arrows Realizace staveb arrowsBudování, kolaps a nová výstavba komplexu WTC v New Yorku, 6. díl
grafické podklady archiv autora
text Ing. Vlastimil Šrůma, CSc., MBA
číslo: 05/16
Budování, kolaps a nová výstavba komplexu WTC v New Yorku, 6. díl

· Obr. 1. Jižní nádrž Památníku 11. září v den 10. výročí útoků 9/11, zdroj: dbking
Koncem června 2008 oznámil vlastník pozemku Světového obchodního centra (WTC) úřad Port Authority of New York and New Jersey (PANYNJ), že odhady nákladů na jednotlivé objekty nového WTC a termíny jejich dokončení byly v minulosti stanovovány – hlavně z politických a sociálních důvodů – zcela nerealisticky. Náklady budou ve skutečnosti mnohem vyšší a termíny dokončení výrazně pozdější. Článek navazuje na první dva díly z časopisu Stavebnictví 03/16 a 04/16 a je věnován výstavbě Národního památníku a muzea 11. září.
odeslat odeslat    tisk tisk

Vystřízlivění z nereálných očekávání
Důvodem byla mimořádná komplexita výstavby, která se v úplnosti vyjevila až ze síťových grafů a dalších dokumentů vypracovaných vedením projektu. Tehdejší šéf PANYNJ Christopher O. Ward navrhl vytvořit koordinační komisi ze zástupců všech hlavních zúčastněných orgánů a organizací k patek philippe replica vyřešení patnácti specifikovaných problémových okruhů stavby, které brzdí efektivní postup. Bylo zřejmé, že výstavba nového WTC musí posílit svoje koordinační vedení a že dosavadní řídící výbor PANYNJ musí být schopen mnohem pružnějšího a razantnějšího rozhodování. Byly také redefinovány priority výstavby nového WTC. Tu nejvyšší dostal komplex Národního památníku a muzea 11. září, aby jej bylo možno zpřístupnit u příležitosti 10. výročí útoků 9/11.

Obr. 2. Okraj nádrží s horními vodopády a deskami se jmény obětí teroristických útoků, zdroj: Joe Woolhead

Teprve v srpnu 2008 zveřejnila agentura Lower Manhattan Development Corporation (LMDC) výsledky studie z konce roku 2007 ohledně reálných termínů dostavby objektů WTC. Téměř rok se tajilo, že termíny, jimiž je veřejně operováno, jsou naprosto nerealistické, a to u některých staveb až o pět let! Klíčovou stavbou, která podmiňovala postup realizace hned několika dalších objektů, se ukázal být Calatravův dopravní uzel WTC Transportation Hub, problémová byla v této souvislosti i věž 1WTC. Studie ukázala, že je reálné výrazně dříve dokončit stavby na povrchu a v klidové, pietní zóně areálu, jmenovitě Památník 11. září s parkem Memorial Plaza a pak i Muzeum 11. září, než věž 1WTC a další kancelářské mrakodrapy, které jsou všechny v podzemí propojeny a napojeny na WTC Transportation Hub, a tím i na železnici PATH a linky metra (obr. 3). Čekat s výstavbou památníku a muzea až na dokončení podzemních koridorů nádraží, které jsou konstrukcí památníku částečně zakryty, už nebylo možné. Znamenalo by to politicky a vůči pozůstalým po obětech útoků 9/11 i sociálně a psychologicky už neúnosný další odklad otevření památníku a také nepřípustný nárůst nákladů na výstavbu těchto staveb. Bylo proto rozhodnuto, že některé prostory nádraží, situované pod Národním památníkem a muzeem 11. září, budou realizovány po jejich dokončení jako podzemní konstrukce třeba i tunelářskými metodami. K žádné revokaci počtu a charakteru objektů nového WTC už však nedošlo. Jednalo se v podstatě o zásadní inventuru toho, kdy bude kterou stavbu možné realizovat, a také stanovení toho, za kolik by měly být jednotlivé stavby reálně postaveny. Nové odhady cen a termínů dokončení byly nejdříve projednány s vedením státu a města New York a 2. října 2008 potom zveřejněny formou speciální zprávy PANYNJ o stavu výstavby WTC. Ve zprávě bylo uvedeno, že Památník 11. září bude otevřen k 10. výročí útoků 9/11, tedy 11. září 2011, zatímco Muzeum
11. září až o rok či dva později, tj. k 11. září 2012 nebo 2013. Otevření ikonické věže One World Trade Center (1WTC) se předpokládalo v závěru roku 2013 s náklady odhadovanými ve výši 3,1 mld. USD. Zprovoznění multifunkčního nádraží WTC Transportation Hub se očekávalo na přelomu let 2013 až 2014 a tento nejdražší ze všech objektů nového WTC měl stát 3,2 mld. USD.

Obr. 3. Komplexní výstavba několika objektů současně na Ground Zero v září roku 2008, zdroj: Mike Roberts

Architektonické soutěže na Národní památník a muzeum 11. září
Jak už bylo zmíněno v 2. dílu tohoto článku, otevřenou, mezinárodní architektonickou soutěž na koncepci v současnosti již zprovozněného Národního památníku a muzea 11. září (dále také NPM9/11) vypsala LMDC na jaře 2003 v intencích podmínek územního plánu nového komplexu WTC vznikajícího pod vedením architekta Daniela Libeskinda.

