arrows Realizace staveb arrowsBudování, kolaps a nová výstavba komplexu WTC v New Yorku, 7. díl
grafické podklady archiv autora
text Ing. Vlastimil Šrůma, CSc., MBA
číslo: 05/16
Budování, kolaps a nová výstavba komplexu WTC v New Yorku, 7. díl

· Obr. 17. Čerstvě dokončený pietní komplex nového WTC
Koncem června 2008 oznámil vlastník pozemku Světového obchodního centra (WTC) úřad Port Authority of New York and New Jersey (PANYNJ), že odhady nákladů na jednotlivé objekty nového WTC a termíny jejich dokončení byly v minulosti stanovovány – hlavně z politických a sociálních důvodů – zcela nerealisticky. Náklady budou ve skutečnosti mnohem vyšší a termíny dokončení výrazně pozdější. Článek navazuje na první dva díly z časopisu Stavebnictví 03/16 a 04/16 a je věnován výstavbě Národního památníku a muzea 11. září.
odeslat odeslat    tisk tisk

Muzeum – vývoj koncepce a výsledná podoba stavby
Muzeum 11. září bylo otevřeno 15. května 2014, nakonec tedy až 2,5 roku po zpřístupnění Memorial Plazy se vzpomínkovými nádržemi (obr. 17). Zmíněného dne bylo muzeum otevřeno zatím jen pro příbuzné a blízké obětí útoků 9/11 a ty, kteří se podíleli na záchranných pracích, léčení zraněných a obnově území bývalého WTC. V pěti dnech mezi 15. a 19. květnem 2014 si muzeum prohlédlo na 42 000 záchranářů a rodinných příslušníků a blízkých obětí. Pro širokou veřejnost bylo muzeum zpřístupněno necelý týden poté, 21. září 2014. Rozsáhlé a působivé muzeum shromažďuje mj. na 10 300 předmětů, na 23 000 fotografií, 500 hodin videozáznamů a téměř 2000 jednotlivých audiozáznamů svědectví a výpovědí osob, které byly útoky 9/11 nějak zasaženy – většinou rodinných příslušníků a blízkých osob obětí, ale i řady těch, kteří teroristické útoky přežili nebo se podíleli na záchranářských a vyklízecích pracích.

Obr. 18. Dekonstruktivismus vstupního pavilonu muzea

Začátek cesty k realizaci muzea 11. září spadá do prosince 2004, kdy WTC Memorial Foundation oznámila, že byla kancelář Davis Brody Bond – kromě podílu na projektu památníku – vybrána i do pozice architekta muzejní části pietního komplexu. V letech 2003 až 2006, které předcházely zahájení vlastních stavebních prací, se podoba muzea vícekrát měnila, vždy ovšem jen v intencích Libeskindovy základní představy z jeho návrhu Memory Foundations a přijatého územního plánu nového WTC. Od počátku tak bylo jasné, že kromě vstupního pavilonu situovaného uvnitř pietního háje Memorial Plazy budou prostory muzea především v podzemí, v prostoru někdejších podzemních podlaží Twin Towers, a že budou zčásti obemykat nadzákladové úseky někdejších věží 1WTC a 2WTC. Třebaže pro investora a vlastníka památníku i muzea, kterým je, jak už bylo uvedeno, nadace National September 11 Memorial & Museum, zajišťuje výstavbu jako stavebník PANYNJ, byla to právě nadace a před jejím založením její zřizovatel LMDC, kdo vybral architektonické kanceláře, jejichž čelní představitelé se pak podíleli na koncepčním řešení a výsledné podobě památníku a muzea. Tak byly už v roce 2004 pro návrh muzea vybrány newyorská kancelář Davis Brody Bond a norská kancelář Snøhetta s tím, že Snøhetta navrhne budovu vstupního pavilonu muzea a Davis Brody Bond zajistí jako generální architekt a současně projektant vše ostatní, tj. především návrh podzemní, hlavní části muzea, uspořádání vlastních sbírek a expozic muzea a všechny koordinace profesí včetně vazeb na památník, s nímž je muzeum nejen tematicky, ale doslova i fyzicky, konstrukčně propojeno. Ve výsledku tak spolu po léta těsně spolupracovaly čtyři architektonické kanceláře, za Snøhettu jednal s Michaelem Aradem a Peterem Walkerem především architekt Craig Dykers, za kancelář Brody Bonds Davis pak architekti Steven M. Davis a J. Max Bond Jr.

