Informace o praxi Geotechnical Baseline Report

Společným jmenovatelem článků byly následující teze: Ve stavební praxi existuje téma nepředvídatelnosti, které je nutné pragmaticky řešit a jehož typickým příkladem jsou geotechnická rizika. Ve vyspělém světě je za primárního nositele geotechnických rizik považován stavebník (investor), jakožto vlastník pozemku a nositel stavebního záměru. Ten může rizika mírnit zajištěním dostatečných podkladů (typicky průzkumů základové půdy) a najmutím kompetentních odborníků pro přípravu projektové dokumentace. Reziduální rizika při samotné výstavbě lze dále pragmaticky alokovat mezi zúčast-něné strany při použití osvědčených smluvních vzorů. V Rakousku a Německu hraje významnou roli také promyšlená soustava státních a oborových norem.

Zhruba ve stejné době vznikal nový český překlad knih smluvních podmínek (vzorů) FIDIC, vydaných CACE, jehož autorem je JUDr. Lukáš Klee, LL.M., Ph.D, MBA. Ty byly následně zavedeny, respektive jsou zaváděny v resortu Ministerstva dopravy. Jejich použití je zatím limitováno na výstavbu. K širší aplikaci na služby, tedy např. projektové práce, zatím nedošlo.

Tento článek nás přenese do USA, kde vznikl zajímavý přístup k řešení nepředvídatelnosti v základových poměrech, který má původ v oboru podzemních staveb. Jeho motivací byla prevence soudních sporů a lze jej použít jako doplněk k smluvním vzorům. Termín GBR – Geotechnical Baseline Report – není v článku záměrně převeden do češtiny, protože autorovi není znám výraz, který by v tomto případě fungoval stejně elegantně a výstižně jako např. překlad anglického termínu Engineer v podmínkách FIDIC českým Správce stavby. Klíčem k termínu je slovo baseline, jehož význam lze vyjádřit jako „výchozí hodnota pro srovnání“.

Záměr článku

Častou příčinou sporů ve stavebnictví jsou tzv. neočekávané podmínky základové půdy, tedy rozdílný pohled různých stran na to, jaké podmínky jsou očekávané a jaké již ne. Tato problematika je tím významnější, čím více ovlivňují geotechnické podmínky návrh a provedení dané stavby. Zcela klíčový vliv má geologické prostředí zejména na ražbu tunelů a provádění obdobných podzemních staveb. Otázky spojené s výskytem neočekávaných základových poměrů se řeší v mnoha zemích světa a z přijatých opatření lze čerpat ponaučení. Ve Spojených státech amerických se v reakci na toto téma vyvinula praxe tzv. Geotechnical Baseline Reports (GBRs). Jedná se o geotechnické zprávy zpracované na základě dostupných údajů z průzkumných prací, ale sestavené a koncipované jiným způsobem než běžně známé průzkumné zprávy. Jsou součástí zadávací a smluvní dokumentace a slouží k pragmatické definici očekávaných podmínek podloží a tím také jako nástroj pro rozlišení, zda skutečně zastižené podmínky jsou, nebo nejsou očekávané. Tato praxe byla původně zaměřena zejména na podzemní stavby, ale vzhledem ke své úspěšnosti získala na popularitě a začala se používat i pro jiné typy staveb s výraznými geotechnickými prvky a prosazuje se i v dalších zemích světa (Velká Británie, Švýcarsko, Hongkong, Singapur, Austrálie, Nový Zéland, Japonsko). Záměrem tohoto článku je informovat o základních rysech této praxe.

Specifika tunelových staveb

Stavby tunelů jsou liniové, v délce až desítek kilometrů. Geotechnické podmínky po délce tunelu se mohou přirozeně měnit. Vzhledem k délce stavby, různým překážkám na povrchu nebo v podzemí a ekonomickým omezením není často možné základovou půdu po celé délce tunelu dostatečně prozkoumat. Skutečně zastižené poměry při ražbě mají přímý vliv na technologii, postup a cenu prováděných prací.

Tunely se razí cyklickými metodami výstavby a dokončená délka tunelu obvykle slouží jako jediná dopravní cesta na čelbu (pro pracovníky a materiál) a z čelby na povrch (odvoz rubaniny). Pokud v tunelu dojde k mimořádné události, má taková situace přímý dopad na většinu aktivit ražby a může snadno vést k zastavení celé stavby. Tím se podzemní stavby liší od staveb pozemních, u kterých je možné při zastavení práce na jedné části staveniště pokračovat v práci na částech jiných, z důvodu většího počtu přístupových cest a paralelně fungujících pracovišť. To je významné z hlediska harmonogramu a jeho kritické cesty k dokončení stavby.