Záměr vybudovat na Ground Zero památník obětem útoků 9/11 a zároveň i obětem teroristického útoku na Twin Towers z 26. února 1993 však společně vyhlásili guvernér státu New York George Pataki, starosta New Yorku Michael Bloomberg a agentura LMDC už o rok dříve, 5. března 2002. Vyhlášení soutěže předcházelo v lednu a únoru 2003 ještě několik veřejných shromáždění, na nichž dostali občané příležitost o podobě budoucího památníku útoků 9/11 s představiteli LMDC a PANYNJ diskutovat. Soutěž začala 28. dubna 2003, kdy byly zveřejněny její pravidla a podmínky a kdy byla otevřena povinná registrace účastníků soutěže. LMDC uvedla jako důvod této registrace potřebu znát předem alespoň přibližně počet návrhů, které lze očekávat. Celkem se zaregistrovalo 13 683 (!) soutěžících z 94 států světa.

Až do 18. května byly shromažďovány dotazy účastníků soutěže k pravidlům a podmínkám, ty byly pak 23. května 2003 najednou veřejně zodpovězeny prostřednictvím webové stránky LMDC. Základní požadavky na budoucí památník obětí útoků 9/11 byly vyjádřeny následujícími pěti podmínkami.

Obr. 4. Vítězný návrh Reflecting Absence – perspektiva, zdroj: LMDC

  • Každá z oběti útoků z 11. září 2001 a 26. února 1993 bude připomenuta jednotlivě a jmenovitě jako plně individualizovaná osobnost.
  • Součástí památníku bude prostor s expozicí pro tichou prohlídku a možnost rozjímání.
  • Součást památníku bude tvořit prostor pro rodiny a blízké osoby obětí.
  • Součástí památníku se stane samostatně přístupný prostor, kde budou uloženy ostatky nalezené na Ground Zero, které se nepodařilo identifikovat.
  • Patní průřezy zničených Twin Towers musí zůstat trvale viditelné a přístupné.


Autoři soutěžních návrhů se měli dále řídit následujícími pokyny.

  • Fyzicky zhmotnit vyhlášené cíle a ducha stavby.
  • Vyjádřit rozsah lidských i materiálních ztrát přímo v místě, kde k nim došlo.
  • Vzdát hold všem, kdo se podíleli na vyprošťování a záchraně zraněných, na jejich léčení i na regeneraci území.
  • Zachovat a zvýšit míru piety celé lokality a místa určeného pro vybudování památníku.
  • Podpořit potřebu a možnost vzpomínání a rozjímání.
  • Vyvolávat vzpomínky na historický význam a globální dopad útoků 9/11.
  • Dosáhnout originálního a silného působení pomocí nadčasových a obecně srozumitelných symbolů.
  • Inspirovat a podpořit návštěvníky ke studiu událostí kolem útoků 9/11 a útoků z 26. února 1993.
  • Navrhnout řešení, které se bude moci vyvíjet v průběhu času.


U soutěžních návrhů nejdříve pracovníci LMDC zkontrolovali, nakolik vyhovují základním soutěžním požadavkům. Ačkoliv porota byla oprávněna překontrolovat seznam návrhů vyřazených pro nesplnění základních požadavků, poslední slovo měla v této věci sama LMDC. Třináctičlenná porota byla sestavena agenturou LMDC po konzultaci se starostou města New York a guvernérem státu New York. Tvořili ji z větší části architekti a umělci, zastoupení měli však i výrazné osobnosti dalších oborů. Čestným čtrnáctým členem poroty byl tehdy už osmaosmdesátiletý David Rockefeller, finančník a filantrop, jeden z hlavních iniciátorů výstavby původního komplexu WTC (viz 1. díl tohoto článku).

Obr. 5. Vítězný návrh Reflecting Absence – nádrže s vodopády, zdroj: LMDC

Mezi červencem a listopadem 2003 probíhala postupná selekce návrhů: do užšího výběru jich porota vybrala 250, do semifinále pak 25. V polovině listopadu 2003 poslala porota do finále soutěže devět návrhů, jeden byl pak ještě diskvalifikován. Všech osm zbylých finálních návrhů bylo potom vystaveno v komplexu Winter Garden, World Financial Center, a scházela se k nim uznalá i kritická stanoviska veřejnosti. Během listopadu a prosince 2003 spolupracovala porota s každým z finalistů na precizaci jejich návrhů tak, aby se co nejvíce ozřejmil potenciál každého z návrhů a vyjevily se nejen jejich přednosti, ale i obtíže, které by realizace každého z nich přinesla. O vítězi soutěže se rozhodovalo během denního a pak i večerního jednání 5. ledna 2004. Kromě vítězného návrhu Odraz nepřítomnosti (Reflecting Absence) architektů Michaela Arada a Petera Walkera zůstaly dlouho ve hře i návrhy Memorial Cloud autorského týmu Gisely Baurmannové, Sawada Brookse a Jonase Coersmeiera a návrh Garden of Lights autorů Pierra Davida, Seana Corriela a Jessicy Kmetovic. Rozhodnutí bylo oznámeno 6. ledna 2004, veřejně byl pak vítězný návrh vystaven 14. ledna 2004 ve Federal Hall (obr. 4 až 6). Předcházelo tomu zapracování několika žádoucích úprav, které vyplynuly ze zevrubného projednávání návrhu porotou.