Obr. 19. Detail efektního pláště vstupní budovy muzea

Architektonická kancelář Snøhetta strávila návrhem pavilonu, vypracováváním mnoha jeho variant a zapracováváním nesčetných změn téměř deset let – od prací na prvním návrhu pavilonu počátkem roku 2004 až po poslední úpravy projektu v roce 2013. Teprve pak bylo dosaženo přijatelného konsensu mezi rozdílnými představami a potřebami mnoha zúčastněných stran. Výsledná podoba budovy je obecně vnímaná velmi pozitivně. Ať už je připodobňována k ležícímu listu nebo věčnému mementu jakéhosi obřího úlomku zaniklých Twin Towers, soudí se, že pavilon harmonicky dotváří památník s hájem dubů a oběma nádržemi a umocňuje klidnou monumentálnost Memorial Plazy.

Mezi lednem a srpnem 2005 proběhly vzrušené diskuze kolem záměru rozšířit vstupní pavilon Muzea 11. září o výstavní a konferenční prostory sesterské instituce International Freedom Center (IFC), která by v místě pořádala mezinárodní výstavy, workshopy a další akce podporující občanské svobody a ideu míru mezi národy. Proti IFC a jejím projektům se ovšem zvedl natolik masivní odpor pozůstalých obětí útoků 9/11, že byl tento záměr zcela opuštěn. Původní návrh vstupního pavilonu od Snøhetty z května 2005, který obsahoval i prostory pro projekty IFC, byl zavržen jako příliš atraktivní, a tedy neadekvátní žádoucímu pietnímu ladění místa.

Obr. 20. Montáž skleněných panelů na fasádě muzea

Pavilon je postaven v dekonstruktivistickém stylu blízkému Libeskindově tvorbě a svými konturami evokuje polozřícenou budovu, což koresponduje s jeho posláním i charakterem exponátů, které schraňuje (obr. 18). Tvar budovy byl zároveň volen tak, aby byl v co největší harmonii s horizontálními liniemi okolní Memorial Plazy. Vedoucí partner Snøhetty Craig Dykers k záměru řekl: „Naším přáním bylo, aby byla vstupní budova muzea pro návštěvníky přechodovou zónou mezi každodenním ruchem velkoměsta a jedinečnou duchovní kvalitou, kterou muzeum nabízí. Myslíme si, že je to pro lidi důležité a že je to tak koneckonců i správně. O tranzitivnost prostředí pavilonu jsme se snažili i volbou jeho tvaru, typem opláštění, vnitřním uspořádáním budovy i volbou materiálů (obr. 19). Snahou bylo zprostředkovat těm, kteří jsou uvnitř, výhledy na další části Memorial Plazy, a naopak těm, kteří už budovu opustili, připomínat vše, co v muzeu spatřili a prožili.“ Fakt, že jsou hned za prosklenou fasádou pavilonu záměrně instalovány zdálky viditelné – a po setmění dokonce efektně nasvícené – masivní artefakty zničeného WTC, nejen podněcuje k návštěvě muzea, ale navíc prohlubuje emotivní účinek duté rozlehlosti nádrží památníku a jejich vody padající do prázdna.

Muzeum – stavební a technické řešení
Výstavba muzea byla zahájena na jaře 2006 současně s výstavbou památníku, jde o konstrukčně do značné míry propojené stavby, jejichž rozhraní není snadné stanovit – a ani to nemá žádný smysl. Už v červnu 2008 začaly prosakovat zprávy o tom, že nebude možné dokončit muzejní část komplexu k termínu 10. výročí útoků 9/11 a že reálným termínem dokončení muzea je rok 2012 nebo spíš až rok 2013. O značné komplikovanosti projektu muzea svědčí i to, že byla jeho výstavba mezi prosincem 2011 a březnem 2012 ze strany PANYNJ pozastavena, než byly vyřešeny spory s nadací NMM9/11 o tom, kdo a v jakém rozsahu ponese náklady na infrastrukturu napojení budovy muzea na energetické, datové a jiné sítě nového komplexu WTC.

Obr. 21. Instalovaná dvojice rozvětvujících se obvodových sloupů zničených Twin Towers

Muzeum soustřeďuje většinu svých prostor a exponátů v podzemí, nad povrch Memorial Plazy vystupuje pouze svébytným a atraktivním vstupním pavilonem. Po konstrukční a materiálové stránce je tento pavilon výšky 21 m lehkou rámovou ocelovou konstrukcí se spřaženými ocelobetonovými stropy. Plášť budovy je v převážné části obložen nerezovými plechy a skleněnými panely. Jejich dodavatelem byla firma Zahner z Kansas City v Missouri. Kompletace a osazování panelů na fasádách budovy byly dokončeny v březnu 2011 (obr. 20).
Ve skleněných panelech bylo použito kombinace refrakčního a standardního průhledného skla, čímž bylo dosaženo nezvyklého efektu proužkování. V podzemní části muzea převažují jako materiály povrchových úprav beton, dřevo a hliník. Snahou bylo dosáhnout i vhodnou volbou materiálů klidné a ztišené prostředí vedoucí návštěvníky k zamyšlení a kontemplaci. Při návrhu a realizaci pavilonu se využilo řady environmentálních postupů a technologií, budova se bude ucházet o ocenění Gold LEED.