Geotechnická rizika

Neočekávané podmínky základové půdy představují obchodní riziko pro zhotovitele a rozpočtové (respektive termínové) riziko pro investora. Zhotovitel by měl toto riziko ve své cenové nabídce ocenit v závislosti na pravděpodobnosti výskytu a na dopadech, ke kterým při realizaci rizika dojde, tedy jinak řečeno v závislosti na dostupných informacích. To je v praxi obtížné, zvláště pokud jsou rizika neznámá, nejasně definovaná nebo různě interpretovatelná různými stranami. Základem sporů proto bývá rozdílný pohled na to, jaké podmínky jsou očekávané a jaké ne. Tento interpretační rozpor nemusí nastat jen mezi investorem (či jeho zástupci) a zhotovitelem, ale také např. mezi zhotovitelem a jeho sub do d avatelem neb o mezi jednou ze zmín ě ných stran a projektantem. Rozdílnost pohledů může být nepřímo, avšak výrazně komerčně motivovaná, vzhledem k finančním nárokům na kompenzaci při řešení neočekávaných podmínek.

Spory mohou mít původ ve vágním popisu podmínek staveniště ve zprávě o průzkumu základové půdy. Vágní vyjádření nebo vyjádření pomocí širokých rozptylů jsou pro jazyk průzkumných zpráv typická. Autor průzkumu, který měl k jeho provedení omezený čas a rozpočet, se tak vyvazuje ze zodpovědnosti za závěry vyvozené na základě nedostatečného množství nebo kvality dat, což je samozřejmě pochopitelné, ale otvírá to prostor k rozdílné interpretaci. Uvažme následující příklad: Zhotovitel má nacenit beranění štětovnic. Podle průzkumu se v podloží nachází písek, který ale „může místy obsahovat valouny, až balvany“. Jak k takové informaci přistoupit v rozpočtu prací? Zastihne balvany 1 %, 10 % nebo 75 % štětovnic? Zhotovitel tak stojí před dilematem, že by měl uvažovat optimisticky, aby uspěl před konkurencí, ale když bude realita horší, narazí na postoj investora, že „s tím měl přece počítat“. Nebo může podat nabídku omezenou podmínkami, což investorovi komplikuje srovnání.

Záměrem investora je obvykle minimalizace investičních nákladů při dodržení požadované kvality díla, příp. minimalizace doby výstavby při dodržení přijatelných nákladů a požadované kvality. Při přípravě stavby lze k tomuto záměru směřovat dvěma cestami.
■ Za předpokladu, že k neočekávaným situacím nedojde. Pokud se předpoklad nenaplní, přestanou platit (v tomto ohledu) optimistická očekávání stran nákladů i doby provádění a může dojít k soudním sporům, protože k řešení neočekávané situace chybí praktické nástroje.
■ Za předpokladu, že k neočekávaným situacím dojít může. S tím souvisí vytvoření časové a rozpočtové rezervy a definice nástrojů, kterými se takové situace budou řešit.

Moderní smluvní vzory jako FIDIC nebo NEC, založené na rozdělení rizik mezi smluvní strany, obsahují nástroje na řešení nepředvídatelných situací. Ve vztahu ke geotechnickým rizikům však tyto nástroje zdaleka nejsou dokonalé. Například u Červené knihy podmínek FIDIC se k tématu vztahují části 4.10 (Údaje o staveništi) a 4.12 (Nepředvídatelné fyzické podmínky). V části 4.10 je použita (částečně omezená) právní fikce o tom, že zhotovitel obdržel všechny potřebné informace, co se týče rizik a nejistot, které mohou mít vliv na nabídku nebo provedení díla, a že zkontroloval a přezkoumal staveniště, jeho okolí i všechny obdržené údaje a informace a byl s nimi před předložením nabídky spokojen. Část 4.12 pak sice připouští možnost výskytu neočekávaných fyzických podmínek, ale její praktické uplatnění naráží na již zmíněný problém, jak doložit a zdůvodnit, že zastižené podmínky jsou neočekávané.

Celý článek naleznete v archivu čísel 03/2018.