Návrh Reflecting Absence architekta Michaela Arada a krajinářského architekta Petera Walkera z kanceláře PWP Landscape Architecture spočíval v klidné pietní ploše osázené stromy, v níž zejí dva velké čtvercové otvory dvoustupňových vodních nádrží, které tvarem, velikostmi i polohou odpovídaly patním průřezům zničených Twin Towers. Zvolené opadavé stromy, kterými jsou bažinné bílé duby, jsou uspořádány v řadách a vytvářejí nahodile buď shluky, nebo jsou naopak ve větších rozestupech. Pietní háj těchto dubů, Memorial Plaza, je na uliční úrovni, je situován na stropě podzemní části Muzea 11. září. Jména jednotlivých obětí obou teroristických útoků z let 1993 a 2001 (včetně obětí z útoků na Pentagon a obětí ze zříceného čtvrtého uneseného letadla) měla být vyražena na deskách umístěných kolem vodopádů hluboko u pat zničených Twin Towers, k nimž se scházelo po okružních rampách.

Obr. 6. Vítězný návrh Reflecting Absence – rampy kolem nádrží, zdroj: LMDC

Při vyhlášení Arada a Walkera vítězi soutěže zaznělo mj. toto hodnocení poroty: „Jsme toho názoru, že ze všech předložených návrhů právě koncepce nazvaná Odraz nepřítomnosti od Michaela Arada a Petera Walkera splňuje nejvýmluvněji a nejpůsobivěji definované požadavky na zamýšlený účinek památníku, a to včetně vyvolání pocitů sklíčenosti, znepokojení a respektu, které považujeme v tomto případě za nezbytné. Jednoduchá a přitom výrazově velmi silná evokace pat věží Twin Towers návrhu Odraz nepřítomnosti pracuje velmi účinně s prázdným prostorem, který zůstal po zničených budovách, jež jsou symbolem našich bolestí a ztrát. Tím, že návrh dává promlouvat vymezenému prázdnému prostoru, hovoří toto fyzické zhmotnění neexistence věží velmi emotivně samo za sebe. Navržená podoba památníku je pevně spjata s danými tragickými událostmi a s hlubokou úctou připomíná nejen památku zničených Twin Towers, ale především všechny životy ztracené v oněch tragických dnech.“

Obr. 7. Řez Muzeem 11. září po zásadní revizi původního návrhu (srpen 2006), zdroj: LMDC

Vývoj koncepce památníku a muzea

Národní památník a muzeum 11. září, známé také samostatně jako Památník 11. září a Muzeum 11. září, je hlavním památníkem a muzeem připomínajícím teroristické útoky z 11. září 2001 a také z 26. února 1993 – a především oběti těchto útoků. Památník je situován na pozemku zničeného původního komplexu WTC, v místě pat zřícených Twin Towers. Provozuje jej nezisková agentura National September 11 Monument & Museum, jejímž posláním je mj. získávat prostředky pro provoz památníků a jeho programy. Tato agentura památník vlastní a spravuje. Memorial Plaza s nádržemi a muzeum zaujímají cca polovinu celkové plochy bývalého integrovaného pozemku WTC. Od druhé poloviny, na níž postupně vznikají komerční mrakodrapy a nádraží WTC Transportation Hub, oddělují tento pietní komplex ulice Fulton Street a Greenwich Street, které byly po padesáti letech znovu obnoveny.

Obr. 9. Pohled na rozsah ocelového skeletu komplexu památníku a muzea (duben 2009)

Realizovaná výsledná podoba objektů je principiálně v souladu se zásadami vítězného návrhu koncepce nového WTC Memory Foundations Daniela Libeskinda, třebaže Libeskind dlouho prosazoval, aby byl památník zanořen zhruba o 9 m oproti uliční úrovni. Šlo také o jediný z osmi návrhů z finále soutěže, který nerespektoval Libeskindovu představu, že budova muzea bude konstrukčně přemosťovat zachované plochy patních průřezů Twin Towers a bude tak svou hmotou zakrývat pietní prostor nad jejich základy. Hned v únoru 2004 byla zahájena spolupráce Arada a Walkera s Libeskindem na koordinaci konfigurace památníku v rámci vznikajícího územního plánu celého nového WTC. V dubnu 2004 agentura LMDC oznámila vytvoření poradní komise (Memorial Center Advisory Committee), která pak dohlížela na to, aby byl vítězný návrh Arada a Walkera dopracován do realizovatelné podoby v souladu se soutěžními podmínkami, a také to, že vybrala pro činnost výkonného architekta a projektanta památníku 9/11 newyorskou architektonickou kancelář Davis Brody Bond (DBB). Tato kancelář pak spolupracovala s Aradem a Walkerem na finální podobě jejich soutěžního návrhu památníku a dál jej projektově zajišťovala. Ve stejné době se Michael Arad vrátil do architektonické kanceláře Handel Architects, kterou před lety opustil, a stal se v ní partnerem. Tím dále posílil vlastní výkonnou kapacitu, což bylo žádoucí vzhledem k velikému úkolu, který před ním v dalších letech stál.

Obr. 9. Pohled na rozsah ocelového skeletu komplexu památníku a muzea (duben 2009)

Deklarované poslání památníku.

  • Uchovat a uctít památku tisíců nevinných mužů, žen a dětí, kteří přišli o život teroristickými útoky 26. února 1993 a 11. září 2001.
  • Zachovat pietu místa, na němž došlo k tolika tragickým ztrátám.
  • Připomenout a vyzdvihnout vůli a odolnost těch, kdo přežili, těch, kdo s nasazením vlastních životů zachraňovali druhé, i těch, kdo svou účastí a pomocí podporovali potřebné v nejtěžších chvílích.
  • Nechť jsou trvale připomínány životy obětí a je vzdána čest jejich smrti. Nechť jsou duše obětí věčným plamenem, který nás vždy znovu povede k úctě k životu, posílí naše odhodlání chránit svobodu a podnítí v nás potřebu skoncovat s nenávistí, nezájmem a netolerancí.