Vstupním pavilonem se vchází do podzemní části muzea, která má svoje nejnižší podlaží cca 21,3 m hluboko pod uliční úrovní, v zásadě až na dně bývalé stavební jámy nazývané Bathtube. Muzeum má cca 10 000 m2 veřejně přístupné výstavní plochy, která z velké části obemyká nadzákladový prostor zničených Twin Towers, v současnosti vyplněný oběma nádržemi památníku, a zaplňuje i prostor mezi nimi.

Obr. 22. Ocelový sloup Last Column z původních Twin Towers a úsek původní pažicí stěny komplexu WTC v podzemním sále West Chamber muzea

Některé z velkých artefaktů muzea přenesené ze zničeného komplexu WTC byly tak velké a těžké, že je bylo nutno do podzemních výstavních prostor instalovat těžkými jeřáby hned v počátečních fázích výstavby muzea a jeho konstrukci kolem nich dokončit až následně. Týká se to především schodiště Survivors’ Staircase hmotnosti 51,7 t, dále mohutného, přes 11 m vysokého ocelového sloupu Last Column z jádra věže 2WTC hmotnosti 52,6 t, popsaného a pokresleného pozůstalými obětí, přeživšími a dělníky, který byl z Ground Zero odvezen jako poslední velký díl zničeného komplexu WTC, a konečně také dvojice rozvětvených obvodových sloupů věží Twin Towers (obr. 21). Jako s exponátem pro muzeum se uvažovalo jeden čas i o legendární plastice The Sphere sochaře Fritze Koeniga, která stávala uprostřed prostranství Austin J. Tobin Plaza (viz 1. díl článku), ale ta nakonec stále zůstává ve své současné pozici v Battery Parku, třebaže se o jejím přemístěním na nějaké reprezentativní místo na ploše Memorial Plazy stále uvažuje. Jedním z hlavních, byť velmi specifických exponátů je 18,9 m široký a 19,5 m vysoký obnažený líc části podzemní milánské stěny z roku 1966, která před vodami řeky Hudson chránila nejen bývalý komplex WTC, ale díky své odolnosti ochránila území WTC i po útocích 9/11 (obr. 22 a 23).

Obr. 23. Schéma úpravy pažicí milánské stěny v rozsahu Muzea 11. září

Koncepce průchodu muzeem pracuje se zakřivenými železobetonovými rampami s vyhlídkovými plošinami, po nichž návštěvníci sestupují prostorovým rámem ocelové konstrukce podzemní budovy postupně až do nejnižší úrovně, do tzv. West Chamber s obnaženou milánskou stěnou a přístupem ke zbytkům základů obou věží Twin Towers. Podzemí budovy je v některých místech rozčleněno až na šest podlaží, v převažujícím rozsahu výstavních expozic jsou ovšem některé stropy vynechány, takže mají prostory poměrně monumentální rozměry a vejdou se do nich i nezvykle rozsáhlé artefakty. Podle prvních návrhů měl být v podzemí muzea ještě další vodopád, výškově by byl „podsunutý“ pod spodní vodopád severní nádrže památníku. Od záměru bylo však upuštěno nejen kvůli technickým obtížím, ale i kvůli postupnému zpřísnění ochrany celého území bývalého WTC, které vláda USA v mezičase prohlásila chráněnou historickou památkou. Muzeum se tak v průběhu příprav stalo de jure stavbou budovanou přímo v novodobé archeologické lokalitě. Schraňuje a vystavuje některé jedinečné architektonické a konstrukčně-stavební památky, které byly v místě zachovány a mezi něž patří zejména:

Obr. 24. Aktuální situační plánek rozmístění objektů nového komplexu WTC, zdroj: Davis Brody Bond

? části základů zničených mrakodrapů Twin Towers;

? část funkční opěrné zdi, budované jako podzemní stěna pažící stavební jámu WTC;

? část památného betonového schodiště Survivors’ Staircase ze zničené budovy 5WTC;

? pozůstatky průřezů celkem 73 obvodových sloupů kolem části pat obou věží Twin Towers;

? spodní větvící se části dvou obvodových ocelových sloupů věže 2WTC;

? zdeformované části obvodových ocelových sloupů věží Twin Towers;

? část ocelového sloupu jádra budovy 2WTC výšky téměř 11 m, jenž byl symbolickou poslední velkorozměrovou troskou zničeného WTC, která byla při vyklízení Ground Zero odvezena;

? úlomky konstrukční oceli z míst nárazu letadla do severní věže 1WTC;

? část antény, která byla umístěna na vrcholku severní věže 1WTC.

