdobným způsobem jako ostatní budovy. Ke zlepšení tepelně technických vlastností se použil šedý EPS (? = 0,032 W/mK) v tloušťce 120 mm.

Okna jsou hliníková s dvojskly. Předokenní žaluzie se použily pouze na jižní fasádě. Vzhledem k tloušťce izolantu jsou roletové boxy přisazeny z exteriéru k fasádě. Žaluzie jsou lamelové do vodicích lišt, s motorickým pohonem.

Všechny zmiňované konstrukce obálky budov byly navrženy a realizovány na doporučené hodnoty součinitele prostupu tepla podle ČSN 73 0540. Mnoho konstrukcí dosahuje i lepších hodnot. Průkaz energetické náročnosti zařadil budovy do kategorie C.

Součást adaptace areálu představovala i sanace dříku a ochozů věže.

Základní údaje o stavbě
Název stavby: Adaptace areálu Českých radiokomunikací a.s. v Praze na Strahově
Investor: České radiokomunikace a.s.
Vedoucí týmu (urbanisticko-architektonický koncept): Ing. arch. Tomáš Dohnal, INTAR a.s.
Architektonické řešení: Ing. arch. Pavel Šlejhar, Ing. arch. Veronika Bubeníčková ? INTAR a.s.
Stavebně-technické řešení: Ing. Martin Strnad, Ing. Martin Novák ? INTAR a.s.
Statika: Ing. Jan Šulcek ? ALSTON spol. s r.o.
Dodavatel stavby: C-klima s.r.o. (I. etapa), Proxima a.s. (II. a III. etapa)
Projektový manažer: Jan Čapka, Proxima a.s.
Stavbyvedoucí: Roman Panchartek, Proxima a.s.
Doba výstavby: I. etapa adaptace: 02/2010?08/2010, II. etapa adaptace: 02/2012?08/2012, III. etapa adaptace: 06/2013?07/2014
Náklady: cca 118 mil. Kč

Autoři:

Tomáš Dohnal, Pavel Šlejhar, Martin Strnad

projektanti, INTAR a.s.

Jan Čapka

projektový manažer, Proxima a.s.

replique breitling



Licence Creative Commons

www.casopisstavebnictvi.cz podléhá licenci Creative Commons
Uveďte autora | Neužívejte dílo komerčně | Nezasahujte do díla 3.0 Unported
.

RSS
© 2007