V prosinci 2004 kancelář DBB ve spolupráci s Aradem a Walkerem vypracovala první verzi ucelené projektové dokumentace památníku. Tato dokumentace obsahovala oproti soutěžnímu návrhu Reflecting Absence dvě závažně změny.

  • K patám vodopádů obou nádrží už nevedly čtyři rampy obemykající celý obvod nádrží, ale jen rampy dvě, což umožnilo přiblížit nádrže k sobě a skutečně jimi přesně kopírovat paty zničených Twin Towers.
  • Do konstrukce památníku byla zabudována pietní místnost přístupná pouze příbuzným a blízkým obětí. V ní je instalována mj. symbolická schránka na ostatky mnoha obětí, jejichž skutečné ostatky nebyly nikdy nalezeny.

Návrhy památníku a návazně na něj i návrhy muzea se vyvíjely v letech 2003 až 2006 paralelně s dotvářením vlastního územního plánu nové zástavby území WTC v koordinované spolupráci všech zúčastněných architektonických a projektových firem. Narůstajícím problémem se ovšem v průběhu roku 2005 stala zjevná komplikovanost dosavadní podoby obou objektů a jejich vysoké rozpočtové náklady umocněné nejistotou co do způsobu jejich výstavby vzhledem k prostorové provázanosti s dalšími stavbami.

Obr. 10. Typické uspořádání ocelového skeletu, betonových stěn a spřažených stropů komplexu

Když se na jaře 2006 objevily hrozivé zprávy o tom, že se rozpočet na komplex památníku a muzea blíží miliardě amerických dolarů, zasáhl tehdejší starosta Michael Bloomberg. Prohlásil, že ani tak významná stavba, jakou je Národní památník a muzeum 11. září, nemůže mít bezedný rozpočet a že jakékoliv souhrnné náklady přesahující hranici 500 mil. USD budou považovány za neadekvátní a nebudou akceptovány. Na jeho žádost a žádost guvernéra Patakiho byla najata renomovaná stavební firma Frank Sciame, aby provedla rozklad nákladů budovaného komplexu a formulovala opatření ke zjednodušení a zlevnění obou objektů. Zpracované vyhodnocení v sobě zahrnovalo řadu širších faktorů, mj. požadavky a potřeby rodin obětí a rezidentů Lower Manhattanu nebo doporučení architektů a členů poroty, kteří soutěžní návrhy na památník v roce 2003 posuzovali. Věci se daly do pohybu. Počátkem května 2006 oznámil tehdejší předseda LMDC a WTC Memorial Foundation John C. Whitehead svou rezignaci na obě funkce. V LMDC se stal jeho nástupcem Kevin Rampe a do čela nadace WTC Memorial Foundation byl zvolen přímo starosta New Yorku Michael Bloomberg. Nedlouho po svém zvolení se Bloomberg rozhodl zatáhnout za záchrannou brzdu a veřejně oznámil: „Bylo rozhodnuto další dobročinné peníze neshromažďovat, dokud nebude zcela jasno o tom, jaká bude podoba připravovaného památníku a muzea, a zároveň to, jaké budou celkové náklady na jejich výstavbu. Došlo k úniku informací z kanceláře ředitele výstavby komplexu (PANYNJ), že by jen samotný památník a muzeum měly stát 672 mil. USD a že by celkové stavební náklady zahrnující i vybudování chladicího zařízení, terénní úpravy, obnovu vozovek a chodníků, technického zařízení a stabilizaci paty obnažené milánské stěny měly dosáhnout minimálně 973 mil. USD. Přitom ještě na počátku letošního roku (2006) se udávalo, že náklady na památník a muzeum 11. září činí 494 mil. USD. To je neudržitelné.“ Ještě koncem téhož měsíce odstoupila pod tlakem z pozice výkonné ředitelky nadace WTC Memorial Foundation Gretchen Dykstra. Na její místo byl pak až v říjnu 2006 jmenován Joseph C. Daniels, který tuto pozici zastává i v současnosti.

Obr. 11. Příčný řez severní nádrží a podzemními prostorami muzea, zdroj: LMDC

Mezi červnem a srpnem 2006 byly projektové dokumentace památníku i muzea na základě studie firmy Frank Sciame znovu zásadně upraveny (obr. 7). Jednak aby se snížily rozpočtové náklady na oba objekty, jednak aby už konečně bylo možné zahájit jejich hrubou stavbu. Hlavní změnou, o níž se v této fázi rozhodlo, bylo úplné zrušení ramp, jimiž měly být přístupné paty vodopádů a u nich instalované desky se jmény obětí. Tím bylo zároveň rozhodnuto o tom, že památník bude mít jedinou přístupnou úroveň – a to tu uliční, respektive úroveň povrchu Memorial Plazy. I vytvoření jmen obětí tedy bude muset být provedeno a instalováno důstojným způsobem na této výškové úrovni. Pozice pietní místnosti pro pozůstalé byla změněna tak, že se v současnosti nalézá na úrovni dna stavební jámy v polovině vzdálenosti středu obou nádrží a je přístupná zvláštními vchody z Memorial Plazy a z podzemí muzea. Současně se změnou projektové dokumentace byl upraven a dojednán i nový rozpočet. Celkové náklady nového řešení byly zastropeny částkou 700 mil. USD, z toho 510 mil. USD bylo určeno na vlastní památník a muzeum a dalších cca 190 mil. USD na související infrastrukturu. V srpnu 2006 byly konečně zahájeny práce na základových konstrukcích komplexu.