Jako zajímavost lze uvést, že informační brožura o Národním památníku a muzeu 11. září byla přeložena do více než deseti jazyků, nikoliv však do arabštiny. Protidiskriminační americko-arabská komise (American-Arab Anti-Discrimination Committee) se dotázala na důvody neexistence arabsky psaného letáku u vedení památníku dopisem svého ředitele, který v listu tlumočil i obavy části arabské komunity, „aby za tím nebyl politický zájem omezovat návštěvnost památníku arabsky mluvícími osobami“. Vedení památníku odpovědělo na dopis i prostřednictvím denního tisku v tom smyslu, že podle statistik tvoří arabsky mluvící návštěvníci areálu až 25. nejpočetnější jazykovou skupinu, tudíž nebyl důvod, aby byla právě arabština ve skupině prvních jazyků, v nichž se brožura tiskla. ?

Obr. 25. Současná podoba Památníku 11. září při večerním osvětlení, zdroj: Joe Woolhead

Účastníci výstavby
Investor: World Trade Center (WTC) Memorial Foundation, v roce 2007 přejmenovaná na National September 11 Memorial & Museum at the WTC Foundation, nadace založená v roce 2003 pro koordinaci a financování přípravy a výstavby Národního památníku a muzea 11. září. V současnosti objekty Národního památníku a muzea 11. září vlastní a provozuje:

– předseda John C. Whitehead (01/2005–05/2006);

– předseda Michael Bloomberg, bývalý starosta města New York (05/2006 do současnosti);

– výkonná ředitelka Gretchen Dykstra (12/2004–05/2006);

– výkonný ředitel Joseph C. Daniels (10/2006 do současnosti).

Stavebník: Port Authority of New York and New Jersey (PANYNJ), vlastník pozemku a celého areálu WTC, hlavní investor a koordinátor výstavby.

Architekti:

Národní památník 11. září

– koncepční architekt – Michael Arad (od roku 2004 v rámci Handel Architects) a Peter Walker (PWP Landscape Architecture, sídlo v Berkeley, Kalifornie);

– výkonný architekt a projektant – kancelář Davis Brody Bond, 2006 až 2011, Davis Brody Bond Aedas (sídlo v New Yorku).

Národní muzeum 11. září

– architekt a projektant – J. Max Bond, Jr. (Davis Brody Bond, 2006 až 2011, Davis Brody Bond Aedas);

– architekt a projektant vstupního pavilonu – Craig Dykers (Snøhetta, sídlo v Oslu, Norsko).

Statické a konstrukční řešení: WSO Global, BuroHappold Engineering.

Dodavatelé:

– výroba a dodávka nosných ocelových konstrukcí – Arcelor Mittal, Lucembursko, a Owen Steel Company Inc. (sídlo v Columbii, Jižní Karolína);

– montáž ocelových konstrukcí –
Cornell & Company Inc. (sídlo v New Yorku);

– zábradlí s deskami se jmény obětí – DCM Erectors (sídlo v New Yorku);

– technické řešení a vybavení nádrží s vodopády – Delta Fountains (sídlo v Jacksonville, Florida);

– softwarové aplikace, počítačová grafika – Jake Barton/Local Projects (sídlo v New Yorku).

Použítá literatura:

[1] Blais, A.; Rasic, L. (2015). A Place of Remembrance. National September 11 Memorial.

Autor:

Ing. Vlastimil Šrůma, CSc., MBA

ACONSE CZ s.r.o.

 

 

Budování, kolaps a nová výstavba komplexu WTC v New Yorku, 1. díl
Budování, kolaps a nová výstavba komplexu WTC v New Yorku, 2. díl
Budování, kolaps a nová výstavba komplexu WTC v New Yorku, 3. díl
Budování, kolaps a nová výstavba komplexu WTC v New Yorku, 4. díl
Budování, kolaps a nová výstavba komplexu WTC v New Yorku, 5. díl
Budování, kolaps a nová výstavba komplexu WTC v New Yorku, 6. díl
Budování, kolaps a nová výstavba komplexu WTC v New Yorku, 7. díl
Budování, kolaps a nová výstavba komplexu WTC v New Yorku, 8. díl
Budování, kolaps a nová výstavba komplexu WTC v New Yorku, 9. díl
Budování, kolaps a nová výstavba komplexu WTC v New Yorku, 10. díl

 

 





Licence Creative Commons

www.casopisstavebnictvi.cz, jejímž autorem je EXPO DATA spol. s r.o.,
podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora- Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported .

RSS | EXPO DATA spol. s r.o., Výstaviště 1, 648 03 Brno
© 2007