Obr. 12. Řez stropním roštem s kolektory a prostory pro kořenový systém osazených dubů, zdroj: PWP Landscape Architecture

Kolem celého projektu pak došlo k postupnému zklidnění atmosféry. V roce 2007 dostaly obě vzájemně provázané stavby definitivní pojmenování: Národní památník a muzeum 11. září. Až do roku 2008 se pak předpokládalo, že jak památník, tak i muzeum budou otevřeny po pěti letech výstavby v září 2011 u příležitosti 10. výročí útoků 9/11. V srpnu 2009 byla také otevřena hojně navštěvovaná expozice 9/11 Memorial Preview Site, která obsahovala informace o podobě budovaného budoucího Národního památníku a muzea 11. září (obr. 8), model celého komplexu budov nového WTC a vybízela také k pořizování zvukových záznamů vzpomínek na události 11. září 2001.

Financování výstavby a provozu památníku a muzea
Investora památníku a muzea, organizaci National September 11 Memorial & Museum at the WTC Foundation založila jako neziskovou nadaci v lednu 2005 LMDC, tehdy pod názvem World Trade Center Memorial Foundation – viz 2. díl tohoto článku. Jejím účelem bylo shromáždit finanční prostředky na výstavbu trvalého památníku 11. září a řídit přípravu a průběh jeho výstavby. Později bylo rozhodnuto, že tato nadace bude dokončený Národní památník a muzeum 11. září i vlastnit a dlouhodobě spravovat. Nadace svého prvního hlavního cíle, shromáždění prostředků na výstavbu ve výši 350 mil. USD, dosáhla v dubnu 2008. K této částce přispělo cca 60 000 soukromých donátorů ze všech padesáti států USA a z dalších třiceti zemí světa. Z těchto prostředků byla financována první etapa výstavby památníku a později i budovy muzea, na pokrytí všech nákladů na obě stavby to ovšem zdaleka nestačilo.

Objekty NPM9/11, jejichž stavební náklady vyšplhaly z částky 610 mil. USD dojednané pod tlakem starosty Bloomberga v létě 2006 postupně až k 1 mld. USD, byly nakonec financovány z několika zdrojů. Kromě vlastní sbírky nadace se na jejich pokrytí podílela částkou cca 260 mil. USD agentura LMDC a nakonec hrál významnou roli i příspěvek z federálního rozpočtu USA. Dne 9. září 2011 oznámil Shaun Donovan, ředitel Federálního úřadu pro bydlení a rozvoj měst (United States Department of Housing and Urban Development – HUD), že tato instituce přispěla do rozpočtu Národního památníku a muzea 11. září částkou 329 mil. USD prostřednictvím jednoho ze svých tzv. blokových grantů, kterými federální vláda systémově podporuje rozvoj bydlení a občanské infrastruktury ve vybraných lokalitách USA. Tato dotace pokryla mj. dlouhodobý dluh ve výši
300 mil. USD, který měl NPM9/11 vůči stavebníkovi PANYNJ. Celkově je nutné konstatovat, že stavební náklady na newyorský Národní památník a muzeum 11. září přesáhly cenu jakéhokoliv památníku obětí druhé světové války nebo holokaustu kdekoliv na planetě.

Obr. 13. Prezident Barack Obama s chotí Michelle a manželé George a Barbara Bushovi v památníku ráno 11. září 2011 před jeho zpřístupněním veřejnosti

Národní památník a muzeum
11. září nabízí i dnes jednotlivcům a organizacím možnost přispět do jeho rozpočtu symbolickým zakoupením žulových bloků a dlažebních kostek, kterými je vydlážděna Memorial Plaza a chodníky vedoucí k muzeu. Donátoři jsou uvedeni na webových stránkách památníku a po dokončení prodeje budou mít možnost vybrat si polohu konkrétního bloku nebo kostky, na které pak bude trvalým způsobem uvedeno jejich jméno.

Nedávno zesnulý havajský senátor Daniel Inouye inicioval na podzim 2011 u příležitosti 10. výročí útoků 9/11 speciální zákon (č. 1537), podle kterého by se z federálního rozpočtu každoročně přispívalo na provoz NPM9/11 částkou 20 mil. USD. Tato suma by pokryla zhruba třetinu reálných ročních nákladů na provoz této instituce. Projednávání zákona v senátním výboru pro energii a přírodní zdroje proběhlo v říjnu 2011. Zákon obsahoval zvláštní ustanovení, které opravňovalo ministra financí přijímat jako jistou protiváhu vydávané částce 20 mil. USD účelové donátorské příspěvky jednotlivých členů správní rady NPM9/11 podmíněné souhlasem správní rady jako celku, guvernérů států New Yorku a New Jersey, starosty města New York a ministra financí federální vlády. Hned od počátku projednávání však proti zákonu někteří členové výboru protestovali a argumentovali, že by bylo bezprecedentní, aby byly z federálního rozpočtu pravidelně posílány peníze na správu nemovitostí, které federální orgány ani výkonně nespravují, ani je nemohou přímo kontrolovat. Ze snahy o přijetí tohoto zákona tak rychle sešlo.

Památník – stavební a technické řešení
WTC Memorial Foundation a PANYNJ zahájily práce na hrubé stavbě památníku a muzea oficiálně v srpnu 2006, už v březnu téhož roku se však na dně jámy Ground Zero začalo s přípravnými pracemi pro postupné vystřílení a vybetonování 150 šachtových základů pod budoucími stojkami ocelového skeletu staveb a budováním komplexu základových konstrukcí. Speciální situace nastala hned první den stavebních prací, 13. března 2006. Na staveništi se totiž shromáždila část příbuzných a blízkých obětí útoků 9/11, aby tak protestovali proti výstavbě památníku v navržené podobě, protože podle jejich názoru měl být památník zapuštěný tak, jak si přál i Libeskind, tj. hluboko u dna Ground Zero, a ne být umístěn „na střeše nějaké konstrukce“ v úrovni terénu. Tehdejší výkonná ředitelka WTC Memorial Foundation Gretchen Dykstra ovšem nedovolila zabránění stavebních prací s tím, že podoba památníku byla s rodinami obětí dostatečně projednána a na podobě památníku bylo dosaženo širokého konsensu. Hlavní práce na výstavbě památníku probíhaly pět a půl roku až do jeho zpřístupnění v září 2011 a pokračovaly potom přes termín otevření muzea až do roku 2015, kdy bylo teprve možné dokončit pietní Memorial Plazu v plném rozsahu. Do té doby tomu bránil postup výstavby jiných objektů nového WTC.

Obr. 14. Detail provedení bronzových desek se jmény obětí

Základy obou staveb byly dokončeny v závěru srpna 2008 a počátkem září osadili pracovníci montážní firmy Cornell & Company Inc. v severovýchodním rohu komplexu, v blízkosti staveniště věže 1WTC, první ocelový sloup o hmotnosti 3,5 t – první ze stojek rámové konstrukce severní nádrže památníku. Ocelové prvky navážené na staveniště nákladními vozy z plošiny v Camdenu ve státě New Jersey měly za sebou mimořádně dlouhou cestu a bohatou historii. Prvky byly původně vyválcovány v železárnách Arcelor Mittal v Lucembursku, převezeny přes Atlantik na lodích typu Marielle Bolten nejdříve do Filadelfie v Pensylvánii a potom dál na Ocean Terminal v městě Savannah v Georgii. Tady byly v mostárně firmy Owen Steel Company už od jara 2007 kompletovány a postupně odváženy na meziskládku na železničním úložišti v Camdenu, cca 150 km od Manhattanu. Na konci dubna 2010 byly rámové konstrukce obou nádrží i podzemí muzea víceméně zkompletovány a bylo už uloženo cca 85 % z celkového množství monolitického betonu, většinou do betonových vrstev spřažených deskových stropů.

Středobodem Památníku 11. září jsou dvě umělé vodní plochy s vodopády symbolizující neexistenci zničených dvou věží Twin Towers, které mají čtvercový tvar s délkou stran 61 m (200 stop), což je o 2,4 m méně, než činila délka stran paty každé z věží Twin Towers. Každá z obou nádrží má cca 3716 m2. Po všech čtyřech jejich stěnách padají 9,14 m vysoké vodopády, které svou mohutností představují největší umělé vodopády v USA. Symbolizují plynutí času, ztrátu životů obětí teroristických útoků a spodní stupeň vodopádů, jejichž pata není vidět, i fyzickou prázdnotu po těch, kteří už mezi námi nejsou. Šum vodopádů navíc tlumí zvuky města, což navozuje pocit svátečnosti, piety a vede návštěvníky k rozjímání. Technické řešení nádrží s vodopády bylo náročným úkolem jak pro jejich velké rozměry, tak i z důvodů nutnosti vyhovět technickým normám a přísným bezpečnostním předpisům. Obě nádrže a vlastně téměř celá Memorial Plaza spočívají na mohutné vícepatrové ocelové rámové konstrukci, která do značné míry zaplnila prostor někdejších propojených podzemních podlaží bývalých Twin Towers a hotelové budovy 3WTC (obr. 9 a 10). Memorial Plaza tvoří v podstatě povrch ploché střechy této rozsáhlé podzemní budovy, spíš ovšem podzemního komplexu, který v sobě ukrývá kromě parkovací plochy také řadu technologických provozů a vybavení, mj. chladicí stanici nového komplexu WTC, obě dvoupatrové nádrže památníku včetně čerpacích stanic – a samozřejmě i velké podzemní prostory Muzea 11. září (obr. 11).

Obr. 15. Bažinné bílé duby pietní Memorial Plazy

Strop podzemního komplexu je tvořen roštem ocelových komůrek, jejichž světlá výška je cca 2,2 m. Jejich horní deska, která tvoří podklad povrchových úprav Memorial Plaza, je z větší části železobetonová. Tato roštová konstrukce stropu skrývá ve svých komůrkách i 1,83 m tlustou vrstvu zeminy, v níž jsou osazeny stromy pietního háje a dále i síť průchozích revizních kolektorů, kterými jsou vedeny mj. rozvody recyklované vody a vzduchu k ošetřování osazených stromů (obr. 12). Celková spotřeba konstrukční oceli na objekty NPM9/11 se uvádí hodnotou 7400 t, betonu bylo spotřebováno 38 230 m3. Dne 22. dubna 2010 se začalo s osazováním tmavě šedých žulových obkladů obou nádrží památníku. Na stěny a dna každé z obou nádrží bylo osazeno 3970 žulových desek. V červnu 2010 byl obklad severní nádrže dokončen a přistoupilo se k obkládání stěn té jižní.

Temena zábradlí kolem obou nádrží jsou zakončena šikmo osazenými bronzovými deskami, v nichž jsou vyřezána jména všech obětí. Do celkem 76 bronzových desek výšky 1,07 m a tloušťky 13 mm je vyryto 2983 plných jmen. Celkem 2977 obětí si vyžádaly útoky 9/11, při útoku v roce 1993 zahynulo šest osob. Jména jsou vyřezána vodním paprskem na plnou tloušťku desek, takže každé jednotlivé písmeno vytváří samostatný otvor. Plné prořezání písmen je výhodné v tom, že nápisy lze snadno čistit a že je lze z rubu působivě nasvěcovat. Velikost a sklon osazení bronzových desek byly pečlivě posuzovány, aby bylo ve výsledku dosaženo optimální viditelnosti jmen na pozadí vodopádů a hladiny vody v nádržích. Studio Micheala Arada zpracovalo v průběhu let 2004 až 2006 postupně na třicet variant uspořádání zábradlí a nápisů se jmény obětí, než bylo nalezeno vyhovující řešení. O tom, jak má býr provedení jmen fyzicky realizováno, jaká velikost a jaký typ písma budou požity a jak budou jednotlivá jména uspořádána, vedli zástupci LMDC a PANYNJ s pozůstalými dlouhé a někdy velmi emotivní diskuze. Je třeba si uvědomit, že Památník 11. září je zároveň hromadným hřbitovem téměř
3000 lidí a osazené bronzové desky s vyrytými jmény jsou pro desetitisíce pozůstalých často jedinými náhrobními nápisy, které po svých blízkých mají (obr. 13). Mnoho pozůstalých si např. snímá otisky vyřezaných jmen svých mrtvých a odnáší si je domů. Pro vyřezaná jména byly nakonec zvoleny kapitálky písma řezu Optima výšky 38 mm (obr. 14). Zakázku na zhotovení a osazení parapetního zábradlí kolem nádrží a bronzových desek s vyřezanými jmény obětí realizovala firma DCM Erectors z Manhattanu.

Jména na deskách nejsou nakonec z iniciativy Michaela Bloomberga, který nastoupil na jaře 2006 do funkce předsedy nadace, uspořádaná ani abecedně, ani např. chronologicky podle časů jednotlivých útoků. Jsou uspořádána podle výsledků speciálního algoritmu, který vyhodnotil formu blízkosti definovaných skupin obětí, popř. i jednotlivých obětí v těchto celcích. Tento algoritmus vyvinula softwarová firma Local Projects newyorského designéra a počítačového grafika Jake Bartona, jež se pak podílela i na působivém řešení vlastních expozic muzea. Algoritmus zohledňoval mj. lokalitu, v níž se daná oběť nacházela v době útoků 9/11 s ohledem na fakt, že šlo o čtyři útoky čtyř různých unesených letadel, a příslušnost obětí k jednotlivým organizacím. V maximální možné míře bylo také přihlédnuto k více než 1200 vyjádřením a projevům vůle rodin a dalších blízkých obětí. Uvedený algoritmus byl prosazen až v roce 2006 na úkor dříve uvažovaného zcela náhodného uspořádání jmen. Nakonec převážilo mínění, že je správné, aby byla jména zahynulých uvedena v sousedství těch, s nimiž pracovali, do značné míry žili a nakonec i sdíleli tragický konec života. U deseti jmen žen, které zahynuly těhotné, je navíc uvedeno a její nenarozené dítě.

Obr. 16. Večerní atmosféra Národního památníku a muzea 11. září

Po obvodu severní nádrže jsou tak uvedena jména osob, které zahynuly v severní věži 1WTC, a obětí z letadla, které narazilo do této věže. Kromě nich jsou na ní uvedeny i oběti útoku z roku 1993. Kolem jižní nádrže jsou uspořádána jména zahynuvších v jižní věži 2WTC a jména obětí z letadla, které teroristé namířili na tuto budovu. Kromě nich tam lze nalézt i jména těch, kteří zahynuli v bezprostřední blízkosti obou věží, jména obětí z řad zachránců, jména hrdinných cestujících a posádky letu United Airlines 93, který ukončil tragický pád letadla u Shanksville v Pensylvánii, a letu American Airlines 77, který skončil nárazem do budovy Pentagonu. Na deskách jižní nádrže jsou dále uvedena jména zaměstnanců, kteří zahynuli po útoku v budově Pentagonu (obr. 15).

V listopadu 2010 se začalo s napouštěním severní nádrže a testováním obvodových vodopádů. V květnu 2011 byl napuštěn jižní bazén a přezkoušena funkce jeho vodopádů. Technické řešení nádrží s vodopády zajistila firma Delta Fountains se sídlem v Jacksonville na Floridě. Nádrže jsou vybaveny kombinovaným systémem kontinuálního oběhu vody, kdy je 2 × 8 pumpami přečerpáváno až 98,4 m3 vody za minutu. Voda padá přes dva stupně umělých vodopádů až do jímací nádrže, odkud je opět čerpána až na uliční úroveň. Technickou výzvou bylo zajistit, aby byl proud a zvuk padající vody konstantní po celý rok a za každého počasí. Horní přepadovou hranu z nekorodující oceli lze výškově rektifikovat s jemností 1,6 mm tak, aby bylo možné dosáhnout rovnoměrného množství přepadávající vody na celou délku obvodu obou nádrží a nehrozil vznik suchých úseků, kde by voda přes hranu nepřepadávala. Plech stěn je navíc opatřen žebírky, která umožnila montážní svary na staveništi a zároveň zabraňují lokálnímu boulení.

S myšlenkou osadit prostranství Memorial Plaza, které nádrže obklopuje, hájem bažinných bílých dubů přišel zahradní architekt Peter Walker. Na cca 24 000 m2 prostranství jich bylo v několika etapách osazeno celkem 437. Hustota stromů je zvolena tak, aby průhledy hájem umožňovaly vnímat plochu Memorial Plaza v celém rozsahu a její skutečné rozměry se jevily opticky většími. Průhledy hájem zároveň změkčují obraz okolních mohutných mrakodrapů. Bílé duby byly zvoleny pro svou houževnatost a také pro působivé zlatavě žluté zabarvení jejich listů na podzim. Stromy byly v roce 2007 vybrány v přírodě v okruhu 65 km kolem Manhattanu a dopěstovány v lesní školce. Musely mít patřičně rovné kmeny průměru 120 až 130 mm a výšku do 6 m (obr. 15). Použité duby se dožívají 300 až 350 let a dorůstají do výšky 18 až 24 m. V červenci 2010 dorazila na staveniště první zásilka zeminy a následující měsíc se na Memorial Plaza s výsadbou stromů začalo. K termínu 10. výročí útoků 9/11, v den zpřístupnění Memorial Plazy veřejnosti a otevření památníku, bylo osazeno už 251 stromů.

Kromě dubů byla na Memorial Plaza osazena i hrušeň, památný strom, který přežil útoky 9/11. Popálená a polámaná, ale přeživší planá hrušeň byla na Ground Zero nalezena při vyklízení trosek zničeného WTC. Strom byl kdysi, v sedmdesátých letech 20. století, zasazen mezi budovami 4WTC a 5WTC poblíž ulice Church Street. Hrušeň, která při evakuaci měřila pouhých 2,5 m, dostala symbolické jméno Strom těch, kteří přežili (Survivor Tree). Byla opatrně vykopána, ošetřena a až do roku 2010 pěstována v lesní školce v Bronxu. V prosinci 2010, v rámci osazování prostoru Memorial Plaza duby, byla tato už přes 9 m vysoká hrušeň slavnostně vrácena na území WTC a třebaže ji krátce předtím, v březnu 2010, vyvrátila bouře, i tento atak strom ustál a je v současnosti jako jeden ze symbolů věčné naděje a znovuzrození významnou součástí Památníku 11. září.

Volba materiálů povrchu Memorial Plazy a jejich uspořádání byly navrženy i s ohledem na potřebu dlouhodobě dodržet rozmístění jednotlivých zatížení po ploše stropu podzemního objektu, který se nachází pod ní. Dlažba prostranství spočívá na prefabrikovaných horních betonových deskách zmíněného roštu ocelových komůrek, který tvoří nejvyšší část ocelové konstrukce nového podzemního komplexu. Realizované řešení umožňuje pohodlnou chůzi chodců po celé ploše prostranství až těsně ke kmenům stromů a stromům poskytuje zároveň dostatek přiměřeně kypré, vlhčené a vyživované půdy pro zdravý růst. Je tak odstraněn jeden z hlavních negativních faktorů, jimž jsou stromy v městském prostředí vystaveny, a tím je přílišné zhutnění půdy kolem kmenů – ať už v důsledku ušlapání chodci nebo dokonce koly vozidel – a její malá propustnost pro vláhu a živiny. Vzor pokládky byl nejprve na povrchu betonové desky vyznačen křídou a potom realizován v kombinaci žulových kostek a desek rozměrů 7 × 38 a 30 × 152 cm. Vzor pokládky a odstíny dlažby byly voleny tak, aby byla relativně velká plocha Memorial Plazy rozčleněna do pásů a ploch vytvářejících v pietním háji klidné chodníky a menší příjemná prostranství.

Dne 11. září 2011, v den desátého výročí útoků 9/11, proběhl v prostorách čerstvě dokončeného památníku inaugurační ceremoniál, kterým byl památník zpřístupněn, v uvedený den jen příbuzným a blízkým obětí teroristických útoků, následující den pak i nejširší veřejnosti (obr. 16). Jeho otevření provázelo vyhlášení celého souboru pravidel a předpisů, které byli návštěvníci památníku povinni respektovat. Období od 11. září 2011 do 25. května 2014, kdy už bylo po několikerém odkladu v provozu i Muzeum 11. září, bylo totiž jakýmsi přechodným obdobím, kdy památník do značné míry ještě obklopovaly bariéry vymezující staveniště muzea i dalších objektů nového areálu WTC. Většina omezujících plotů byla v předvečer 25. května 2014 odstraněna a většina bezpečnostních pravidel zrušena.

 

Budování, kolaps a nová výstavba komplexu WTC v New Yorku, 1. díl
Budování, kolaps a nová výstavba komplexu WTC v New Yorku, 2. díl
Budování, kolaps a nová výstavba komplexu WTC v New Yorku, 3. díl
Budování, kolaps a nová výstavba komplexu WTC v New Yorku, 4. díl
Budování, kolaps a nová výstavba komplexu WTC v New Yorku, 5. díl
Budování, kolaps a nová výstavba komplexu WTC v New Yorku, 6. díl
Budování, kolaps a nová výstavba komplexu WTC v New Yorku, 7. díl
Budování, kolaps a nová výstavba komplexu WTC v New Yorku, 8. díl
Budování, kolaps a nová výstavba komplexu WTC v New Yorku, 9. díl
Budování, kolaps a nová výstavba komplexu WTC v New Yorku, 10. díl

 

 





Licence Creative Commons

www.casopisstavebnictvi.cz, jejímž autorem je EXPO DATA spol. s r.o.,
podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora- Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported .

RSS | EXPO DATA spol. s r.o., Výstaviště 1, 648 03 Brno
© 2007